KSOS 13 INS 2847/2010
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSOS 13 INS 2847/2010 13 ICm 1771/2010 29 ICdo 6/2014-158

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ji ího Zavázala v insolvenní vČci dlužníka Rostislava Hartmanna, narozeného 26. b ezna 1982, bytem v OpavČ-Kylešovicích, Liptovská 962/6, PSý 747 06, vedené u Krajského soudu v OstravČ pod sp. zn. KSOS 13 INS 2847/2010, o žalobČ pro zmatenost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. íjna 2010, . j. 2 VSOL 366/2010-B-22, vedené u Krajského soudu v OstravČ pod sp. zn. 13 ICm 1771/2010, podané vČ iteli 1/ Marií Homolovou, narozenou 21. ledna 1952, bytem v OpavČ-P edmČstí, Komenského 846/24, PSý 746 01, 2/ Patrikem Homolou, narozeným 13. ledna 1973, bytem v OstravČ-Moravské OstravČ, Lechowiczova 2829/7, PSý 702 00 a 3/ Barbarou Homolovou, narozenou 3. ledna 1976, bytem v OpavČ-P edmČstí, TČšínská 890/2, PSý 746 01, o dovolání vČ itel , zastoupených Mgr. Veronikou Kopekovou, advokátkou, se sídlem v OstravČ-Moravské OstravČ, ýs. legií 1719/5, PSý 702 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. února 2013, . j. 13 ICm 1771/2010, 12 VSOL 68/2012-102 (), takto:

Dovolání se zamítá.

O d v o d n Č n í:

Usnesením ze dne 30. ervna 2010, . j.-B-8, Krajský soud v OstravČ (dále jen insolvenní soud ): 1/ Schválil oddlužení dlužníka Rostislava Hartmanna plnČním splátkového kalendá e (bod I. výroku). 2/ Uložil plátci mzdy dlužníka, aby po dobu trvání úink schváleného oddlužení provádČl ze mzdy nebo jiného p íjmu dlužníka srážky ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být p i výkonu rozhodnutí nebo p i exekuci uspokojeny p ednostní pohledávky, a sražené ástky aby vyplácel insolvenní správkyni, bez ohledu na právní moc usnesení (bod II. výroku). 3/ Oznámil, že zp sob výpotu ástky, která tvo í nezabavitelnou ást p íjmu, je stanoven zákonem . 99/1963 Sb., obanským soudním ádem (dále též jen o. s. . ), a dalšími právními p edpisy a že konkrétní zp sob výpotu je uveden v p íloze usnesení (bod III. výroku). 4/ Uložil insolvenní správkyni dlužníka, aby sdČlila plátci mzdy dlužníka íslo útu, na který mají být zasílány sražené ástky (bod IV. výroku).

5/ Uložil insolvenní správkyni dlužníka, aby si z ástky sražené zamČstnavatelem dlužníka ponechala po dobu 5 let, respektive po dobu trvání úink schváleného oddlužení, zálohu na odmČnu a náhradu hotových výdaj ve výši 900 K (bod V. výroku). 6/ Uložil insolvenní správkyni dlužníka, aby sraženou ástku, která zbude po odetení její odmČny, p ípadných pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených na rove pohledávkám za majetkovou podstatou, která má být rozdČlena mezi nezajištČné vČ itele, deponovala na svém útu, dokud nebude zjištČno postavení pohledávek íslo 4, 6, 7 a 8 (bod VI. výroku). 7/ Uložil insolvenní správkyni dlužníka, aby po dobu trvání úink schváleného oddlužení plnČním splátkového kalendá e vykonávala dohled nad pr bČhem insolvenního ízení a pravidelnČ informovala soud a zástupce vČ itel o výsledcích své innosti (bod VII. výroku). Insolvenní soud v tomto rozhodnutí mimo jiné uzav el, že na sch zi vČ itel , která mČla projednat a odhlasovat zp sob oddlužení, konané dne 16. ervna 2010, vČ itelé Marie Homolová (dále jen M. H. ), Patrik Homola (dále jen P. H. ) a Barbara Homolová (dále jen B. H. ) prost ednictvím svého zástupce Mgr. Pavla Pargae (dále jen P. P. ) namítali, že jsou zde skutenosti, které by jinak od vod ovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Uvedl rovnČž, že tito vČ itelé se vzdali práva hlasovat o zp sobu oddlužení (prost ednictvím P. P.). NáslednČ insolvenní soud uzav el, že k podaným námitkám nelze p ihlížet [ve smyslu § 403 odst. 2 poslední vČty zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon)], jelikož aktivní legitimaci k jejich podání dává zákon pouze vČ itel m, kte í hlasovali (pro i proti) o zp sobu oddlužení a M. H., P. H. a B. H. se (prost ednictvím P. P.) výslovnČ zdrželi hlasování o zp sobu oddlužení (tedy o zp sobu oddlužení nehlasovali). Zejména z d vodu odstranČní p ípadných pochybností však insolvenní soud nad rámec shora uvedeného závČru podané námitky projednal a nemČl je za d vodné. V mezích pouení o p ípustnosti odvolání pak insolvenní soud uvedl, že proti jeho usnesení se mohou odvolat jen vČ itelé M. H., P. H. a B. H., jejichž námitkám nebylo vyhovČno. Odvolání M. H., P. H. a B. H. proti usnesení insolvenního soudu ze dne 30. ervna 2010 odmítl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 1. íjna 2010, . j., 2 VSOL 366/2010-B-22, jako podaná nČkým, kdo k odvolání není oprávnČn (§ 218 písm. b/ o. s. .). Odvolací soud dospČl p i posouzení subjektivní p ípustnosti odvolání k následujícím závČr m: 1/ Z ustanovení § 406 odst. 4 insolvenního zákona zcela nepochybnČ vyplývá, že vČ itel m že podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení ve dvou p ípadech. DČje se tak tehdy, hlasoval-li proti p ijetí schváleného zp sobu oddlužení nebo tehdy, když insolvenní soud nevyhovČl námitkám vČ itele uplatnČným podle § 403 odst. 2 insolvenního zákona. 2/ V p ezkoumávané vČci (však) odvolatelé v bec nehlasovali o zp sobu oddlužení. Na sch zi vČ itel konané dne 16. ervna 2010 se totiž p ítomný zmocnČnec odvolatel P. P. výslovnČ zdržel hlasování o zp sobu oddlužení. Tato skutenost vyplývá z protokolu 13 ICm 1771/2010 29 ICdo 6/2014 o p ezkumném jednání a sch zi vČ itel ze dne 16. ervna 2010 a nezpochyb ovali ji žádným zp sobem ani samotní odvolatelé. 3/ Odvolatelé nejsou ani vČ iteli, jejichž námitkám uplatnČným podle § 403 odst. 2 insolvenního zákona insolvenní soud nevyhovČl. V této souvislosti je t eba uvést, že aktivnČ legitimováni ke vznesení námitek jsou jen ti z nezajištČných vČ itel , kte í se aktivnČ zúastnili hlasování o zp sobu ešení povoleného oddlužení dlužníka. NezajištČní vČ itelé, kte í se zdrželi hlasování, námitky uplat ovat nemohou. Není p itom rozhodující, jak konkrétnČ nezajištČný vČ itel hlasoval, tedy zda pro nČkterý ze zp sob ešení povoleného oddlužení, nebo proti nČmu. 4/ Proto je správný závČr insolvenního soudu, že vČ itelé M. H., P. H. a B. H., kte í se výslovnČ zdrželi hlasování o zp sobu oddlužení, nejsou aktivnČ legitimováni k podání námitek a k jejich námitkám se nep ihlíží (§ 403 odst. 2 insolvenního zákona). 5/ Právo podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení nezakládá odvolatel m ani skutenost, že insolvenní soud projednal jejich námitky (o existenci skuteností od vod ujících zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) u jednání dne 21. ervna 2010 a vyhodnotil je jako ned vodné. OstatnČ, tento sv j postup od vodnil insolvenní soud pouze snahou o odstranČní p ípadných pochybností. 6/ Subjektivní legitimaci k podání odvolání nezakládá odvolatel m ani skutenost, že insolvenní soud je v napadeném usnesení nesprávnČ pouil o možnosti podat proti tomuto usnesení odvolání. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 1. íjna 2010 podali M. H., P. H. a B. H. dne 16. listopadu 2010 žalobu pro zmatenost (majíce za to, že byli oprávnČni k podání odvolání). Usnesením ze dne 18. dubna 2012, . j. 13 ICm 1771/2010-71, insolvenní soud žalobu pro zmatenost zamítl. Insolvenní soud poté, co na základČ ustanovení § 229 a § 234 o. s. . uzav el, že napadené rozhodnutí je zp sobilým p edmČtem žaloby pro zmatenost, že žalobu pro zmatenost podaly k tomu oprávnČné osoby a že tato žaloba je vasná, dospČl p i zkoumání, zda je dán d vod zmatenosti ve smyslu § 229 odst. 4 o. s. ., k následujícím závČr m: 1/ Žalobu podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. . lze podat jen proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolání odmítnuto dle ustanovení § 218 o. s. . (pro nedostatek subjektivní nebo objektivní p ípustnosti), podle ustanovení 218a o. s. . (pro opoždČnost) nebo podle ustanovení § 211 o. s. . (pro vady odvolání) anebo odvolací ízení bylo zastaveno (pro nedostatek podmínek ízení nebo pro zpČtvzetí odvolání). 2/ V daném p ípadČ jde o odmítnutí odvolání pro nedostatek subjektivní p ípustnosti. I když to zákon výslovnČ neuvádí, z uvedeného ustanovení obanského soudního ádu (rozumČj z § 229 odst. 4 o. s. .) jednoznanČ vyplývá, že d vodem žaloby je v tČchto p ípadech skutkovČ nebo právnČ chybný, tj. v rozporu se zákonem uinČný, závČr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto. To znamená, že k prokázání takového d vodu zmatenosti je úastník oprávnČn uplatnit v ízení o žalobČ pro zmatenost takové skutenosti a d kazy, které mohl uplatnit p edtím, než odvolací soud odmítl jeho odvolání. 3/ Žaloba pro zmatenost pak není d vodná, jelikož není dán d vod zmatenosti podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. . Insolvenní zákon stanoví (v § 406 odst. 4), že vČ itel m že podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení jen ve dvou taxativnČ stanovených p ípadech. Odvolání m že podat pouze vČ itel, který hlasoval proti p ijetí schváleného zp sobu oddlužení, nebo vČ itel, jehož námitkám uplatnČným podle ustanovení § 403 odst. 2 insolvenního zákona insolvenní soud nevyhovČl. Námitky, že jsou tu skutenosti od vod ující zamítnutí oddlužení, však dle ustanovení § 403 odst. 2 insolvenního zákona mohou podat jen ti vČ itelé, kte í se aktivnČ úastnili hlasování o p ijetí zp sobu oddlužení. 4/ V dané vČci M. H., P. H. a B. H. nehlasovali o zp sobu oddlužení v bec, jelikož se jejich p ítomný zmocnČnec výslovnČ zdržel hlasování o zp sobu oddlužení. Tito vČ itelé poté nebyli aktivnČ legitimováni ani k podání námitek a k jejich námitkám se nep ihlíží dle ustanovení § 403 odst. 2 insolvenního zákona. 5/ Z výše uvedeného vyplývá, že dle ustanovení § 406 odst. 4 insolvenního zákona nesvČdí M. H., P. H. a B. H. subjektivní právo podat odvolání, jelikož nehlasovali proti p ijetí schváleného zp sobu oddlužení a k jejich námitkám se dle ustanovení § 403 odst. 2 insolvenního zákona nep ihlíží. Skutenost, že insolvenní soud námitky projednal a vyhodnotil je jako ned vodné, jakož i to, že vČ itele nesprávnČ pouil o možnosti podat odvolání, nevede k závČru, že odvolání bylo odmítnuto v rozporu se zákonem. K odvolání M. H., P. H. a B. H. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. února 2013, . j. 13 ICm 1771/2010, 12 VSOL 68/2012-102 (), potvrdil usnesení insolvenního soudu ze dne 18. dubna 2012 (první výrok) a rozhodl, že žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad odvolacího ízení (druhý výrok). Odvolací soud-vycházeje z ustanovení § 218 písm. b/ o. s. ., § 402 odst. 1, § 403 odst. 2 a § 406 odst. 4 insolvenního zákona a ze skutkového stavu vČci zjištČného insolvenním soudem-dospČl po p ezkoumání odvoláním napadeného usnesení k následujícím závČr m: 1/ ZávČr insolvenního soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 1. íjna 2010 je zp sobilým p edmČtem žaloby pro zmatenost, kterou vas podaly osoby k tomu oprávnČné, je správný. 2/ Z ustanovení § 402 odst. 1 a § 403 odst. 2 insolvenního zákona vyplývá, že ke vznesení námitek, že jsou zde skutenosti, které by jinak od vod ovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení , jsou aktivnČ legitimováni jen ti z nezajištČných vČ itel , kte í se aktivnČ úastnili hlasování o zp sobu ešení oddlužení. Není p itom rozhodující, jak konkrétnČ nezajištČný vČ itel hlasoval, zda pro nČkterý ze zp sob oddlužení nebo proti nČmu. NezajištČní vČ itelé, kte í se zdrželi hlasování, takové námitky uplat ovat nemohou; pokud je p esto podají, insolvenní soud k nim zpravidla nep ihlíží, stejnČ jako k námitkám uplatnČným opoždČnČ. 3/ Na tato ustanovení pak logicky navazuje ustanovení § 406 odst. 4 insolvenního zákona, dle nČhož má právo podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení pouze ten z nezajištČných vČ itel , který buć hlasoval proti schválení oddlužení, nebo hlasoval pro jiný zp sob ešení oddlužení, než který byl schválen vČtšinou nezajištČných vČ itel a potvrzen insolvenním soudem v usnesení o schválení oddlužení, anebo který vznesl vasné námitky proti povolenému oddlužení postupem dle § 403 odst. 2 insolvenního zákona (vznesl námitky a hlasoval proti), jimž insolvenní soud nevyhovČl (a oddlužení schválil). 4/ Z dlužníkova insolvenního spisu vyplývá, že odvolatelé (coby nezajištČní vČ itelé) nehlasovali o zp sobu oddlužení v bec; na sch zi vČ itel konané dne 16. ervna 2010 se výslovnČ (prost ednictvím zmocnČnce P. P.) zdrželi hlasování o zp sobu oddlužení. 13 ICm 1771/2010 29 ICdo 6/2014

5/ Odvolatelé nejsou ani vČ iteli, jejichž námitkám uplatnČným podle § 403 odst. 2 insolvenního zákona insolvenní soud nevyhovČl (nehlasovali, p estože vznesli námitky). 6/ Proto je správný závČr, že odvolatelé nejsou aktivnČ legitimováni k podání odvolání proti usnesení insolvenního soudu ze dne 30. ervna 2010. Správný je rovnČž závČr, že právo podat odvolání proti tomuto rozhodnutí (o schválení oddlužení) nezakládá odvolatel m ani skutenost, že insolvenní soud jejich námitky následnČ projednal u jednání dne 21. ervna 2010. 7/ Odvolací soud neshledal opodstatnČným ani požadavek odvolatel p edložit vČc Ústavnímu soudu ke zrušení ustanovení § 403 odst. 2 a § 406 odst. 4 insolvenního zákona, nebo je neshledal protiústavními. Proti usnesení odvolacího soudu podali M. H., P. H. a B. H. (posléze zastoupeni advokátkou) dovolání, jehož p ípustnost vymezují ve smyslu ustanovení § 237 o. s. . argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu oznaují v mezích argumentace na podporu uplatnČného dovolacího d vodu) a požadují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soud obou stup a vČc vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení. Dovolatelé vytýkají odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení vČci (dovolací d vod dle § 241a odst. 1 o. s. .), s tím, že v jeho d sledku jsou ve své podstatČ omezeni ve výkonu práv náležejících jim v insolvenním ízení jako ádnČ p ihlášeným vČ itel m. Dovolatelé poukazují na to, že odvolací soud vycházel z protokolu z p ezkumného jednání a sch ze vČ itel konaných u insolvenního soudu dne 16. ervna 2010, zachycujícího pr bČh jednání, v jehož závČru se jejich zmocnČnec P. P. zdržel hlasování o zp sobu oddlužení. Z p edmČtného protokolu vyplývá (pokraují dovolatelé), že P. P. vystupoval v ízení od poátku velmi aktivnČ. Nejprve zmČnil po adí p ihlášených pohledávek dovolatel tak, že uplatnil jejich p ednostní po adí s tvrzením, že jde o pohledávky dle ustanovení § 169 odst. 1 písm. b/ insolvenního zákona a souasnČ p edložil námitky dovolatel proti povolenému oddlužení. V rámci p ezkumného jednání se P. P. podrobnČ vyjad oval rovnČž k p ihlášené pohledávce . 2 (kterou oznail za fiktivní a sv j názor podrobnČ od vod oval). NáslednČ bylo p ezkumné jednání ukoneno a probČhla sch ze vČ itel . P ezkoumání pohledávek dovolatel bylo s ohledem na uplatnČní jejich p ednostního po adí p eloženo na zvláštní p ezkumné jednání a jejich pohledávky tak dosud nebyly zjištČny (§ 51 insolvenního zákona). Proto insolvenní soud rozhodoval o jejich hlasovacích právech, která jim p iznal v plném rozsahu. Posledním bodem sch ze vČ itel bylo projednání a hlasování o zp sobu oddlužení . Ke hlasování o zp sobu oddlužení P. P. sdČlil, že se zdržuje hlasování s ohledem na podané námitky dle § 403 odst. 2 insolvenního zákona, naež insolvenní soud k projednání tČchto námitek svolal jednání na 21. ervna 2010 a ukonil sch zi vČ itel . Takto vylíeným pr bČhem p ezkumného jednání a sch ze vČ itel dovolatelé dokládají nezákonný procesní postup krajského soudu, v d sledku kterého jsou p esvČdeni, že jim bylo rovnČž nezákonnČ odep eno právo na podání odvolání proti usnesení o schválení oddlužení plnČním splátkového kalendá e a rovnČž právo na ádné p ezkoumání jejich námitek .

Odvolacímu soudu dovolatelé vytýkají, že uinil závČr o nedostatku jejich aktivní legitimace k podání odvolání, aniž zohlednil další pot ebná ustanovení zákona. P estože P. P. p edložil již na poátku sch ze vČ itel písemné námitky proti usnesení o povolení oddlužení (z ehož je z ejmé, že mČl zájem na jejich ádném projednání) a následnČ požádal insolvenní soud o p iznání hlasovacího práva na sch zi vČ itel (z ehož vyplýval zájem hlasovat a aktivnČ se podílet na rozhodování o zp sobu oddlužení), nechal jej krajský soud následnČ bez jakéhokoliv procesního pouení zdržet se hlasování o zp sobu oddlužení, akoli soudu muselo být z ejmé, že zmocnČnec jedná z neznalosti procesního postupu a p ipravuje se o možnost projednání námitek a možnost podání odvolání, a to ve chvíli, kdy námitky byly již fakticky podány . NáslednČ, p estože se P. P. tím, že se zdržel hlasování, p ipravil o možnost podat námitky, insolvenní soud bez ohledu na to svolal (usnesením) jednání k projednání námitek dovolatel . Zákonný procesní postup, kdy vČ itel, který ve své podstatČ nesouhlasí s povolením oddlužení dlužníka a aktivnČ proti nČmu brojí, musí nejprve hlasovat o zp sobu povolení oddlužení, aby mohl namítat skutenosti proti samotnému povolení oddlužení a proti schválení oddlužení se odvolat, vyznívá dle dovolatel ponČkud nelogicky i pro osoby znalé práva, natož pro právní laiky, v ízení nezastoupené advokátem. Dovolatelé odkazují na § 7 insolvenního zákona, naež citují zásady insolvenního ízení uvedené v ustanovení § 5 písm. a/ a b/ insolvenního zákona, s tím, že pouze v souladu s tČmito zásadami vedení insolvenního ízení je ustanovení § 5 o. s. ., které je t eba p imČ enČ použít, a rovnČž ustanovení § 118a odst. 4 o. s. . (které upravuje pouovací povinnost soudu u jednání) . Zákonná úprava pouovací povinnosti soudu sleduje (uvádí se dále v dovolání), aby pouení, kterého se má úastník m ze strany soud dostat, bylo konkrétní a podrobné, a aby se jim dostalo v takovém stadiu ízení, kdy je to pro vedení ízení pot ebné, a za takové situace, kdy bez konkrétního a podrobného pouení by mohli pro nedostatek pot ebných znalostí procesních pravidel utrpČt újmu na svých právech. K p imČ enému použití ustanovení § 5 o. s. . a pouovací povinnosti v insolvenním ízení vycházející rovnČž ze smyslu základních zásad insolvenního ízení se obdobnČ vyjád il (uvádČjí dovolatelé) Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 3582/2010 (jde o usnesení ze dne 20. ledna 2011, uve ejnČné pod íslem 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek-dále jen R 97/2011, které je-stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČná níže, vydaná v dobČ od 1. ledna 2001-dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu). Na základČ pasáží obsažených v tomto rozhodnutí dovolatelé obdobnČ usuzují, že v této vČci zohlednily soudy pouze to, že se P. P. zdržel práva hlasování o zp sobu oddlužení, aniž se zabývaly otázkou, zda soud p edtím poskytl P. P. dostatené pouení o jeho procesních právech a povinnostech. V tomto smČru lze dle dovolatel odkázat na etnou judikaturu Nejvyššího soudu, která se zabývala pouovací povinností soud a jejím rozsahem. KonkrétnČ zmi ují: 1/ NS sp. zn. 2 Cdon 661/96 (jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ervna 1996, sp. zn. 2 Cdon 661/96, uve ejnČné v asopise Soudní judikatura íslo 2, roník 1998, pod íslem 14). 13 ICm 1771/2010 29 ICdo 6/2014

2/ NS sp. zn. 2 Cdon 813/97 (jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. zá í 1998, sp. zn. 2 Cdon 813/97, uve ejnČné pod íslem 40/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 3/ NS sp. zn. 29 Odo 810/2001 (jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. zá í 2002, sp. zn. 29 Odo 810/2001). Z oznaených rozhodnutí dovolatelé rovnČž citují pasáže týkající se pouovací povinnosti soudu dle § 5 o. s. . Insolvenní soud tak pochybil (míní dovolatelé), neposkytl-li P. P. odpovídající procesní pouení o jeho povinnosti hlasovat o zp sobu oddlužení, pokud podává námitky proti povolení oddlužení. Pochybil rovnČž odvolací soud, jestliže vČc právnČ posoudil pouze s ohledem na vybraná ustanovení insolvenního zákona (§ 402, § 403 a § 406), aniž by se zabýval dalšími zákonnými ustanoveními, zejména § 5 o. s. . Izolovaným výkladem tČchto ustanovení se soudy dopustily (dle dovolatel ) p epjatého formalismu, který není sluitelný se zásadami právního státu chránícího individuální lidská práva a svobody. Dovolatelé tak byli p ipraveni rovnČž o právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení (dle § 406 odst. 4 insolvenního zákona), nebo nehlasovali o zp sobu oddlužení a nebyli ani vČ iteli, jejichž námitkám soud nevyhovČl (nebo podle soudu nebyli v bec oprávnČni je podat). Námitky dovolatel (stejnČ jako jejich odvolání) p itom obsahovaly zásadní skutenosti poukazující na nepoctivý zámČr dlužníka dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a/ insolvenního zákona. Dále dovolatelé s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 14/2009 (správnČ jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ervence 2011, sen. zn. 29 NSýR 14/2009, uve ejnČné pod íslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ) polemizují se závČry insolvenního soudu o ned vodnosti jejich námitek proti schválení oddlužení. Dlužník ve vyjád ení navrhuje dovolání zamítnout jako ned vodné, zd raz uje p edevším, že dovolatelé se omisivním jednáním jejich zástupce (P. P.) sami p ipravili o možnost podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení. S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací ízení rozhodný obanský soudní ád ve znČní úinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSýR 45/2014, uve ejnČné pod íslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání v dané vČci je p ípustné podle ustanovení § 237 o. s. ., když napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázek procesního práva (vymezených dovoláním), které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vy ešeny (otázky pouovací povinnosti insolvenního soudu na sch zi vČ itel , na které vČ itelé hlasují o zp sobu oddlužení a otázky p edpoklad p ípustnosti odvolání vČ itele proti usnesení o schválení oddlužení). Nejvyšší soud se-v hranicích právních otázek vymezených dovoláním-zabýval p edevším správností právního posouzení vČci odvolacím soudem ve vztahu k obČma výše oznaeným otázkám. S p ihlédnutím k dobČ, kdy probČhla sch ze vČ itel , na které vČ itelé hlasovali o zp sobu oddlužení dlužníka (16. ervna 2010) a kdy bylo vydáno usnesení o schválení oddlužení (30. ervna 2010) je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný p edevším výklad insolvenního zákona ve znČní úinném do 30. ervna 2010 (tj. naposledy ve znČní zákona . 285/2009 Sb.). Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. K jednotlivým (pro vČc rozhodným) právním otázkám p edest eným dovoláním iní Nejvyšší soud následující závČry: I. K p edpoklad m p ípustnosti odvolání vČ itele proti usnesení o schválení oddlužení. Podle ustanovení § 399 odst. 1 insolvenního zákona, není-li dále stanoveno jinak, platí o hlasovacím právu vČ itel p i oddlužení obdobnČ § 49 až 53. K projednání zp sobu oddlužení a hlasování o jeho p ijetí dochází na sch zi vČ itel za tím úelem svolané nebo za podmínek stanovených tímto zákonem mimo sch zi vČ itel ; obdobnČ to platí pro hlasování vČ itel o tom, zda doporuují vyhovČt žádosti dlužníka o stanovení jiné výše mČsíních splátek p i oddlužení plnČním splátkového kalendá e. Dle ustanovení § 402 insolvenního zákona právo hlasovat o zp sobu oddlužení mají pouze nezajištČní vČ itelé, kte í vas p ihlásili svou pohledávku. ZajištČní vČ itelé nehlasují ani v rozsahu, ve kterém je podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenním ízení po rozhodnutí o úpadku hodnota zajištČní nižší než výše zajištČné pohledávky. Právo hlasovat nemají osoby dlužníkovi blízké a osoby, které tvo í s dlužníkem koncern (odstavec 1). Sv j souhlas se zp sobem oddlužení není vČ itel oprávnČn zmČnit (odstavec 2). O zp sobu oddlužení rozhodne sch ze vČ itel prostou vČtšinou hlas nezajištČných vČ itel poítanou podle výše jejich pohledávek; obdobnČ to platí pro hlasování vČ itel mimo sch zi vČ itel (odstavec 3). Postup podle odstavc 1 až 3 se obdobnČ uplatní pro hlasování vČ itel o tom, zda doporuují vyhovČt žádosti dlužníka o stanovení jiné výše mČsíních splátek p i oddlužení plnČním splátkového kalendá e (odstavec 4). Jestliže ani jeden ze zp sob oddlužení nezíská prostou vČtšinu hlas nezajištČných vČ itel podle odstavce 3, rozhodne o zp sobu oddlužení insolvenní soud; uiní tak do skonení sch ze vČ itel a v p ípadČ uvedeném v § 399 odst. 3 do 15 dn po zve ejnČní výsledk hlasování v insolvenním rejst íku (odstavec 5). Podle ustanovení § 403 odst. 2 insolvenního zákona vČ itelé, kte í hlasovali o p ijetí zp sobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutenosti, které by jinak od vod ovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozdČji do skonení sch ze vČ itel , která rozhodovala o zp sobu oddlužení, a v p ípadČ uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dn po zve ejnČní výsledk hlasování v insolvenním rejst íku. K pozdČji vzneseným námitkám a k námitkám uplatnČným vČ iteli, kte í nehlasovali o p ijetí zp sobu oddlužení, se nep ihlíží. Ustanovení § 406 odst. 4 insolvenního zákona pak uruje, že rozhodnutí o schválení oddlužení doruí insolvenní soud zvláš dlužníku, insolvennímu správci a vČ itelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí m že podat pouze vČ itel, který hlasoval proti p ijetí schváleného zp sobu oddlužení, nebo vČ itel, jehož námitkám uplatnČným podle § 403 odst. 2 insolvenní soud nevyhovČl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plnČním splátkového kalendá e m že podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše mČsíních splátek insolvenní soud nevyhovČl, nebo vČ itel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše mČsíních splátek a který proti tomu hlasoval. V dané vČci není pochyb o tom (plyne to i z protokolu o sch zi vČ itel konané 16. ervna 2010 a dovolatelé uvedenou skutenost rovnČž nezpochyb ují), že dovolatelé, 13 ICm 1771/2010 29 ICdo 6/2014 a byli p ítomni na sch zi vČ itel konané 16. ervna 2010 (prost ednictvím zástupce P. P.), na které mČlo být vČ iteli hlasováno (v souladu s § 399 odst. 1 insolvenního zákona) o zp sobu oddlužení a a jim insolvenní soud p iznal hlasovací práva, o zp sobu oddlužení nehlasovali (hlasování se výslovnČ zdrželi). Jelikož šlo o jediné vČ itele p ítomné (prost ednictvím zástupce P. P.) na p edmČtné sch zi vČ itel , nebyl zde již žádný vČ itel, který by mohl hlasovat o zp sobech oddlužení, takže rozhodnutí o schválení oddlužení dlužníka plnČním splátkového kalendá e p ijal insolvenní soud následnČ (usnesením z 30. ervna 2010) ve své vlastní p sobnosti (srov. § 402 odst. 5 insolvenního zákona). V dané vČci žádný z vČ itel nehlasoval o zp sobu oddlužení mimo sch zi vČ itel (srov. k této možnosti § 400 a § 401 insolvenního zákona), takže další výklad Nejvyššího soudu se soust edí jen na situace, kdy vČ itelé hlasují (mají hlasovat) o zp sobu oddlužení (jen) na sch zi vČ itel za tím úelem svolané (§ 399 odst. 1 vČta druhá insolvenního zákona). Jak Nejvyšší soud uzav el nap . již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSýR 63/2011, uve ejnČném pod íslem 34/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, sch ze vČ itel je zvláštním druhem soudního jednání. To plyne již z toho, že ji ve smyslu § 47 odst. 1 insolvenního zákona svolává a ídí insolvenní soud. Je však také souasnČ vrcholným vČ itelským orgánem (srov. § 46 odst. 1 insolvenního zákona), jehož prost ednictvím se vČ itelé vyslovují k zásadním otázkám insolvenního ízení, definovaným pro p íslušné stadium insolvenního zákona buć zákonem, nebo p íslušným kvórem vČ itel (srov. § 47 odst. 1 insolvenního zákona, ve spojení s § 48 odst. 1 insolvenního zákona). Jedním ze zásadních rozhodnutí, jež vČ itelé, kte í se aktivnČ zajímají o chod insolvenního ízení, mohou p ijmout (odhlasovat) na sch zi vČ itel , je p i oddlužení rozhodnutí sch ze vČ itel (vzešlé z hlasování vČ itel ) o zp sobu oddlužení, tedy rozhodnutí o tom, zda po rozhodnutí o zp sobu ešení úpadku dlužníka oddlužením [tedy (v intencích § 4 odst. 2 písm. c/ insolvenního zákona) po rozhodnutí o povolení oddlužení, jemuž vČ itelé dlužníka v daném zákonném rámci oponovat nemohou (srov. § 397 odst. 1 insolvenního zákona)] bude oddlužení provedeno zpenČžením majetkové podstaty nebo plnČním splátkového kalendá e. K d vod m, pro které je toto rozhodnutí v rukou vČ itel a dlužník jejich volbČ nem že oponovat (srov. § 406 odst. 4 insolvenního zákona), srov. závČry formulované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSýR 91/2013, uve ejnČné pod íslem 47/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 47/2014 ) [ústavní stížnost proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 23. ervna 2015, sp. zn. IV. ÚS 1143/2014, dostupným na webových stránkách Ústavního soudu]. V R 47/2014 Nejvyšší soud též vysvČtlil, že rozhodne-li o zp sobu oddlužení sch ze vČ itel , insolvenní soud již nep ezkoumává, zda je zvolený zp sob oddlužení pro vČ itele i dlužníka výhodný, není právnČ významné, zda dlužník prosazoval jiný než p ijatý zp sob oddlužení a insolvenní soud není oprávnČn rozhodnutí sch ze vČ itel o zp sobu oddlužení mČnit. Posuzuje jen to, zda v pr bČhu ízení nevyšly najevo skutenosti, které by jinak inily oddlužení nep ípustným (§ 405 odst. 1 insolvenního zákona). Neshledá-li d vod k neschválení oddlužení, rozhodne dle § 406 insolvenního zákona o schválení oddlužení zp sobem, o nČmž rozhodla sch ze vČ itel .

S p ihlédnutím k tomu, že v insolvenním ízení (jeho jednotlivých fázích) na sebe navazuje ada krok smČ ujících k nezbytnému naplnČní úelu insolvenního ízení a má do znané míry charakter krok nevratných [nebo obtížnČ vratných (zpravidla za cenu majetkové újmy na majetkové podstatČ dlužníka, jsoucí v posledku proti spolenému zájmu vČ itel )], zd raz uje insolvenní zákon tuto nevratnost též pravidly o nemožnosti poskytnutí p íležitosti k opakování úkonu procesními subjekty zúastnČnými na ízení, by byl zmeškán z omluvitelných d vod . Srov. v § 83 insolvenního zákona formulované pravidlo o nep ípustnosti prominutí zmeškání lh ty v insolvenním ízení, jehož platnost je tamtéž (v ásti vČty za st edníkem) vztažena též na zmeškání soudního jednání , vetnČ zmeškání sch ze vČ itel nebo p ezkumného jednání . Srov. dále i pravidlo obsažené (k jednání insolvenního soudu) v § 85 insolvenního zákona, podle kterého návrhy, které mohou být podle tohoto zákona podány, a procesní úkony, které mají být provedeny p i jednání, p i jiném soudním úkonu nebo na sch zi vČ itel , nemohou dodatenČ provést osoby, které se nedostavily, a byly ádnČ obeslány. P ímo pro pomČry rozhodování vČ itel o zp sobu oddlužení pak nevratnost jejich rozhodnutí zd raz uje (zjevnČ též ve vazbČ na zákonem upravenou možnost hlasování o zp sobu oddlužení mimo sch zi vČ itel ) i dikce § 402 odst. 2 insolvenního zákona (pravidlo, že souhlas se zp sobem oddlužení není vČ itel oprávnČn zmČnit). V duchu této logiky (v plném souladu s ní) je též úprava p ípustnosti odvolání vČ itele proti usnesení insolvenního soudu o schválení oddlužení, obsažená v § 406 odst. 4 insolvenního zákona. K tomu je žádoucí nejprve doplnit, že usnesení o zp sobu oddlužení p ijímá sch ze vČ itel hlasy nezajištČných vČ itel , p iemž mohou nastat následující situace: 1/ Ten zp sob oddlužení, o kterém vČ itelé (s hlasovacími právy) hlasují (na sch zi vČ itel ) jako o prvním (lhostejno v jakém po adí), dosáhne prosté vČtšiny hlas nezajištČných vČ itel poítané podle výše jejich pohledávek (§ 402 odst. 3 insolvenního zákona) [sch ze vČ itel p ijala rozhodnutí o zp sobu oddlužení]. V takovém p ípadČ nemá právo se odvolat proti usnesení, jímž insolvenní soud schválí oddlužení tímto zp sobem, žádný z vČ itel , kte í hlasovali pro p ijetí zp sobu oddlužení. Odvolání naopak m že podat každý z vČ itel , který hlasoval proti p ijetí tohoto zp sobu oddlužení. 2/ Ten zp sob oddlužení, o kterém vČ itelé hlasují (na sch zi vČ itel ) jako o prvním, nedosáhne prosté vČtšiny hlas nezajištČných vČ itel poítané podle výše jejich pohledávek (§ 402 odst. 3 insolvenního zákona). VČ itelé proto hlasují o druhém ze zp sobu oddlužení [jak plyne z dikce § 402 odst. 5 insolvenního zákona a (by strunČ) z judikatury (srov. d vody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. zá í 2010, sen. zn. 29 NSýR 6/2008, uve ejnČného pod íslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. P ijme-li sch ze vČ itel p edepsanou vČtšinou usnesení o provedení oddlužení druhým ze zp sob oddlužení, nemá právo se odvolat proti usnesení, jímž insolvenní soud schválí oddlužení tímto (druhým) zp sobem, žádný z vČ itel , kte í hlasovali pro p ijetí (druhého) zp sobu oddlužení. Odvolání naopak m že podat každý z vČ itel , který hlasoval proti p ijetí tohoto zp sobu oddlužení. Zp sob, jakým vČ itelé p edtím hlasovali o prvním (nep ijatém) zp sobu oddlužení, ve vztahu k p ípustnosti odvolání proti usnesení insolvenního soudu o schválení (druhého) zp sobu oddlužení žádný význam nemá. 3/ Prosté vČtšiny hlas nezajištČných vČ itel poítané podle výše jejich pohledávek (§ 402 odst. 3 insolvenního zákona) nedosáhne zp sob oddlužení, o kterém vČ itelé hlasují jako o prvním, ani zp sob oddlužení, o kterém vČ itelé hlasují jako o druhém. V takovém p ípadČ rozhodne o zp sobu oddlužení (v mezích usnesení o jeho schválení) insolvenní soud (srov. § 402 odst. 5 insolvenního zákona). Právo odvolat se proti usnesení, jímž insolvenní 13 ICm 1771/2010 29 ICdo 6/2014 soud schválí oddlužení zp sobem, který sám zvolí, nemá za této situace žádný z vČ itel , kte í hlasovali pro p ijetí insolvenním soudem následnČ zvoleného zp sobu oddlužení, by sch ze vČ itel sama nep ijala rozhodnutí o (tomto) zp sobu oddlužení. Odvolání naopak m že podat každý z vČ itel , který hlasoval [na sch zi vČ itel , která sama nep ijala rozhodnutí o (tomto) zp sobu oddlužení] proti p ijetí insolvenním soudem následnČ zvoleného zp sobu oddlužení. 4/ VČ iteli v rámci výše popsané procedury hlasování nic nebrání v tom, aby (je-li p esvČden, že nejsou p edpoklady pro provedení oddlužení žádným z možných zp sob oddlužení) hlasoval na sch zi vČ itel jak proti zp sobu oddlužení dlužníka zpenČžením majetkové podstaty, tak proti zp sobu oddlužení dlužníka plnČním splátkového kalendá e. V takovém p ípadČ mu též vždy náleží právo odvolání proti usnesení insolvenního soudu o schválení oddlužení, bez z etele k tomu, zda schváleným zp sobem oddlužení byl zp sob, který (v d sledku obou hlasování) vzešel z rozhodnutí o zp sobu oddlužení p ijatého sch zí vČ itel nebo z volby (výbČru) zp sobu oddlužení insolvenním soudem (poté, co sch ze vČ itel nep ijala rozhodnutí o zp sobu oddlužení). VČ itel, který nehlasuje o zp sobu oddlužení, a mu zákon toto právo p iznává (což se v praxi dČje zpravidla tak, že vČ itel nehlasuje o zp sobu oddlužení mimo sch zi vČ itel a na sch zi vČ itel svolanou za úelem rozhodnutí o zp sobu oddlužení se nedostaví), tím v duchu výše eeného dává najevo (navenek projevuje) nezájem o zp sob oddlužení (lhostejnost k výbČru zp sobu oddlužení a k tomu, zda a jak bude oddlužení schváleno). Této (do urité míry racionální) neinnosti (apatii) vČ itele k dalšímu postupu insolvenního ízení zákon nebrání, na druhé stranČ však [v zájmu p edejití obstrukních nebo prostČ jen nevhodnČ (nežádoucnČ) opoždČných postup narušujících plynulost insolvenního ízení] takovému vČ iteli nedovoluje formou opravného prost edku (odvolání) zpochybnit rozhodnutí o zp sobu oddlužení (promítnuté v usnesení insolvenního soudu o schválení oddlužení), které mohl ovlivnit, kdyby p edtím nez stal neinný tam, kde mu insolvenní zákon umož oval konat (kdyby nezmeškal možnost hlasovat o zp sobu oddlužení). Ustanovení § 406 odst. 4 insolvenního zákona p itom požadavek, podle kterého právo odvolat se proti usnesení o schválení oddlužení náleží jen vČ iteli, který hlasoval o zp sobu oddlužení, klade též pro ty vČ itele, jejichž námitkám uplatnČným podle § 403 odst. 2 insolvenního zákona insolvenní soud nevyhovČl. To je dáno tím, že podle § 403 odst. 2 poslední vČty insolvenního zákona se k námitkám, které uplatnil vČ itel, jenž nehlasoval o zp sobu oddlužení, nep ihlíží (pohlíží se na nČ, jako by nebyly vzneseny), což v intencích § 406 odst. 4 insolvenního zákona znamená, že jde o vČ itele, který námitky neuplatnil. Pro úplnost budiž dodáno, že aktivita vČ itele, který vznesl námitky a hlasoval o p ijetí zp sobu oddlužení, a který má zárove za to, že jde o námitky, jimž insolvenní soud nevyhovČl, se promítá v jeho právu podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení i potud, že insolvenní zákon mu umož uje (v porovnání s vČ itelem, který hlasoval o zp sobu schválení oddlužení, aniž souasnČ uplatnil námitky p edepsaným zp sobem) podat odvolání, i když hlasoval pro p ijetí následnČ schváleného zp sobu oddlužení. VČ itelem, který nehlasoval o zp sobu oddlužení, se pak rozumí jak vČ itel, který nehlasoval ( zdržel se hlasování ) tím, že z stal zcela neinný (nevyužil možnosti hlasovat mimo sch zi vČ itel a na sch zi vČ itel se nedostavil), tak vČ itel, který svou aktivitu navenek projevil jen tím, že se sice dostavil na sch zi vČ itel , ale p esto nehlasoval o zp sobu oddlužení (výslovnČ prohlásil, že se hlasování zdržuje).

Na tomto základČ Nejvyšší soud uzavírá pro pomČry dané vČci, že dovolatelé, kte í a p ítomni na sch zi vČ itel za tím úelem svolané, nehlasovali o zp sobu oddlužení mimo sch zi vČ itel ani na sch zi vČ itel a naopak výslovnČ projevili [ústy svého zástupce s procesní plnou mocí (P. P.)] v li zdržet se hlasování (což dovolání nezpochyb uje), nejsou (proto) osobami oprávnČnými podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení. II. K pouovací povinnosti insolvenního soudu na sch zi vČ itel , na které vČ itelé hlasují o zp sobu oddlužení. Dovolatelé dovozují nesprávnost napadeného rozhodnutí z toho, že nevzalo v potaz absenci pouení jejich zástupce (P. P.) insolvenním soudem (na sch zi vČ itel konané 16. ervna 2010) o následcích úkonu, jímž se zdrželi hlasování o zp sobu oddlužení. K tomu Nejvyšší soud p edevším uvádí, že závČr, podle kterého je ustanovení § 5 o. s. . podp rnČ (p imČ enČ) aplikovatelné v insolvenním ízení, p ijal již v dovolateli zmínČném R 97/2011. Budiž ovšem dále eeno, že rozhodnutí Nejvyššího soudu, na nČž dovolatelé dále poukazují (usnesení sp. zn. 2 Cdon 661/96, R 40/1999 a rozsudek sp. zn. 29 Odo 810/2001), vykládala ustanovení § 5 o. s. . ve znČní úinném do 31. prosince 2000, p iemž koncepce pouovací povinnosti soudu doznala v obanském soudním ádu ve znČní úinném od 1. ledna 2001 zmČn potud, že je koncipována tak, aby bylo vždy bez pochybností z ejmé, kdy a o em mají být úastníci poueni. Vzájemný vztah úpravy v ustanovení § 5 o. s. . a úpravy pouovací povinnosti v jednotlivých ustanoveních obanského soudního ádu je vztahem principu a jeho konkrétního promítnutí. Jakého pouení se úastník m má dostat v konkrétní procesní situaci, nestanoví § 5 o. s. ., ale jednotlivá (další) ustanovení obanského soudního ádu [srov. shodnČ nap . rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. kvČtna 2014, sp. zn. 29 Cdo 2963/2012, uve ejnČné v asopise Soudní judikatura íslo 1, roník 2015, pod íslem 8 (ústavní stížnost proti poslednČ oznaenému rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 15. prosince 2015, sp. zn. IV. ÚS 2611/14, dostupným na webových stránkách Ústavního soudu)]. Insolvenní zákon pak ani ve spojení s § 5 o. s. . nep edjímá pot ebu pouit vČ itele na sch zi vČ itel (nebo p i jejím svolání) o tom, že nebudou-li hlasovat o zp sobu oddlužení, vylouí se tím z možnosti podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení. Vzhledem k tomu, že typovČ pat í mezi vČ itele, kte í nehlasují na sch zi vČ itel , ti vČ itelé, kte í se na sch zi vČ itel nedostaví, je též logické, že není dána (zákonem zakotvena) povinnost poskytnout takové pouení na sch zi vČ itel (p ed zahájením procesu hlasování o zp sobu oddlužení). P itom skutenost, že na takové sch zi vČ itel bude vČ iteli rozhodováno (hlasováno) o zp sobu oddlužení, je dána již tím, že jde o sch zi vČ itel za tím úelem svolanou (§ 399 odst. 1 insolvenního zákona). K tomu v daném p ípadČ došlo usnesením ze dne 6. kvČtna 2010, . j.-A6, jímž insolvenní soud (kromČ toho, že zjistil úpadek dlužníka, ustanovil insolvenního správce a povolil oddlužení) svolal sch zi vČ itel , jejíž p edmČt jednání vymezil i tak, že jím bude projednání a hlasování o zp sobu oddlužení (srov. bod VIII. odst. 5. výroku). U vČ itele, který se dostaví na sch zi vČ itel s tímto programem, se oekává, že se dostavil proto, aby se úastnil a na projednání zp sobu oddlužení a na hlasování o nČm (nikoli proto, aby nehlasoval). Projeví-li vČ itel v mezích daného bodu programu jednání sch ze vČ itel sám (z pohledu výše eeného do jisté míry neoekávanČ ) v li nehlasovat o zp sobu oddlužení ( zdržet se hlasování ), pak již jde o projevený procesní úkon adresovaný soudu, jehož úinky tím již nastaly (k teorii projevu v le v procesním právu a k následk m projeveného 13 ICm 1771/2010 29 ICdo 6/2014 procesního úkonu srov. nap . usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. 29 Odo 649/2001, uve ejnČné pod íslem 11/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), je (v intencích závČr obsažených v dovolateli zmínČném usnesení Nejvyšší soud sp. zn. 2 Cdon 661/96) pomoc soudu v mezích pouovací povinnosti namístČ jen k tomu, aby mohl zákonem stanoveným zp sobem vyjád it, co v ízení sám hodlá uinit. D vod pochybovat o tom, že vČ itelé (dovolatelé) ústy svého zástupce s procesní plnou mocí (P. P.) jednoznanČ projevili v li nehlasovat o zp sobu oddlužení, však dán nebyl a poté, co úinky tohoto projevu v le nastaly, již pouení o jeho následcích nemohlo odvrátit závČr, že odvolání podané tČmito vČ iteli proti usnesení o schválení oddlužení nebude p ípustné. Oproti pomČr m ešeným v R 97/2011 nelze dovolatele (a již v rámci dané skupiny vČ itel nebo jako jednotlivé p ihlášené vČ itele) pokládat ani za vČ itele, s nimiž by (co do pouovací povinnosti insolvenního soudu) bylo v insolvenním ízení zacházeno jinak než s jinými vČ iteli ve stejném nebo obdobném postavení (není zde pr mČt na základní zásady insolvenního ízení obsažené v § 5 insolvenního zákona). Dovolání tedy ani v tomto ohledu není opodstatnČné. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že v d vodech usnesení ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSýR 45/2010, uve ejnČného pod íslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vysvČtlil, že možnost insolvenního soudu zkoumat, zda dlužník navrženým oddlužením sledoval nepoctivý zámČr, není omezena na vasnost nebo úinnost námitek vČ itel proti schválení oddlužení ani na dobu do rozhodnutí insolvenního soudu o schválení oddlužení; tČmito otázkami se lze zabývat (pro úely posouzení, zda je d vod zrušit schválené oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. a/ insolvenního zákona, v rozhodném znČní) i po schválení oddlužení. Vady ízení, k nimž Nejvyšší soud u p ípustného dovolání p ihlíží z ú ední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. .), se ze spisu nepodávají. Nejvyšší soud proto, aniž na izoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. .), dovolání zamítl (§ 243d písm. a/ o. s. .). Absence výroku o nákladech dovolacího ízení je dána tím, že žaloba pro zmatenost je (pouze) mimo ádným opravným prost edkem podaným (v této vČci) proti rozhodnutí vydanému v insolvenním ízení, v nČmž si každý z úastník nese náklady insolvenního ízení ze svého (§ 170 písm. f/ insolvenního zákona). Srov. obdobnČ (pro pomČry upravené zákonem . 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) nap . usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2007, sp. zn. 29 Odo 34/2005. Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; dovolatel m, dlužníku, insolvennímu správci, vČ itelskému výboru (zástupci vČ itel ) a státnímu zastupitelství, které (p ípadnČ) vstoupilo do insolvenního ízení, se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ 22. prosince 2015

JUDr. ZdenČk K r m á , v. r. p edseda senátu Za správnost vyhotovení: Monika Je ábková