KSOL 20 INS 9457/2016-A25
Číslo jednací: KSOL 20 INS 9457/2016-A25

USNESENÍ

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hajnou v insolvenční věci dlužníka:-navrhovatele: Václav anonymizovano , anonymizovano , bytem Lipinka 6E, o návrhu Mgr. Blanky Březinové, soudní exekutorky Exekutorského úřadu Bruntál, se sídlem Bruntál, Dr. E. Beneše 1497/21, na vydání předběžného opatření,

t a k t o:

I. Návrh, aby insolvenční soud nařídil předběžné opatření, kterým se omezuje účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení dle § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, tak, že soudnímu exekutorovi Mgr. Blance Březinové, Exekutorský úřad Bruntál, se umožňuje provést exekuci vedenou pod sp. zn. 200 EX 350/03 prodejem nemovitých věcí povinného Václava anonymizovano -pozemku p. č. St. 118/1, jehož součástí je stavba Lipinka, č.e. 6, rod. rekr., a pozemku p. č. 98/10, zapsaných na listu vlastnictví 26 pro obec a katastrální území Lipinka, s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouc pod sp. zn. k dispozici v tomto řízení, s e z a m í t á.

II. Navrhovatelce Mgr. Blance Březinové, soudní exekutorce Exekutorského úřadu Bruntál, se sídlem Bruntál, Dr. E. Beneše 1497/21, se ukládá, aby do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za podaný návrh na nařízení předběžného opatření, který činí podle položky 5 Sazebníku soudních poplatků 1.000 Kč, a to v kolcích na připojeném tiskopise nebo na účet soudu 3703-4123761/0710, KS 0308, VS 4800945716.

Odůvodnění: Návrhem dlužníka doručeným soudu dne 22. 4. 2016 bylo zahájeno insolvenční řízení. Dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení. isir.justi ce.cz

Podáním ze dne 24.11.2016 soudní exekutorka Mgr. Blanka Březinová (dále jen navrhovatelka), navrhla vydání předběžného opatření dle § 82 insolvenčního zákona, jímž insolvenční soud umožní navrhovatelce provést již nařízenou exekuce vedou jí pod sp. zn. 200 EX 350/03 prodejem nemovitých věcí dlužníka vymezených ve výroku tohoto usnesení (dále jen předmětné nemovitosti), s omezením, aby výtěžek dosažený tímto zpeněžením nemovitých věcí byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici v tomto řízení.

Návrh na vydání předběžného opatření navrhovatelka odůvodnila, že vede proti dlužníkovi v postavení povinného exekuci pod sp. zn. 200 EX 350/03. V této exekuci byla dne 28.11.2012 vydána dražební vyhláška, kterou bylo nařízeno dražební jednání ohledně předmětných nemovitostí na den 10.1.2013. Dne 8.1.2013 podal přitom dlužník/povinný v exekuci, insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, řízení bylo vedeno pod sp. zn. 10 INS 463/2013. Oddlužení bylo dlužníku povoleno, po jeho splnění byl dlužník insolvenčním soudem osvobozen od placení zbytku neuhrazených pohledávek. Ke zpeněžení předmětných nemovitostí dlužníka v insolvenčním řízení nedošlo, přičemž oprávněný v exekuci, Václav Krb, byl zajištěným věřitelem a jako takovému mu zůstalo právo domáhat se uspokojení své pohledávky z předmětu zajištění. Proto dne 25.3.2016 byla opětovně nařízena dražba předmětných nemovitostí povinného na den 3.5.2016. Dne 22.4.2016 dlužník opětovně podává insolvenční návrh, projednávaný v tomto insolvenčním řízení. Sám dlužník v návrhu uvádí, že jeho cílem je zamezit zpeněžení předmětných nemovitostí, v nichž bydlí. Po zamítnutí tohoto insolvenčního návrhu byla v exekuci nařízena dražba na den 16.8.2016, po níž bylo vydáno usnesení o příklepu. Proti usnesení o příklepu bylo podání dlužníkem odvolání, následně bylo k odvolání dlužníka zrušeno rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu a věc byla vrácena soud prvního stupně k dalšímu řízení, čímž opětovně nastaly účinky zahájeného insolvenčního řízení. Navrhovatelka se domnívá, že dlužník insolvenčním návrhem sleduje zneužití účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, konkrétně oddálení dražby nemovitých věcí. Věci však již byly v exekuci vydraženy. Dle navrhovatelky předběžné opatření neodporuje společnému zájmu věřitelů, když i v případě, že bude zjištěn úpadek dlužníka, takto dojde k rychlému uspokojení pohledávek věřitelů z výtěžku zpeněžení nemovitostí, který by navrhovatelka vydala do majetkové podstaty dlužníka. Navrhovatelka zdůraznila rovněž zásadu hospodárnosti insolvenčního řízení, včetně výše své odměny.

Navrhovatelka doložila usnesení o nařízení exekuce ve prospěch oprávněné Václava Krba, na majetek povinného Václava anonymizovano , tedy dlužníka v tomto řízení, pro pohledávku 64.326 Kč s příslušenstvím (č.j. 15 Nc 6492/2003-9 ze dne 22.5.2003), vyrozumění o převzetí exekučního spisu navrhovatelkou č.j. 200 EX 350/03-174 ze dne 17.11.2015, usnesení č.j. 005 EX 350/2003-126 ze dne 28.11.2012 o nařízení dražby předmětných nemovitostí dlužníka na den 10.1.2013, výpis z katastru nemovitostí týkající se předmětných nemovitostí ke dni 14.6.2016, usnesení č.j. 200 EX 350/03-183 ze dne 25.3.2016 o konání odročeného dražebního jednání dne 3.5.2016 a usnesení č.j. 200 EX 350/03-189 ze dne 14.6.2016 o konání odročeného dražebního jednání dne 16.8.2016, a usnesení o příklepu č.j. 200 EX 350/03-196 ze dne 16.8.2016, za nejvyšší podání 346.667 Kč.

Soud je z jeho činnosti známo, že v minulosti probíhalo insolvenční řízení dlužníka pod sp. zn. KSOL 10 INS 463/2013, k návrhu dlužníka ze dne 4.1.2013. V tomto řízení byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo mu povoleno oddlužení následně schválené plněním splátkového kalendáře. Insolvenční řízení dlužníka sp. zn. KSOL 10 INS 463/2013 bylo ukončeno, když usnesením ze dne 17.9.2015 (B17) bylo soudem vzato na vědomí splnění oddlužení, dlužník byl osvobozen od placení pohledávek, s tím, že v průběhu řízení nedošlo ke zpeněžení majetku zajišťujícího pohledávky zajištěných věřitelů, mezi něž patřil i oprávněný v exekuci vedené navrhovatelkou, nebo´t zajištění věřitelé nedali pokyn k takovému zpeněžení. V tomto insolvencím řízení insolvenční soud o návrhu dlužníka doručeném soudu dne 22.4.2016, po jeho doplnění k výzvě soudu podáním dlužníka ze dne 5.5.2016, rozhodl usnesením č.j.-A10 ze dne 13.6.2016, téhož dne zveřejněným, tak, že insolvenční návrh zamítl. Citované usnesení bylo rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci č.j. 3VSOl 929/2016-A21 ze dne 31.10.2016 k odvolání dlužníka zrušeno a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Usnesení odvolacího soudu bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 31.10.2016.

Podle § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona může insolvenční soud předběžným opatřením v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

S navrhovatelem lze souhlasit potud, že vydání takového předběžného nařízení je na místě tehdy, pokud s ohledem na okolnosti případu je podání insolvenčního návrhu pouze pokusem o zneužití insolvenčního řízení, zjevně směřujícím toliko k oddálení provedení probíhající exekuce (dražby). Jde zejména o případy, kdy dlužník opakovaně podává insolvenční návrhy, jejichž řádné projednání následně svým procesním postupem maří.

Nutno přitom zdůraznit, že primárním pravidlem je nastoupení účinků uvedených v § 109 insolvenčního zákona, je-li zahájeno insolvenční řízení, v rámci nějž má být-i s ohledem na principy insolvenčního řízení a na ochranu práv všech věřitelů-zpeněžován majetek dlužníka. Předběžné opatření, které umožní vyloučení těchto účinků, má být výjimečné, právě jsou-li zde důvody hodné zvláštního zřetele.

V této věci však insolvenční soud dospívá k závěru, že v dané věci důvody zvláštního zřetele hodné pro nařízení předběžného opatření nejsou.

Jistě, jak navrhovatelka poukazuje, ve věci dlužníka probíhalo již dříve insolvenční řízení pod sp. zn. KSOL 10 INS 463/2013, k návrhu dlužníka ze dne 4.1.2013. Jak soud ověřil z insolvenčního rejstříku, dlužník průběh tohoto řízení nijak nehatil, se soudem řádně spolupracoval, na výzvy soudu adekvátně reagoval, v důsledku čehož bylo rozhodnuto o jeho úpadku, bylo mu povoleno řešení úpadku oddlužením, které bylo následně i schváleno, přičemž insolvenční řízení bylo ukončeno po řádném splnění oddlužení dlužníkem, a dlužník byl osvobozen od placení pohledávek ve smyslu § 141 odst. 1, 2 insolvenčního zákona. Závěru, že by dlužník podal insolvenční návrh toliko se záměrem zmařit exekuci, aniž by hodlal v insolvenčním řízení řádně pokračovat, nic nesvědčí. Naopak z průběhu řízení plyne, že ke zpeněžení předmětných nemovitostí mohlo v průběhu insolvenčního řízení dojít, pokud by zajištěný věřitel, jímž byl mimo jiné i oprávněný v exekuci, dal k takovému zpeněžení pokyn (odhlédnuto od popření pohledávky dalšího zajištěného věřitele).

Skutečnost, že dlužník se odhodlá řešit své finanční problémy v rámci insolvenčního řízení až v návaznosti na nařízení dražby jeho majetku, samu o sobě nelze považovat za účelové maření exekuce ve smyslu důvodu zvláštního zřetele hodného pro nařízení předběžného opatření v insolvenčním řízení, bez splnění další podmínky, tedy že dlužník podáním insolvenčního řízení vůbec nesleduje cíle insolvenčního řízení, uspokojení-alespoň částečné-svých věřitelů, nehodlá docílit rozhodnutí o svém úpadku a tento v průběhu insolvenčního řízení řešit, ale naopak činí (respektive nečiní) procení úkony tak, aby v insolvenčním řízení vůbec k vydání rozhodnutí o zjištění jeho úpadku nedošlo (např. nereagováním na výzvy soudu, zpětvzetím návrhu, apod.).

Tak tomu v předchozím insolvenčním řízení nebylo, a není tomu tak ani v tomto insolvenčním řízení. Dlužník na výzvy soudu reaguje, potřebné skutečnosti a listiny dokládá, v insolvenčním řízení řádně pokračuje, proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu brojí. Nelze tedy dospět k závěru, že vlastně neusiluje o zjištění svého úpadku.

Soud prvního stupně sice rozhodl o zamítnutí insolvenčního návrhu dlužníka, odvolací soud však toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, s tím, že ej nutno se zabývat ještě dalšími skutečnostmi, za tímto účelem je třeba dlužníka vyzvat k vysvětlení a doplnění. Teprve poté bude možno opětovně zvážit, zda je dlužník v úpadku ve smyslu § 3 insolvenčního zákona, do té doby závěr v tomto smyslu učinit nelze.

Bude-li pak rozhodnuto o úpadku dlužníka, pak bez ohledu na to, jakým způsobem bude řešen, budou v insolvenčním řízení uspokojováni, a to případně i z výtěžku zpeněžení předmětných nemovitostí, věřitelé, kteří se do insolvenčního řízení přihlásí, a jejichž pohledávky budou zjištěny. Je na místě, aby v takovém případě ke zpeněžení došlo dle pravidel insolvenčního řízení, v případě uplatnění zajištění dle pokynu zajištěného věřitele (zajištěných věřitelů). Je přitom možné (nelze vyloučit), že ke zpeněžení daného majetku dlužníka nemusí dojít (jako se to ostatně stalo v předchozím insolvenčním řízení), eventuelně že zajištěný věřitel (zajištění věřitelé) bude chtít nemovitosti zpeněžovat jiným způsobem, případně i s větší výtěžností. Právě tyto okolnosti svědčí pro zachování účinků insolvenčního řízení, a to i vůči exekučnímu řízení.

Poukazuje-li navrhovatelka na hospodárnost řízení a výši své odměny, nutno dodat, že dle oproti odměně soudního exekutora ve výši 15% činí odměna insolvenčního správce z výtěžku zpeněžení určeného k vydání zajištěným věřitelům 9% (§ 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb.).

Lze tedy shrnout, že v dané věci nebyly pro takový zásah, jakým je vydání předběžného opatření vylučujícího účinek insolvenčního řízení, soudem shledány dostatečně závažné důvody. Soud proto návrh soudního exekutora na vydání předběžného opatření zamítl.

Soud dále navrhovatelce uložil zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000 Kč, dle položky 5 sazebníku soudních poplatků. Navrhovatelka sice v návrhu uvedla, že je od soudních poplatků osvobozena, soud však tento její názor nesdílí. Podání návrhu na nařízení předběžného opatření dle insolvenčního zákona totiž není úkonem, který by soudní exekutor činil při provádění exekuce podle exekučního řádu, což by osvobození od soudních poplatků odůvodňovalo. V tomto směru soud poukazuje na shodný závěr vyslovený Vrchním soudem v Olomouci např. v rozhodnutí č.j. 2 VSOL 497/2014-A12 ze dne 2.6.2014 ( v řízení sp. zn. KSBR 31 INS 11036/2014) či Vrchním soudem v Praze v rozhodnutí č.j. 1 VSPH 1411/2014-A17 ze dne 4.8.2014 ( v řízení sp. zn. KSPH 70 INS 8225/2014).

P o u č e n í: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

Dlužníkovi a navrhovateli předběžného opatření se usnesení doručuje zvláštním způsobem.

Odvolání proti tomuto usnesení lze podat do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

V Olomouci dne 28.11.2016

Za správnost vyhotovení: Mgr. Kateřina Hajná v. r. Petra Brázdová samosoudkyně