KSCB 28 INS 9196/2010
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSCB 28 INS 9196/2010 28 ICm 1070/2011 29 ICdo 47/2013-165

ýESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc JUDr. Ji ího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní vČci žalobce Karla Franka, narozeného dne 12. listopadu 1973, bytem v Jind ichovČ Hradci, Otín 7, PSý 377 01, zastoupeného JUDr. Stanislavem Vopelkou, advokátem, se sídlem v ýeských BudČjovicích, Dobrovodská 2054/53a, PSý 370 06, proti žalovanému JUDr. Janu Kubálkovi, advokátu, se sídlem v BoršovČ nad Vltavou, Rybá ská 218, PSý 373 82, jako insolvennímu správci dlužníka Pavla Lišky, o vylouení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v ýeských BudČjovicích pod sp. zn. 28 ICm 1070/2011, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužníka Pavla Lišky, narozeného 20. dubna 1966, bytem v ÚstrašínČ 65, PSý 393 01, vedené u Krajského soudu v ýeských BudČjovicích pod sp. zn., o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. ervna 2013, . j. 28 ICm 1070/2011, 101 VSPH 121/2013-102 (), takto:

I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad dovolacího ízení.

Od vodnČní:

Rozsudkem ze dne 20. listopadu 2012, . j. 28 ICm 1070/2011-70, rozhodl Krajský soud v ýeských BudČjovicích (dále jen insolvenní soud ) o vyluovací žalobČ žalobce Karla Franka, smČ ující proti žalovanému insolvennímu správci dlužníka Pavla Lišky tak, že z majetkové podstaty dlužníka vylouil ve výroku oznaené nemovitosti (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech ízení (bod II. výroku). Insolvenní soud dospČl po provedeném dokazování k závČru, že kupní smlouva ze dne 5. ledna 2009 (datovaná 19. prosince 2008), kterou dlužník a jeho manželka

(jako prodávající) p evedli sporné nemovitosti do vlastnictví žalobce (jako kupujícího) za dohodnutou kupní cenu ve výši 8 milión K (dále jen kupní smlouva ), není neplatná podle § 39 zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku (dále též jen ob. zák. ). Došlo sice k porušení ustanovení § 44 odst. 7 zákona . 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuní innosti (exekuního ádu) a o zmČnČ dalších zákon , vetnČ porušení tzv. generálního inhibitoria vyplývajícího z ustanovení § 47 odst. 4 exekuního ádu, je však namístČ respektovat vyvíjející se judikaturu , vycházející p edevším z rozhodnutí velkého senátu obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. b ezna 2011, sp. zn. 31 Cdo 4545/2008 [jde o rozsudek uve ejnČný pod íslem 84/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 84/2011 ), který je-stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČná níže-dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. Pohledávka oprávnČného (jiní p ihlášení vČ itelé nebyli) byla v exekuním ízení uspokojena p ed provedením vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí [o povolení vkladu rozhodl Katastrální ú ad pro Vysoinu, Katastrální pracovištČ Pelh imov (dále jen katastrální ú ad ) dne 11. února 2009], takže úkon, jímž povinný (dlužník) nakládal s majetkem postiženým exekucí, je nutno pokládat za platný. D vody pro odstoupení žalovaného od kupní smlouvy insolvenní soud neshledal. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. ervna 2013, . j. 28 ICm 1070/2011, 101 VSPH 121/2013-102 (), zmČnil rozsudek insolvenního soudu tak, že vyluovací žalobu zamítl (první výrok). Dále rozhodl o nákladech ízení p ed soudy obou stup (druhý výrok) a o soudním poplatku z odvolání (t etí výrok). Odvolací soud dospČl po p ezkoumání rozhodnutí insolvenního soudu k závČru, že insolvenní soud zjistil správnČ a dostatenČ skutkový stav vČci, le nevyvodil z nČj správný právní závČr. K tomu dále uvedl, že skutkové okolnosti této vČci jsou odlišné od tČch, jež byly podkladem pro vydání R 84/2011. V R 84/2011 posuzoval Nejvyšší soud platnost právního úkonu dlužníka uinČného za trvání tzv. generálního inhibitoria, kdežto v této vČci uzav el dlužník kupní smlouvu poté, co soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitostí [vydal exekuní p íkaz, po jehož doruení dlužníku (povinnému) platilo pravidlo obsažené v § 47 odst. 4 exekuního ádu]. Odlišnost tkví podle odvolacího soudu i v tom, že podle skutkového stavu vČci, z nČjž vyšel Nejvyšší soud v R 84/2011, v dobČ, kdy dlužník (povinný) inil právní úkon, nebylo v právní moci usnesení o na ízení exekuce, ani nebyl vydán exekuní p íkaz postihující majetek, jehož se právní úkon týkal, dlužník (povinný) uspokojil pohledávku mimo exekuci, která byla zastavena, právním úkonem dlužníka nebyl zma en úel exekuce na úkor osob chránČných zákonem a dlužník uinil právní úkon se souhlasem soudního exekutora. Pro nyní projednávanou vČc není podle odvolacího soudu splnČna ani premisa, že celá kupní cena byla použita na uspokojení exekucí vymáhané pohledávky. Kupní smlouva je tedy absolutnČ neplatná podle § 39 ob. zák. pro rozpor s § 47 odst. 4 exekuního ádu. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož p ípustnost vymezuje [ve smyslu ustanovení § 237 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . )] argumentem, že odvolací soud se ne ídil názorem formulovaným v R 84/2011. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spoívá na nesprávném právním 28 ICm 1070/2011 29 ICdo 47/2013 posouzení vČci (tedy, že je dán dovolací d vod dle § 241a odst. 1 o. s. .) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vČc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu ízení. KonkrétnČ dovolatel vytýká odvolacímu soudu nesprávnost závČru o absolutní neplatnosti kupní smlouvy. P ipouští, že p i uzav ení kupní smlouvy bylo porušeno ustanovení § 44 odst. 7 exekuního ádu, když v dobČ, kdy byl u katastrálního ú adu podán návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem podle kupní smlouvy, byli vlastníky nemovitostí dlužník a jeho manželka, p iemž výkon vlastnických práv byl omezen na ízeními o exekuci . Katastrální ú ad nepovolil vklad vlastnického práva (ve prospČch dovolatele) podle kupní smlouvy a uinil tak až poté, co obdržel oznámení soudního exekutora z 30. ledna 2009 o tom, že exekuce byla vymožena , s návrhem na odstranČní poznámky o na ízení exekuce i zápisu exekuního p íkazu. Katastrální ú ad tedy nemČl kupní smlouvu za neplatnou. K tomu dovolatel dále cituje z R 84/2011, dodávaje, že institut generálního inhibitoria považuje v daném p ípadČ za p íliš rigidní a nadbytený, když postupem povinného nebyly by i jen ohroženy zájmy vČ itel (oprávnČní z exekuce byli naopak v d sledku tohoto postupu uspokojeni a zkráceni tak nebyli ani zástavní vČ itelé, kte í jimi z stali). Dovolatel kritizuje odvolací soud za to, že se p i právním posouzení vČci spokojil s odkazem na platná ustanovení exekuního ádu, aniž by dokázal (v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu obsaženým v R 84/2011) nahlédnout na vČc z vyšší úrovnČ právního náhledu . Žalovaný ve vyjád ení navrhuje dovolání odmítnout. K tomu poukazuje na to, že dovolatel argumentanČ nerozlišuje mezi generálním inhibitoriem podle § 44 odst. 7 exekuního ádu a speciálním inhibitoriem podle § 47 odst. 4 exekuního ádu, ani nebere na vČdomí, že katastrální ú ad nezkoumá (pro úely rozhodnutí o povolení vkladu) absolutní platnost smlouvy a zabývá se listinou, podle které má povolit vklad, pouze z hledisek uvedených v § 5 odst. 1 zákona . 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných vČcných práv k nemovitostem. Žalobce má kupní smlouvu za absolutnČ neplatnou, s tím, že byla uzav ena poté, co byl dlužníku (povinnému) doruen exekuní p íkaz o provedení exekuce prodejem nemovitostí. S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací ízení rozhodný obanský soudní ád ve znČní úinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. kvČtna 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uve ejnČné pod íslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání v této vČci má Nejvyšší soud za p ípustné podle § 237 o. s. ., když v posouzení míry aplikace závČr obsažených v R 84/2011 na pomČry dané vČci závisí napadené rozhodnutí na vy ešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena. Vady ízení, k nimž Nejvyšší soud u p ípustného dovolání p ihlíží z ú ední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. .), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto-v hranicích právních otázek vymezených dovoláním-zabýval tím, zda je dán dovolací d vod uplatnČný dovolatelem, tedy správností právního posouzení vČci odvolacím soudem. Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval.

Skutkový stav vČci, jak byl zjištČn soudy nižších stup , dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybnČn a Nejvyšší soud z nČj p i dalších úvahách vychází. Pro právní posouzení vČci jsou pak rozhodné p edevším skutkové závČry, podle kterých: 1/ Usnesením ze dne 13. srpna 2008, . j. 5 Nc 1948/2008-4, které nabylo právní moci dne 4. zá í 2008, na ídil Okresní soud v Pelh imovČ k návrhu oprávnČného Všeobecné zdravotní pojiš ovny ýeské republiky exekuci na majetek dlužníka. 2/ Exekuním p íkazem ze dne 18. srpna 2008, . j. 35 EX 796/8-10, dorueným dlužníku 19. srpna 2008, rozhodl soudní exekutor o provedení exekuce k uspokojení pohledávky oprávnČného prodejem spoluvlastnického podílu dlužníka ke sporným nemovitostem. Exekuní p íkaz obsahuje (ve smyslu § 47 odst. 4 exekuního ádu) výrok (pouení), jímž se dlužníku a jeho manželce zakazuje, aby v exekuním p íkazu oznaené nemovitosti p evedli na nČkoho jiného nebo je zatížili a jinak s nimi nakládali. 3/ Poté, co exekuní p íkaz nabyl právní moci, p evedli dlužník a jeho manželka (jako prodávající) sporné nemovitosti (jež se nacházely v jejich spoleném jmČní) do vlastnictví žalobce (jako kupujícího) kupní smlouvou (z 5. ledna 2009, datovanou 19. prosince 2008) za dohodnutou kupní cenu ve výši 8 milión K, z ehož 7.100.000 K zaplatil žalobce prodávajícím zapotením své pohledávky proti kupní cenČ. V kupní smlouvČ (jejím lánku IV.) prodávající prohlašují, že na p edmČtu prodeje vázne exekuní p íkaz. 4/ Soudní exekutor sdČlil katastrálnímu ú adu, že exekuce skonila 30. ledna 2009 vymožením vymáhané pohledávky, vetnČ náklad exekuce. 5/ Pohledávka oprávnČného nebyla vymožena zpenČžením majetku postiženého shora oznaeným exekuním p íkazem, nýbrž tak, že mimo rámec exekuce daný exekuním p íkazem dlužník uhradil pohledávku oprávnČného i náklady exekuce. 6/ Usnesením ze dne 13. zá í 2010 zjistil insolvenní soud úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na jeho majetek. Podle ustanovení § 44 odst. 7 exekuního ádu (ve znČní úinném do 31. srpna 2008, pro vČc rozhodném vzhledem k dobČ vydání usnesení o na ízení exekuce a exekuního p íkazu) po doruení usnesení o na ízení exekuce nesmí povinný nakládat se svým majetkem vetnČ nemovitostí a majetku pat ícího do spoleného jmČní manžel , vyjma bČžné obchodní innosti, uspokojování základních životních pot eb, udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný. VČta první a druhá se nepoužije, je-li povinným stát. Dle ustanovení § 47 odst. 4 exekuního ádu (v rozhodném znČní) majetek, který je postižen exekuním p íkazem, nesmí povinný p evést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný. Ustanovení § 47 odst. 4 exekuního ádu upravuje institut tzv. speciálního inhibitoria, které spoívá v zákazu povinnému nakládat po dobu trvání exekuce s jednotlivými konkrétnČ urenými vČcmi a právy postiženými exekuními p íkazy. Porušení speciálního inhibitoria je svázáno s absolutní neplatností úkonu, kterým bylo speciální inhibitorium porušeno (k tomu srov. nap . usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 64/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 30 Cdo 4582/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. zá í 2015, sp. zn. 29 Cdo 1118/2015). Úkolem Nejvyššího soudu tudíž je pouze zodpovČdČt, zda sankce absolutní neplatnosti kupní smlouvy se v d sledku porušení zákazu stanoveného speciálním inhibitoriem dlužníku (coby povinnému) a jeho 28 ICm 1070/2011 29 ICdo 47/2013 manželce ve vztahu k nemovitostem v jejich spoleném jmČní manžel , oznaeným v exekuním p íkazu, neprosadí se z etelem ke stavu exekuního ízení. K této otázce se Nejvyšší soud vyjád il v R 84/2011 (jelikož šlo o rozhodnutí velkého senátu obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, stalo se tak zp sobem závazným pro všechny t ílenné senáty Nejvyššího soudu) pro pomČry zákazu nastaveného tzv. generálním inhibitoriem v ustanovení § 44 odst. 7 exekuního ádu (v rozhodném znČní). Tam na dané téma uzav el, že je-li zastavena exekuce, aniž jí byl postižen majetek, s nímž povinný nakládal v rozporu s generálním inhibitoriem ve smyslu ustanovení § 44 odst. 7 exekuního ádu (v rozhodném znČní), považují se úkony, jimiž povinný s tímto majetkem nakládal za trvání exekuce, za platné. Odvolací soud nicménČ p iléhavČ vystihl, že závČry, jež Nejvyšší soud formuloval v R 84/2011, vzešly z významnČ odlišného skutkového stavu vČci, takže R 84/2011 není zp sobilým podkladem pro závČr, že sankce plynoucí z porušení zákazu formulovaného v § 47 odst. 4 exekuního ádu se neuplatní. Tyto odlišnosti tkví p edevším v tom, že: 1/ V dobČ uzav ení kupní smlouvy (5. ledna 2009) bylo v právní moci usnesení o na ízení exekuce. 2/ V dané vČci jde o d sledky porušení zákazu nastaveného speciálním inhibitoriem dle § 47 odst. 4 exekuního ádu ve vztahu ke konkrétnímu zp sobu provedení exekuce pro konkrétní majetek ve spoleném jmČní povinného a jeho manžela, nikoli o d sledky zákazu nastaveného obecnČ generálním inhibitoriem. 3/ Soudní exekutor ani oprávnČný nebyli v žádném ohledu úastníky kupní smlouvy (jejími smluvními stranami nebo osobami, jež by p evod odsouhlasily), p iemž oprávnČným vymáhaná pohledávka (pro kterou byl exekuní p íkaz vydán) nebyla v dobČ uzav ení kupní smlouvy uspokojena. K námitce dovolatele, že katastrální ú ad (jenž po skonení exekuce povolil vklad jeho vlastnického práva podle kupní smlouvy do katastru nemovitostí) nemČl kupní smlouvu za neplatnou, Nejvyšší soud poukazuje na závČry, jež k rozsahu, v jakém katastrální ú ad v ízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí zkoumá právní úkon, na jehož podkladČ má být právo do katastru zapsáno, p ijal ve stanovisku svého obanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 28. ervna 2000, sp. zn. Cpjn 38/98, uve ejnČném pod íslem 44/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam na dané téma uzav el (srov. bod II. stanoviska), že katastrální ú ad v ízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí zkoumá právní úkon, na jehož podkladČ má být právo do katastru zapsáno, z hledisek taxativnČ vypotených v ustanovení § 5 odst. 1 zákona . 265/1992 Sb., ve znČní pozdČjších p edpis ; platnost právního úkonu, na základČ kterého bylo v katastru nemovitostí zapsáno právo subjektu posuzovaného právního úkonu, katastrální ú ad nezkoumá. Na tomto základČ Nejvyšší soud uzavírá, že uzav ení kupní smlouvy ze dne 5. ledna 2009 (datované 19. prosince 2008) povinným a jeho manželkou bylo zjevným porušením zákazu p evést oznaené nemovitosti na nČkoho jiného, adresnČ a jednoznanČ formulovaného v exekuním p íkazu jako úinek speciálního inhibitoria plynoucí z ustanovení § 47 odst. 4 exekuního ádu, jehož d sledkem je podle jednoznaného znČní uvedeného ustanovení absolutní neplatnost kupní smlouvy; s p ihlédnutím k tomu, že v dobČ, kdy mČly nastat obliganí úinky kupní smlouvy, bylo v právní moci usnesení o na ízení exekuce, že soudní exekutor ani oprávnČný nebyli v žádném ohledu úastníky kupní smlouvy (jejími smluvními stranami nebo osobami, jež by p evod odsouhlasily) a že oprávnČným vymáhaná pohledávka nebyla v dobČ uzav ení kupní smlouvy uspokojena, neexistoval žádný d vod, pro který by porušení speciálního inhibitoria nemČlo zp sobovat absolutní neplatnost takové kupní smlouvy. Nejvyšší soud proto, aniž na izoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. .), dovolání zamítl (§ 243d písm. a/ o. s. .). Výrok o nákladech dovolacího ízení je ve smyslu ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. . od vodnČn tím, že u procesnČ úspČšného žalovaného nebyly zjištČny žádné úelnČ vynaložené náklady dovolacího ízení. Toto rozhodnutí se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ 30. listopadu 2015

JUDr. ZdenČk K r m á , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafajová, DiS.