KSOL 16 INS 18358/2014-A16
Číslo jednací: KSOL 16 INS 18358/2014-A16

Usnesení

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Šulákem v insolvenční věci dlužníka: Jurka Miroslav, rč. 760602/5328, bytem: Kyselovská 244/97, 783 01 Olomouc,

takto:

Návrh, aby soud nařídil předběžné opatření jímž se soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi, Exekutorský úřad Přerov, umožňuje provést již nařízenou exekuci prodejem nemovitých věcí, vedenou u tohoto exekutorského úřadu pod sp. zn. 103 EX 52956/13 s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením nemovitých věcí dlužníka-jmenovitě Miroslava Jurka zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc na LV č. 118 pro obec Olomouc, mohl být užit v souladu s dalším postupem v insolenčním řízení v případě důvodnosti insolvenčního návrhu a v případě odmítnutí insolvenčního návrhu vyplacen věřitelům dle rozvrhového usnesení vydaného exekutorským úřadem JUDr. Tomáše Vrány, se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 10. 10. 2014 byl insolvenčnímu soudu doručen návrh věřitele ARSOLA TRADE s.r.o., IČ: 29291895 na nařízení předběžného opatření podle § 82 IZ. Věřitel v návrhu uvedl, že dlužník podal obstrukční insolvenční návrh ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který není přitom příslušným soudem dlužníka k podání insolvenčního návrhu, což dokládá jeho nepoctivý záměr vyhnout se dražbě nemovitostí v Olomouci (v podrobnostech viz návrh na vydání předběžného opatření). Dlužník má bydliště a zdržuje se v Olomouci, a přesto posílá svůj insolvenční návrh k nepříslušnému soudu do Hradce Králové. Tuto domněnku podle navrhovatele potvrzuje fakt, že v insolvenčním návrhu dlužníka nejsou uvedeny podstatné náležitosti a informace v něm uvedeny nejsou nijak doloženy. Dlužníkovi bylo uloženo usnesením ze dne 21. 8. 2014, aby do 7 dnů doplnil svůj insolvenční návrh a doložil další rozhodné skutečnosti, dlužník však tuto povinnost nesplnil a požádal o prodloužení lhůty pro doplnění svého návrhu, kdy v žádosti uvedl jako důvod zdravotní problémy. Tuto skutečnost nijak neosvědčil a nedoložil. Soud vyhověl dlužníkově žádosti o prodloužení lhůty a stanovil termín prodloužení do 30. 9. 2014, avšak dlužník do 10. 10. 2014 svůj návrh nedoplnil. Z výše uvedeného má tedy navrhovatel za to, že dlužník sleduje nepoctivý záměr, maří provedení exekuční dražby, která byla důvodná, byť v prvotním návrhu na nařízení předběžného opatření ze dne 7. 7. 2014 se s tímto insolvenční soud neztotožnil. Dlužník je zajištěným věřitelem se zajištěním formou zástavního práva exekutorského a smluvního zástavního práva na nemovitostech, a na těchto nemovitostech není zástavní právo žádného dalšího věřitele. Navrhovatel má za to, že jsou naplněny důvody hodné zvláštního zřetele, aby mohlo být nařízeno předběžné opatření s vyloučením účinku spojeného se zahájením insolvenčního řízení uvedeného v § 109 odst. 1 písm. c) IZ ve smyslu § 82 odst. 2 písm. b) IZ, když nařízení předběžného opatření neodporuje společnému zájmu věřitelů. Navrhovatel navrhl, aby bylo nařízeno předběžné opatření, kterým se JUDr. Tomáši Vránovi z Exekutorského úřadu Přerov umožní provést již nařízenou exekuci prodejem nemovitostí dlužníka s omezením, aby výtěžek mohl být užit v souladu s dalším postupem v insolvenčním řízení v případě důvodnosti insolvenčního návrhu, a v případě odmítnutí insolvenčního návrhu aby byl vyplacen věřitelům dle rozvrhového usnesení vydaného Exekutorským úřadem JUDr. Tomáše Vrány. Podle § 82 odst. 2 písm. b) IZ předběžným opatřením může insolvenční soud v době rozhodnutí o insolvenčním návrhu také omezit z důvodu vhodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným předběžného opatření některých účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů. Podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze ji však provést (výjimku tvoří výkon rozhodnutí či exekuce pro pohledávky dle § 168 a § 169 IZ). Podle§ 102 odst. 1 IZ je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Podle § 75a o.s.ř. návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije. Z obsahu spisu a insolvenčního rejstříku nevyplývá, že by dlužník opakovaným účelovým zahajováním insolvenčních řízení a jejich ukončováním v důsledku vlastního procesního zavinění, zneužíval zmíněného účinku zahájení insolvenčního řízení a dražbu vždy mařil, neboť žádné předchozí insolvenční návrhy nepodával. Jde dále dle obsahu návrhu na vydání předběžného opatření o první ve věci nařízenou dražbu (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze č.j.: 3 VSPH 432/2014-A19, KSHK 42 INS 4363/2014 ze dne 14. 5. 2014). Soud podotýká, že dlužník byl vyzván usnesením z 21. 8. 2014, aby doplnil insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, nikoliv jen insolvenční návrh, jak uvádí navrhovatel na nařízení předěžného opatření. To má závažný dopad na další osud insolvenčního řízení. Jestliže by dlužník nedoplnil insolvenční návrh k výzvě soudu, znamenalo by to odmítnutí insolvenčního návrhu, a tedy ukončení celého insolvenčního řízení. Jestliže je však dlužník soudem vyzýván k doplnění insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, přičemž má doložit výši svých příjmů, pracovní smlouvu a sdělit okolnosti spáchání trestného činu, pro nějž byl odsouzen, nejde o náležitosti insolvenčního návrhu, ale náležitosti návrhu na povolení oddlužení. V takovém případě dlužníkovi nehrozí ukončení insolvenčního řízení z důvodu odmítnutí insolvenčního návrhu, ale odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, kdy insolvenční řízení nekončí (§ 393 odst. 3 IZ), ale pokračuje. Dalším postupem soudu je zjišťování dlužníkova úpadku a rozhodování o způsobu jeho řešení (typicky konkurzem dle § 244 a násl. IZ). Soud tak uzavírá, že jestliže dlužník nevyhověl výzvě soudu, nemusí to znamenat potvrzení věřitelovy domněnky, že jde o obstrukční insolvenční návrh, a že bude odmítnut, čímž bude insolvenční řízení skončeno. O dlužníkově insolvenčním návrhu může být dále rozhodnuto tak, že může být zamítnut, může být insolvenční řízení i zastaveno (typicky tehdy, pokud dlužník k výzvě soudu o úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ řádně a včas zálohu neuhradí). Soud se ztotožňuje se závěrem navrhovatele, že je jediným zajištěným věřitelem stran dlužníkových nemovitostí formou zástavního práva exekutorského, a že na návrh nařízení předběžného opatření neodporuje společnému zájmu věřitelů, čímž je splněn jeden ze dvou základních požadavků uvedených v § 82 odst. 2 písm. b) IZ. Na druhé straně však soud neshledává důvody hodné zvláštního zřetele pro vyloučení účinku uvedeného v § 109 odst. 1 písm. c) IZ. V exekuční věci byla nařízena dražba dlužníkových nemovitostí na den 9. 7. 2014. Jestliže navrhovatel žádá, aby byla provedena nařízená exekuce exekutorem JUDr. Tomášem Vránou, Exekutorský úřad Přerov, potom by nešlo o zatímní úpravu poměrů účastníků řízení, jak požaduje § 74 odst. 1 o.s.ř., ale o bezdůvodné nahrazování insolvenčního řízení řízením exekučním. Ve věci již dražba proběhla, a žádná další nařízena není. Pouhé dlužníkovo nevyhovění výzvě soudu ze dne 21.8.2014 nezakládá důvod hodný zvláštního zřetele dle § 82 odst. 2 písm. b) IZ. Uvedený nedostatek, kdy zde soud neshledává důvody hodné zvláštního zřetele, vede k zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření, protože není splněna zákonná podmínka pro jeho nařízení. Zásadním nedostatkem návrhu na nařízení předběžného opatření, který vede k odmítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření, je však neurčitost petitu (toho, čeho se navrhovatel domáhá). Výzva soudu ze dne 21. 8. 2014, na niž dlužník nereagoval, nevede k odmítnutí insolvenčního návrhu, a tím k ukončení insolvenčního řízení, jak se mylně navrhovatel domnívá, ale k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a pokračování v insolvenčním řízení, a to s výše popsanými důsledky. Navrhovatel předběžného opatření nenavrhuje-ač je to jeho procesní povinnost-jak naložit s výtěžkem případného zpeněžení stran nemovitostí, pokud by nedošlo k odmítnutí insolvenčního návrhu, ale řízení by bylo např. zastaveno či by byl insolvenční návrh zamítnut. Soud považuje dále za zcela neurčitou i další pasáž návrhu, že výtěžek zpeněžení by mohl být užit v souladu s dalším postupem v insolvečním řízení v případě důvodnosti insolvenčního návrhu . Soud má zde oprávněné obavy o osud výtěžku zpeněžení nemovitostí v průběhu insolvennčího řízení, kdy není zřejmé kdy, kdo a jakým způsobem by měl kontrolu nad touto částkou, jakým způsobem, kým a kdy by proběhlo rozdělení mezi věřitele.

Insolvenční soud proto návrh na vydání předběžného opatření odmítnul podle § 75a o.s.ř. ve spojení s § 102 odst. 1 o.s.ř. a § 7 IZ, neboť návrh na vydání předběžného opatření je neurčitý.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e odvolání přípustné ve lhůtě do 15 dnů od doručení

tohoto usnesení prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci k Vrchnímu soudu v Olomouci.

V Olomouci dne 14. 10. 2014

Za správnost vyhotovení: Mgr. Martin Šulák v.r. Eva Šimková samosoudce