KSCB 25 INS 18470/2014-A-14
KSCB 25 INS 18470/2014-A-14

Usnesení

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Marií Červinkovou v insolvenční věci dlužnice Květoslavy anonymizovano , anonymizovano , IČ 60645318, Jiráskova 55, 375 01 Týn nad Vltavou, o návrhu na nařízení předběžného opatření, t a k t o :

Návrh věřitele ARSOLA TRADE s.r.o., IČ 29291895, se sídlem Táborského nábřeží 472/5, 639 00 Brno, Štýřice, na vydání předběžného opatření, jímž se soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi, Exekutorský úřad Přerov, umožňuje provést již nařízenou exekuci prodejem nemovitých věcí vedenou u tohoto exekutorského úřadu pod spis. zn. 103 Ex 21942/14 s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením nemovitých věcí povinného, jmenovitě Květoslava anonymizovano , zapsaný v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, na LV č. 322 pro obec Týn nad Vltavou, mohl být užit v souladu s dalším postupem v insolvenčním řízení v případě důvodnosti insolvenčního návrhu a v případě odmítnutí insolvenčního návrhu vyplacen věřitelům dle rozvrhového usnesení vydaného Exekutorským úřadem JUDr. Tomáše Vrány, s e z a m í t á .

Odůvodnění: Věřitel ARSOLA TRADE s.r.o. jako zajištěný věřitel podal dne 10.10.2014 návrh na vydání předběžného opatření, v němž se domáhal, aby se soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi umožnilo provést již nařízenou exekuci nemovitých věcí, které jsou zajištěny pro pohledávku tohoto věřitele a které jsou identifikovány ve výroku tohoto rozhodnutí. Návrh odůvodnil tím, že dlužnice, jako povinná v exekučním řízení, podala dne 7.7.2014 insolvenční návrh za situace, kdy předtím 27.5.2014 byl vydán exekuční příkaz pod č.j. 103 Ex 21942/14. Na základě tohoto příkazu mělo dojít k prodeji zmíněných nemovitostí ve vlastnictví dlužnice. Důvody hodné zvláštního zřetele spatřoval navrhovatel v tom, že návrh dle jeho názoru neobsahuje podstatné náležitosti jako např. znalecký posudek a neobsahuje veškeré závazky dlužníka, dokonce ani veškeré závazky, které má vůči němu. Vyjadřuji určitou pravděpodobnost, že by se jako zajištěný věřitel v případě, že by dražba byla zmařena domáhal uspokojení své pohledávky zpeněžením nemovitostí. Exekuci by považoval za procesně ekonomičtější. Navíc uvádí, že nařízení předběžného opatření by neodporovalo společnému zájmu věřitelů.

Dle § 109 odst. 1 písm. b) IZ lze omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů. V tomto případě přichází v úvahu § 109 odst. 1 písm. c) IZ, kde se uvádí, že výkon rozhodnutí, či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, ale nelze jej provést.

Pokud jde o konkrétní návrh na vydání předběžného opatření, pak soud musel zkoumat, zda pro jeho vydání jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele dle § 82 odst. 1 písm. b) IZ a zda toto omezení neodporuje společnému zájmu věřitelů. Pokud jde o důvody hodné zvláštního zřetele, má soud zato, že žádné takové důvody zjištěny nebyly. To, že exekuční příkaz k prodeji nemovitostí byl vydán dne 27.5.2014 a insolvenční návrh, který navrhovatel považuje za obstrukční, byl podán dne 7.7.2014, není rozhodně důvodem hodného zvláštního zřetele. Soud v tomto návrhu nespatřuje žádné obstrukce. To, co zmiňuje navrhovatel ve svém návrhu, že není přiložen znalecký posudek, není podstatné, neboť v současné době insolvenční zákon předložení znaleckého posudku nepožaduje. Navrhovatel dále zmiňuje, že závazky dlužníka jsou vyšší, než uváděl v návrhu. Tuto skutečnost nemůže soud ve lhůtě stanovené pro vydání předběžného opatření ověřit. Důvodem hodného zvláštního zřetele není ani skutečnost, že navrhovatel, jako zajištěný věřitel, má v úmyslu pravděpodobně zpeněžení nemovitosti i v případě zmaření dražby. Nemusí být pravdou ani to, že nařízení předběžného opatření neodporuje společnému zájmu věřitelů, neboť pokud by došlo ke zpeněžení nemovitosti v rámci insolvenčního řízení, je zde možnost větší kontroly podmínek, za kterých se bude zpeněžovat. Insolvenční správce může totiž pokyny zajištěného věřitele odmítnout dle § 293 odst. 1, má-li zato, že předmět zajištění lze uspokojit výhodněji. V takovém případě požádá insolvenční soud o přezkoumání pokynů v rámci dohlédací činnosti. Nelze přehlédnout, že každý zajištěný věřitel je zainteresován na uspokojení své pohledávky a rychlost řízení za cenu nižšího zpeněžení by mohla převážit nad zájmy ostatních věřitelů, kteří by v případě nevýhodného prodeje nebyli ani zčásti uspokojeni. Ze všech těchto důvodů musel být návrh na vydání předběžného opatření zamítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného do 15-ti dnů ode dne jeho doručení.

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 14. října 2014

JUDr. Marie Červinková samosoudce