KSBR 47 INS 24185/2011
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSBR 47 INS 24185/2011 29 NSČR 103/2014-A-171

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka BRIMEX Sport s. r. o., se sídlem ve Zlíně, Vršava 1492, PSČ 760 01, identifikační číslo osoby 25779087, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 47 INS 24185/2011, o insolvenčním návrhu věřitele Ing. Petra Linka, narozeného 30. září 1959, bytem ve Zlíně, Padělky VI/3894, PSČ 760 01, zastoupeného JUDr. Janem Rytířem, Ph. D., bytem v Olomouci, Trnkova 555/16, PSČ 779 00, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Hanou Körberovou, advokátkou, se sídlem ve Zlíně, Zálešná V/3149, PSČ 760 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. dubna 2014, č. j. KSBR 47 INS 24185/2011, 2 VSOL 152/2014-A-131, takto:

Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 18. října 2012, č. j.-A-77, ve znění usnesení ze dne 13. května 2013, č. j.-A-96 a usnesení ze dne 6. listopadu 2013, č. j.-A-107, zamítl Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) insolvenční návrh, jímž se insolvenční navrhovatel (Ing. Petr Linek) domáhal zjištění úpadku dlužníka (BRIMEX Sport s. r. o.) [bod I. výroku], rozhodl o nákladech řízení a o odměně a hotových výdajích předběžného insolvenčního správce Mgr. Jiřího Ostravského (body II. až V. výroku), zprostil předběžného insolvenčního správce funkce (bod VI. výroku) a uložil insolvenčnímu navrhovateli uhradit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč (bod VII. výroku). K odvolání insolvenčního navrhovatele Vrchní soud v Olomouci zrušil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. až VI. výroku, věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (první výrok) a ve zbylém rozsahu usnesení insolvenčního soudu potvrdil. Proti usnesení odvolacího soudu, výslovně proti jeho prvnímu výroku, podal dlužník dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek-dále jen R 4/2014 (které je-stejně jako dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu-dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu). V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (v R 4/2014 citovaném), stejně jako v usnesení ze dne 31. března 2014, sen. zn. 29 NSČR 36/2014, Nejvyšší soud vysvětlil, že: Dovolací námitka, že vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak , není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ani v režimu § 238a o. s. ř., ani v režimu § 237 o. s. ř. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak , musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit . Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013) a usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu). Dovolatel v dovolání k otázce přípustnosti dovolání uvádí jen to, že napadá rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva a tato otázka by měla být dovolacím soudem posouzena jinak . Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel nedostál ani v jiných částech dovolání (posouzeném potud z obsahového hlediska). S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. října 2014

Mgr. Milan P o l á š e k, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová