KSOL 16 INs 6734/2013
NEJVYŠŠÍ SOUD CESKÉ REPUBLIKY KSOL 16 INs 6734/2013 29 NSČR 70/2014-A-32

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl V senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška V insolvenční Věci dlužníka Roberta Matějky, narozeného 17. prosince 1977, bytem V Olomouci, Horní náměstí 583, PSČ 772 00, zastoupeného Mgr. Václavem Rožcem, advokátem, se sídlem v Brně Kobližná 47/19, PSČ 602 00, vedené u Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 6734/2013, o insolvenčním návrhu dlužníka, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. srpna 2013, č. j. KSOL 16 INS 6734/2013, 1 VSOL 633/2013-A-19, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodněnt

Usnesením ze dne 4. června 2013, č. j. KSOL 16 INS 6734/2013-A-11, Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci (dále jen insolvenční soud ) odmítl-odkazuje na ustanovení § 103 odst. 2 a § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)-insolvenční návrh dlužníka ze dne 8. února 2013.

K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Odvolací soud-ve shodě s insolvenčním soudem-uzavřel, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje náležitosti stanovené v ustanovení § 103 insolvenčního zákona, když v něm absentuje tvrzení o rozhodujících skutečnostech, jež by osvědčovaly dlužníkův úpadek, tj. skutečnosti, z nichž by ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 insolvenčního zákona vyplývalo, že dlužník má závazky (nejméně vůči dvěma věřitelům) déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a současně že není schopen tyto závazky hradit. Taková tvrzení jsou přitom pro závěr o eXistenci úpadku nezbytná (jejich absence brání pokračování v řízení o podaném návrhu) a musí vyplývat zcela konkrétně již z podaného návrhu, nikoli jen z listin, jež jsou k insolvenčnímu návrhu připojeny. Potud odvolací soud rovněž odkázal na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27. ledna 2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, uveřejněném pod číslem 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 88/2010 ), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, uveřejněném pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 26/2011 ).

Jelikož při posuzování projednatelnosti insolvenčního návrhu nelze postupovat podle ustanovení § 43 o. s. ř., insolvenční soud nepochybil, odmítl-li insolvenční návrh dlužníka pro vady podle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona. Ke skutečnostem, jež dlužník uvedl až vpodaném odvolání, pak již nebylo možné podle odvolacího soudu v odvolacím řízení přihlížet.

Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v řešení otázky dovoláním předestřené (tj. v posouzení otázky náležitostí insolvenčního návrhu a okolností, za nichž lze odmítnout insolvenční návrh pro vady podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona) souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Z ní se podává, že:

1/ Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2009, sen. zn. 29 NSČR 7/2008, uveřejněné pod číslem 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

2/ V poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, pro úpadek dlužníka (což je i případ dovolatele) se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona). Viz důvody R 88/2010.

3/ V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. R 26/2011).

4/ Vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž k odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému ažvodvolacím řízení se nepřihlíží (srov. opět R 26/2011, ve kterém se Nejvyšší soud výslovně přihlásil k závěrům již dříve formulovaným Vrchním soudem v Praze v usnesení ze dne 17. března 2008, sen. zn. 1 VSPH 5/2008, uveřejněném pod číslem 11/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

O tom, že v poměrech dané Věci dlužníkův insolvenční návrh vylíčení konkrétních okolností, z nichž by insolvenční soud mohl uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně

A7 lŇ DL l UIAULÉI' dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit, neobsahuje, pak Nejvyšší soud-ve shodě se soudy nižších stupňů-žádné pochybnosti nemá.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí byl pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se Však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. srpna 2016

JUDr. JiříZavázal,v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Jeřábková