KSOS 22 INS 2900/2011
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSOS 22 INS 2900/2011 22 ICm 1349/2011 29 ICdo 44/2013-126

ýESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc JUDr. Ji ího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní vČci žalobce PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSý 110 00, identifikaní íslo osoby 61860069, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké námČstí 135/19, PSý 500 03, proti žalovanému Ing. Marku T ískovi, se sídlem v Šumperku, Okružní 2953/20, PSý 787 01, jako insolvennímu správci dlužnice Margity ýerve ákové, zastoupenému JUDr. Josefem Sedlákem, advokátem, se sídlem v Šumperku, Starobranská 327/4, PSý 787 01, o urení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v OstravČ pod sp. zn. 22 ICm 1349/2011, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužnice Margity ýerve ákové, narozené 16. listopadu 1963, bytem Štíty, B ezná 27, PSý 789 01, vedené u Krajského soudu v OstravČ pod sp. zn., o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2012, . j. 22 ICm 1349/2011, 12 VSOL 29/2012-84 (), takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2012, . j. 22 ICm 1349/2011, 12 VSOL 29/2012-84 (), se zrušuje a vČc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu ízení.

Od vodnČní:

Rozsudkem ze dne 31. ledna 2012, . j. 22 ICm 1349/2011-33, Krajský soud v OstravČ (dále jen insolvenní soud ): 1/ Zamítl žalobu v ásti, ve které se žalobce (PROFI CREDIT Czech, a. s.) domáhal v i žalovanému (insolvennímu správci dlužnice Margity ýerve ákové) urení, že ást pohledávky ve výši 20.374,26 K z titulu nedoplatku na smČnené sumČ ze zajiš ovací smČnky podle smlouvy o revolvingovém úvČru . 9100238740, z titulu ásti smČneného úroku a náklad rozhodího ízení, p ihlášené do insolvenního ízení vedeného u insolvenního soudu na majetek dlužnice p ihláškou . P3, je po právu (bod I. výroku). 2/ Uril, že další ást stejné pohledávky ve výši 19.996,04 K z titulu nedoplatku na smČnené sumČ ze zajiš ovací smČnky a z titulu ásti smČneného úroku, p ihlášené do insolvenního ízení vedeného u insolvenního soudu na majetek dlužnice p ihláškou . P3, je po právu (bod II. výroku). 3/ Rozhodl o nákladech ízení (bod III. výroku). Insolvenní soud dospČl po provedeném dokazování k závČru, že rozhodí doložka sjednaná v lánku 18.1 smluvních ujednání (dále jen všeobecné obchodní podmínky ) ke smlouvČ o poskytnutí revolvingového úvČru . 9100238740 ze dne 29. íjna 2008 (ve znČní dodatku ze dne 27. listopadu 2008) [dále jen úvČrová smlouva ] je neplatná pro rozpor se zákonem [§ 39 zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku, (dále též jen ob. zák. )], jelikož nebyla sjednána individuálnČ a jako taková je nep imČ ená (§ 55 a § 56 ob. zák.). Dále s poukazem na rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 26. íjna 2006, Elisa María Mostaza Claro proti Centro Móvil Milenium SL, C-168/05 (Sbírka rozhodnutí 2006, str. I-10421), uzav el, že soud má kdykoliv z ú ední povinnosti p ihlížet k neplatnosti, respektive nicotnosti rozhodího nálezu. Zd raznil, že je-li rozhodí nález [v daném p ípadČ šlo o rozhodí nález, který podle rozhodí doložky vydal 19. února 2010 rozhodce Mgr. Marek Landsmann (dále jen M. L. )], nicotný, nevyvolává žádné právní úinky a nem že založit právo žalobce na náhradu náklad rozhodího ízení v daném p ípadČ ve výši 1.600 K. StejnČ tak nicotnost vede k tomu, že se neuplatní ustanovení § 199 odst. 2 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon), stanovící meze popírání vykonatelných pohledávek. Bylo tedy na žalobci jako vČ iteli, aby v tomto ízení prokázal oprávnČnost tvrzené smČnené pohledávky. Insolvenní soud dále uvedl, že smČnka byla vystavena jako blankosmČnka a vyplnČním dle smČneného vypl ovacího prohlášení dne 29. listopadu 2009 byla formálnČ dokonena. Šlo o zajiš ovací smČnku zajiš ující pohledávku z úvČrové smlouvy. Vzhledem k ustanovení lánku I. § 17 zákona . 191/1950 Sb., zákona smČneného a šekového, se insolvenní soud dále zabýval (kauzální) námitkou žalovaného, že úvČrová smlouva je neplatná a neshledal ji d vodnou. ýástenou neplatnost (pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 ob. zák.) však dovodil ohlednČ ujednání o smluvní pokutČ sjednaného v lánku 13.4 všeobecných obchodních podmínek (ve výši 17.448 K). Zamítavý výrok rozsudku se tedy týká oné smluvní pokuty a náhrady náklad rozhodího ízení. K odvolání žalovaného (proti vyhovujícímu výroku o vČci samé) Vrchní soud v Olomouci potvrdil v záhlaví oznaeným rozsudkem rozsudek insolvenního soudu v bodech II. a III. výroku (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolací ízení (druhý výrok). Odvolací soud-a se po doplnČní dokazování zabýval v napadeném rozhodnutí i jinými právními otázkami-založil v koneném d sledku potvrzující rozhodnutí na závČru, že žalobcova pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, takže již z tohoto d vodu nemohou být námitky žalovaného o nesprávnosti právního posouzení vČci v rozhodím ízení vČcnČ 22 ICm 1349/2011 29 ICdo 44/2013 opodstatnČny a rozhodnutí soudu prvního stupnČ je v bodu II. výroku správné. P i formulaci tohoto koneného závČru vyšel odvolací soud z tČchto dílích závČr : 1/ Nedošlo-li ke sjednání rozhodí doložky, žalovaný v rozhodím ízení z stal neinný a rozhodce p esto o žalobČ rozhodl, je rozhodí nález nevykonatelný bez z etele k tomu, zda žalovaný v rozhodím ízení neexistenci rozhodí doložky namítl, a takovýto rozhodí nález není zp sobilým exekuním titulem. Byla-li však rozhodí doložka sjednána a je neplatná (pro rozpor s ustanovením národního právního p edpisu), je na jejím základČ vydaný rozhodí nález exekuním titulem (nejde o nulitní i nicotný akt) a obrana žalovaného (jako úastníka rozhodího ízení) spoívá v postupu podle § 31 zákona . 216/1994 Sb., o rozhodím ízení a o výkonu rozhodích nález , ve znČní pozdČjších p edpis [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2010, 20 Cdo 3284/2008, uve ejnČné pod íslem 83/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 83/2011 )]. 2/ Uzav ením úvČrové smlouvy, jejíž souástí byly všeobecné obchodní podmínky (vetnČ rozhodí doložky), byla založena pravomoc rozhodce M. L. (jenž vydal rozhodí nález, o který žalobce opírá vykonatelnou pohledávku), a to i pro spory o nároky ze zajiš ovací (blanko)smČnky. 3/ Rozhodí nález vydal M. L. v rámci své pravomoci a tento titul je pravomocným rozhodnutím ve smyslu § 199 odst. 2 insolvenního zákona. Proto se na posuzování d vod pop ení vztahuje omezení dle § 199 odst. 2 insolvenního zákona a námitkami jiného právního posouzení vČci, vetnČ námitky neplatnosti dohody o smluvní odmČnČ, se v tomto sporu o urení vykonatelné pohledávky nelze zabývat. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož p ípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . ), namítaje, že jsou dány dovolací d vody uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ., tedy, že ízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve vČci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spoívá na nesprávném právním posouzení vČci (odstavec 2 písm. b/) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vČc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu ízení. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí p isuzuje dovolatel tomu, že eší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena a je soudy (dokonce r znými senáty odvolacího soudu) rozhodována rozdílnČ. V mezích ohlášených dovolacích d vod pak dovolatel argumentuje následovnČ: I/ K dovolacímu d vodu dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. . Dovolatel v odvolání namítal, že argumentace insolvenního soudu, podle které se roní úroková sazba vypoítavá na základČ zcela jiného vzorce než je vzorec pro výpoet ukazatele roní procentní sazby náklad (dále jen RPSN ) upraveného v zákonČ . 321/2001 Sb. a jednomu a témuž spot ebitelskému úvČru bude tedy p íslušet uritá hodnota ukazatele RPSN a jiná hodnota roní úrokové sazby, je skutkovČ nedoložená a po právní stránce nesprávná. Matematické porovnání výše RPSN a výše úroku z úvČru nelze považovat za obecnČ známou skutenost. Považuje-li soud zjištČní této otázky za d ležité, je nutné tuto skutenost prokazovat, a to patrnČ znaleckým posudkem z oboru ekonomiky (bankovní matematiky). Dovolatel argumentoval i tak, že než bude prokázán opak, je nutno považovat ukazatel RPSN a ukazatel úroku z úvČru za shodné; obojí (totiž) p edstavuje míru majetkového prospČchu poskytovatele úvČru, který získává za poskytnutí úvČru.

Odvolacímu soudu dovolatel vytýká, že se s tČmito jeho námitkami náležitČ nevypo ádal, když v podstatČ jen zopakoval argumentaci insolvenního soudu, aniž na námitky konkrétnČ reagoval. Tím (podle dovolatele) zatížil odvolací soud ízení vadou, jejíž význam je z ejmý z toho, že výše RPSN sjednané ve smlouvČ o revolvingovém úvČru a RPSN obvykle požadované bankami p i poskytování spot ebitelských úvČr se liší ty násobnČ, což je zjevnČ v rozporu s dobrými mravy. II/ K dovolacímu d vodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. . Dovolatel shledává nesprávným právní názor odvolacího soudu, že: 1/ Pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, takže rozhodce M. L. vydal rozhodí nález v rámci své pravomoci a tento titul je pravomocným rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 199 odst. 2 insolvenního zákona; proto se na posuzování d vod pop ení vztahuje omezení podle tohoto ustanovení a námitkami jiného právního posouzení vČci, vetnČ námitky neplatnosti dohody o smluvní odmČnČ, se nelze zabývat. 2/ Byla-li sjednána rozhodí doložka, která je neplatná, je na jejím základČ vydaný rozhodí nález exekuním titulem (nejde o nulitní i nicotný akt) a obranou proti nČmu je postup podle § 31 zákona o rozhodím ízení; rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3284/2008 a nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 (jde o nález ze dne 26. ledna 2012, uve ejnČný pod íslem 21/2012 Sbírky nález a usnesení Ústavního soudu, které je-stejnČ jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmínČná níže-dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu). Proti tomuto názoru argumentuje dovolatel následovnČ: 1/ Bez platné rozhodí doložky (rozhodí smlouvy) nem že platnČ a úinnČ probČhnout rozhodí ízení. Absolutní neplatnost rozhodí doložky nem že být konvalidována tím, že na jejím základČ bylo vedeno rozhodí ízení, ve kterém žalovaná strana z stala pasivní a nereagovala na výzvy rozhodce (který rozhodcem ve skutenosti nebyl) ani doruení rozhodího nálezu . Ke konvalidaci neplatného právního úkonu m že dojít, pouze odpadne-li vada právního úkonu zakládající neplatnost; o tuto situaci nejde. Rozhodí ízení vedené na základČ neplatné rozhodí doložky je tedy vedeno svévolnČ osobou, která k tomu nemá pravomoc; takové rozhodí ízení i jeho výsledek ( rozhodí nález ) je nicotné, neexistující a nem že mít žádné právní úinky. Na tom nic nemČní ani ustanovení zákona o rozhodím ízení umož ující zrušení rozhodího nálezu (i jeho nevydání) pro neplatnost rozhodí doložky; tím je pouze formálnČ odstra ován potenciální exekuní titul a nastolena právní jistota, že rozhodí nález nemá žádné právní úinky. Právní názor, že neplatný i nicotný rozhodí nález nelze odklidit jinak než postupem podle § 31 zákona o rozhodím ízení, má dovolatel za nep ijatelný. Podle nČj tak m že uinit p i ešení p edbČžné otázky jakýkoli orgán, u kterého je vedeno ízení, v nČmž je takový rozhodí nález uplatnČn (tak, že k nČmu p istoupí jako k neexistujícímu paaktu, aniž by jej formálnČ zrušil, a p i rozhodování k nČmu nebude p ihlížet). 2/ Odvolací soud nevzal v potaz, že rozhodí ízení vstupuje do pravomoci soudu vést sporné ízení a rozhodovat v nČm; proto nelze p ipustit, aby tento odklon státní pravomoci ešit spory mezi obany a jinými subjekty práva mohl p ejít na soukromý subjekt neplatným právním úkonem. Shodný právní názor jako dovolatel zastává odvolací soud nap íklad v rozsudku ze dne 22. listopadu 2012, . j. 11 VSOL 51/2012-60 [správnČ jde o . j. 22 ICm 1344/2011, 11 VSOL 51/2012-60 ()]. 3/ Námitka nedostatku pravomoci rozhodce (pro absolutní neplatnost rozhodí doložky) neznamená jiné právní posouzení vČci; a proto se v této souvislosti neuplatní 22 ICm 1349/2011 29 ICdo 44/2013 ustanovení § 199 odst. 2 insolvenního zákona a takovou pohledávku lze p ezkoumat v insolvenním ízení jako vykonatelnou (jak uzav el i odvolací soud v poslednČ oznaeném rozhodnutí). Žalobce ve vyjád ení navrhuje dovolání zamítnout, poukazuje p edevším na závČry, které Nejvyšší soud p ijal k výkladu § 199 odst. 2 insolvenního zákona v usnesení ze dne 18. ervence 2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013, uve ejnČném pod íslem 106/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 106/2013 ) a v rozsudku ze dne 31. ervence 2013, sp. zn. 29 Cdo 392/2011, uve ejnČném v asopise Soudní judikatura íslo 9, roník 2014, pod íslem 110. P itom považuje za nepochybné, že otázka souladu s dobrými mravy i platnosti úvČrové smlouvy je právním posouzením vČci. Výhrada, že je neplatná rozhodí doložka, na jejímž podkladČ se konalo rozhodí ízení, v nČmž byl vydán rozhodí nález, nemá podle žalobce význam, když Nejvyšší soud opakovanČ vyložil, že podmínkou toho, aby majetkový spor byl vy at z pravomoci soud (a mohl být rozhodnut v rozhodím ízení) je jen existence rozhodí smlouvy. Potud dovolatel poukazuje na vČci sp. zn. 20 Cdo 168/2005 (jde o usnesení ze dne 22. zá í 2005), 20 Cdo 2857/2006 (jde o usnesení ze dne 30. íjna 2008), 20 Cdo 1854/2010 (jde o usnesení ze dne 24. srpna 2011), 20 Cdo 1923/2011 (jde o usnesení ze dne 30. ervna 2011), 20 Cdo 2889/2011 (jde o usnesení ze dne 10. íjna 2011) a na R 83/2011. Žalobce dále uvádí, že rozhodí doložky v jeho smlouvách mČl za platné Nejvyšší soud (v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1130/2011), Ústavní soud (v usnesení ze dne 27. b ezna 2012, sp. zn. IV. ÚS 2457/11, a v usnesení ze dne 23. kvČtna 2013, sp. zn. II. ÚS 3413/12) i Vrchní soud v Praze (v adČ rozsudk , jež ve vyjád ení oznail). Dále se žalobce obecnČ vyjad uje k platnosti rozhodí doložky [ve vazbČ na SmČrnici Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nep imČ ených podmínkách ve spot ebitelských smlouvách (dále též jen smČrnice 93/13 ) a na judikaturu Soudního dvora], p iemž uzavírá, že v daném p ípadČ rozhodí doložka garantovala férový proces. Poté, co dovolatel reagoval na vyjád ení žalovaného podáním z 27. ledna 2014 (jímž setrval na závČru, že rozhodí nález není pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu ve smyslu § 199 odst. 2 insolvenního zákona), žalobce podáním ze 14. února 2014 doplnil vyjád ení poukazem na další usnesení Ústavního soudu (která jeho rozhodí doložky neshledala neplatnými), konkrétnČ na usnesení ze dne 11. íjna 2012, sp. zn. IV. ÚS 1281/12, a na usnesení ze dne 5. listopadu 2012, sp. zn. IV. ÚS 2518/12. Rozhodné znČní obanského soudního ádu pro dovolací ízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., lánku II, zákona . 404/2012 Sb., kterým se mČní zákon . 99/1963 Sb., obanský soudní ád, ve znČní pozdČjších p edpis , a nČkteré další zákony. Nejvyšší soud shledává dovolání v dané vČci p ípustným dle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ., když napadené rozhodnutí je v posouzení otázek dovoláním p edest ených v rozporu s níže uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu. I. K dovolacímu d vodu dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. . Tento dovolací d vod zjevnČ dán není, nebo napadené rozhodnutí (jak zmínČno výše) v koneném d sledku nespoívá na závČrech odvolacího soudu k otázkám souvisejícím s RPSN, a se k této otázce též vyjad uje. II. K dovolacímu d vodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. .

Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. Skutkový stav vČci, jak byl zjištČn soudy nižších stup , dovoláním nebyl (a se z etelem ke zp sobu, jímž byla založena p ípustnost dovolání, ani nemohl být) zpochybnČn a Nejvyšší soud z nČj p i dalších úvahách vychází. Rozhodnutí o úpadku dlužnice bylo vydáno již 9. b ezna 2011, takže proces p ezkoumání žalobcovy pohledávky se ídí (vzhledem k lánku II bodu 1. p echodných ustanovení k zákonu . 69/2011 Sb.) ustanoveními insolvenního zákona ve znČní úinném do 30. b ezna 2011 (tj. naposledy ve znČní zákona . 409/2010 Sb.); srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2012, sen. zn. 29 ICdo 7/2012, uve ejnČné pod íslem 113/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Dle ustanovení § 199 odst. 2 insolvenního zákona jako d vod pop ení pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky p iznané pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu lze uplatnit jen skutenosti, které nebyly uplatnČny dlužníkem v ízení, které p edcházelo vydání tohoto rozhodnutí; d vodem pop ení však nem že být jiné právní posouzení vČci. Nejvyšší soud se ve své rozhodovací praxi již zabýval otázkami souvisejícími s platností rozhodích doložek obsažených v adhezních smlouvách a s posuzováním pohledávek p iznaných rozhodími nálezy vydanými na základČ tČchto rozhodích doložek pro nároky vzešlé ze spot ebitelských smluv (jež podléhají ochranČ unijního práva na základČ smČrnice 93/13) a výkladem ustanovení § 199 odst. 2 insolvenního zákona (v rozhodném znČní), p iemž dospČl k následujícím závČr m: 1/ V soukromoprávním sporu ze spot ebitelské smlouvy mezi dodavatelem a spot ebitelem nesmí soud aplikovat smČrnici 93/13 p ímo; kdyby tak uinil, šlo by o horizontální p ímý úinek smČrnice 93/13, zakázaný judikaturou Soudního dvora Evropské unie (stanovisko obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. íjna 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011, uve ejnČné pod íslem 79/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 2/ Není-li uzav ena rozhodí smlouva, není vydaný rozhodí nález zp sobilým exekuním titulem bez z etele k tomu, že povinný v rozhodím ízení neexistenci rozhodí smlouvy nenamítl (R 83/2011). 3/ Od právního názoru vyjád eného v (d vodech) R 83/2011 a dalších rozhodnutích Nejvyššího soudu, že jiná situace (než v p ípadČ neexistence rozhodí doložky) by nastala v p ípadČ, že by rozhodí smlouva uzav ena byla, by neplatnČ, a že v takovém p ípadČ by obrana žalovaného spoívala v podání žaloby na zrušení rozhodího nálezu , se Nejvyšší soud odklání pro p ípad, kdy v ízení bylo zjištČno, že rozhodí smlouva neobsahovala p ímé urení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní zp sob jeho urení, a jen odkazovala na rozhodí ád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodím soudem z ízeným na základČ zákona, a kdy tudíž rozhodí nález vydal rozhodce, jenž k tomu nemČl podle zákona o rozhodím ízení pravomoc, jelikož jde právČ o takovou relevantní okolnost, pro niž je provedení exekuce nep ípustné (usnesení velkého senátu obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. ervence 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uve ejnČné pod íslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek-dále jen R 92/2013 ). 4/ Jde-li o smlouvu o spot ebitelském úvČru, nelze posuzovat práva a povinnosti z této smlouvy oddČlenČ od použitých zajiš ovacích prost edk (dohody o srážkách ze mzdy, smluvní pokuty a vystavené zajiš ovací smČnky); i zajištČní spot ebitelské smlouvy podléhá 22 ICm 1349/2011 29 ICdo 44/2013 režimu ochrany spot ebitele podle § 56 odst. 1 ob. zák. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. ervna 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, uve ejnČný pod íslem 93/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek-dále jen R 93/2013 ). 5/ Soudy jsou povinny posuzovat neplatnost rozhodí doložky, i když spot ebitel její neplatnost uplatnil nikoliv v rámci rozhodího ízení, ale až v ízení o zrušení rozhodího nálezu (R 93/2013). 6/ Rozhodí smlouvu lze uzav ít i ohlednČ sporu o zaplacení smČnky (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1130/2011). 7/ U p ihlášené vykonatelné pohledávky p iznané pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu lze uplatnit jako d vod pop ení její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétnČ jen skutenosti, které dlužník neuplatnil v ízení, které p edcházelo vydání tohoto rozhodnutí (§ 199 odst. 2 insolvenního zákona). P itom je lhostejné, zda takové skutenosti dlužník neuplatnil vlastní vinou nap . proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v p íslušném ízení, ímž p ivodil vznik exekuního titulu založeného rozhodnutím, jež se neod vod uje v bec (nap . platební rozkaz nebo smČnený platební rozkaz), nebo rozhodnutím, jež se od vod uje jen minimálnČ (nap . rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání) [R 106/2013]. 8/ U p ihlášené vykonatelné smČnené pohledávky p iznané pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu lze uplatnit jako d vod pop ení její pravosti nebo výše i kauzální námitky, nebyly-li uplatnČny dlužníkem v ízení, které p edcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Z pohledu ustanovení § 199 odst. 2 insolvenního zákona v takovém p ípadČ nejde o (nep ípustné) jiné právní posouzení vČci [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 4/2012, uve ejnČný pod íslem 59/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 59/2014 )]. V pomČrech projednávané vČci se takto ustavené judikatorní závČry promítají následovnČ: 1/ Pro závČr, zda žalobcova pohledávka je pohledávkou vykonatelnou (p iznanou pravomocným rozhodím nálezem M. L.) ve smyslu § 199 odst. 2 insolvenního zákona nestaí zjištČní, že rozhodí doložka byla sjednána (by je neplatná). ZávČry obsažené v R 83/2011, z nČjž napadené rozhodnutí urující mČrou vychází, byly p ekonány prost ednictvím R 92/2013 (vzhledem k tomu, že šlo o rozhodnutí velkého senátu obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu závazné pro rozhodovací praxi t ílenných senát Nejvyššího soudu) v tom ohledu, že rozhodí nález je nicotný, nemČl-li rozhodce pravomoc vydat rozhodí nález proto, že jeho výbČr se neuskutenil podle transparentních pravidel, resp. rozhodce byl uren právnickou osobou, která není stálým rozhodím soudem z ízeným na základČ zákona . Právní posouzení vČci odvolacím soudem již proto neobstojí. 2/ Kauzální námitky dovolatele proti smČnené pohledávce žalobce p iznané rozhodím nálezem M. L., které nebyly uplatnČny dlužnicí v rozhodím ízení, které p edcházelo vydání rozhodího nálezu, nejsou z pohledu ustanovení § 199 odst. 2 insolvenního zákona (nep ípustným) jiným právním posouzením vČci (R 59/2014) a odvolací soud se jimi mČl zabývat, i když dospČl k závČru, že žalobcova pohledávka je vykonatelnou pohledávkou p iznanou pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu. Právní posouzení vČci odvolacím soudem je i v tomto ohledu nesprávné.

Nejvyšší soud proto, aniž na izoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. .), napadené rozhodnutí zrušil vetnČ závislých výrok o nákladech ízení a vrátil vČc odvolacímu soudu k dalšímu ízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s. .). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupnČ) závazný. Toto rozhodnutí se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ dne 30. listopadu 2015

JUDr. ZdenČk K r m á , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Pezlarová