KSCB 27 INS 29347/2013-B-242
KSCB 27 INS 29347/2013-B-242

Usnesení

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Šimkem v insolvenčním řízení vedeném vůči dlužníku HEAVY MACHINERY SERVICES a.s., IČO 46711201, Jana Pernera 159, 378 10, České Velenice, zastoupeném JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem, se sídlem Praha 1, Široká 36/5, o návrhu insolvenčního správce na vydání předběžného opatření, t a k t o :

I. Dlužníku s e z a k a z u j e samostatně disponovat s peněžními prostředky na účtu č. 17360563/0300, vedeném u ČSOB, a.s., Praha v měně CZK, na účtu č. 3695280/0300, vedeném u ČSOB, a.s. v měně EUR, na účtu č. 1193342/0800, vedeném u České spořitelny, a.s., Praha v měně EUR a na účtu č. 4234402/0800, vedeném u České spořitelny, a.s., Praha v měně EUR.

II. Dispozice s peněžními prostředky na shora uvedených účtech může dlužník činit pouze na základě písemného souhlasu insolvenčního správce Mgr. Ing. Petry Hýskové, IČ 74360809, se sídlem Tyršova 1835/13, 120 00 Praha 2.

III. Dlužníku a insolvenční správkyni s e u k l á d á , aby bez zbytečného odkladu realizovali u ČSOB, a.s., Praha a Česká spořitelna, a.s., Praha opatření zabezpečující realizaci výroku č. II. tohoto usnesení.

Odůvodnění: Podáním doručeném soudu dne 14.11.2016 se insolvenční správkyně (dále jen navrhovatelka ) domáhala vydání předběžného opatření, kterým by soud zakázal dlužníku nakládat s peněžními prostředky, evidovanými na shora uvedených účtech. V návrhu uvedla, že rozhodnutím Vrchního státního zastupitelství v Praze, Odboru závažné, hospodářské a finanční kriminality ze dne 8.11.2016, č.j. 7 VZV 15/2012-2420 bylo rozhodnuto o zrušení zajištění peněžních prostředků dlužníka vedených na účtech uvedených pod bodem I. tohoto usnesení. Navrhovatelka poukázala na patovou situaci insolvenčního řízení, kdy bylo rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 28 ICm 3773/2014-150 ze dne 13.11.2015 rozhodnuto o zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. -B-29 ze dne 9.9.2014 o řešení způsobu úpadku dlužníka povolením reorganizace. Důvodem ke zrušení tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že insolvenční soud při vydání napadeného usnesení byl nesprávně obsazen, což je zmatečnostní důvod podle ust. § 229 odst. 1f) o.s.ř. Usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 101 VSPH 283/2016-308 ze dne 16.6.2016 bylo rozhodnutí soudu prvního stupně o zrušení reorganizace potvrzeno. Na základě této skutečnosti nebyl soudce JUDr. Josef Šimek, který rozhodoval o povolení reorganizace zákonným soudcem, a z toho důvodu bylo rozhodnutí o povolení reorganizace zrušeno. Navrhovatel dále poukázal na skutečnost, že insolvenční soud na základě prvostupňového rozhodnutí o zrušení reorganizace, přestal vykonávat v podstatných věcech svou rozhodovací činnost, v důsledku čehož nebylo dosud rozhodnuto o návrzích isir.justi ce.cz věřitele VÚB a.s. na přeměnu řešení úpadku dlužníka reorganizací na konkurz a o návrhu téhož věřitele, k němuž se připojil i insolvenční správce na omezení, respektive zbavení dispozičních oprávnění dlužníka ve smyslu ust. § 332 IZ. Navrhovatelka uvedla, že dlužník po celou dobu působení insolvenčního správce ve funkci neposkytuje řádně a včas zákonem a rovněž insolvenčním soudem požadovanou součinnost, na což insolvenční správce opakovaně ve svých podáních insolvenční soud upozorňuje. Dlužník přitom neposkytuje součinnost nejen insolvenčnímu soudu, ale ani orgánům činným v trestním řízení. Dlužník dle insolvenčního správce do dnešního dne nezpřístupnil insolvenčnímu správci své účetnictví tak, aby insolvenční správce mohl zjistit skutečnou hospodářskou situaci dlužníka, a ani insolvenční správce nepředal relevantní účetní podklady věrohodně prokazující dlužníkem tvrzené skutečnosti. Dlužník k prokázání účetních tvrzených pohybů a ekonomických aktivit předkládá pouze jím vyhotovené přehledy a tabulky, které stěží mohou představovat účetní doklady ve smyslu zákona 563/1991 Sb. o účetnictví, respektive úplný a přehledný obraz předmětu účetnictví a finanční situace dlužníka. Podrobnější rozklíčování těchto tabulek dlužník rovněž insolvenčnímu správci nikdy (ani na základě jeho opakované žádosti) nepředložil. IS mimo jiné žádal po dlužníku, aby rozklíčoval a sdělil, kde se nacházejí údajné disponibilní prostředky ve výši více než 50.000.000,-Kč, jež dlužník tvrdí ve svém Souhrnném přehledu umořování pohledávek za majetkovou podstatou ke 30.4.2016. Dle navrhovatele neplní dlužník ani povinnost stanovenou mu přípisem insolvenčního soudu ze dne 26.5.2016 spočívají v každoměsíčním předkládání dokladů (plán o plánovaných a výkaz o uskutečněných platbách), týkajících se peněženích toků a zisků a ztráty za uplynulý a nadcházející měsíc, jakož i přehled hrazení zapodstatových pohledávek za uplynulý měsíc. Navrhovatelka proto navrhovala, aby insolvenční soud uložil dlužníku povinnost spočívající ve zpřístupnění účetnictví auditorské společnosti. Ani o tomto návrhu však nebylo insolvenčním soudem rozhodnuto. Zarážející z hlediska fungování dlužníka je skutečnost, že přesto, že mu ve výroku V. shora citovaného usnesení o povolení reorganizace, byla omezena samostatná dispozice s majetkem v majetkové podstatě nad rámec ust. § 111 IZ a potřeboval proto pro nakládání s majetkovou podstatou nad tento rámec písemný souhlas insolvenčního správce učiněný po vyjádření věřitelského výboru, nepožádal dlužník insolvenčního správce ani jedenkrát po dobu trvání jeho funkce o vyslovení souhlasu s nakládáním s jeho majetkem. Dle nejnovějších zjištění insolvenčního správce nepožádal dlužník o souhlas insolvenčního správce ani v průběhu roku 2015 před podáním žaloby o zaplacení odškodnění ve výši přesahující 500.000.000,-Kč a zaplacením soudního poplatku ve výši přes 5.000.000,-Kč. Dlužník si tedy nakládání s majetkovou podstatou v nepodstatném rozsahu vykládá blíže neurčitým způsobem, který však zjevně nekoresponduje s omezením vysloveným insolvenčním soudem v rámci usnesením č.j.-B-29 ze dne 9.9.2014. Tato skutečnost tedy rovněž nevzbuzuje důvěru v poctivé jednání dlužníka a zvětšuje pouze pochybnosti o poctivosti jeho záměru. V návaznosti na shora uvedené pak navrhovatelka doplňuje, že dlužník s ní neprojednal ani opakované předkládání žádosti ve věci zrušení v úvodu specifikovaného zajištění finančních prostředků a insolvenční správkyně se proto o jeho žádosti ze dne 30.10.2016 opět dozvěděla teprve prostřednictvím orgánu činného v trestním řízení.

Shora uvedené skutečnosti jsou dle přesvědčení navrhovatelky ve svém souhrnu dostatečným důvodem pro to, aby byl dlužníku v tuto chvíli uložen zákaz nakládat s peněžními prostředky na jeho účtech tak, jak jsou shora specifikovány a to až do doby, kdy bude insolvenčním soudem znovu pravomocně rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužníka resp. bude v případě povolení řešení dlužníkova úpadku formou reorganizace pravomocně schválen reorganizační plán transparentně zohledňující způsob naložení s finančními prostředky dlužníka ve výši 38.521.580,-Kč ve prospěch věřitelů a jejich řádně přihlášených a zjištěných pohledávek. V opačném případě není vyloučeno, že ani tento majetek dlužníka nebude do té doby užit transparentním způsobem a nikoliv v souladu se zásadami, na nichž je insolvenční řízení vybudováno.

Dlužník k návrhu uvedl, že tento obsahuje celou řadu tvrzení, která nejsou nijak doložena a zejména celou řadu tvrzení, která jsou ve vztahu k navrhovanému předběžnému opatření zcela irelevantní. Předběžné opatření dle dlužníka může být vydáno pouze na základě zcela konkrétních poznatků o věcech či plnění, u kterých nejen bezprostředně hrozí, že budou vyvedeny z dispozice dlužníka, ale je také doloženo, že tato obava je reálná. Pouze tehdy, není-li omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou plynoucí z ustanovení § 111 odst. 1 a 3 IZ dostatečným, nebo je dlužník nerespektuje, anebo je-li důvodnou obava, že respektovat nebude, je možno jej vydat. Z žádného tvrzení insolvenčního správce neplyne dle dlužníka nic o naplnění byť jen jednoho z výše definovaných předpokladů pro vydání navrhovaného předběžného opatření. Na podporu těchto tvrzení dlužník uvádí, že mu není známo, že by v průběhu více než tři roky trvajícího insolvenčního řízení se kdokoli dovolával neúčinnosti jakéhokoliv právního jednání dlužníka ve smyslu ustanovení § 111 odst. 3 IZ. Dlužník odkazuje na průběh a délku insolvenčního řízení, kterou je samoo sobě jednoznačně doloženo, že jsou zájmy všech věřitelů v důsledku zákonného ustanovení § 111 IZ ve zcela dostatečné míře ochráněny a návrh insolvenčního správce je zcela nedůvodný. Dlužník zdůrazňuje, že nikdy nenakládal s majetkovou podstatou takovým způsobem, který by byl v rozporu se zákonem. Dlužník dlouhodobě představuje osobu s dispozičním oprávněním ve smyslu ustanovení § 229 IZ, hospodaří řádně, poskytuje potřebnou součinnost a plní řádně veškeré zapodstatové pohledávky, když v minulosti předložil insolvenčnímu správci a insolvenčnímu soudu veškeré vyžádané podklady. Dlužník zdůraznil, že byl připraven k řádné a účinné reorganizaci, když soudu předložil detailní reorganizační plán a veškeré s ním související podklady, nicméně tato jeho snaha byla a aktuálně i zůstává zmařena v důsledku jednání jednoho z věřitelů. Závěrem uvedl, že je zaskočen argumentací navrhujícího insolvenčního správce uvedenou v článku II. odst. 2 návrhu, když insolvenční správce by měl být osoba nestranná a objektivní a neměl by ve svém vlastním návrhu argumentovat v mnohém fabulujícími tvrzeními jednoho z věřitelů, které tento uvádí ve svých kontinuálně nesmyslných návrzích, ba dokonce ad absurdum, dokonce snad prohlašovat tato tvrzení za závažné skutečnosti odůvodňující vlastní návrh insolvenčního správce, a to za situace, kdy ani o jednom z návrhů takového věřitele nebylo dosud ani rozhodováno příslušným insolvenčním soudem a údajné skutečnosti tedy nebyly ze strany insolvenčního soudu dosud vůbec ani posuzovány. Ze všech shora uvedených důvodů navrhl předběžné opatření zamítnout.

Podle § 332 odst. 1 IZ insolvenční soud může na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského výboru anebo i bez návrhu zakázat dlužníku s dispozičními oprávněními nakládání s majetkovou podstatou, nebo může jeho oprávnění ve stanoveném rozsahu omezit. Učiní tak v zájmu věřitelů zejména tehdy, vzniknou-li pochybnosti o poctivém jednání nebo odborné způsobilosti dlužníka nebo osob jednající jeho jménem.

Podle § 330 odst. 1 se ruší omezení dispozičních oprávnění dlužníka právní mocí rozhodnutí o povolení reorganizace, ke kterým došlo ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu v dosavadním průběhu insolvenčního řízení, ledaže insolvenční soud rozhodne podle § 332 jinak.

V daném případě, jak shora uvedeno, soud rozhodl o povolení reorganizace usnesením č.j.-B-29 ze dne 9.9.2014. Současně soud tímto rozhodnutím omezil podle § 332 IZ samostatnou dispozici dlužníka s majetkem v majetkové podstatě nad rámec ustanovení § 111 IZ, když pro nakládání s majetkovou podstatou nad rámec ustanovení § 111 IZ vázal dispozici dlužníka písemným souhlasem insolvenčního správce učiněným po vyjádření věřitelského výboru. Jak shora uvedeno, toto rozhodnutí bylo na základě žaloby pro zmatečnost zdejším soudem zrušeno rozhodnutím sp. zn. 28 ICm 3773/2014 ze dne 13.11.2015, když soud nebyl správně obsazen. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16.6.2016 č.j. 101 VSPH 283/2016 a doručeno bylo Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 7.7.2016. Je skutečností, že do doby rozhodování soudu o tomto předběžném opatření nenabylo citované rozhodnutí o zmatečnostní žalobě právní moci.

Z tohoto důvodu platí pro dispozici dlužníka s majetkem v majetkové podstatě ustanovení § 330 IZ ve vazbě na omezení shora vydané. Z podaného návrhu na vydání předběžného opatření se soud dozvěděl, že dlužník měl v souvislosti s trestním stíháním určitých osob pro trestné činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ustanovení § 240 odst. 1, 2 písm. a), odstavce 3 trestního zákoníku zajištěny peněžní prostředky u bank. Usnesením č.j. 7 VZV 15/2012-2420 ze dne 8.11.2016 bylo zajištění peněžních prostředků na účtech uvedených v odst. 1 tohoto usnesení Vrchním státním zastupitelstvím v Praze zrušeno. Důvodem zrušení je průběh a délka trestního řízení ve vazbě na délku trvání zajištění, která v době rozhodování o zrušení zajištění činila pět a půl roku. Státní zástupkyně vzala v úvahu argumentaci dlužníka spočívající především ve spravedlivé rovnováze mezi požadavky obecného zájmu společnosti a požadavky ochrany základních práv jednotlivce spočívající v přiměřenosti časového omezení užívání předmětných peněžních prostředků (II. ÚS 642/07 ze dne 30.1.2008, I. ÚS 3074/08 ze dne 7.1.2009). Zajištění peněžních prostředků dlužníka tak skončilo vydáním usnesení Vrchním státním zastupitelstvím v Praze, když eventuelní stížnost proti tomuto usnesení nemá odkladný účinek. Soud především posuzoval, zda je možno dále zamezit dispozici dlužníka s prostředky dosahujícími částky 38,000.000,-Kč, když byl do této doby omezen v dispozici s těmito prostředky již pět a půl roku. Soud zaujímá názor, že dospělo-li Vrchní státní zastupitelství v Praze k závěru, že doba pět a půl roku zajištění peněžních prostředků již přesahuje přiměřenost do zásahu vlastnického práva, není možno, aby jiný státní orgán v jiném řízení rozhodl vlastně o pokračování tohoto zajištění formou zákazu dispozice. Na druhé straně však proti tomuto závěru stojí argument navrhovatele spočívající v tom, že dlužník neposkytuje řádně a včas zákonem a rovněž insolvenčním soudem požadovanou součinnost. Především se jedná o to, že dlužník nezpřístupnil insolvenční správkyni své účetnictví tak, aby insolvenční správce mohl zjistit skutečnou hospodářskou situaci dlužníka a nepředal relevantní účetní podklady věrohodně prokazující dlužníkem tvrzené skutečnosti (předkládané přehledy a tabulky). Za závažnou skutečnost považuje soud to, že dlužník doposud nesdělil, kde se nacházejí disponibilní prostředky ve výši 50.000.000,-Kč, jak dlužník uváděl ve svém přehledu umořování pohledávek za majetkovou podstatou ke 30.4.2016. Rozhodující skutečností pro posuzování soudu byla navrhovatelkou tvrzena skutečnost, že dlužník nepředkládá měsíčně informaci o peněžních tocích, zisku a ztrátách za uplynulý a nadcházející měsíc včetně přehledu o hrazení zapodstatových pohledávek vždy za uplynulý měsíc. Tato povinnost mu byla uložena insolvenčním soudem dne 26.5.2016 pokynem podle § 11 IZ. Dle zprávy insolvenčního správce ze dne 4.7.2016 však vyplývá, že tyto povinnosti dlužník beze zbytku neplnil, a z podaného návrhu na předběžné opatření vyplývá, že je beze zbytku neplní ani do této doby. Dlužník ve svém shora uvedeném vyjádření se omezil pouze na obecná tvrzení, že návrh je nekonkrétní, není nijak doložen, či obsahuje tvrzení, která jsou ve vztahu k navrhovanému předběžnému opatření zcela irelevantní. Soud by očekával zejména předložení kopií dokladů, které soud uložil předkládat insolvenčnímu správci pokynem ze dne 26.5.2016, např. jako plán peněžních toků dlužníka na každý nadcházející kalendářní měsíc, výkaz skutečných peněžních toků za každý uplynutý měsíc, plánovaný přehled zisku a ztrát dlužníka na každý nadcházející kalendářní měsíc, skutečný výkaz zisků a ztrát dlužníka a na každý uplynulý měsíc přehled zapodstatových pohledávek za každý uplynulý měsíc, informace o plánovaných a uskutečněných významných výrobních a provozních transakcí dlužníka v každém uplynulém a nadcházejícím měsíci. Žádný z těchto dokladů však dlužníkem soudu předložen nebyl. Soud se proto rozhodl přistoupit k realizaci navrhovaného předběžného opatření, když má za to, že nepředkládání soudem uložených dokumentů dlužníkem insolvenčnímu správci, má nutně za následek vznik pochybností o poctivém jednání dlužníka či jeho odborné způsobilosti, nebo či odborné způsobilosti osob jednajících jeho jménem. Protože je k datu vydání rozhodnutí stále dlužník v situaci, kdy způsobem jeho řešení je reorganizace, zabýval se soud otázkou, zda kategorické trvání na zákazu dispozice s velmi výraznou finanční částkou není nepřiměřenou újmou dlužníku a především zda další zakonzervování této částky nebude bránit dlužníku v dalším provozování jeho podniku. Soud dospěl k závěru, že k takovéto újmě by tímto způsobem došlo. Proto se rozhodl umožnit dlužníku použití těchto prostředků k dalšímu provozování podniku za podmínek ustanovení § 111 IZ. Z tohoto důvodu však soud zavázal dlužníka písemným souhlasem insolvenčního správce k použití doposud zablokovaných prostředků. Ingerence insolvenčního správce do eventuálního použití těchto prostředků by měla být pro soud i věřitele zárukou, že čerpání těchto finančních prostředků je využíváno k naplňování činnosti podniku dlužníka směřujícímu ke způsobu řešení jeho úpadku reorganizací.

Ze všech shora uvedených důvodů proto soud návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl a současně i modifikoval ve shora uvedeném rozsahu.

Závěrem soud konstatuje, že považuje za potřebné se vyjádřit ke vzniklé procesní situaci. Řízení je vedeno od roku 2013. Řízení bylo vedeno v souladu s ustanovením § 5 písm. a) IZ. K procesnímu problému došlo na základě žaloby pro zmatečnost podanou jedním z věřitelů podle § 229 odst. 1 písm. e) o.s.ř. O této žalobě bylo rozhodnuto rozhodnutím č.j. 28ICm 3773/2014-150 dne 13.11.2015 Krajským soudem v Českým Budějovicích tak, že usnesení insolvenčního soudu o povolení reorganizace bylo zrušeno z důvodu, že soud byl nesprávně obsazen. V daném případě se nejedná o incidenční spor a účinnost tohoto rozhodnutí počíná tedy až jeho právní mocí. K odvolání účastníků řízení bylo Vrchním soudem v Praze citované rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích usnesením ze dne 16.6.2016, č.j. 101 VSPH 283/2016-308, potvrzeno. Toto usnesení bylo doručeno Krajskému soudu v Českých Budějovicích 7.7.2016, avšak do současné doby z důvodů absence doručení jednomu z účastníků nenabylo právní moci. Problémem je, že úprava žalob pro zmatečnost ve smyslu § 229 a násl. o.s.ř. neuvažuje se specifikou insolvenčního řízení, kdy jsou vydávána v průběhu tohoto řízení insolvenčním soudem zásadní rozhodnutí. Jedno z takových zásadních rozhodnutí bylo v daném insolvenčním řízení vydáno, když se předpokládá, že musí být vydávána další zásadní rozhodnutí. Problémem tedy je, který soudce má takováto další rozhodnutí vydávat, když není o zmatečnostní žalobě pravomocně rozhodnuto tak, jak uvedeno shora. Podepsaný soudce považuje skutečnost, že není zákonným soudcem za zcela zřejmou, a má za to, že měl být určen k projednání věci zákonný soudce ihned, jakmile došlo k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně o zmatečnostní žalobě Vrchním soudem v Praze. Proti tomuto názoru však existuje jiné právní stanovisko, které váže možnost určit zákonného soudce až na právní moc rozhodnutí o zmatečnostní žalobě. Občanský soudní řád ani insolvenční zákon tuto problematiku neřeší. Problémem je, že rozhodnutí vydávaná soudcem, o němž bylo, byť nepravomocně, rozhodnuto, že zákonným soudcem není, jsou či mohou být postihována sankcí rušení těchto rozhodnutí na základě zmatečnostních žalob. Lze v daném případě postupovat analogicky podle ustanovení § 14 a násl. o.s.ř. a podle § 15 odst. 1 o.s.ř. může soudce, který není soudcem zákonným, činit jen takové úkony, které nesnesou odkladu. V této souvislosti samozřejmě vyvstává otázka, o jaké úkony, které nesnesou odkladu, se jedná. Těchto úkonů může být celá řada a současně nemusí být žádné. Nepochybné je, že tímto úkonem, který nesnese odkladu, není např. návrh na přeměnu reorganizace v konkurz, když otázka reorganizace je soudem řešena v rámci zmatečnostní žaloby. Naproti tomu se soud domnívá, že úkonem, který nesnese odkladu, je rozhodnutí o předběžném opatření. Z tohoto důvodu také podepsaný soudce k vydání rozhodnutí o návrhu přistoupil a ve věci rozhodl, když doposud nebyl určen soudce zákonný.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto usnesení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, insolvenčním navrhovatelům a dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

Lhůta k podání odvolání začíná běžet ode dne, kdy bylo usnesení doručeno zvláštním způsobem.

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 18. listopadu 2016

JUDr. Josef Šimek v.r. Samosoudce

Za správnost vyhotovení: Bc. Turková