KSHK 40 INS 178/2010
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSHK 40 INS 178/2010 40 ICm 279/2010 29 ICdo 4/2012-132

ýESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy Mgr. Milana Poláška a soudc JUDr. Zde ka Krmá e a JUDr. Petra Gemmela v právní vČci žalobce PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Novém MČstČ, Klimentská 1216/46, PSý 110 00, identifikaní íslo osoby 61860069, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké námČstí 135/19, PSý 500 03, proti žalovaným 1/ Mgr. VítČzslavu Jav rkovi, se sídlem v Hradci Králové, ýechova 1100, PSý 500 02, jako insolvennímu správci dlužník Rudolfa Chlupáka a Jolany Chlupákové, zastoupenému JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Pražském P edmČstí, Fráni Šrámka 1139/2, PSý 500 02, 2/ Rudolfu Chlupákovi, narozenému 12. kvČtna 1947 a 3/ JolanČ Chlupákové, narozené 1. zá í 1956, obČma bytem ve Dvo e Králové nad Labem, Heydukova 1074, PSý 544 01, o urení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 ICm 279/2010, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužník Rudolfa Chlupáka a Jolany Chlupákové, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn., o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. ervna 2011, . j. 40 ICm 279/2010, 102 VSPH 54/2011-89 (), takto:

I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradČ náklad dovolacího ízení ástku 2.904,-K, do t í dn od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce. III. Ve vztahu mezi žalobcem a druhým a t etí žalovanými nemá žádný z úastník právo na náhradu náklad dovolacího ízení.

Od vodnČní:

Krajský soud v Hradci Králové (dále jen insolvenní soud ) rozsudkem ze dne 4. února 2011, . j., 40 ICm 279/2010-65, zamítl žalobu o urení, že žalobce (PROFI CREDIT Czech, a. s.) má v insolvenním ízení druhého a t etí žalovaných (Rudolfa Chlupáka a Jolany Chlupákové), v nČmž je první žalovaný insolvenním správcem, pohledávku ve výši 72.745,50 K (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech ízení (body II. a III. výroku). Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví oznaeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí insolvenního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího ízení (druhý a t etí výrok). Soudy vyšly z toho, že: 1/ Dne 23. listopadu 2006 uzav el žalobce jako vČ itel s t etí žalovanou jako dlužnicí smlouvu o revolvingovém úvČru, jíž se zavázal poskytnout t etí žalované úvČr ve výši 144.000,-K, s tím, že ástky 72.000,-K a 1.900,-K zapote na úhradu smluvní odmČny s poskytnutím úvČru a poplatku za uzav ení smlouvy, tudíž bude žalované vyplaceno 70.100,-K. ÚvČr bude uhrazen v 36 mČsíních splátkách po 4.000,-K a souástí smlouvy jsou též smluvní ujednání o sankcích za porušení smlouvy. 2/ Dne 17. prosince 2009 žalobce vyútoval t etí žalované smluvní pokutu za neuhrazení splátek . 35 a 36 ve výši 72.000,-K (dle bodu 13.4 smluvních ujednání). 3/ Dne 4. b ezna 2010 zjistil insolvenní soud úpadek druhého a t etí žalovaných a povolil jeho ešení oddlužením; první žalovaný byl ustanoven insolvenním správcem. 4/ Téhož dne vydal rozhodce Mgr. Marek Landsmann rozhodí nález, kterým t etí žalované uložil, aby žalobci zaplatila 115.600,-K s 6 % úrokem p. a. od 31. prosince 2009 do zaplacení a 1.600,-K na náhradu náklad rozhodího ízení. 5/ Žalobce p ihlásil dne 25. b ezna 2010 do insolvenního ízení v i t etí žalované nevykonatelnou pohledávku z titulu nedoplatku na smČnené sumČ ze zajiš ovací smČnky ve výši 116.797,-K, sestávající ze smČnené sumy ve výši 115.600,-K a smČneného úroku ve výši 1.197,-K. 6/ Na p ezkumném jednání konaném dne 23. dubna 2010 pop eli žalovaní pohledávku žalobce do výše 72.745,50 K, s tím, že v pop eném rozsahu jde o smluvní pokutu ve výši 72.000,-K a smČnený úrok ze smluvní pokuty ve výši 745,50 K. 7/ První žalovaný namítal, že neplatnost nČkterých ustanovení smlouvy o revolvingovém úvČru mČla za následek i vyplnČní blanco smČnky v rozporu s vypl ovacím právem smČnky a následnČ i nesprávné rozhodnutí rozhodce, zejména když se dlužníci p ed rozhodcem