KSHK 45 INS 10586/2017-A
ů.

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M., a soudců ]UDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužnice: NEMOVITOSTI KRKONOŠE s.r.o., IČO 0176497? sídlem Špindlerův Mlýn 297, 543 51 Špindlerův Mlýn o odvoláni dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. června 2017, č. j. KSHK 45 INS 10586/2017-A 6, takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21.. června 2017, či i. KSHK 45 INS

10586 / 2017-A-6, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové uložil dlužníci, aby ve lhůtě 8 dnů od právní moci předmětného usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že dne 23. 5. 2017 bylo zahájeno insolvenční řízení k návrhu dlužnice, jež se domáhala zjištění úpadku a prohlášení konkursu na její majetek.

Cituje Š 108 zákona č 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen IZ ), dospěl kzávěru, že je nezbytné uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, nebot bude třeba po ustanovení insolvenčního správce hradit jeho hotově výdaje a náklady na správu a údržbu majetkově podstaty, potažmo odměnu správce, která v konkursu, jenž se jeví jako pravděpodobný Způsob řešení dlužničina úpadku, činí nejméně 45 000 Kč. Přitom není v tuto chvíli zřejmé, zda budou v majetkové podstatě dlužnice dostatečné flnanční prostředky k jejich úhradě. Jelikož prostředky ke krytí citovaných nákladů nelze získat jinak, uložil soud prvního stupně dlužníci povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v uvedené výši.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a navrhla pokračovat vinsolvenčním řízení v souladu s Š 108 odst. 3 IZ, nebot, není schopna uloženou zálohu uhradit, vzhledem k tomu, že jí byly zablokovány či zrušeny bankovní účty, na nichž se v době podání insolvenčního návrhu nacházely finanční prostředky, jež by mohly být použity k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Dlužnice vyjádřila přesvědčeni, že náklady insolvenčního řízení mohou být kryty zpeněžením movitých věcí, jejichž seznam soudu předložila a jejichž existenci rovněž potvrzuje sdělení věřitclky ABM REAL a.s. (č. d. A-S). K odvolání přiložila výpisy z bankovních účtů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podminky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle Š 108 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr 1Vojta.

10.

J.) vinen zi fis/zni! nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. je li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně (odst. 2).

Vrchní soud v Praze již mnohokrát zdůraznil, bytí usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je rozhodnutím nemeritornírn, že nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, či o jiné usnesení dle 5 169 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ), ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle 5 11 IZ. Tímto usnesením soud ve smyslu $ 10 písm. a) IZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platebni povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v 5 108 odst. 1 IZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci = nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatně především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, tj. zda nejde o případ očekávaného povolení oddlužení dle 5 108 odst. 1 poslední věty 12, kdy po dlužníku-navrhovateli nelze zaplacení zálohy žádat, a nejde li o tento případ, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si insolvenční řízení pravděpodobně vyžádá a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty, popř. zda je třeba zajistit úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení. je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku, ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž Výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena odlišně.

Z uvedených důvodů je soudní judikatura ustálena v závěru, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle Š 108 IZ musí být odúvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle 5 157 odst. 2 ve spojení s S 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo ve smyslu výše uvedeného patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné Výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům však insolvenční soud v napadeném usnesení zjevně nedostál, když v odůvodnění sice podrobně popsal pravidelné náklady, jež si pro případ řešení dlužničina úpadku konkursem insolvenční řízení vyžádá, neuvedl však žádná skutková zjištění a právní závěry, které jsou podstatně pro úsudek, že úpadek dlužnice bude řešen konkursem, a že jeho náklady je nezbytné krýt zálohou. Soud prvního stupně se vnapadeném usnesení nijak nezabýval majetkovými poměry dlužnice, když k jejímu majetku neuvedl ničeho, nevyslovil se k jeho skladbě, výhledu zpeněžitelnosti či ke skutečnosti, zda se jedná o majetek zajištěný. Soud prvního stupně uzavřel, že prostředky ke krytí nákladů konkursu nelze získat jinak, aniž by uvedl, na základě jakých zjištění a jakou úvahou k tomuto závěru došel. Soud prvního stupně tak patřičně nevysvětlil, na základě jakých konkrétních skutečností učinil závěr o nedostatečnosti majetku dlužnice, když se nijak nevyjádřil k potenciálu dlužničina majetku coby zdroje placení nákladů insolvenčního řízeni.

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

11. Z. uvedených důvodů odvolací soud podle Š 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. za použití Š 7 12 napadené usnesení zrušil a podle Š 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku

($ 71 odst. 2 IZ).

Praha 26. ledna 2018



]UDr. Peter Trebatický, Ph.D., LL.M., vr. předseda senátu



Shodu s prvopisem potvrzuje Petr V '