KSLB 82 INS 31865/2013
KSLB 82 INS 31865/2013 (KSLB 82 INS 31875/2013) 2 VSPH 795/2014-B-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků Miroslava Hůlky a Michaly Hůlkové, obou bytem Burianova 930/33, Liberec VI-Rochlice, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 82 INS 31865/2013-B-6 (KSLB 82 INS 31875/2013) ze dne 28. března 2014

takto:

Odvolání s e o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 82 INS 31865/2013-B-6 (KSLB 82 INS 31875/2013) ze dne 28.3.2014 v bodě I. výroku schválil oddlužení Miroslava Hůlky a Michaly Hůlkové (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci) zpeněžením majetkové podstaty, v bodě II. výroku konstatoval, že funkci insolvenčního správce vykonává Ing. Petr Kočárek (dále jen správce), a v bodě III. výroku označil majetek, jenž náleží do majetkové podstaty dlužníků (členský podíl v bytovém družstvu Okresní stavební bytové družstvo Kamenická 471, Liberec XXV-Vesec).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že spojil původně samostatná insolvenční řízení vedená ve věci dlužníka a dlužnice ke společnému řízení, a konstatoval, že usnesením ze dne 16.1.2014 rozhodl o úpadku dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením. Ve stanovené lhůtě přihlásilo své pohledávky za dlužníky 9 věřitelů, přičemž žádný z nich nepřihlásil pohledávku zajištěnou; celková výše přihlášených a zjištěných nezajištěných pohledávek činí 1.690.713,28 Kč.

Při rozhodování o způsobu oddlužení vyšel soud ze zjištění správce, dle nichž jsou dlužníci vlastníky členského podílu v Okresním stavebním bytovém družstvu Kamenická 471, Liberec XXV-Vesec s právem užívání bytové jednotky č. 930/3 a vlastní též běžnou domácí elektroniku a obvyklé vybavení domácnosti. Oba jsou v pracovním poměru, přičemž měsíční příjem dlužníka činí 21.000,-Kč a příjem dlužnice 14.200,-Kč; zákonnou vyživovací povinnost mají vůči sobě navzájem a vůči dvěma dětem. Z těchto údajů soud dovodil, že pro případ schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře lze po úhradě nákladů insolvenčního řízení očekávat (KSLB 82 INS 31875/2013) 2 VSPH 795/2014 uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu cca 29,12%; oproti tomu v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty lze očekávat úhradu pohledávek věřitelů do výše cca 30-50%. Protože se na schůzi věřitelů, jež se měla konat po přezkumném jednání, nedostavil žádný z přihlášených věřitelů, rozhodl o způsobu oddlužení dle ust. § 402 odst. 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ) soud prvého stupně. Vyšel z toho, že je ve společném zájmu věřitelů, aby bylo oddlužení provedeno zpeněžením majetkové podstaty dlužníků, neboť dle jeho názoru lze důvodně předpokládat, že z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty bude možné dosáhnout vyšší míry uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů za dobu podstatně kratší než v případě plnění splátkového kalendáře. Dle ust. § 404 IZ proto schválil oddlužení dlužníků zpeněžením majetkové podstaty.

Proti tomuto usnesení se dlužníci odvolali a požadovali, aby je odvolací soud změnil tak, že je v bodě I. výroku zruší a věc vrátí soudu prvého stupně k dalšímu řízení, a v bodě II.výroku je zruší a ustanoví nového insolvenčního správce. Poukázali na problémy v komunikaci se správcem a na jeho nečinnost a zdůraznili, že se jejich čisté příjmy změnily tak, že průměrný čistý příjem za poslední 3 měsíce činí u dlužnice 15.070,-Kč a u dlužníka 22.553,-Kč; z toho dovodili, že by při plnění splátkového kalendáře byli věřitelé uspokojeni v rozsahu větším než 30%. Podotkli, že správci byly zaslány též částky 13.857,-Kč a 3.519,-Kč deponované u zaměstnavatele Technické služby města Liberce, a.s. Správci přitom vytýkali, že jejich nemovitost ani neviděl, a přesto odhadl její cenu na 600.000,-Kč; žádali proto, aby soud ustanovil do funkce správce jinou osobu. Obsáhle pak argumentovali ve prospěch závěru, že požadavek na zpeněžení majetkové podstaty je nepřiměřený, a poukazovali na to, že pro ně oddlužení za této situace ztrácí smysl, neboť hlavním důvodem podání návrhu byla snaha vyřešit tíživou situaci v bydlení týkající se nejen jich, ale i jejich dětí a rodičů. Nyní však budou nuceni-i přes prodej nemovitosti-hradit spolu s rodiči úvěr, jenž měl sloužit k zajištění bydlení. S poukazem na zásadu, že žádný z účastníků insolvenčního řízení nesmí být nespravedlivě poškozen nebo znevýhodněn, na požadavek přiměřenosti při provádění exekuce a na znění ust. § 7 IZ a ust. § 202 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) vyslovili přesvědčení, že odvolání proti bodu I. výroku napadeného usnesení je přípustné, i když to IZ výslovně neupravuje.

Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny procesní předpoklady pro projednání podaného odvolání, a dospěl k závěru, že nikoli.

Podle ust. § 406 odst. 4 IZ může odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 IZ soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Koncepce oddlužení je vybudována na tom, že podáním návrhu na povolení oddlužení dává dlužník najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují věřitelé (§ 402 odst. 3 IZ), a nepřijmou-li (KSLB 82 INS 31875/2013) 2 VSPH 795/2014 rozhodnutí, pak insolvenční soud (§ 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 IZ). To, že dlužník upřednostňuje oddlužení plněním splátkového kalendáře před oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, jež zvolili věřitelé (respektive insolvenční soud), jeho právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nezakládá (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 35/2013 ze dne 22.5.2013). Insolvenční zákon tak nedává dlužníkům možnost (a dlužníci se mýlí, dovozují-li opak) odvolání proti rozhodnutí, jímž soud schválil jejich oddlužení, ani proti stanovení způsobu oddlužení (v daném případě zpeněžením majetkové podstaty) vyjma těch případů, kdy dlužníci nesouhlasí se zamítnutím jimi podaného návrhu na stanovení jiné výše měsíčních splátek splátkového kalendáře. O tento případ se však v projednávané věci zjevně nejedná.

Odvolací soud proto shledal odvolání dlužníků nepřípustným dle ust. § 406 odst. 4 IZ, neboť bylo podáno osobami, jež k němu nejsou oprávněny, a podle ust. § 218 písm. b) o.s.ř. je odmítl, aniž se věcně zabýval obsahem podaného odvolání.

S ohledem na odvolací argumentaci považoval odvolací soud za potřebné doplnit, že soud prvého stupně v bodě II. výroku napadeného usnesení v souladu s ust. § 406 odst. 2 písm. a) IZ toliko-coby součást usnesení o schválení oddlužení-uvedl informaci o tom, kdo je (již ustanoveným) insolvenčním správcem; o ustanovení správce do funkce však nerozhodoval. O případném návrhu dlužníků na zproštění správce funkce (a o ustanovení správce nového) tak rozhodne soud prvého stupně samostatným usnesením.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 15. září 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková