KSHK 45 INS 24402/2015
č. j. KSHK 45 INS 24402/2015 1 VSPI I 2165/2017-B 29

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy jUDr. Františka Kučerv a soudců ]UDr. _jiřího Karetv a ]UDr. jiřího Goldsteina v insolvenčním řízení dlužníka: Jindřich anonymizovano , anonymizovano , bytem ]iráskova 42, 551 02 jaroměř 3, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31 října 2017,č cj KSHK 45 INS 24402/2015 B 22 takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. října 2017, č. j. KSI IK 45 INS 24402/2015 B-22 se v bodech I. a II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením ze dne 31. 10. 2017, č. j KSHK 45 INS 24402/2015 B 22 zamítl dlužníkův návrh na povolení oddlužení a řízení zastavil (bodv I. a II. výroku). Insolvenčnímu správci soud určil odměnu ve výši 21.780 Kč včetně daně z přidané hodnoty (dále též DPI I), uvedl, že odměna a náhrada hotových výdajů mu byla v průběhu řízení uhrazena v celkové výši 2.178 Kč (bod III. výroku) a dále rozhodl, že část odniěnýr ve výši 19.602 Kč bude po právní moci usnesení uhrazena z rozpočtových prostředků insolvenčního soudu (bod IV. výroku). Zároveň insolvenčního správce zprostil funkce.

V odůvodnění rozhodnutí soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 20.11.2015, č. j. KSHP Í 45 INS 24402/2015-A 8 zjistil úpadek dlužníka a zároveň ustanovil insolvenčním správcem Ing. Davida _jánošíka. V návrhu na povolení oddlužení dlužník uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, pobírá čistou mzdu ve výši 9.200 Kč měsíčně. Má 42 nezajištěnýfeh závazků v celkové výši 655.682 Kč, neeviduje pohledávky z podnikání a předložil smlouvu o důchodu na částku 2.500 Kč. Na přezkumném jednání konaném dne 10. 3. 2016 bylo soudem konstatováno, že se do insolvenčního řízení přihlásilo 15 věřitelů s pohledávkami ve výši 292.411,?0 Kč. Všechny pohledávky byl;? zjištěny jako nezajištěné v plně vyší Dlužník uvedl, že má sjednaný pracovní poměr na dobu neurčitou, jeho čistá mzda se pohvbuje ve výši kolem 8.000 Kč, bydlí s přítelkyní a nezletilý-Tm dítětem, má tedy jednu vyživovací povinnost. Dlužník na jednání uvedl, že byl v minulosti trestán pro trestný? čin podvodu, v současné době je vpodmínce . Dlužník nevlastní žádné nemovitosti ani hodnotnější movitý majetek.

Usnesením ze dne 3. 6. 2016, č j.B 8, soud návrh na povolení oddlužení dlužníka zamítl a na jeho majetek prohlásil nepatrný konkurs. K odvolání dlužníka

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza líulštrunková.

PÚKIHČDVÉIHI 2 RSI-IK 45 IN 5 24402 / 2015 1 VSPH 2165/2017

Vrchní soud v Praze toto usnesení zrušil. Insolvenční soud potě výzval dlužníka k předložení potvrzení o všech jeho příjmech za období od září 2016, načež dlužník dne 19. 1. 2017 soudu zaslal výplatní páský za uvedené období, ze kterých vyplývá průměrná mzda 10.757 Kč. Současně dlužník uvedl jednu výživovací povinnost k nezletilému dítěti a potvrdil platnost smlouvý o důchodu na částku 2.600 Kč. Předpokládané uspokojení nezajištěných věřitelů se tak pohýbovalo ve výši 72,49 %. Následně býlo soudu doručeno sdělení Okresního soudu v Náchodě o vymáhání nezaplacené soudní pohledávky ve výši 2.000 Kč. Vzhledem k povinnosti dle Š 152 odst. 1 písm. e) tr. řádu zaplatit nákladý trestního řízení (trestní příkaz nabýl právní moci dne 7. 2. 2017) soud vyzval dlužníka k předložení potvrzení o úhradě dluhu a poučil dlužníka o možnosti neschválení oddlužení a prohlášení konkurzu na jeho majetek. Protože dlužník nereagoval, soud jej výzval znovu dne 26. 6. 2017, abý soudu sdělil, zda dluh okresnímu soudu uhradil, a doložil opět své příjmy, vzhledem k další časové prodlevě, kdýž nereagoval na první výzvu soudu o předložení dokladu o úhradě dluhu, přičemž jej opět upozornil na možnost prohlášení konkurzu na jeho majetek, pokud soudu ve stanovené lhůtě požadované potvrzení nepředloží nebo se k výzvě soudu nevýjádří. Ani na tuto výzvu dlužník dosud nereagoval. Dlužníku býlý výzvý doručený na jím uvedenou doručovací adresu, alespoň v jednom případě si ji dlužník převzal osobně a v obou případech jsou výzvý považovaný za doručené. jelikož dlužník na výzvy soudu přestal reagovat a nedoložil potvrzení o úhradě dluhu vzniklého v období po úpadku, a to ani na opakovanou výzvu, jevil se soudu přístup dlužníka k insolvenčnímu řízení jako nedbalý a lehkovážný. Soud dlužníku poskýtl dostatečnou lhůtu k prokázání svého zájmu na hladkém průběhu insolvenčního řízení a na splnění podmínek pro povolení a schválení oddlužení, přičemž dlužník nevýužil ani možnosti prokázat úhradu dluhu vůči Okresnímu soudu v Náchodě prostřednictvím insolvenčního správce, který bý úhradý dluhu soudu sdělil.

Cituje ustanovení Š 395 a 396 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále též IZ) soud Výsvětlil, že dlužník zjevně nemá zájem na úhradě dluhů vůči věřitelům, naopak nechává vzniknout nové dluhý i v průběhu řízení, jako je dluh vůči Okresnímu soudu v Náchodě ve výši 2.000 Kč, jakož i dluh na odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 19.602 Kč. Vzhledem k výše uvedenému, kdý dlužník nereaguje na výzvy soudu, nedoložil úhradu pohledávký vůči Okresnímu soudu v Náchodě, dlouhodobě nehradí zálohu na odměnu a hotově výdaje insolvenčnímu správci, měl soud za to, že toto jednání dokládá celkový lehkomýslný a nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Proti tomuto usnesení brojil dlužník odvoláním, jež směřovalo proti bodům I. a II, výroku (o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a o zastavení řízení). Výsvětloval, že dne 30. 9. 2015 podal dlužník návrh na povolení oddlužení. Ve svém návrhu dlužník uvedl, že má cca 42 věřitelů a taktéž doložil aktuální výpis z rejstříku trestů. Z něj výplývá, že dlužník býl na základě trestního příkazu Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 10. 2014, č. j. 1 ] 136/2014 4T2 odsouzen pro přečin podvodu podle 5 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a byl mu uložen trest v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 3 let. Zároveň mu soud uložil uhradit během zkušební dobý způsobenou škodu poškozeným. Věřitelům i poškozeným v rámci trestního řízení, tak býla dána možnost přihlásit se v uvedené lhůtě do insolventního řízení dlužníka. Této možnosti výužilo pouze 15 věřitelů a celková přihlášená suma pohledávek je nižší než dlužníkem původně odhadovaná částka.

Dne 10. 3. 2016 se konalo přezkumně jednání, během něhož sqfšlý najevo další skutečnosti.

Shodu s prvopisem pÚh-THUjC Tereza Kulštrunková.

9.

1 v SPI 1 zibb/ zur :

Za podstatné považuje dlužník zejména zjištění, že v rámci jeho řízení by v průběhu následujících pěti let (za předpokladu schválení oddlužení formou splátkového kalendáře), došlo k uspokojení pohledávek věřitelů v rozsahu cca. 90 % dlužné částky. Dále se na přezkumně jednání dostavil pouze insolvenční správce a dlužník. Neúčast věřitelů a poškozených z výše uvedeného trestního řízení, dle názoru dlužníka, poukazuje jasně na jejich případný zájem na celé situaci a také se z tohoto počínání dá usuzovat na skutečnost, že věřitelé zjevně vůči případnému oddlužení nemají žádných námitek, nebot tyto nedoruěili soudu ani v písemné podobě. Během vlastního přezkumného jednání dlužník v souladu s ustálenou judikaturou soudu předložil i svá tvrzení v kontextu trestního odsouzení vůči jeho osobě, když je přesvědčen, že uvedené okolnosti a tvrzení jasně vyr.-mací případný nepoctivý záměr sledovaný jeho návrhem, tvrzený rozhodnutím insolvenčního soudu. Tento dlužníkův závěr sdílel i Vrchní soud v Praze, když zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 6. 2016, č. j-3 8 a svým usnesením ze dne 12. 8. 2016, č. j 1 VSPH 1308/2016 B-13 mu rovněž věc vrátil k dalšímu řízení. Po pěti měsících od tohoto rozhodnud vyzval soud dlužníka k součinnosti. Na tuto výzvu dlužník reagoval a ujistil soud o tom, že splňuje podmínky pro schválení oddlužení formou splátkového kalendáře. Následně soud dlužníka identický vyzýval v obdobích duben a červen 2011 když odpovědi dlužníka k těmto výzvám nejsou obsahem spisu.

Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že důvodem pro jednání insolvenčního soudu je tvrzené nedbalě a lehkomyslné jednání dlužníka vůči soudu a jeho vystupování v tomto řízení. Dlužník se však tohoto nedopustil a naopak se snaží jednat vůči soudu korektně a v duchu snahy zbavit se dluhů. Dlužník informoval soud o zaplacení uvedené pohledávky Okresního soudu v Náchodě, a to dvakrát ve vztahu k oběma výzvám. V obou případech tak učinil dopisem odeslaným na adresu soudu, když pro něj zcela nepochopitelných důvodů došlo k nezařazení těchto jeho přípisu k jeho složce. Dlužník bohužel takové jednání nemůže prokázat, neboť nedisponuje žádným dokladem toto prokazujícím. Nicméně právě z popudu insolvenčního soudu došlo k uhrazení daného požadavku Okresního soudu v Náchodě. Dlužník ostatně toto prokazoval i u Okresního soudu Brno-venkov, kde bylo jednáno o jeho podmínce, která by měla uplynout dne 12. 12. 2017 (jednání probíhalo v termínu 1. 10. 2017). Tomuto soudu rovněž předkládal všechny uvedené doklady, když i během jednání zde mu bylo sděleno, že místní soud se dotáže soudu insolvenčního na stav věci.

Dlužník přiznával, že i přes výše uvedené, je určitá část pochybení na jeho straně, když zjevně měl řešit fakt, že uvedené přípisy se neobjevují v insolvenčním rejstříku. Rovněž je ale přesvědčen, že i insolvenční soud mu mohl vyjít vstříc nepatrně víc, když se neobrátil na insolvenčního správce dlužníka, který má na dlužníka kontakt, jenž je po celou dobu řízení neměnný. Navíc je zřejmé, že přístup dlužníka částečné odpovídá přístupu insolvenčního soudu, když řízení z roku 2015 rozhodl na konci roku 2017 (mezi rozhodnutím o odvolání a nynějším rozhodnutím tak uplynula lhůta čtrnácti měsíců, během nichž soud kontaktoval dlužníka maximálně třikrát), V mezičase přitom soud, vyjma tří pokusů zjistit příjmy dlužníka, které jsou navíc zajištěny ze smlouvy o důchodu s třetí osobou, neučinil nic dalšího, což je, s ohledem na dobu uplynuvší od zrušení jeho předchozího rozhodnutí, možno zaměnit se snahou sledovat teoredcky naznačovanou původní snahu soudu, dlužníka oddluženírn projít nenechat, Dlužníkovi je přitom známo, že v obdobných řízeních u zdejšího insolvenčního soudu je postup soudu k dlužníkům často jiný, když ze své pozice neumí použít výraz lépe vystihující tuto skutečnost než přátelštějšíll. V tomto kontextu bohužel dlužník í s insolvenčním správcem neudržuje aktivnější kontakt, když tento jej mimo první přípis ve věci neoslovil, a když se na něj dlužník opakovaně obracel s žádostmi o pomoc v celé věci, byl odmítnut s odůvodněním, že insolvenční správce zde není, aby dlužníkovi pomáhal, ale je pouze povinen a oprávněn dohlédnout na zákonnost uvedeného řízení. Dlužník se proto přímo na správce následně neobracel

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková.

10.

11.

12.

FULHHUUTHAĚA ! ___ ___. iVšiiiiiššižóii a pokoušel se celou záležitost řešit vlastními silami a svou snahou splnit předepsané podminky. Proto intenzivně řešil své možnosti ve vztahu získat osvědčení o dodržení uložené podmínky co nejdříve, zařídil zánik pohledávky okresního soudu v Náchodě vůči jeho osobě. Důkladně předložil všechny podklady soudu v Brně, aby doložil veškeré skutečnosti a vůbec celkově se snažil dbát svých povinností. Opakované výzvy soudu na předložení výše příjmů se jeví jako šikanozní, když splnění podmínek oddlužení je zajištěno smlouvou o důchodu, a to ve výši více než dostatečné. K navýšení této smlouvy navíc dlužník vyzván nikdy nebyl. I přes rozhodnutí nadřízeného soudu a splnění všech podmínek oddlužení soud svou liknavostí způsobil i podezření dlužníka, zda nevyčkával účinnosti novelizace insolvenčního zákona, aby mohl celé řízení dlužníkovi zastavit a nemusel mu vyhovět. Po celou dobu tak pouze narůstal dluh vůči insolvenčnímu správci, když v tomto případě se zjevně jedná o důsledek doby jednání u insolvenčního soudu, které způsobilo dlužníkovi významnou škodu a v konečném důsledku jej staví do situace, kdy bude muset přepočítat svůj požadavek na smlouvu o důchodu a bude nucen případně žádat povinnou osobu o vyšší částku, aby mohl uspokojit pohledávku insolvenčního správce, když tato vznikla v tak enormní výši jen z důvodů průtahů v řízení, které částečně leží i na strane insolvenčního soudu Neexistovala zde přitom žádná překážka k iozhodnutí již po rozhodnutí nadřízeného soudu, kterym tento zrušil původní usnesení směřující proti požadavku dlužníka. je přitom v současné chvíli pravděpodobné, že srážky deponované zaměstnavatelem nebudou na uspokojení pohledávky insolvenčního správce nyní stačit. l toto konstatování poukazuje na zákonnost podávaněho odvolání a dlužník tudíž považuje rozhodnutí soudu z výše uvedených důvodů za nesprávně a nezákonně.

Insolvenční správce v reakci na odvolání uvedl, že se nemůže vyjádřit k té jeho části odvolání, ve které dlužník shrnuje svou komunikaci s insolvenčním sondern v průběhu roku 2017, nicméně tvrzení, že hned dvě jím učiněná podání k insolvenčnímu soudu se neobjevila v insolvenčním spise mu připadá krajně nepravděpodobné. Pokud se jedná o dlužníkova tvrzení týkající se komunikace s insolvenčním správcem, uvádí dlužník zcela nepravdivá tvrzení. Není pravdou, že by se na správce dlužník opakovaně obracel s žádostmi o pomoc v celé věci a byl odmítnut s odůvodněním, že insolvenční správce zde není, aby dlužníkovi pomáhal? Dlužník se na insolvenčního správce s žádnou žádosti o pomoc neobrátil, pouze s ním a s pracovníky kanceláře několikrát krátce telefonicky komunikoval v počáteční fázi insolvenčního řízeni. Tato komunikace se týkala výhradně přezkoumání přihlášených pohledávek a zjišťování stavu majetkově podstaty dlužníka. V průběhu roku 2017 se kancelář správce pokoušela s dlužníkem několikrát spojit v souvislosti s jeho dluhem vůči (_)kresnímu soudu v Náchodě i na základě žádosti kanceláře insolvenčního soudu, které se dlužníka také nedařilo kontaktovat. Dlužník bohužel na snahu kanceláře o komunikaci vůbec nereagoval, na jim sděleném čísle nebral telefon a neodpověděl ani na přípis zaslaný elektronickou poštou dne 20. 4. 2017.

Dlužníkovi bylo usnesením insolvenčního soudu ze dne 20. 11. 2015 uloženo, aby insolvenčnímu správci platil od zveřejnění usnesení o úpadku zálohu na odměnu a na náhradu hotových výdajů ve výši 1.089 Kč měsíčně. Zálohu uhradil dlužník pouze v měsících listopadu a prosinci 2015, poté již neuhradil ničeho. Dlužník v odvolání tvrdí, že soudní poplatek ve výši 2.000 Kč Okresnímu soudu v Náchodě uhradil, z jeho podání však není zřejmé, kdy tak učinil a ani ve vztahu ke správci tuto úhradu nikdy nedoložil. Insolvenční správce je tak shodně s insolvenčním soudem toho názoru, že dlužník v průběhu řízení projevil značně lehkomyslný a nedbalý přístup ke svému oddlužení. Tuto skutečnost dlužník, přes veškerou snahu, stěží zamaskuje obviňováním insolvenčního soudu z nečinnosti a insula-tenčního správce z nekomunikace.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení Ši 94 odst. 2 písm. c) IZj, přezkoumal

Shodu s prvopisein potvrzuje Tereza lsÍulštrunková.

14.

16. l V DPH 4103! L'Ulf napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle % 395 odst. 2 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení itehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup.