nevyjád ili . Odvolací soud p ednČ, na rozdíl od insolvenního soudu, uzav el, že pohledávka žalobce je vykonatelná. Tomuto závČru nebrání (dle odvolacího soudu) to, že skutenost, že pohledávka je vykonatelná, vyšla najevo až po p ezkumném jednání. Naopak, ustanovení § 198 odst. 3 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenního zákona), podle odvolacího soudu eší tuto situaci tím, že d kazní b emeno p echází na žalovaného, který musí prokázat d vod pop ení. 40 ICm 279/2010 29 ICdo 4/2012 P esto odvolací soud nemČl odvolání za d vodné. DospČl totiž k závČru, že ujednání o zaplacení smluvní pokuty je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž i neplatné ve smyslu ustanovení § 39 zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku. K tomu s odkazem na ustanovení § 199 insolvenního zákona doplnil, že z rozhodího nálezu vyplývá, že t etí žalovaná v rozhodím ízení neuplatnila proti nároku žalobce žádné skutenosti, kterými by zpochybnila právo na zaplacení smluvní pokuty, proto byl první žalovaný oprávnČn namítat v ízení o urení pravosti nyní již vykonatelné pohledávky , že smluvní ujednání o zaplacení smluvní pokuty je absolutnČ neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání (doplnČné podáním ze dne 26. b ezna 2012), odkazuje co do jeho p ípustnosti na ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ a § 237 odst. 1 a 3 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . ), uplat uje dovolací d vod uvedený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ., tj. namítá, že napadené rozhodnutí spoívá na nesprávném právním posouzení vČci, a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vČc mu vrátil k dalšímu ízení. Otázku zásadního právního významu napadeného rozsudku dovolatel spat uje v tom, zda je v rámci ízení o urení pop ené pohledávky dle insolvenního zákona možné uplat ovat odlišné právní hodnocení vykonatelné pohledávky, než bylo provedeno v nalézacím ízení, když se dlužník v nalézacím ízení nevyjád il. Odvolacímu soudu dovolatel vytýká nesprávný výklad ustanovení § 199 odst. 2 insolvenního zákona. Má za to, že zákon p ipouští jako d vod pop ení vykonatelných pohledávek jen ty skutkové námitky, které dlužník neuplatnil v nalézacím ízení . Právní hodnocení pohledávky zákon v incidenních sporech nep ipustil. Proto se podle dovolatele soud u vykonatelné pohledávky nikdy nem že zabývat tím, zda je nárok v souladu s dobrými mravy, nebo jde o nep ípustné právní hodnocení. První žalovaný ve vyjád ení polemizuje s námitkou dovolatele, že by v dané vČci šlo pouze o jiné právní posouzení. Zd raz uje, že t etí žalovaná v rozhodím ízení neuplatnila proti nároku žádné skutenosti, kterými by zpochybnila právo na zaplacení smluvní pokuty, proež je první žalovaný oprávnČn namítat v ízení o urení pravosti vykonatelné pohledávky, že smluvní ujednání o zaplacení smluvní pokuty je absolutnČ neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Poukazuje i na to, že je sporná sama platnost rozhodí doložky, a tím i vykonatelnost pohledávky. Podle ustanovení § 7 odst. 1 insolvenního zákona pro insolvenní ízení a pro incidenní spory se použijí p imČ enČ ustanovení obanského soudního ádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spoívá insolvenní ízení. Pro rozhodnutí vydaná v incidenním sporu jsou tudíž ustanovení obanského soudního ádu o p ípustnosti dovolání p imČ enČ aplikovatelná dle § 7 odst. 1 insolvenního zákona. Rozhodné znČní obanského soudního ádu pro dovolací ízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., lánku II., zákona . 404/2012 Sb., kterým se mČní zákon . 99/1963 Sb., obanský soudní ád, ve znČní pozdČjších p edpis , a nČkteré další zákony. Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve vČci samé shledává Nejvyšší soud p ípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ., když zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spat uje ve výkladu ustanovení § 199 odst. 2 insolvenního zákona, které z pohledu otázek dovoláním p edest ených dosud nebylo dovolacím soudem beze zbytku vyloženo.

Nejvyšší soud se-v hranicích právních otázek vymezených dovoláním-zabýval tím, zda je dán dovolací d vod uplatnČný dovolatelem, tedy správností právního posouzení vČci odvolacím soudem. Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. Skutkový stav vČci, jak byl zjištČn soudy nižších stup , dovoláním nebyl (a se z etelem ke zp sobu, jímž byla založena p ípustnost dovolání, ani nemohl být) zpochybnČn a Nejvyšší soud z nČj p i dalších úvahách vychází. S ohledem na datum rozhodnutí o úpadku jsou pro další úvahy Nejvyššího soudu podstatná níže uvedená ustanovení insolvenního zákona v jeho znČní úinném do 30. b ezna 2011 (k tomu srov. l. II bod 1. p echodných ustanovení k zákonu . 69/2011 Sb., jímž byl s úinností od 31. b ezna 2011 novelizován insolvenní zákon). Podle ustanovení § 199 insolvenního zákona insolvenní správce, který pop el vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dn od p ezkumného jednání u insolvenního soudu žalobu, kterou své pop ení uplatní proti vČ iteli, který vykonatelnou pohledávku p ihlásil. Lh ta je zachována, dojde-li žaloba nejpozdČji posledního dne lh ty soudu (odstavec 1). Jako d vod pop ení pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky p iznané pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu lze uplatnit jen skutenosti, které nebyly uplatnČny dlužníkem v ízení, které p edcházelo vydání tohoto rozhodnutí; d vodem pop ení však nem že být jiné právní posouzení vČci (odstavec 2). V žalobČ podle odstavce 1 m že žalobce proti pop ené pohledávce uplatnit pouze skutenosti, pro které pohledávku pop el (odstavec 3). Výkladem ustanovení § 199 insolvenního zákona (upravujícím možnost pop ení pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky insolvenním správcem) se Nejvyšší soud zabýval p edevším v rozsudku ze dne 18. ervence 2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013, uve ejnČném pod íslem 106/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 106/2013 ), který je-stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu oznaená níže-dostupný též na webových stránkách Nejvyššího soudu. Tam na dané téma uzav el, že: 1/ ObecnČ platí, že (ve shodČ s dikcí § 199 odst. 2 insolvenního zákona) u p ihlášené vykonatelné pohledávky p iznané pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu (p íslušným orgánem tu m že být nejen soud, ale nap . též orgán ve ejné správy nebo rozhodce anebo rozhodí soud) lze uplatnit jako d vod pop ení její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétnČ jen skutenosti, které dlužník neuplatnil v ízení, které p edcházelo vydání tohoto rozhodnutí. P itom je lhostejné, zda takové skutenosti dlužník neuplatnil vlastní vinou nap . proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v p íslušném ízení, ímž p ivodil vznik exekuního titulu založeného rozhodnutím, jež se neod vod uje v bec (nap . platební rozkaz nebo smČnený platební rozkaz) nebo rozhodnutím, jež se od vod uje jen minimálnČ (nap . rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání). Pro úspČch takového pop ení bude naopak urující, zda skutenosti, které d íve neuplatnil dlužník, jsou zp sobilé zmČnit výsledek sporu o pohledávku (právČ ony jsou d vodem ve výsledku jiného právního posouzení vČci); tedy, že v porovnání se skutenostmi, které dlužník d íve uplatnil, jsou skutenosti, které d íve uplatnČny nebyly, rozhodující p íinou pro urení, že (insolvenním správcem) žalovaný p ihlášený vČ itel nemá v i dlužníku oznaenou vykonatelnou pohledávku (spor o pravost) nebo pro urení, že (insolvenním správcem) žalovaný p ihlášený 40 ICm 279/2010 29 ICdo 4/2012 vČ itel má v i dlužníku oznaenou vykonatelnou pohledávku v urité (výrokem rozhodnutí urené) výši (nižší, než je výše p ihlášené vykonatelné pohledávky) [spor o výši]. 2/ Pravidlo, podle kterého u p ihlášené vykonatelné pohledávky p iznané pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu nem že být d vodem pop ení její pravosti nebo výše jiné právní posouzení vČci (§ 199 odst. 2 ást vČty za st edníkem insolvenního zákona), typovČ dopadá na situace, kdy p i nezpochybnČném skutkovém základu vČci (tedy, nejsou-li d vodem pop ení pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky skutenosti, které dlužník neuplatnil v ízení, které p edcházelo vydání tohoto rozhodnutí, nebo takové skutenosti sice byly uplatnČny, ale v porovnání s d ívČjším rozhodnutím nevedly ke zmČnČ skutkových závČr ) mČl zjištČný skutkový stav vést k jinému právnímu posouzení vČci, než které o nČm v ízení, které p edcházelo vydání tohoto rozhodnutí, uinil p íslušný orgán. M že jít nap . o situaci, kdy p íslušný orgán p iznal vČ iteli pohledávku v i dlužníku jako plnČní ze smlouvy, a plnČní mČlo být p iznáno jako náhrada škody nebo jako bezd vodné obohacení nebo o situaci, kdy p íslušný orgán sice správnČ uril (pojmenoval) právní normu, podle které mČl být posouzen zjištČný skutkový stav vČci, ale nesprávnČ ji vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval ( ). P itom je zjevné, že chybné právní posouzení vČci p íslušným orgánem mohlo vést k p iznání pohledávky vČ iteli v i dlužníku tam, kde by jiné (správné) právní posouzení vČci vedlo k závČru, že pohledávka není po právu, nebo že nemá být p iznána v celé požadované výši. 3/ Právní posouzení vČci není vyloueno jako d vod pop ení pravosti nebo výše p ihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí p íslušného orgánu, jímž byla pohledávka p iznána, žádné právní posouzení vČci neplyne. K tČmto závČr m se Nejvyšší soud p ihlásil i v rozsudku ze dne 31. ervence 2013, sp. zn. 29 Cdo 392/2011, v nČmž doplnil, že režim p ezkoumání vykonatelné pohledávky p iznané pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu se uplatní i pro vykonatelnou pohledávku p iznanou pravomocným rozhodím nálezem rozhodce nebo rozhodího soudu. Tamtéž dále uzav el, že platnost písemného právního úkonu není vždy závislá jen na skutenostech podávajících se z listiny, v níž je zachycen (potud odkázal na d vody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. íjna 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uve ejnČného pod íslem 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). D vody neplatnosti se mohou podávat z ady jiných skuteností, které (nebyly-li uplatnČny dlužníkem v ízení, které p edcházelo vydání rozhodnutí, z nČjž vzešla vykonatelná pohledávka) mohou být d vodem pop ení pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky (§ 199 odst. 2 ást vČty za st edníkem insolvenního zákona) jako skutenosti zp sobilé zmČnit výsledek sporu o pohledávku (právČ ony jsou d vodem ve výsledku jiného právního posouzení vČci). I v nyní posuzované vČci je rozhodující, zda d vody pop ení vykonatelné pohledávky pravomocnČ p iznané rozhodcem-námitka neplatnosti ujednání o smluvní pokutČ, obsažené ve smlouvČ o revolvingovém úvČru-tkví v jiném právním posouzení vČci nebo ve skutkových námitkách, které t etí žalovaná neuplatnila v rozhodím ízení, jež p edcházelo vydání rozhodího nálezu. Nejvyšší soud shledává podstatnou (a pro výsledek dovolacího ízení urující) skutenost, kterou žalobce v dovolání pomíjí. Totiž to, že žalobce p ihlásil do insolvenního ízení smČnenou pohledávku, což plnČ koresponduje i s rozhodím nálezem rozhodce Mgr. Marka Landsmanna ze dne 4. b ezna 2010, . j. La 1151/10-15. Z od vodnČní rozhodího nálezu plyne, že žalobce nárok v i t etí žalované dovozoval ze zajiš ovací smČnky vlastní, obsahující závazek t etí žalované zaplatit žalobci ástku 115.600,-K.

ObecnČ platí, že dlužník se m že ubránit povinnosti uhradit smČnenou pohledávku jednak námitkami, které mají sv j základ ve výhradách proti uplatnČné smČnce (nap . námitkou neplatnosti smČnky, promlení smČnené pohledávky), dále pak (za splnČní uritých podmínek) mohou mít námitky p vod také v mimosmČnených vztazích úastník . Posléze uvedenými námitkami dlužník nezpochyb uje platnost samotné smČnky, ale jejich obsah erpá z vlastních vztah úastník , jež se smČnkou pouze souvisí. Obrana dlužníka má v takovém p ípadČ sv j základ nikoli p ímo ve smČnce, ale v hospodá ském (kauzálním) podkladu, jenž byl d vodem vystavení smČnky. Na jeho základČ pak dlužník dovozuje, že není povinen zaplatit ani uplatnČnou smČnku. V této vČci žalovaní uplat ují právČ kauzální námitky, nebo smČnenou pohledávku žalobce zpochyb ují výhradou, podle níž je ujednání o smluvní pokutČ ve smlouvČ o revolvingovém úvČru, jejíž zaplacení bylo zajištČno spornou smČnkou, neplatné. Je z ejmé, že d vod pro pop ení pohledávky tak dovozují ze skuteností, které se nepodávají ze smČnky samotné (z jejího obsahu). Zárove jde o skutenosti, jež t etí žalovaná v rozhodím ízení neuplatnila, které však mohly být zp sobilé zmČnit výsledek sporu (právČ ony jsou d vodem ve výsledku jiného právního posouzení vČci); srov. opČt R 106/2013. Uvedené lze shrnout tak, že u p ihlášené vykonatelné smČnené pohledávky p iznané pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu lze uplatnit jako d vod pop ení její pravosti nebo výše i kauzální námitky, nebyly-li uplatnČny dlužníkem v ízení, které p edcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Z pohledu ustanovení § 199 odst. 2 insolvenního zákona v takovém p ípadČ nejde o (nep ípustné) jiné právní posouzení vČci (vykonatelné pohledávky). Jelikož právní posouzení vČci, na nČmž rozhodnutí odvolacího soudu spoívá a které bylo dovoláním zpochybnČno, je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 ásti vČty p ed st edníkem o. s. . zamítl, když jiné otázky nebyly dovoláním uplatnČným dovolacím d vodem otev eny. Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že ešení otázky, zda na pohledávku žalobce je nutno pohlížet jako na vykonatelnou i nikoli (posuzováno z hlediska omezení d vod pop ení dle § 199 odst. 2 insolvenního zákona), je v pomČrech dané vČci bez právního významu. Proto se jí Nejvyšší soud nezabýval. Výrok o náhradČ náklad dovolacího ízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ., když dovolání žalobce bylo zamítnuto a vznikla mu povinnost hradit prvnímu žalovanému úelnČ vynaložené náklady dovolacího ízení. Ty v dané vČci sestávají z odmČny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjád ení k dovolání ze dne 5. prosince 2011) urené podle vyhlášky . 177/1996 Sb., o odmČnách advokát a náhradách advokát za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znČní úinném do 31. prosince 2012. Incidenní spor o urení pravosti pohledávky je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu sporem o urení, zda tu je právní vztah nebo právo, u kterého se považuje za tarifní hodnotu ástka 25.000,-K (shodČ srov. d vody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. kvČtna 2013, sen. zn. 29 ICdo 19/2012, uve ejnČného pod íslem 81/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu) mimosmluvní odmČna ve výši 2.100,-K. Spolu s náhradou hotových výdaj podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,-K a s náhradou za 21% da z p idané hodnoty ve výši 504,-K (§ 137 odst. 3 o. s. .) tak dovolací soud p iznal prvnímu žalovanému k tíži žalobce celkem ástku 2.904,-K. 40 ICm 279/2010 29 ICdo 4/2012 Výrok o náhradČ náklad dovolacího ízení ve vztahu mezi žalobcem a druhým a t etí žalovanými je od vodnČn tím, že druhému a t etí žalovaným podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Tento rozsudek se považuje za doruený okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozsudku není p ípustný opravný prost edek. Nesplní-li povinný dobrovolnČ, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, m že se oprávnČný domáhat výkonu rozhodnutí.

V BrnČ dne 26. února 2014

Mgr. Milan P o l á š e k, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová