KSLB 86 INS 19269/2016-A-10
KSLB 86 INS 19269/2016-A-10

USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Ptáčkovou ve věci navrhovatele-dlužníka Slavomíra Šebka, narozeného 10. dubna 1972, identifikační číslo osoby 663 55 044, evidovaném na adrese Náměstí T. G. Masaryka 1/1, Česká Lípa, adresa pro doručování Správa hradu Bezděz 114, Bezděz, o insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 7. října 2016 č.j. KSLB 86 INS 19269/2016-A-8 t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 7. října 2016 č.j. KSLB 86 INS 19269/2016-A-8 se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením byla dlužníkovi uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení 50.000 Kč. Vycházeno bylo ze skutečnosti, že VZP jako jeden z věřitelů dlužníka nesouhlasí s oddlužením. Dlužníkův úpadek tak bude nutno řešit konkursem a je proto nutné zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Rozhodnutí bylo vydáno vyšším soudním úředníkem.

Proti usnesení podal dlužník v zákonné lhůtě odvolání a navrhl, aby bylo usnesení zrušeno. Je nemajetný, finanční prostředky na zaplacení zálohy nemá.

Z vyjádření Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR ze dne 21. září 2016 bylo zjištěno, že věřitel nesouhlasí s oddlužením dlužníka.

Podle § 9 odst. 1 zák. č. 212/2008 Sb. o vyšších soudních úřednících proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení lze podat odvolání za stejných podmínek jako proti rozhodnutí předsedy senátu. Podaný opravný prostředek se však nejprve předloží předsedovi senátu, který o něm rozhodne, má-li za to, že se mu má zcela vyhovět.

V předložené věci vyjádřil věřitel VZP nesouhlas s řešením dlužníkova úpadku oddlužením. Daná situace byla soudem řešena dle rozhodnutí Vrchního soudu v Praze 2 VSPH 1354/2015-A-17 ze dne 29. září 2016 a 3 VSPH 1846/2016-A-13 ze dne 17. října 2016. V rámci zkoumání, zda je dlužník dle § 389 IZ oprávněn k podání návrhu na povolení oddlužení, insolvenční soud posuzuje, zda některý z dlužníkových závazků, které v tomto návrhu (připojeném seznamu závazků) uvedl, nepředstavuje dluh z podnikání, který má na mysli § 389 IZ (dluh, který vznikl v době, kdy dlužník podle norem hmotného práva měl postavení podnikatele, a vzešel z výkonu jeho podnikatelské činnosti), a to bez ohledu na to, jak v tom směru případně kvalifikoval své závazky sám dlužník. Pokud by snad posouzení toho, zda se u určitého dlužníkova závazku vskutku jedná o rozhodný dluh z podnikání, vyžadovalo náročnější zkoumání, ke kterému první fáze řízení (i s ohledem na krátké zákonné lhůty pro rozhodnutí o dlužnickém návrhu-viz § 128, § 134 a § 393 IZ) zjevně není určena a pro které je naopak dán náležitý prostor ve fázi po zjištění úpadku a povolení oddlužení, je podle názoru odvolacího soudu namístě postup podle § 397 odst. 1 věty druhé IZ s tím, že ve vztahu k danému věřiteli, u něhož zatím není definitivně identifikován dluh z podnikání, isir.justi ce.cz je dána pochybnost o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení , tj. tehdy oddlužení lze povolit a jeho přípustnost se definitivně dořeší v další fázi řízení, nejpozději na schůzi věřitelů konané dle § 403 IZ. Při posouzení, které dluhy lze považovat za rozhodné dluhy z podnikání ve smyslu § 389 IZ, se i v režimu stávající právní úpravy uplatní závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31. 3. 2011, uveřejněného pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž dluhy vzešlými z podnikání dlužníka mohou být i takové dluhy, které v hmotněprávní rovině nevzešly z (jen) obchodních závazkových vztahů, např. dluhy, jež mají původ v občanskoprávních vztazích, do nichž dlužník vstupoval jako podnikatel, nebo veřejnoprávní dluhy (nedoplatky na daních a na pojistném apod.), měly-li původ v dlužníkově podnikání. Takto vytčené východisko pro identifikaci veřejnoprávních dluhů, které nutno považovat za rozhodné dluhy z podnikání , nelze podle názoru odvolacího soudu interpretovat jinak, než že jde o ty dluhy, které by nevznikly, nebýt dlužníkova podnikání (v něm mají svůj původ -důvod). Pokud jde o nedoplatky z titulu sociálního a zdravotního pojištění, jejich vznik není podmíněn tím, zda dlužník má status podnikatele ve smyslu soukromoprávní úpravy (dřívější nebo současné). Není tu rozhodné, zda příjem (vyměřovací základ) pochází z podnikání dlužníka nebo z jeho závislé činnosti, tj. daný zákonný odvod nemá původ v dlužníkově podnikání potud, že nebýt dlužníkova podnikání, povinnost takového zákonného odvodu by dlužníku nevznikla. Zdravotní pojišťovny i orgány správy sociálního zabezpečení přitom postupují při zařazení osoby do kategorie osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) zcela formálně, v zásadě pouze dle toho, zda dotyčný má platné (trvající) živnostenské oprávnění (či jiné oprávnění k podnikatelské činnosti), aniž by dále zkoumaly, zda skutečně podnikatelskou činnost vykonává. Kategorii OSVČ dle veřejnoprávních předpisů tak nelze bez dalšího ztotožňovat s podnikatelem ve smyslu občanského zákoníku (viz podmínku soustavnosti výkonu výdělečné činnosti obsaženou v § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a dřívější úpravu účinnou do 31. 12. 2013 zakotvenou v § 2 zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku). Povahu dluhů z podnikání je však nepochybně třeba přiznat nedoplatkům na sociálním a zdravotním pojištění za zaměstnance (tj. kdy dlužník jako zaměstnavatel měl povinnost odvádět pojistné za své zaměstnance). Nedoplatky na daních je pak třeba posuzovat jednotlivě podle toho, zda předmětná daň skutečně měla (výhradně nebo také) původ v dlužníkově podnikání, jak je tomu typicky například u daně z přidané hodnoty .

K okamžiku rozhodnutí soudu není postaveno na jisto, že závazek dlužníka u VZP je dluhem z podnikání ve smyslu § 389 i.z., nelze proto dovodit, že jediným možným řešením úpadku dlužníka bude konkurs. Za této situace není nutno hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Napadené usnesení bylo proto zrušeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Je-li s doručením písemnosti, pro kterou zákon stanoví zvláštní způsob doručení, spojen začátek běhu lhůty k podání opravného prostředku nebo jinému procesnímu úkonu, začíná lhůta běžet ode dne, kdy byla písemnost doručena adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Liberci dne 3. listopadu 2016

Mgr. Hana Ptáčková v. r. soudce Za správnost vyhotovení: Radka Hanyková, DiS.