Podle % 405 odst. 1 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Odvolací soud konstatuje, že oddlužení představuje dobrodiní, jež právní úprava poskytuje osobám, jež se dostaly do těžko řešitelných finančních potíží ústících do jejich úpadku, jako příležitost vyřešit své majetkové poměry za zákonem požadovaných podmínek, tj. uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 % za dobu 5 let trvání splátkového kalendáře, nebo zpeněžením majetkové podstaty s cílem dosáhnout osvobození od splacení nesplácených závazků (v rozsahu až 70 %). Této velkorysé právní úpravě odpovídá požadavek zákona, aby dlužník přistupoval k návrhu na povolení oddlužení maximálně pečlivě, odpovědně a čestné a stejně tak kplnění povinností, jež sebou insolvenční řízení, zvláště při řešení úpadku oddlužením, přináší.

Odvolací soud dospěl k závěru, že dlužník povinnosti, jež mu právní úprava IZ ukládá, řádně neplnil. jak výše uvedeno, v insolvenčním řízení při jeho řešení oddlužením přináší právní úprava dlužníkům výhody, jimž musí odpovídat jejich řádné plnění povinností. To mimo jiné znamená řádnou komunikaci se soudem, tedy plnění těch povinností, jež dlužníku soud křádněmu průběhu řízení uloží, odpovídající spolupráce se správcem, jakož i poskytování insolvenčnímu soudu informace, jež se považují za pravdivé. Takovým požadavkům však neodpovídá přístup dlužníka, který výzvy soudu ignoruje. Odvolací soud přitom nevěří dlužníku, že soudu stran jeho požadavku na stav dlužníkova závazku vůči Okresnímu soudu vNáchodě dvakrát odpověděl. V insolvenčním spise žádná taková dlužníkova podání nejsou, přičemž dlužník na podporu svých tvrzení žádné důkazy nenabídl. Dlužníkův nedbalý přístup pak potvrzuje nejenom sdělení insolvenčního správce, který ve vyjádření kodvolání popsal, jakým způsobem s ním dlužník komunikoval, resp. v posledních měsících prakticky nekomunikoval vůbec (dlužník přitom ke stanovisku správce zpočátku prosince 2017, zveřejněném jako dokument 13-25 zůstal lhostejný a nikterak údaje v něm uvedené nezpochybnil), ale je umocněn dále právě i tím, že dlužník soudem požadované, ač tak deklaruje v odvolání, nepředložil ani po vydání napadeného usnesení. Dlužníkovo odvolání totiž žádnou z uváděných příloh neobsahuje, tvoří ji toliko vlastní čtyřstránkové podání obsahující odvolací argumentaci, absentují však avizované přílohy- potvrzení Okresního soudu vNáchodě o úhradě pohledávky i přehled dlužníkových příjmů.

17. již tyto skutečnosti ospravedlňují závěr o nedbalěm přístupu dlužníka k plnění povinností

18. v insolvenčním řízení a nic na tomto závěru nemůže změnit tvrzení, jež dlužník prezentuje v odvolání, tj. že snad k němu byl v této věci Krajský soud v Hradci Králové méně přátelský než v případě dlužníků jiných.

Odvolací soud proto shodně s insolvenčním soudem dovodil, že jsou tu důvody pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení ve smyslu % 395 odst. 2 IZ pro nedbalý přístup dlužníka k plněním povinnosti v insolvenčním řízení; pro tento závěr je pak bezvýznamná úvaha o tom, zda dlužník je schopen naplnit podmínky oddlužení, tj. zda předkládá nezajištěným věřitelům nabídku, jež by po odečtení záloh na odměnu správce a náhradu jeho hotových výdajů byla dostatečná

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková.

19.

poicrucovani" () KSJ. IIS 45 IN 5 2.4402/2015 1 VSPI I 2165/2017 k uspokojení jejich pohledávek alespoň v rozsahu 30 %.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení včetně správného závěru o zastavení řízení (dlužník netvrdil, že by byly dány podmínky pro řešení jeho úpadku konkursem dle Š 396 IZ), podle Š 219 o. s. ř. z důvodu jeho věcně správnosti potvrdil. Zbývá doplnit, že pokud dlužník svůj přístup k plnění povinností plynoucích z insolvenčního řízení změní, nelze vyloučit, že při splnění zákonných podmínek bude lze jeho návrhu na povolení oddlužení v budoucnu vyhovět Poučenk

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (Š 237, Š 239 a Š 240 odst. 1 o. š. ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku

(Š 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (Š 74 odst. 2 IZ).

Praha 25. ledna 2018

JUDr. František Kučera v. i:. předseda senátu



Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková. ÁÁM