KSHK 40 INS 2229/2010
KSHK 40 INS 2229/2010 Číslo jednací: 40 ICm 433/2010-69

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Věrou Šáfrovou ve věci žalobce: PROFI CREDIT Czech a. s., se sídlem v Praze 1, Jindřišská 24/941, IČ 61860069, zast. advokátem JUDr. Ervínem Perthenem, Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalovanému: 1. IREKON, v. o. s., se sídlem v Turnově, Palackého 211, jako insolvenční správce dlužníka Gabriely Šandové, r. č. 83 57 31/3437, bydliště Granátová 1917, Turnov, zast. advokátem Mgr. Alešem Bursou, Mozartova 679/21, Liberec, 2. Gabriela Šandová, r. č. 83 57 31/3437, bydliště Granátová 1917, Turnov, o určení pohledávky ve výši 128 624,--Kč

takto:

I. Určuje se, že žalobce nemá za dlužníkem Gabrielou Šandovou pohledávku ve výši 128 624,--Kč. II. Žalobce je povinen nahradit 1. žalovanému na nákladech řízení částku 12 840,-- Kč a zaplatit ji na účet advokáta Mgr. Aleše Bursy, do tří dnů od právní moci rozsudku. III. 2. žalované se náklady řízení nepřiznávají.

Odůvodnění:

V žalobě doručené soudu 27. 5. 2010 se žalobce domáhal určení své popřené pohledávky, která byla popřena co do 111 600,--Kč a dále co do 17 024,--Kč. Ve zbytku byly pohledávky správcem uznány. Žalobce přihlásil tedy celkem 165 667,--Kč, když se jednalo o nedoplatek na nominální hodnotě úvěru ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100264543 ve výši 128 896,--Kč. Dále žalobce požadoval nedoplatek na nominální hodnotě úvěru ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100315528 ve výši 36 771,--Kč. V žalobě uváděl, že ze strany -2-40 ICm 433/2010 správce byl vyrozuměn přípisem doručeným žalobci 14. 5. 2010. Vzhledem k podání žaloby, doručené soudu 27. 5. 2010, je tedy žaloba včasná. Žalobce nesouhlasí s právním názorem 1. žalovaného a 2. žalované, která taktéž pohledávku popřela, že přihlášené pohledávky zčásti nevznikly. Žalobce uvedl, že první pohledávka je ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100264543 ze dne 11. 12. 2008 a byl poskytnut touto smlouvou úvěr o celkové výši 101 760,--Kč. Dále se dlužník zavázal zaplatit žalobci smluvní odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 43 760,--Kč, která představuje veškeré náklady na splácení úvěru za 30 měsíců splácení. Tato smluvní odměna byla v souladu s článkem 10.1 smluvních ujednání započtena oproti nároku dlužníka na vyplacení úvěru 101 760,--Kč. Zbývající částka 58 000,--Kč byla dlužníkovi fyzicky vyplacena a zčásti, dle dohody smluvních stran, započtena oproti závazkům dlužníka z jiné smlouvy o úvěru, totiž smlouvy č. 9100219475. Zde se žalobce odkázal na článek 10.3 smluvních ujednání. Tvrdil, že tím byly závazky dlužníka z předchozí smlouvy č. 9100219475 zcela vypořádány a dlužníkovi bylo dokonce ještě navrch vyplaceno vyrovnání za předčasné splacení úvěru č. 9100219475. Na základě článku 4 smluvních ujednání smlouvy o úvěru byl dále dlužníkovi dne 22. 2. 2010 poskytnut revolving ve výši 61 056,--Kč a dlužník se zavázal žalobci za poskytnutí revolvingu zaplatit smluvní odměnu ve výši 32 970,--Kč, která představovala veškeré náklady na splácení úvěru. Smluvní odměna byla opět v souladu se smlouvou o úvěru započtena oproti nároku dlužníka na vyplacení revolvingu 61 056,--Kč. Zbývající částka 28 086,--Kč byla dlužníkovi vyplacena na účet sjednaný ve smlouvě o revolvingovém úvěru. Dlužník uhradil pouze 12 splátek úvěru a ke dni zahájení insolvenčního řízení zbývalo na předmětnou pohledávku doplatit právě 128 896,--Kč.

Druhá pohledávka vznikla ze smlouvy po revolvingovém úvěru č. 9100315528 ze dne 19. 11. 2009, kdy byl dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 42 024,--Kč. Dále se dlužník zavázal žalobci zaplatit smluvní odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 17 024,--Kč, smluvní odměna byla započtena v souladu s čl. 10.1 smluvních ujednání oproti nároku dlužníka na vyplacení úvěru 42 024,--Kč. Zbývající částka 25 000,--Kč byla dlužníkovi vyplacena na účet uvedený ve smlouvě. Dlužník uhradil pouze tři splátky a ke dni zahájení insolvenčního řízení zbývalo doplatit 21 splátek po 1 751,--Kč, tedy 36 771,--Kč celkem.

Žalobce uvádí, že pokud by dlužník nesouhlasil se smluvními podmínkami žalobce, mohl se rozhodnout tak, že smlouvu neuzavře a o poskytnutí úvěru požádá jinou osobu.

Ke smluvní odměně za poskytnutí úvěru žalobce uvedl, že se jedná o jednorázovou částku sloužící žalobci na krytí nákladů na poskytnutí úvěru a výše odměny odpovídá tomu, že úvěr byl poskytnut bez jakéhokoliv hmotného zajištění a bez ručitele, což zvyšuje riziko žalobce. Ve smlouvě o úvěru není sjednán žádný běžící úrok a dlužník od okamžiku uzavření smlouvy o úvěru přesně ví, kolik je povinen za úvěr zaplatit. Oproti jiným poskytovatelům úvěrů, kdy úvěr je úročen nepřehledným běžícím procentuelním úrokem, je tedy dlužník ve výhodě. Žalobce zdůraznil, že výše odměny za vyplacení úvěru pak zcela odpovídá situaci na trhu se spotřebitelskými úvěry a i riziku, které je s poskytováním úvěrů spojeno.

Pokud jde o započtení, žalobce tvrdí, že takový postup byl pro dlužníka výhodný. Dlužník totiž měl vůči žalobci závazek z uzavřené smlouvy č. 9100219475 a kdyby k zápočtu nedošlo, dlužník by musel paralelně splácet své závazky z obou smluv. -3-40 ICm 433/2010

Žalovaná strana-správce se k žalobě vyjádřila podáním doručeným soudu 18. 11. 2010 tak, že je třeba postavit najisto, jakým režimem se věc řídí. Smlouva o úvěru je sice obchodně-právní vztah, ale na žalovanou je třeba pohlížet jako na spotřebitele a na její postavení nepodnikatele je nutno aplikovat judikaturu, jež došla k závěru, že smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z takových vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. Správce namítl, že v kategorii občanského práva není odměna za poskytnutí úvěru nijak upravena a je třeba na vztah mezi stranami pohlížet jako na nepojmenovanou smlouvu a tedy její obsah hodnotit podle ust. § 3 Obč.Z. Dále je třeba pohlížet na to, že žalobkyně v přihlášce uvádí, že požaduje uhradit jistinu, kterou nikdy dlužnici neposkytla a žalovaná strana tak má za to, že se jedná o případ, kdy výkon práv je v rozporu s dobrými mravy a nepožívá tak ochrany zákona. Plnění, které správce uznal, je tím, co podle předložené dokumentace dlužnice skutečně od žalobce obdržela. Pokud žalobce argumentuje tím, že smluvní odměna je oprávněným institutem, který kryje náklady spojené s poskytnutím úvěru a je zcela přiměřený a výhodný a odpovídá trhu se spotřebitelskými úvěry, pak správce takový názor naprosto nesdílí a má za to, že se jedná o podmínky lichvářské dobrým mravům odporující. Správce navrhl, aby žaloba byla zamítnuta a jemu přiznána náhrada nákladů řízení.

Z přihláškového spisu vedeného pod P3/1 bylo soudem zjištěno, že žalobce přihlásil pohledávku ve výši 165 667,--Kč ze stejného právního důvodu jako je uveden v žalobě.

Dále soud zjistil, že přezkumné jednání se konalo 5. 5. 2010 a při přezkumném jednání byla popřena pohledávka správcem a dlužníkem tak, jak uvádí žalobce ve své žalobě. Z data doručení žaloby a z data přezkumného jednání je za prokázané, že žaloba byla soudu doručena včas.

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100264543 ze dne 11. 12. 2008 zjištěno, že výše úvěru byla stanovena jako maximální ve výši 101 760,--Kč, smluvní odměna je ve výši 43 760,--Kč a k vyplacení částka činila 58 000,--Kč.

Ke smlouvě o revolvingovém úvěru patřilo jako součást smluvní ujednání, kde konkrétně byly stanoveny podmínky. Z podmínky 10.1 soud velmi obtížně provedl-vzhledem k malým písmenům i zkratkám, písmo bylo natolik malé, že čtení způsobovalo velkou námahu a poté i problémy dát jednotlivá slova do textu a následně text dát do souvislostí-dokazování, kterým zjistil, že skutečně bylo dohodnuto započítávání vzájemných nároků. Dále zjištěno, že na smlouvu s koncovkou 475 bylo skutečně věřitelem započteno-o tom svědčí poznámka na listině Hodnocení klienta.

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100315528 ze dne 19.11.2009 zjištěno, že maximální výše úvěru byla 42 024 Kč, částka k vyplacení 25 000,--Kč, smluvní odměna za poskytnutí úvěru 17 024,--Kč. Ve smlouvě je opět odkaz na Smluvní ujednání SRU.

Porovnáním obou Smluvních ujednání soudem zjištěno, že jsou označena čísly, jednou VO 1112008 a podruhé VO 1012009. Podmínky nejsou nikým podepsané a z textu smlouvy není ani zřejmé, že by byly tyto podmínky konkrétních čísel právě součástí smlouvy, když ve vlastní smlouvě jsou jen uvedeny obecně-Smluvní ujednání SRU. Samotná smlouva neřeší způsob výplaty nebo placení odměny. Tato zjištění byla důvodem zamítnutí žaloby. -4-40 ICm 433/2010

Soud má však za to, i kdyby ve smlouvě byl určitý odkaz na úvěrové podmínky, které by se platně staly součástí smlouvy, rozhodl by stejně a to z důvodů nerovného postavení stran. Věřitel, aniž by dlužníku poskytl celý úvěr dle jeho nároku, požaduje zaplatit jistinu, kterou nikdy dlužníku neposkytl. Na jistinu, aby si zajistil téměř okamžitý návrat z půjčky, započítává podle Podmínek čl. 10 odměnu v podstatě v poloviční výši úvěru. Pro věřitele dobrý obchod, pro soud dobrým mravům odporující a to s odkazem na ust. § 3 OZ, když dlužník není podnikatelem a tím se na něho vztahují ustanovení občanského zákoníku. Krom toho se na dlužníka vztahují ustanovení směřující k ochraně spotřebitele. Toto ust. zákona soud interpretoval ze směrnic EU o ochraně spotřebitele; v projednávané věci je relevantní Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Tato směrnice považuje podle čl. 1 písm. e) Přílohy za nepřiměřený požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Podle komunitárního práva je povinností a lze vnitrostátní právo vykládat v souvislosti s takovými směrnicemi.

Soud proto ust. § 56 odst. 1 OZ vztahuje i na ujednání o způsobu ceny plnění, tedy zajištění ceny plnění zápočtem na poskytnutý úvěr. Následkem této nerovnováhy je potom dle ust. § 55 odst. 2 OZ relativní neplatnost takovéhoto ujednání; této neplatnosti se oba žalovaní dovolali svým popěrným úkonem v rámci přezkumu přihlášené pohledávky.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady se skládají z odměny ve výši 9 000,--Kč, 3x 300,--Kč režijní paušál, náhrada za ztrátu času Liberec-HK-Liberec 8 půlhodin po 100,--Kč. Náklady žalované č. 2 nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Hradci Králové dne 3. prosince 2010

Mgr. Věra Šáfrová,v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Hloušková Soňa