KSCB 41 INS 293/2015-13-67
"'I' T 01.. 1.1. Juu; HULU-u-fu

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. ]aroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry ]iříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci věřitele: I IS Flamingo, s.r.o., IČO 27488683 sídlem třída Osvobození 65, 550 01 Broumov zastoupenému advokátem Mgr. Zbyňkem Havlíkem sídlem Národní 28, 110 00 Praha 1 dlužníka: Vlna, s.r.o., IČO 63907810 sídlem Dolní Novosedly 60, 397 01 Dolní Novosedly zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Elgerem sídlem Vodičkova 30, 110 00 Praha 1 o návrhu přihlášeného věřitele na nařízení předběžného opatření, () odvolání přihlášeného věřitele I IS Flamingo, s.r.o. proti usnesení Krajského soudu v Ceských Budějovicích ze dne 21. února 2018, č. j., takto: Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. února 2013, &. i-KSCB 41 INS 293/2015-B-67 se vbodě I. výroku potvrzuje; vbodé II. výroku se mění tak, že se rozhodnutí nevydává.

Odůvodnění: Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl návrh přihlášeného věřitele HS Flamingo, s.r.o. (dále jen navrhovatel) na nařízení předběžného opatření, kterým se ukládá jednateli dlužníka Víru Vlnovi (dále též jednatel dlužníka), aby složil do soudní úschovy Krajského soudu v Českých Budějovicích částku ve Výši 1 150 409,58 Kč (bod 1. výroku), určil, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku), a navrhovateli uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč

(bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně mirno jiné uvedl, že návrhem doručeným msolvenčnírnu soudu dne 18. 12. 2017 se navrhovatel, jenž byl zároveň insolvenčním navrhovatelem, domáhal nařízení předběžného opatření podle Š 100 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s tím, že měl dlužník Vlna, s.r.o. (dále jen dlužník) již ke dni 1. 3. 2013 nejméně 10 věřitelů s pohledávkami více jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti ve výši 2 253 670,02 Kč, a tyto své závazky nebyl schopen plnit až do 3. 2. 2015, jak vyplývá z vyjádření samotného dlužníka k insolvenčnímu návrhu ze dne 8. 1, 2015 (r), 1), v němž své závazky vyčíslil. Dále uvedl, že byl Vít Vlna v té době v pozici jediného společníka a jednatele dlužníka, a že měl nejpozději dne 1. 3. 2013 povinnost stanovenou v 0 98 odst. 1 a odst. 2 IZ podat za dlužníka insolvenční návrh, což neučinil, dlužníku vznikaly další závazky, podstatně přispěl ke zhoršení postavení věřitelů, jejichž pohledávky byly splatné dříve, čímž došlo k jejich znevýhodnění na úkor věřitelů s později splatnými pohledávkami. Navrhoval, aby soud jednateli dlužníka uložil povinnost složit do soudní úschovy částku určenou podle 5 100 odst. 2 IZ, odpovídající výši 1 150 409,58 Kč navrhovatelem do insolvenčního řízení přihlášených a zjištěných pohledávek, protože podle všeho nebude tato jeho pohledávka v insolvenčním řízení uspokojena.

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

4 VSPH 360/2018

Soud uvedl, že jistota podle Š T IZ ve spojení s Š 75b odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve výši 10 000 Kč byla řádně složena dne 15. 12. 2017.

Dále uvedl, že usnesením ze dne 21. 12. 2017 (353) zamítl návrh na nařízení předběžného opatření a že toto usnesení bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 1. 2018, č. j 4 VSPI I 101 /2018-B-60 zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení s tím, že je třeba se zabývat skutečnostmi odůvodňujícůni podaný návrh, a to vznikem škody na straně navrhovatele a příčinnou souvislostí mezi jejím vznikem a nečinnosti jednatele dlužníka a je že třeba posoudit případný dopad předběžného opatření do majetkové sféry jednatele dlužníka.

Dlužník s návrhem navrhovatele nesouhlasil, nebot jeho návrh vychází z posuzování jednání a rozhodování jednatele dlužníka formalisticky a sumarizuje pohledávky společnosti, avšak postup s péčí řádného hospodáře je nutno posuzovat s ohledem na mnohé skutečnosti a okolnosti konkrétních rozhodnutí. Tvrdil, že je zkoumané skutečnosti třeba hodnotit z pohledu osoby jednající v době, ve které ěiiň určitá rozhodnutí, nikoli ez post, a že jeho jednatel jednal vždy v souladu s právním řádem, když mohl důvodně očekávat zlepšení hospodářské situace dlužníka, když za jeho špatnou hospodářskou situací může nekalé soutěžní jednání navrhovatele. Poukazoval na to, že navrhovatel neuvedl žádná tvrzení a neoznačil žádné důkazy, ze kterých by dovozoval naléhavý právní zájem na vydání předběžného opatření, a že se jeho jednatel bude proti tvrzením navrhovatele bránit všemi dostupnými právními prostředky. Proto požadoval zamítnutí návrhu.

Navrhovatel v replice na vyjádření dlužníka uvedl, že za špatnou hospodářskou situaci dlužníka je odpovědný výlučně dlužník, odmítal podíl na jeho úpadku a dodal, že naléhavá potřeba vydání předběžného opatření spočívá především v obavě navrhovatele o ohrožení případného výkonu rozhodnutí, když navrhovatel by rád předešel situaci, kdy v řízení o jeho nároku na náhradu škody bude zjištěna úplná nemajetnost jednatele dlužníka, protože ten se zbaví svého majetku anebo majetkový prospěch odmítne, aby znemožnil uspokojení navrhovatele.

Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dlužník byl zjevně v úpadku již ke dni 1. 3. 2013, nebot: vtomto se zcela ztotožnil s tvrzeními navrhovatele, jež mají v obsahu insolvenčního spisu potřebnou oporu, když řada pohledávek věřitelů vůči dlužníkovi byla splatná v letech 2011, 2012 a 2013, a toto zjištění koresponduje též svyjádřeníin dlužníka, resp. obsahu jeho seznamů. Za tohoto stavu a za situace, kdy jednatel dlužníka vykonává jako jediný tuto funkci od 2. 12. 1998 a od 4. 7. 2012 je i jediným společníkem dlužníka nelze, než dospět k závěru, že jednatel dlužníka nedostál své povinnosti stanovené mu Š 98 odst. 1, 2 IZ, podle něhož byl nejpozději ke dni 1. 3. 2013 povinen podat jménem dlužníka insolvenční návrh.

Soud I. stupně konstatoval, že jednatel dlužníka při náležité pečlivostí mohl zjistit více než čtyřnásobný nárůst závazků ke dni 31. 12. 2012 oproti roku předchozímu při zdvojnásobení počtu věřitelů, jak tyto údaje vyplývají z důkazů osvědčujících úpadek dlužníka k rozhodnému dni 1, 3. 2013. jiný závěr jednatele dlužníka než o úpadku nepřipadá v úvahu i s ohledem na obsah příloh dlužníka k jeho vyjádření ze dne 5. 2. 2015, tedy seznamu majetku, který obsahuje jen jeho pořizovací ceny, seznam pohledávek a seznam závazků. Tento závěr nevyvrací ani zcela obecná tvrzení dlužníka o nutnosti kompletně posoudit stav dlužníka ve vztahu k úpadku a podílu navrhovatele na něm.

Citoval Š 100 odst. 1 IZ, dle něhož věc posuzoval se závěrem, že nelze spolehlivě přijmout závěr o tom, že navrhovateli vznikla škoda v příčinné souvislosti s nečinností jednatele, nebot ke zjištění příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti jednatele dlužníka a vznikem škody nelze vycházet toliko z části pasiv dlužníka (jeho závazků) a jejich vývoje, jak (nedostatečně) tvrdil navrhovatel. Tuto stránku by bylo třeba dle soudu I. stupně poměřit ještě s aktivy ve skutečných cenách a skutečně realizovatelnými výnosy a náklady k jejich dosažení, a teprve na základě

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

10.

11.

12. f-r vorm Jou; .::..ULÚ takového srovnání by bylo možné učinit spolehlivý závěr o tom, že míra úhrady pohledávek navrhovatele se mezi 1. 3. 2013 a dnem podání insolvenčního návrhu změnila, respektive snížila. Takový závěr však bez dalšího nelze přijmout a navrhovatel takové skutkové okolnosti ani netvrdil.

Protože se navrhovateli nepodařilo náležitě osvědčit naplnění podmínek uvedených v Š 100 IZ, nepřipadá v úvahu zatímní úprava ukládající jednateli dlužníka okamžité plnění v nemalé výši a znamenající významný dopad do jeho majetkové sféry za situace, kdy lze z vyjádření dlužníka k insolvenčnímu návrhu, jeho vyjádření k návrhu na nařízení předběžného opatření a skutkových okolností věci dovodit, že proti nároku na náhradu škody bude postavena časově náročná obrana za pomoci vznášení věcně opodstatněných důkazních návrhů, včetně příp. znaleckého posudku, když dlužník vytýká navrhovateli nekalé soutěžní jednání spojené se vznikem škody v řádu miliónů Kč, postup navrhovatele považuje za zneužití práva a avizuje kvalifikovanou obranu jeho jednatele.

Proto soud I. stupně návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, rozhodl o náhradě nákladů řízení (bytí jde o nárok vyloučený z uspokojení podle Š 170 písm. f/ IZ) a navrhovateli uložil poplatkovou povinnost (položka 22 odst. 3 sazebníku poplatků a $ 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se navrhovatel včas odvolal (B-68) a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že jeho návrhu vyhoví. Nesouhlasil s důvody zamítnutí jeho návrhu, když z podkladů dostupných v insolvenčním rejstříku již bylo v průběhu insolvenčního řízení patrné, že závazky úpadce mnohonásobně převyšují účetní hodnotu majetkové podstaty, nelze důvodně očekávat uspokojení přihlášených pohledávek všech věřitelů. Poukazoval na návrh znění konečné zprávy, kterou obdržel jako člen věřitelského výboru, dle níž příjmy z majetku úpadce dosáhly částky 296 740,39 Kč, a své pohledávky přihlásilo 30 věřitelů v celkové výši 6 864 605,04 Kč, z nichž na uspokojení svých pohledávek dosáhli pouze 4 zajištění věřitelé v celkové částce 170 031,69 Kč, a pohledávky všech zbývajících věřitelů, včetně navrhovatele, nebudou vůbec uspokojeny. Vyjádřil názor, že břemeno tvrzení i břemeno důkazní leží výlučně na jednateli dlužníka, který dosud netvrdil ani neprokazoval splnění svých zákonných povinnosti v uvedeném ohledu, ani to, co jej konkrétně vedlo k tomu, že k podání insolvenčního návrhu nepřistoupíl sám a mnohem dříve. Měl za to, že nebyl povinen tvrdit a dokazovat konkrétní porušení povinnosti účastníkem řízení, jak se domnívá soud I. stupně. Odmítl poměřování aktiv ve skutečných cenách a skutečně realizované výnosy a náklady na jejich dosažení, jak to činil soud I. stupně, nebot existence škody ve smyslu 5 99 IZ je patrná a navrhovatel nemá povinnost dokazovat příčinnou souvislost mezi nečinnosti účastníka řízení a vznikem škody. Kritizoval soud I. stupně za to, že se z neznámých důvodů zabýval okolnostmi, které s nařízením předběžného opatření, jimž by navrhovatel mohl alespoň částečně zajistit svoje nároky z budoucího rozhodnuti, nemají zhola nic společného. Připomněl, že se jednatel dlužníka k jeho návrhu dosud vůbec nevyjádřil, přičemž smyšlená pohledávka dlužníka, která je předmětem jmého řízení, nemá a s jeho povinnosti podat insolvenční návrh nic společného. Odmítl názor soudu I. stupně, dle něhož lze z vyjádření dlužníka k insolvenčnímu návrhu, jeho vyjádření k návrhu na vydání předběžného opatření a skutkových okolnosti věci dovodit jeho časově náročnou obranu za pomocí vznášení věcně opodstatněných důkazních návrhů, když velmi pravděpodobně přichází v úvahu znalecký posudek , což bráni zatímní úpravě poměrů a nařízení předběžného opatření, nebot takový závěr nemá v IZ oporu. Nesouhlasil s tím, že by ochrana zájmů dlužníka měla mít přednost před právy věřitelů, jímž se nedostalo žádného uspokojení za situace, kdy jednatel dlužníka stačil dlužníka zbavit všech likvidních prostředků v době předcházející zjištění jeho úpadku. Tvrdil, že jednatel dlužníka od roku 2016 nerušeně vyvíjí podnikatelskou činnost v totožném oboru jako dlužník a je jediným jednatelem

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

13.

14.

15.

16.

17.

18.

19.

20.

4 VSPH 360/2013 i společníkem společnosti V VKamna, s.r.o. Nesouhlasil s postupem soudu L stupně, jenž věc rozhodl tak, jako by důkazní břemeno ve zmíněných otázkách spočívalo na navrhovateli.

Odvolací soud aniž nařizoval jednání $ 94 odst. 2 písm. c) IZ přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvoláni není opodstatněno.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu [. stupně, jež mají v obsahu insolvenčního spisu potřebnou oporu a která zůstala odvoláním nezpochybněna, a ztotožnil se též s jeho právními závěry, jež považuje za věcně správné; v podrobnostech tedy lze navrhovatele odkázat na pečlivě zpracované odůvodnění napadeného usnesení. Nad jeho rámec a s ohledem na odvolací argumentaci navrhovatele považoval odvolací soud za vhodné k němu doplnit následující:

Podle 598 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivostí měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byl li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvláštního právm'ho předpisu proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik (odst, 1). Povinnost podle odstavce 1 mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho statutární orgán a likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci, ]e li těchto osob více a jsou-li oprávněny jednat jménem dlužníka samostatně, má tuto povinnost každá z nich. Insolvenční návrh podávají jménem dlužníka (odst. 2).

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že povinnost podat včas řádný insolvenční návrh stíhá též jednatele společnosti s ručením omezeným.

Podle 0 99 IZ osoba, která v rozporu s ustanovením $ 98 nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti (odst. 1). Škoda nebo jiná újma podle odstavce 1 spočívá v rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výši pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel (odst. 2). Osoba uvedená v odstavci 1 se odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu podle odstavce 2 zprosti, jen prokáže li, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení, nebo že tuto povinnost nesplnila vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na její vůli a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat (odst. 3).

Citovaným ustanovením se zakládá objektivní odpovědnost osob povinných podat jménem dlužníka insolvenční návrh za to, kdy takový návrh včas nepodají. Dle důvodové zprávy ks 99 a 5 100 IZ přináší osnova zcela novou úpravu odpovědnosti za škodu a jinou újmu při nesplnění povinnosti podat insolvenční návrh (srov. $ 3 zákona o konkursu a vyrovnání). Změny, které osnova přináší, spočívají za prvé v tom, že vznikající škoda nebo jiná újma je přesně definována ($ 99 odst. 2), za druhé v tom, že důkaz o liberačnich důvodech je uložen (v $ 99 odst. 3) odpovídající osobě (nikoli poškozenému) a konečně v tom, že podstatou část náhrady škody umožňuje osnova složit do soudní úschovy (u okresního soudu) již vprůběhu insolvenčního řízení (0 100).

Pokud jde o výši škody nebo jiné újmy, již lze vůči povinné osobě důvodně požadovat, stanovi ji IZ ve výši rozdílu mezi zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení své pohledávky obdržel.

Předpokladem pro vznik odpovědnosti dlužníka a dalších povinných osob vůči věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou mu způsobil porušením povinnosti podat včas insolvenční návrh je tradičně: a) porušení povinnosti stanovené v $ 98 IZ, b) způsobená škoda nebo jiná újma

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

21.

22. 23.

24.

25.

4 v or'n Jou; euro vrozsahu stanoveném v Š 99 odst. 2 IZ, c) příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a způsobenou škodou nebo jinou újmou, d) zavinění (úmysl nebo nedbalost). Obecná úprava odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu způsobenou porušením právní povinností je odpovědnosti způsobenou zaviněným porušením povinnosti. Zavinění je tak presumováno tj. předpokládá se, že ten, kdo škodu způsobil (dlužník, povinné osoby), ji i zavinil a je na něm, aby prokázal, že škodu nezavinil; důkazní břemeno vyvinění tak leží na dlužníkovi samém (event. povinných osobách).

Třeba zdůraznit, že věřitel, který se domáhá náhrady škody nebo jiné újmy, tak musí tvrdit a prokázat předpoklady uvedené pod písm. a), b), c), když ohledně předpokladu d) (zavinění) má svoji procesní situaci zjednodušenu potud, že naplnění tohoto předpokladu tvrdit a prokazovat primárně nemusí. To však neznamená, že by věřitel nebyl povinen tvrdit a prokázat to, že porušení povinnosti dlužníkem nebo povinnými osobami mělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení jeho přihlášené pohledávky. ]de totiž o to, aby věřitel neopomněl tvrdit a prokázat ito, jakou částku by na úhradu své pohledávky obdržel, kdyby insolvenční návrh byl podán dlužníkem (povinnými osobami) včas, nebot bez toho nelze uzavřít, že věřiteli vdůsledku prodlení dlužníka s podáním insolvenčního návrhu vznikla škoda nebo jiná újma poměřovaná částkou, kterou věřitel na úhradu své pohledávky v insolvenčním řízení obdrží. Jinak řečeno: pokud by výše škody nebo jiné újmy byla stejná bez ohledu na to, zda byl insolvenční návrh podán včas nebo opožděné, nelze uzavřít, že jeho opožděným podáním vznikla věřiteli škoda nebo jiná újma.

K tomu přijala judikatura tyto závěry:

Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5291/2015 domáhá li se věřitel společnosti vůči členovi statutárního orgánu společnosti zaplacení určité částky, jež svojí výší odpovídá výši pohledávky věřitele za společností, musí být z jeho skutkových tvrzení patrné, zda se této částky domáhá proto, že člen statutárního orgánu nepodal včas insolvenční návrh avěřiteli se dostalo nižšího uspokojení v insolvenčním řízení, než kolik by ziskal, kdyby byl insolvenční návrh podán včas, anebo proto, že žalovaný člen statutárního orgánu způsobil společnosti škodu (porušením svých povinností při výkonu funkce člena statutárního orgánu), věřitel nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky za společností z důvodů vymezených v Š 194 odst. 6 obch. zák., a proto se domáhá jejiho uspokojení vůči členu statutárního orgánu (a to do výše škody, již člen statutárního orgánu způsobil společnosti).

Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4269/2014 (publikováno pod zn. R 1/ 2017 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu CR), věřitel, který (ač tak mohl učinit) v propadné přihlašovací lhůtě nepřihlásil pohledávku za dlužníkem do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, nemá podle Š 98 a Š 99 IZ právo na náhradu škody nebo jiné újmy (způsobené nedobytnosti pohledávky) vůči osobě uvedené v Š 98 odst 2 IZ, která ve smyslu Š 98 odst 1 IZ porušila povinnost podat insolvenční návrh na majetek dlužníka.

Podle usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.1 2013, j. KSUL 71 INS 4468/2011, 3 VSPH 789 / 2012 B 694 o škodě (jiné újmě) lze hovořit předevšim tehdy, pokud se nepodáním insolvenčního návrhu snížila míra uspokojení navrhovatelovy pohledávky, tedy pokud v mezidobí došlo k takové změně v majetkových poměrech dlužníka, jež výrazně snížila či zcela znemožnila uspokojení těch pohledávek, jejichž zapravení by jinak bylo možno s ohledem kdlužníkově předchozí ekonomické situaci očekávat. Příčinnou souvislost mezi nekonánim statutárního orgánu dlužníka a vznikem škody nelze založit jen na argumentu, že pokud by dlužník zahájil insolvenční řízení, navrhovatel by s nim kontrakty neuzavíral Existence příčinné souvislosti (již lze zkoumat jen z hlediska rozhodné právní úpravy dané s účinností od 1 1 2008 IZ) by musela být řádně doložena v tom smyslu slova, že příčinou vzniku tvrzené škody je jen (právě jen)

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr T\.řojta.

26.

27.

28.

4 VSPH 360/2018 okolnost, že dlužník nepodal včas insolvenční návrh a že kdyby tak včas učinil, ke škodě by nedošlo.

Ze starši použitelné judikatury přijaté v poměrech zákona o konkursu a vyrovnání je třeba zmínit např. rozsudek Nejvyššího soudu CR ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1539/2010, dle něhož u věřitelů, jejichž pohledávky vůči dlužníku vznikly až v době prodlení osob uvedených v Š 3 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání se splněním povinnosti podat návrh na prohlášení konkursu, se skutečnou škodou se rozumí rozdíl mezi thn, co dlužníku zbývá splnit věřiteli v době, kdy je návrh na prohlášení konkursu podán, a částkou, kterou věřitel posléze obdržel v konkursu na úhradu této pohledávky, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2735/2012, dle něhož právo na náhradu škody ve výši rozdílu mezi částkou, které by se věřiteli společnosti s ručením omezeným dostalo na úhradu jeho pohledávky v konkursu vedeném podle zákona o konkursu a vyrovnání, kdyby jednatel společnosti s ručením omezeným včas podal návrh na prohlášení konkursu na její majetek a částkou, kterou věřitel na úhradu své pohledávky v konkursu obdržel, je v případě, že smlouva o postoupení pohledávky neurčuje jinak, právem spojeným s postoupenou pohledávkou (Š 524 odst. 2 obč. zák.), bez zřetele k tomu, že odpovědnost za škodu se vyvoZuje vůči jiné osobě (jednateli) než míči společnosti s ručením omezeným (dlužníku postoupené pohledávky), má li být škoda ve formě relutárního plnění poskytnuta v rozsahu, v němž se pohledávka věřitele vůči jeho dlužníku stala nedobytnou v důsledku porušení povinnosti podat včas návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka podle zákona o konkursu a vyrovnání, pak dnem, kdy taková škoda vznikla (nejpozději mohla vzniknout), je den, kdy byl skutečně podán návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Od tohoto dne totiž již případný pokles míry uspokojení věřitelovy pohledávky z majetku dlužníka nelze odvozovat od porušení povinnosti podat návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka.

Podle Š 100 IZ je-li již v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že věřiteli vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat insolvenční návrh, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku. Učiní tak jen na návrh oprávněného věřitele. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit (odst. 1). Výši částky, která má být složena, určí insolvenční soud tak, aby kryla podstatnou část předpokládané škody nebo jiné újmy. Při nařízení předběžného opatření uloží insolvenční soud navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí a která nesmí skončit dříve, než skončí insolvenční řízení, podal u příslušného soudu žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy; řízení o této žalobě není incidenčním sporem (odst. 2). V rozsahu, ve kterém soud vyhověl žalobě o náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 2, se jeho rozhodnutí považuje za rozhodnutí o udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy žalobci. ]e-li již v průběhu insolvenčního řízeni zřejmé, že věřiteli vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat insolvenční návrh, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku. Učiní tak jen na návrh oprávněného věřitele. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit. Výši částky, která má být složena, určí insolvenční soud tak, aby kryla podstatnou část předpokládané škody nebo jiné újmy. Při nařízení předběžného opatření uloží insolvenční soud navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí a která nesmí skončit dříve, než skončí insolvenční řízení, podal u příslušného soudu žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy; řízení o této žalobě není incidenčním sporem. V rozsahu, ve kterém soud vyhověl žalobě o náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 2, se jeho rozhodnutí považuje za rozhodnutí o udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy žalobci (odst. 3).

Pokud jde o předpoklady, za nichž lze nařídit předběžné opatření podle Š 100 IZ, ustálila se judikatura na těchto závěrech:

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr 1iěojta.

1+ V DFI 1 JUU/ ÁUlů

29. Podle usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 3. 2015, sen. zn. 2 VSOL 115/2015

30.

31.

32.

33.

(publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod R 115 /2016) předběžné opatření podle Š 100 IZ může insolvenční soud nařídit i po rozhodnutí o úpadku dlužníka.

Podle usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2010, č. j. 1 VSPI l 55/2010-8-97, MSPI I 77 INS 2492/2009 (publikováno ve Sborníku komentované judikatury Insolvence) náhrada škody nebo jiné újmy vzniklé věřiteli porušením povinnosti dlužníka podle Š 98 IZ podat insolvenční návrh je občanskoprávním nárokem (Š 420 a násl. obč. zák. a Š 99 odst. 3 IZ) a případné předběžné opatření podle Š 100 IZ je z hlediska procesního běžnou věci, u níž je navrhovatel povinen podle Š 75b odst. 1 o. s. ř. složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10 000 Kč k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatření.

Podle usneseni Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. KSUL 69 INS 2058/2008, 1 VSPl l 190 / 2009-13, návrhu na nařízení předběžného opatření dle Š 100 IZ lze vyhovět toliko v případech zcela zjevného selhání povinných osob (o němž nelze mít vzhledem k okolnostem případu zásadních pochyb, bez toho, že by soud znal dopředu jejich stanoviska) a za situace, kdy skutkové okolnosti případu umožňují bez dalšího přijmout závěr o naplnění podmínek v tomto ustanovení uvedených. Tedy v dosavadním průběhu insolvenčního řízení musí již být dostatečně zřejmé, že potřebné skutečnosti je možné osvědčit pouze listinami, přičemž lze důvodně očekávat, že kvyvrácení či zpochybnění tvrzení navrhovatele nebudou vznášeny takové věcně opodstatněné důkazní návrhy (výslechem účastníků či svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.), jejichž provedením by insolvenční soud fakticky nahrazoval sporné řízeni.

Konstantní judikatura Vrchního soudu vPraze dále dovozuje, že při posuzování podmínek pro nařízení předběžného opatření podle Š 100 IZ je třeba vzít v potaz, že dopad (tohoto) předběžného opatření do majetkové sféry osob za dlužníka jednajících je zcela zásadní, jelikož tyto osoby mají povinnost plnit ihned, ale svůj negativní postoj k uplatněnému nároku mohou fakticky obhajovat až následně poté, co podle předběžného opatření plnily či byly donuceny plnit, a to v nalézacim řízení vyvolaném žalobou věřitele. Teprve v něm jim bude dán prostor k tomu, aby prokázaly, že zde jsou ve smyslu Š 99 odst, 3 IZ okolnosti, jež je odpovědnosti za škodu zprošťují. Odtud plyne, že k nařízení předběžného opatření podle Š 100 IZ nutno přistoupit s maximální uvážlivosti a zásadně toliko v případech zcela zjevného selhání povinných osob, oněmž nelze mít vzhledem k okolnostem případu zásadních pochyb. Dále nutno vycházet z toho, že příčinná souvislost mezi tím, že statutární orgán nepodal jménem dlužníka (včasný) insolvenční návrh, a vznikem tvrzené škody na straně navrhovatele předběžného opatření, by musela být řádně doložena v tom smyslu slova, že příčinou vzniku tvrzené škody je jen (právě jen) okolnost, že dlužník nepodal včas insolvenční návrh a že kdyby tak včas učinil, ke škodě by nedošlo. O škodě ve smyslu Š 99 IZ by bylo namístě hovořit především tehdy, pokud by se nepodáním insolvenčního návrhu snížila míra uspokojení pohledávky navrhovatele předběžného opatření, tedy kdyby v období od porušení povinnost podat insolvenční návrh došlo k takové změně v majetkových poměrech dlužníka, jež výrazně snížila nebo zcela znemožnila uspokojení těch pohledávek, jejichž zapravení by jinak bylo lze logicky vzhledem k předchozí ekonomické situaci dlužníka očekávat (shodně též usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2016, č. j. MSPI I 89 INS 22794/2014, 2 VSPI I 530/2016-13 47, nebo usnesení ze dne 7. 11. 2017, č. j. MSPH 98 INS 11122/2017, 3 VSPH 1620/2017 A-23).

Z návrhu na nařízení předběžného opatření (13 51) je zřejmé, že navrhovatel stavěl příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti dlužníka (povinných osob) a způsobenou škodou nebo jinou újmou, toliko na tom, že úpadek dlužníka byl patrný ke dni 1. 3. 2013, což dovozoval z množství jeho závazků vůči 10 věřitelům v celkové výši 2 253 670,02 Kč splatných déle než

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

34.

35.

36.

4 VSPI I 360/2018

3 měsíce, jež v průběhu následujících let 2013 a 2014 vzrostly na 6 263 095,97 Kč, vše s tím, že má za dlužníkem zjištěnou pohledávku ve výši 1 150 409,58 Kč, jež zřejmě nebude v insolvenčním řízení uspokojena, nebot? ze zpeněženého zastaveněho majetku dlužníka se přednostně uspokojí jen pohledávky zajištěných věřitelů. Ohledně zpeněžitelného majetku dlužníka, resp. míry přip. uspokojení pohledávky navrhovatele v případě, že by dlužník (povinné osoby) podal včas insolvenční návrh, však navrhovatel již ničeho netvrdil a nelze tedy přijmout (jakýkoli) závěr o tom, že by navrhovateli (zjevně) vznikla škoda nebo jiná újma v důsledku toho, že dlužník (povinné osoby) nesplnil povinnost podle Š 98 IZ. Pro nařízení předběžného opatření podle Š 100 odst. 1 IZ totiž nepostačuje pouhé osvědčení existence úpadku dlužníka k určitému dřívějšímu datu, pozdější zahájení insolvenčního řízení a očekávaný předpoklad nulového uspokojení přihlášené pohledávky, jestliže není současně též tvrzeno a osvědčeno i to, že nesplněním povinnosti podle Š 98 IZ vznikla navrhovateli škoda nebo jiné újma poměřovaná rozdílem mezi tím, kolik by z insolvenčního řízení navrhovatel obdržel, kdyby dlužník řádně a včas splnil svoji povinnost podle Š 98 IZ, a tím, kolik reálně obdrží.

Z výše uvedeného je zjevné, že podmínky pro nařízení předběžného opatření splněny nebyly, a že odvolání je nedůvodné. Soud I. stupně tak nepochybil, když návrh na nařízení předběžného opatření zamítl.

Odvolací soud proto usneseni v napadeném bodě 1. výroku podle Š 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil a podle Š 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. je vbodě ll. výroku změnil, když absence nákladového výroku je odůvodněna Š 170 písm. f) IZ.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné dodat, že navrhovateli nic nebrání v tom, aby ibez výzvy insolvenčního soudu podle Š 100 odst. 2 IZ podal u příslušného (okresního, obvodního) soudu návrh na nařízení zcela shodného předběžného opatření podle Š 74 o.s.ř. nebo žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy a spojil ji s návrhem na nařízení téhož předběžného opatření podle Š 102 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (Š 238 odst. 1 písm. k/ o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku

(Š 71 odst, 2 IZ). Praha 20. března 2018

JUDr. lng. jaroslav Zelenka, Ph.D., v.r. předseda senátu



Shodu s prvopisem potvrzuje Petr %.,