KSBR 47 INS 3159/2014-A-8
Na všech podáních v této věci uveďte: Jednací číslo: KSBR 47 INS 3159/2014-A-8

USNESENÍ

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Drahomírou Lukešovou v insolvenční věci dlužníka Tiep Hoang anonymizovano , anonymizovano , Červený kopec 20/30, Brno, PSČ 639 00, o insolvenčním návrhu věřitele-navrhovatele: Jan anonymizovano , anonymizovano , Na Dlouhých 1192, Uherský Brod, PSČ 688 01 o návrhu na vydání předběžného opatření

takto:

Návrh věřitele Jan anonymizovano , anonymizovano , Na Dlouhých 1192, Uherský Brod, PSČ 688 01 ze dne 7.2.2014 na vydání předběžného opatření s e z a m í t á.

Odůvodnění:

Insolvenčním návrhem ze dne 6.2.2014, který byl soudu doručen dne 7.2.2014, se věřitel Jan anonymizovano , anonymizovano , Na Dlouhých 1192, Uherský Brod, PSČ 688 01 ze dne 7.2.2014, domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a současně vydání předběžného opatření, jímž by dlužníku bylo zakázáno převést v návrhu specifikovaný nemovitý majetek. Svůj návrh na vydání předběžného opatření věřitel odůvodnil tím, že dlužník v současné době převádí podstatnou část svého nemovitého majetku na třetí osoby, tudíž lze důvodně předpokládát, že dlužníkův majetek se podstatně sníží a navrhovatel má za to, že ochrana insolvečních věřitelů není dostačující ve smyslu ust. § 111 IZ.

Podle ust. § 82 odst. 1 a 2 IZ § 82 může insolvenční soud nařídit předběžné opatření v insolvenčním řízení i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Předběžným opatřením může insolvenční soud také ustanovit předběžného správce.

Podle ust. § 111 IZ nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Omezení se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Dále se omezení nevztahuje na uspokojování pohledávek za mejtekovou podstatnou ( § 168) a pohledávek jim postavených naroveň (§ 169); tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to podle stavu mejetkové podstaty možné. Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu.

Podle ust. § 113 IZ odst. 1 je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Insolvenční soud na základě shora citovaných zákonných ustanovení konstatuje, že dispozice dlužníka s majetkem je omezena již od okamžiku, kdy bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení (7.2.2014 v 11:46 hodin). K vydání předběžného opatření, jímž by byla práva dlužníka nakládat se svým majetkem omezena nad rámec ust. § 111 IZ, lze přistoupit zejména tehdy, je-li dána důvodná obava, že dlužník svým jednáním porušuje zákonem stanovená omezení. V takovém případě vydá soud předběžné opatření i bez návrhu.

Podle ustálené judikatury platí, že aplikace § 113 IZ přichází v úvahu pouze tehdy, není-li omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou plynoucí z § 111 odst. 1 IZ dostatečným, nebo je dlužník nerespektuje, anebo je-li důvodnou obava, že je respektovat nebude. Bez zřetele k tomu, jakými skutečnostmi je odůvodňován návrh na vydání předběžného opatření podle § 113 IZ, či bez zřetele k tomu, zda je takový návrh vůbec podán, je úkolem insolvenčního soudu zasáhnout ve prospěch ochrany oprávněných zájmů věřitelů předběžným opatřením, jestliže je třeba dlužníka omezit v jeho dispozičních oprávněních. K takovému zásahu soud přistoupí po pečlivé úvaze tehdy, když nepostačí omezení spojená s účinky, jež vyvolává zahájení insolvenčního řízení (a ve stejném rozsahu rozhodnutí o úpadku), v jejichž důsledku je dlužníku umožněno jen tzv. běžné nakládání s majetkovou podstatou (v závislosti na tom, zda řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele nebo insolvenčním návrhem dlužníka). Takové rozhodnutí soudu nemůže být závislé jen na osvědčení skutečností rozhodných pro uložení konkrétního předběžného opatření, jež je jinak vydáváno na riziko navrhovatele, jak to předpokládá ustanovení § 75c odst. 1 písm. a) o.s.ř. Jelikož jde o omezení dispozičních oprávnění dlužníka, která jsou mu podle zákona zásadně zachována s výjimkou prohlášení konkursu, je třeba mít pro nařízení předběžného opatření podle § 113 IZ na základě konkrétních důkazů prokázány, popř. osvědčeny skutečnosti, jež odůvodňují závěr, že je nutné uložit dlužníku některá z omezení podle odstavce prvého a proč je toho třeba (že dochází ke změnám v rozsahu majetkové podstaty) k ochraně věřitelů (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8.2.2010, sp.zn. MSPH 96 INS 5317/2008, 3 VSPH 17/2010-B).

Insolvenční návrh věřitele, který byl soudu doručen dne 7.2.2014 je neprojednatelný a dne 13.2.2014 insolvenční soud návrh věřitele odmítl, přičemž zveřejněn byl v insolvenčním rejstříku téhož dne. Podle věty první ustanovení § 146 IZ účinností rozhodnutí podle § 142 IZ zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření. Podle ustanovení § 89 IZ jsou rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

V daném případě tedy zveřejněním usnenesení o odmítnutí insovlenčího návrhu zanikly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, jak to předpokládá ustanovení § 146 IZ a soudu nezbylo než návrh na vydání předběžného opatření zamítnout.

Závěřem insolvenční soud uvádí, že i v případě, kdy by insolvenční návrh byl meritorně projednatelný, neshledal by soud návrh na vydání předběžného opatření důvodným, neboť navrhovatel nedostateně doložil tvrzené skutenčosti, a tyto nelze považovat za natolik závažné, aby obstály a vyvolaly účinky ve smyslu ust. § 113 IZ.

P o u č e n í: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku a navrhovatelům se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne, kdy bylo doručeno zvláštním způsobem, k vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Krajský soud v Brně dne 13. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Drahomíra Lukešová, v.r. Veronika Raušerová,DiS. samosoudce