KSHK 41 INS 36431/2013
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSHK 41 INS 36431/2013 41 ICm 2879/2015 29 ICdo 94/2016-62

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl V senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců J UDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška V právní Věci žalobce Miloše Konárka, narozeného 14. července 1958, bytem V Hradci Králové-Roudničce, Chaty 4, PSČ 500 08, zastoupeného Mgr. Lukášem Slaninou, advokátem, se sídlem V Olomouci, Palackého 75/21, PSČ 779 00, proti žalovanému Mgr. Ing. Daliboru Jandurovi, advokátu, se sídlem V Hradci Králové, Dlouhá 103/17, PSČ 500 03, jako insolvenčnímu správci dlužníka Ing. Otakara Trumma, o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty, vedené uKrajského soudu vHradci Králové pod sp. zn. 41 ICm 2879/2015, jako incidenční spor v insolvenční Věci dlužníka Ing. Otakara Trumma, narozeného 30. července 1958, bytem vHradci Králové, Bezručova 871/24, PSČ 500 02, vedené u Krajského soudu vHradci Králové pod sp. zn. KSHK 41 INS 36431/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu vPraze ze dne 13. dubna 2016, č.j.41 ICm 2879/2015, 101 VSPH 183/2016-29 (KSHK 41 INS 36431/2013), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Zádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodněnt

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 11. listopadu 2015, č. j. 41 ICm 2879/2015-14, zastavil řízení o žalobě o vyloučení nemovitostí zmajetkové podstaty dlužníka pro nezaplacení soudního poplatku žalobcem (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první Výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 Věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), nebot neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 23 8a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatel označil rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, vymezil rozsah, v němž je napadá, popsal důvody dovolání a formuloval dovolací návrh, k předpokladům přípustnosti dovolání Však v dovolání uvedl toliko následující:

...žalobce vymezuje přípustnost dovolání tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky práva procesního, přičemž tato otázka má být posouzena dovolacím soudem jinak.

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek-dále jen R 4/2014 .

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatomí náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této Věci), byl dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části.

V podrobnostech viz např. v R 4/2014 citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2014, pod číslem 116, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ježjsou veřejnosti dostupná-stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 -na jeho webových stránkách; srov. i důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, či usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/ 14, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Ústavního soudu.

Argumentuje-li dovolatel tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky práva procesního, přičemž tato otázka má být posouzena dovolacím soudem jinak , přehlíží, že takové vymezení předpokladů přípustnosti dovolání významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak , jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení konkrétní otázky hmotného

l'l lblll AO I7/AU13

29 ICdo 94/2016 nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně opět usnesení sen. zn. 29 NSČR 55/2013 nebo sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Takový údaj se z dovolání nepodává.

Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané Věci nedostál.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 Věta druhá o. s. ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se Však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. října 2016

JUDr. Filip C i le č e k, V. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafaj ová, DiS.