KSOS 25 INS 24971/2012
NEJVYŠŠÍ SOUD KSOS 25 INS 24971/2012 ýESKÉ REPUBLIKY 25 ICm 310/2013 33 ICdo 36/2015-102

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedkynČ JUDr. Blanky Moudré a soudc JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve vČci žalobkynČ BP Integralis Limited se sídlem Diagorou 4, Kermia Building, 6th Floor, Office 601, PC 1097, Nicosia, Kyperská republika, registraní íslo 255048, zastoupené Mgr. Ivo Siegelem, advokátem se sídlem Praha 1, Školská 695/38, proti žalované Mgr. PavlínČ Jaškové se sídlem Šumperk, Balbínova 1, insolvenní správkyni dlužníka Jana anonymizovano , bytem Rapotín, Na Soutoku 320, zastoupené Mgr. Lenkou Srš ovou, advokátkou se sídlem Šumperk, Dr. E. Beneše 12, o urení pop ené pohledávky, vedené u Krajského soudu v OstravČ-poboky v Olomouci pod sp. zn. 25 ICm 310/2013, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Rapotín, Na Soutoku 320, vedené u Krajského soudu v OstravČ pod sp. zn. KSOS 25 INS 24971/2012, o dovolání žalobkynČ proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 9. 2014, . j. 25 ICm 310/2013, 13 VSOL 55/2014-73 (KSOS 25 INS 24971/2012), takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad dovolacího ízení.

Od vodnČní:

Krajský soud v OstravČ-poboka v Olomouci rozsudkem ze dne 30. 10. 2013, . j. 25 ICm 310/2013-44 (), zamítl žalobu o urení, že žalobkynČ má za dlužníkem Janem Losem, a/ pohledávku ve výši 216.838 K z titulu smluvní pokuty z každé ádnČ a vas nezaplacené splátky dle ujednání bodu VII/1 Smlouvy o p jce ve znČní Dodatku . 1 ze dne 30. 3. 2011, zajištČnou zástavním právem k ideální polovinČ budovy bydlení Rapotín .p. 320 stojící na pozemku parc. . 1146 a pozemku parc. . 1146, vše zapsané na LV . 1215 pro katastrální území Rapotín, obec a ást obce Rapotín, b/ pohledávku ve výši 42.000 K z titulu smluvní pokuty podle lánku III. odst. 9 Smlouvy o p jce . 1F 100400/2007 ze dne 22. 11. 2007 ve znČní Dodatku . 1 ze dne 30. 3. 2011, zajištČnou zástavním právem k ideální polovinČ budovy bydlení Rapotín .p. 320 stojící na pozemku parc. . 1146 a pozemku parc. . 1146, vše zapsané na LV . 1215 pro katastrální území Rapotín, obec a ást obce Rapotín, c/ pohledávku ve výši 42.000 K z titulu smluvní pokuty podle lánku III. odst. 9 Smlouvy o p jce . 1F 100400/2007 ze dne 22. 11. 2007 ve znČní Dodatku . 1 ze dne 30. 3. 2011, zajištČnou zástavním právem k ideální polovinČ budovy bydlení Rapotín .p. 320 stojící na pozemku parc. . 1146 a pozemku parc. . 1146, vše zapsané na LV . 1215 pro katastrální území Rapotín, obec a ást obce Rapotín, d/ pohledávku ve výši 50.000 K z titulu smluvní pokuty podle lánku VII. odst. 4 Smlouvy o p jce . 1F 100400/2007 ze dne 22. 11. 2007 ve znČní Dodatku . 1 ze dne 30. 3. 2011, zajištČnou zástavním právem k ideální polovinČ budovy bydlení Rapotín .p. 320 stojící na pozemku parc. . 1146 a pozemku parc. . 1146, vše zapsané na LV . 1215 pro katastrální území Rapotín, obec a ást obce Rapotín, e/ pohledávku v celkové výši 48.446,40 K z titulu nároku na náhradu náklad rozhodího ízení (výrok I.), a rozhodl o náhradČ náklad ízení (výrok II.). Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. 9. 2014, . j. 25 ICm 310/2013, 13 VSOL 55/2014-73 (), rozsudek soudu prvního stupnČ ve výroku I., vyjma té jeho ásti, v níž byla zamítnuta žaloba o urení pravosti pohledávky v celkové výši 48.446,40 K z titulu nároku na náhradu náklad rozhodího ízení, a ve výroku II. potvrdil (výrok I.), v ásti výroku I., v níž byla zamítnuta žaloba o urení pravosti pohledávky v celkové výši 48.446,40 K z titulu nároku na náhradu náklad rozhodího ízení, jej zrušil a v tomto rozsahu ízení zastavil (výrok II.) a rozhodl o náhradČ náklad odvolacího ízení (výrok III.). Proti výrok m I. a III. rozsudku odvolacího soudu podala žalobkynČ dovolání. S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí bylo v dovolacím ízení postupováno podle zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu, ve znČní úinném od 1. ledna 2014-dále jen o. s. . (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sen. zn. 29 NSýR 45/2014, uve ejnČné pod íslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle § 237 o. s. . není-li stanoveno jinak, je dovolání p ípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací ízení koní, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak. V posuzovaném p ípadČ odvolací soud (stejnČ jako soud prvního stupnČ) dovodil, že ujednání o smluvních pokutách sjednaných podle § 544 zákona . 40/1964 Sb.-dále jen ob. zák. (viz § 3028 odst. 1, 3 zákona . 89/2012 Sb.), jsou neplatná jednak pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 a § 3 odst. 1 ob. zák.) a jednak z hlediska § 56 odst. 1 ob. zák. ŽalobkynČ sice považuje posouzení otázky (ne)platnosti ujednání o smluvních pokutách z hlediska jejich p imČ enosti (§ 39 a § 3 odst. 1 ob. zák.) za dosud ne ešenou, dovolací soud však její p esvČdení nesdílí. V adČ svých rozhodnutí se již k otázce p imČ enosti smluvní pokuty vyjád il. Dovodil, že pro posouzení, zda je právní úkon v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 ob. zák., zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tak závisí v každém konkrétním p ípadČ na úvaze soudu. Jde-li o smluvní pokutu, zákon výslovnČ neupravuje omezení p i jednání stran o její výši; byla-li však sjednána smluvní pokuta nep imČ ená, je namístČ vyhodnotit takové ujednání jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy. P imČ enost smluvní pokuty má být zvažována nejen z hlediska svých funkcí (preventivní, uhrazovací a sankní), ale i s ohledem na okolnosti, za nichž byla sjednána, na charakter, p íp. hodnotu zajištČného závazku, a na vzájemný pomČr hodnoty hlavního závazku a smluvní pokuty. P imČ enost výše smluvní pokuty je p itom t eba posuzovat v každém p ípadČ individuálnČ s ohledem na všechny jeho zvláštnosti (srovnej nap . rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 753/2001, 25 ICm 310/2013 33 ICdo 36/2015 ze dne 19. 6. 2002, sp. zn. 33 Odo 313/2002, ze dne 16. 7. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3714/2007, a ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4986/2009). Jakkoliv je posouzení nastolené otázky závislé na jednotlivých okolnostech daného p ípadu, je t eba napadené rozhodnutí odvolacího soudu považovat za souladné se zmi ovanou rozhodovací praxí dovolacího soudu, nebo odvolací soud zvažoval otázku p imČ enosti smluvních pokut ze všech rozhodných hledisek a zohlednil všechny relevantní okolnosti daného p ípadu. Jelikož závČr odvolacího soudu, podle nČhož ujednání o smluvních pokutách jsou neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 ob. zák., obstojí jako samostatný d vod pro zamítnutí žaloby, vČcný p ezkum druhého závČru odvolacího soudu (taktéž dovoláním zpochybnČného), podle nČhož jsou ujednání o smluvních pokutách neplatná i z hlediska § 56 odst. 1 ob. zák., nem že mít vliv na výsledek dovolacího ízení a projevit se p íznivČ v pomČrech žalobkynČ. I kdyby dovolací soud shledal, že tento napadený závČr není správný, nemohl by rozhodnutí odvolacího soudu zrušit (srov. obdobnČ usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uve ejnČné pod . 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Avizuje-li žalobkynČ, že dovolání smČ uje i proti nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu, žádné výhrady proti rozhodnutí o nákladech ízení nevznáší. I kdyby tomu tak bylo, nebylo by dovolání v tomto rozsahu p ípustné ve smyslu § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. . (penČžité plnČní p iznané výrokem o nákladech ízení nelze považovat pro úely posouzení p ípustnosti dovolání za plnČní ze vztahu ze spot ebitelské smlouvy, z pracovnČprávního vztahu, nebo z vČci uvedené v § 120 odst. 2 o. s. ., ani když je výrok o nákladech ízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se-co do merita -takového vztahu nebo takové vČci týkalo); ástka p isouzená žalované z titulu náhrady náklad odvolacího ízení nep evyšuje limit 50.000 K (a to ani v soutu s náklady ízení p iznanými soudem prvního stupnČ). Nep ípustné dovolání dovolací soud odmítl (§ 243c odst. 1 vČta první o. s. .). Výrok o nákladech dovolacího ízení nemusí být od vodnČn (§ 243f odst. 3 o. s. .). Proti tomuto usnesení není opravný prost edek p ípustný.

V BrnČ dne 24. listopadu 2015

JUDr. Blanka M o u d r á , v. r. p edsedkynČ senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková