KSCB 28 INS 11017/2012
NEJVYŠŠÍ SOUD KSCB 28 INS 11017/2012 ýESKÉ REPUBLIKY 28 ICm 3215/2012 29 ICdo 47/2015-136

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl p edsedou senátu JUDr. Filipem Cilekem v právní vČci žalobkynČ Zde ky Besedové, narozené 23. dubna 1957, bytem v Daicích 23, PSý 380 01, zastoupené JUDr. Antonínem Tunklem, advokátem, se sídlem v Daicích, Komenského 6, PSý 380 01, proti žalovanému JUDr. Filipu Pundovi, se sídlem v Jind ichovČ Hradci, Klášterská 126/II, PSý 377 01, jako insolvennímu správci dlužnice BPC s. r. o., zastoupenému JUDr. Janou Kueravou, advokátkou, se sídlem v Jind ichovČ Hradci, Pravdova 1113, PSý 377 01, o urení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v ýeských BudČjovicích pod sp. zn. 28 ICm 3215/2012, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužnice BPC s. r. o., se sídlem v Budíškovicích 76, PSý 378 91, identifikaní íslo osoby 42408512, vedené u Krajského soudu v ýeských BudČjovicích pod sp. zn. KSCB 28 INS 11017/2012, o dovolání žalobkynČ proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2014, . j. 28 ICm 3215/2012, 101 VSPH 344/2014-73 (KSCB 28 INS 11017/2012), takto:

I. Dovolání se odmítá. II. ŽalobkynČ je povinna zaplatit žalovanému na náhradu náklad dovolacího ízení 3.400,-K, do t í dn od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkynČ.

Od vodnČní:

Krajský soud v ýeských BudČjovicích rozsudkem ze dne 24. února 2014, . j. 28 ICm 3215/2012-43, zamítl žalobu o urení pravosti pohledávky ve výši 466.414,-K, uplatnČné žalobkyní v insolvenním ízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn.(výrok I.), a rozhodl o nákladech ízení (výrok II.). V záhlaví oznaeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkynČ potvrdil rozsudek soudu prvního stupnČ (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího ízení (druhý výrok). ŽalobkynČ podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které p edseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s § 243f odst. 2 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále jen o. s. . ), odmítl podle § 243c odst. 1 vČty první o. s. ., nebo neobsahuje vymezení toho, v em dovolatelka spat uje splnČní p edpoklad p ípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. .), a v dovolacím ízení pro tuto vadu nelze pokraovat. Podle § 241a odst. 2 o. s. . v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí smČ uje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení d vodu dovolání, v em dovolatel spat uje splnČní p edpoklad p ípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a eho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Dle § 237 o. s. . pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání p ípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací ízení koní, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatelka oznaila rozhodnutí, proti kterému dovolání smČ uje, vymezila rozsah, v nČmž je napadá, popsala d vody dovolání a formulovala dovolací návrh, k p edpoklad m p ípustnosti dovolání se však v dovolání nikterak nevyjád ila. K vymezení p ípustnosti dovolání srov. p edevším usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. zá í 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uve ejnČné pod íslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek-dále jen R 4/2014 . Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v em spat uje splnČní p edpoklad p ípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. . obligatorní náležitostí dovolání. M že-li být dovolání p ípustné jen podle § 237 o. s. . (jako v této vČci), byla dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splnČné a blíže je specifikovat, p iemž k projednání dovolání nepostauje pouhá citace textu § 237 o. s. . i jeho ásti. V podrobnostech viz nap . v R 4/2014 citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSýR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež jsou ve ejnosti dostupná-stejnČ jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu p ijatá po 1. lednu 2001-na jeho webových stránkách; srov. i d vody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, p itakávaje pod bodem 14 od vodnČní závČru Nejvyššího soudu o d vodech odmítnutí dovolání), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, i usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, jež jsou ve ejnosti dostupná na webových stránkách Ústavního soudu. Uvedeným požadavk m na vymezení p edpoklad p ípustnosti dovolání dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho ástech) v projednávané vČci nedostála. Výrok o náhradČ náklad dovolacího ízení se neod vod uje (§ 243f odst. 3 vČta druhá o. s. .). Rozhodné znČní obanského soudního ádu pro dovolací ízení (do 31. prosince 2013) se podává z lánku II. bodu 2 zákona . 293/2013 Sb., kterým se mČní zákon . 99/1963 Sb., obanský soudní ád, ve znČní pozdČjších p edpis , a nČkteré další zákony. Toto rozhodnutí se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje i zvláštním zp sbem. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prost edek p ípustný.

V BrnČ dne 22. ervence 2015

JUDr. Filip C i l e e k , v. r. p edseda senátu Za správnost vyhotovení: Marie Pezlarová