KSLB 82 INS 22417/2012
KSLB 82 INS 22417/2012 KSLB 82 INS 22421/2012 1 VSPH 968/2015-B-53

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníků: a) Miroslava Jarková, nar. 17. května 1983, b) Jan Jarka, nar. 14. března 1984, oba bytem Frýdlant, Havlíčkova 298, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 82 INS 22417/2012-B-44 ze dne 20. dubna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 82 INS 22417/2012-B-44 ze dne 20. dubna 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zrušil schválené oddlužení dlužníků z důvodu uvedených v § 418 odst. 1 písm. a), c) a odst. 3 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ), v bodě II. výroku insolvenční řízení manželů spojená ke společnému projednání pod společnou sp. zn.vyloučil k samostatnému řízení s tím, že insolvenční řízení dlužnice bude nadále vedeno pod sp. zn. KSLB 82 INS 22421/2012 a dlužníka pod sp. zn., v bodě III. výroku prohlásil na majetek dlužnice konkurs, v bodě IV. výroku prohlásil na majetek dlužníka konkurs a v bodě V. výroku rozhodl, že konkurs bude řešen jako nepatrný.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 18.4.2013 (B-20) bylo schváleno oddlužení dlužníků. Dne 3.12.2014 byl soudu doručen návrh dvou nepřihlášených věřitelek Miluše Vološínové a Heleny Žďárové na zrušení oddlužení z důvodu, že dlužnice neuvedla závazek vůči věřitelkám v insolvenčním návrhu a že si půjčovala i po zahájení insolvenčního řízení. Miluše Vološínová měla dlužnici půjčit v letech 2008-2014 asi 700.000,-Kč, Helena Žďárová pak ve stejné době asi 198.600,-Kč, v září 2012 činila její pohledávka 9.000,-Kč. Dlužnice se bránila, že obě věřitelky o záměru podat insolvenční návrhu informovala a že věřitelky nechtěly být uvedeny v seznamu závazků z důvodu okolností poskytování půjček a že následně žádaly o přepis dlužných částek do směnek. KSLB 82 INS 22421/2012 1 VSPH 968/2015

Na jednání dne 20.4.2014 dlužníci uvedli, že v době zahájení insolvenčního řízení měli vůči věřitelkám závazky, ale nikoli ve výši, jakou věřitelky uvedly. Dlužníci byli v době zahájení insolvenčního řízení manželé.

Na základě důkazů provedených směnkami dospěl soud k závěru, že dlužnice měla vůči věřitelkám v době zahájení insolvenčního řízení závazky ve výši minimálně 8.700,-Kč. Soud dovodil, že pokud dlužníci měli v době zahájení insolvenčního řízení závazky vůči věřitelkám a neuvedli je alespoň v přibližné výši v seznamu závazků, nejednali poctivě. Uznání dluhu, které pochází zřejmě z roku 2014, předložené věřitelkami nesplňovalo zákonné náležitosti podle § 2053 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, avšak soud z něj dovodil, že dlužnice po schválení oddlužení slíbila věřitelkám závazky splácet, a byla si tedy svých závazků vědoma. Soud proto rozhodl o zrušení oddlužení postupem podle § 418 odst. 1 písm. a) a c) a odst. 3 IZ a na majetek dlužníků prohlásil nepatrný konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a namítali, že věřitelky Vološinovou a Žďárovou o záměru podat insolvenční návrh informovali, ale věřitelky nechtěly být uvedeny se svými pohledávkami v seznamu závazků s ohledem na okolnosti poskytování půjček a navýšenému úročení. Od věřitelek si dlužnice půjčovala od roku 2008 a vracela jim až trojnásobek. Tvrdila, že po podání návrhu na povolení oddlužení si již nepůjčovala, že věřitelky ji žádaly o vydávání směnek s daty po podání návrhu a že jednala pod nátlakem. Návrh na zrušení schváleného oddlužení podaly věřitelky s cílem dlužnici poškodit. Věřitelky donutily dlužnici podepsat směnku na částku 7.500,-Kč, ačkoli tato částka byla již dávno splacena. Dlužnice tvrdila, že po podání návrhu na povolení oddlužení si od věřitelek nepůjčovala. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Z vyjádření věřitelek Heleny Žďárové a Miluše Vološinové doručených soudu I. stupně dne 19.5.2013 plyne, že nebyly informovány o záměru dlužnice podat návrh na zahájení insolvenčního řízení, že dlužnice stále žádala poskytování půjček, vrátila jen 500,-Kč. Namítaly, že bylo povinností dlužnice uvést jejich pohledávky do seznamu závazků.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Podle § 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). KSLB 82 INS 22421/2012 1 VSPH 968/2015

Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odst. 3).

Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 4).

Vyjde-li po schválení oddlužení najevo, že dlužník navrženým oddlužením sledoval nepoctivý záměr, je to důvodem ke zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a/ IZ. Dlužník je ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b/, odst. 3 IZ povinen uvést v seznamu závazků i pohledávku, jejíž pravost (důvodnost) zpochybňuje. V tom, že dlužník v seznamu závazků zamlčel některé své věřitele lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka při oddlužení (viz k tomu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.4.2013 sp. zn. 29 NSČR 45/2010, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 86/2013).

Soud I. stupně ve své podstatě postavil závěry o nepoctivém jednání dlužníků na tom, že v insolvenčním návrhu obě věřitelky neuvedli, a dále na lehkomyslném přístupu spočívajícím v tom, že i po schválení oddlužení si dlužníci vypůjčovali další peníze, které nevrátili.

Již samo prvé shora zmíněné provinění obstojí a postačuje podle odvolacího soudu pro zrušení schváleného oddlužení, přičemž odvolací soud neshledává přiléhavou odvolací argumentaci, že se tak stalo na základě jejich údajného naléhání. Pokud je dlužník podle § 104 odst. 1 písm. b/ IZ povinen připojit k insolvenčnímu návrhu seznam svých závazků s uvedením jejich věřitelů a zároveň ho i podepsat spolu s prohlášením, že jde o seznam správný a úplný, neznamená to nic jiného, než že takto označí všechny své věřitele (viz třetí odstavec § 104) bez ohledu na to, zda si přejí či nepřejí být v něm uvedeni. Je tomu tak z toho důvodu, že dlužník tímto způsobem dává najevo, jaké jsou jeho poměry a, mimo jiné, tím umožňuje ostatním věřitelům se na základě potřebných znalostí správně rozhodnout, například, při vědomí sankcí plynoucích z § 178 a 179 IZ, zda se jim vůbec vyplatí své pohledávky vzhledem k očekávané míře uspokojení přihlásit, popřípadě jaký postoj mají k pohledávkám ostatních věřitelů zaujmout (především zda je mají popřít a případně toto své popření později obhajovat v incidenčních sporech). Lze tedy shrnout, že tvrzeným (věřitelkami ovšem popíraným) požadavkem na jejich utajení nebyli dlužníci vázáni, ba právě naopak, i pokud by takové přání věřitelky uplatnily, bylo povinností dlužníků dostát svým zákonným povinnostem a v předloženém seznamu uvést všechny osoby, o nichž je jim známo, že vůči nim uplatňují pohledávky, tedy i Miluši Vološinovou a Helenu Žďárovou (o tom, že dlužníci o nárocích těchto věřitelek věděli, nemá odvolací soud shodně se soudem I. stupně pochyb).

Soud prvního stupně zároveň nepochybil, pokud též jako lehkomyslné hodnotil i pozdější jednání dlužnice (míněno po povolení a zejména po schválení oddlužení), KSLB 82 INS 22421/2012 1 VSPH 968/2015 neboť ono takové znaky opravdu vykazuje. Pro potřeby posouzení důvodnosti odvolání není nutné vědět, zda dlužnicí podepisované listiny ( směnky ) opravdu odrážely realitu, tedy zda se jí od věřitelek nějakého plnění dostalo, když již samo takovéto (byť většinou soudem prvního stupně přiléhavě hodnocené jako neplatné) uznání nově vznikajících závazků se jeví být velmi nestandardním přístupem, jehož nedbalostní charakter umocňuje, že se tak stávalo opakovaně (celkem desetkrát). Nicméně, pro úplnost je namístě uvést, odvolatelkám se nepodařilo v odvolání nijak kvalifikovaně zpochybnit ani závěr soudu, že jim přinejmenším vůči věřitelkám jeden další závazek po povolení oddlužení vznikl (7.500,-Kč), a že jeho úhradu neprokázali.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud shledal, že byly dány podmínky pro zrušení schváleného oddlužení, vyloučení insolvenčního řízení každého z dlužníků k samostatnému projednání a následnému prohlášení konkursu, a proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 3. srpna 2015

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná