KSBR 45 INS 12149/2012
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSBR 45 INS 12149/2012 45 ICm 1887/2013 29 ICdo 27/2014-50

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy Mgr. Milana Poláška a soudc JUDr. Zde ka Krmá e a JUDr. Petra Gemmela v právní vČci žalobce Caraf Investment Establishment, reg. . FL-0002.080.614-7, se sídlem v Schaanwaldu, Vorarlbergerstrasse 7, Lichtenštejnsko, zastoupeného JUDr. Petrem Svatošem, advokátem, se sídlem v OstravČ-Moravské OstravČ, Sadová 1585/7, PSý 702 00, proti žalovanému TJAŽMAŠ, otev ená akciová spolenost, reg. . ZSEV 1026303055217, se sídlem v Sizrani, Samarskij obvod, Gidroturbinaja 13, Ruská federace, zastoupenému Mgr. Danou Štumpovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1-Starém MČstČ, Ovocný trh 573/12, PSý 110 00, o pop ení p ihlášené pohledávky, vedené u Krajského soudu v BrnČ pod sp. zn. 45 ICm 1887/2013, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužníka ýKD Blansko Strojírny, a. s., se sídlem v Blansku, Gellhornova 2228/1, PSý 678 18, identifikaní íslo osoby 26238624, vedené u Krajského soudu v BrnČ pod sp. zn., o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. listopadu 2013, . j. 45 ICm 1887/2013, 11 VSOL 104/2013-36 (-C4-2), takto:

I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad dovolacího ízení.

Od vodnČní:

Krajský soud v BrnČ (dále jen insolvenní soud ) usnesením ze dne 4. ervna 2013, . j. KSBR 45 ICm 1887/2013-13,-C4-2, ve znČní dopl ujícího usnesení ze dne 18. zá í 2013, . j. KSBR 45 ICm 1887/2013-27, -C4, odmítl podle § 202 odst. 5 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenního zákona) žalobu, jíž žalobce (jako p ihlášený vČ itel) v insolvenním ízení dlužníka ýKD Blansko Strojírny, a. s. uplatnil pop ení pohledávek žalovaného (rovnČž p ihlášeného vČ itele) a rozhodl o nákladech ízení. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví oznaeným usnesením potvrdil rozhodnutí insolvenního soudu a rozhodl o nákladech odvolacího ízení. Soudy vyšly z toho, že: 1/ Usnesením ze dne 22. února 2013, . j.-A-44, insolvenní soud zjistil úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na jeho majetek. 2/ Dne 14. kvČtna 2013 bylo insolvennímu soudu dorueno pop ení pohledávek žalobce (jako p ihlášeného vČ itele . 1), kterým pop el p ihlášené pohledávky žalovaného (vČ itele . 18), konkrétnČ pohledávku . 1 p ihlášenou ve výši 239.332.290,65 K co do pravosti a po adí, pohledávku . 2 p ihlášenou ve výši 38.647.903,-K co do pravosti, pohledávku . 3 p ihlášenou ve výši 10.527.049,04 K co do pravosti, pohledávku . 4 p ihlášenou ve výši 2.985.132,92 K co do pravosti a pohledávku . 5 p ihlášenou ve výši 86.471.200,52 K co do pravosti. 3/ Dne 17. kvČtna 2013 se konalo p ezkumné jednání a sch ze vČ itel . 4/ Do doby vydání usnesení o odmítnutí žaloby žalobce nesložil jistotu na náklady ízení incidenního sporu. Odvolací soud dále p ihlédl k tomu, že žalobce dne 13. ervna 2013 složil na úet insolvenního soudu jistotu na náklady ízení incidenního sporu ve výši 10.000,-K. Na tomto základČ odvolací soud-cituje ustanovení § 202 odst. 3 a 5 insolvenního zákona-uzav el, že 15 denní lh ta k zaplacení jistoty je lh tou zákonnou, jejíž zmeškání nelze prominout. RovnČž z d vodové zprávy k tČmto ustanovením plyne, že p ijaté zmČny v zavedení povinnosti skládat jistotu v d sledku popČrného úkonu vČ itele sledují tentýž úel, jako jistota k zajištČní náhrady škody nebo jiné újmy zp sobené p edbČžným opat ením upraveným v ustanovení § 75b a násl. o. s. . . Jestliže se p ezkumné jednání konalo dne 17. kvČtna 2013 a lh ta k zaplacení jistoty skonila v pondČlí 3. ervna 2013, pak podle odvolacího soudu insolvenní soud správnČ žalobu podle § 202 odst. 5 insolvenního zákona pro nezaplacení jistoty odmítl. Na tomto závČru nem že nic zmČnit ani to, že žalobce zaplatil jistotu po uplynutí zákonné lh ty (dne 13. ervna 2013). Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má za p ípustné dle § 237 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále jen o. s. . ), s tím, že napadené rozhodnutí spoívá na nesprávném právním posouzení vČci a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soud zrušil a vČc vrátil insolvennímu soudu k dalšímu ízení. K vymezení p ípustnosti dovolání dovolatel uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena. KonkrétnČ jde o otázku, zda je lh ta v ustanovení § 202 odst. 3 insolvenního zákona, tj. lh ta 15 dn pro složení jistoty na náklady ízení incidenního sporu, lh tou zákonnou, jejíž zmeškání nelze prominout, a zda v návaznosti na to zmeškání je tedy bez dalšího namístČ žalobu odmítnout . S ohledem na datum vydání napadeného usnesení (28. listopadu 2013) Nejvyšší soud posuzoval p ípustnost dovolání podle obanského soudního ádu ve znČní úinném do 31. prosince 2013. Dovolání je p ípustné dle § 237 o. s. . pro ešení otázky, na níž závisí napadené usnesení, zda soud m že p ihlédnout ke složení jistoty na náklady ízení incidenního sporu, k nČmuž došlo po uplynutí lh ty dle § 202 odst. 3 insolvenního zákona, avšak ještČ p ed pravomocným odmítnutím žaloby dle 202 odst. 5 insolvenního zákona. Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval.

Podle ustanovení § 200 insolvenního zákona je vČ itel oprávnČn písemnČ pop ít pohledávku jiného vČ itele. Pop ení pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle obanského soudního ádu a musí z nČj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo po adí pohledávky. Pop ení pohledávky lze uinit pouze na formulá i, jehož náležitosti stanoví 45 ICm 1887/2013 29 ICdo 27/2014 provádČcí právní p edpis. Podobu formulá e zve ejní ministerstvo zp sobem umož ujícím dálkový p ístup; tato služba nesmí být zpoplatnČna (odstavec 1). K pop ení pohledávky p ihlášeným vČ itelem se p ihlíží, jen obsahuje-li podání všechny náležitosti a je-li dorueno insolvennímu soudu nejpozdČji 3 pracovní dny p ede dnem konání p ezkumného jednání o pop ené pohledávce; § 43 obanského soudního ádu se nepoužije. Po uplynutí této lh ty již nelze mČnit uplatnČný d vod pop ení. K pop ení pohledávky uinČnému ve formČ, která v dobČ konání p ezkumného jednání o pop ené pohledávce vyžaduje jeho písemné doplnČní, p edložení jeho originálu, p ípadnČ p edložení písemného podání shodného znČní, se nep ihlíží (odstavec 2). DospČje-li insolvenní soud k závČru, že k pop ení pohledávky p ihlášeným vČ itelem se nep ihlíží, odmítne je rozhodnutím, které m že vydat jen do skonení p ezkumného jednání o pop ené pohledávce (odstavec 3). Jestliže insolvenní soud pop ení pohledávky neodmítne, považuje se podání, jímž p ihlášený vČ itel pop el pohledávku, od rozhodnutí o zp sobu ešení úpadku, nejd íve však po uplynutí 10 dn od skonení p ezkumného jednání, za žalobu, kterou tento vČ itel uplatnil u insolvenního soudu své pop ení v i vČ iteli, který pohledávku p ihlásil (odstavec 5). Dle § 202 insolvenního zákona p ihlášený vČ itel, který pop el pohledávku, je povinen složit do 15 dn po skonení p ezkumného jednání o pop ené pohledávce u insolvenního soudu jistotu na náklady ízení incidenního sporu ve výši 10 000 K. Nebylo-li v dobČ konání p ezkumného jednání o pop ené pohledávce ještČ rozhodnuto o zp sobu ešení úpadku, neskoní tato lh ta d íve než uplynutím 10 dn od rozhodnutí o zp sobu ešení úpadku (odstavec 3). Insolvenní soud m že uložit p ihlášenému vČ iteli, který pop el pohledávku, aby v incidenním sporu složil i jistotu k zajištČní náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla vČ iteli pop ené pohledávky ned vodným pop ením pohledávky. Uiní tak jen na návrh vČ itele pop ené pohledávky, který doloží, že mu vznik takové škody nebo jiné újmy zjevnČ hrozí. Jestliže však podle dosavadních výsledk insolvenního ízení lze oekávat, že pop ení pohledávky bude d vodné, insolvenní soud návrh vČ itele pop ené pohledávky na složení této jistoty zamítne. P imČ enČ se dále použijí ustanovení obanského soudního ádu o jistotČ u p edbČžného opat ení (odstavec 4). Nebude-li jistota podle odstavc 3 a 4 složena, nebo nedoloží-li p ihlášený vČ itel insolvennímu soudu, že povinnost složit jistotu podle zákona nemá, insolvenní soud žalobu, kterou p ihlášený vČ itel uplatnil pop ení pohledávky, odmítne (odstavec 5). Povinnost složit jistotu podle odstavc 3 a 4 nemá p ihlášený vČ itel, který ve lh tČ stanovené ke složení jistoty osvČdí, že jistotu bez své viny nemohl složit a že je tu nebezpeí z prodlení, v jehož d sledku by mu mohla vzniknout újma. P ihlášený vČ itel dále nemá povinnost složit jistotu po dobu, po kterou jeho pop ení nemá vliv na zjištČní pop ené pohledávky (odstavec 6). V této podobČ, pro vČc rozhodné, platí výše citovaná ustanovení insolvenního zákona od 31. b ezna 2011, kdy nabyl úinností zákon . 69/2011 Sb., kterým se mČní zákon . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon), ve znČní pozdČjších p edpis , a zákon . 99/1963 Sb., obanský soudní ád, ve znČní pozdČjších p edpis . Úvodem Nejvyšší soud p edesílá, že typovČ shodnou vČcí (v rámci incidenního sporu vyvolaného popČrným úkonem stejného vČ itele v tomtéž insolvenním ízení) se zabýval (rovnČž v rámci výkladu ustanovení § 202 odst. 3 a 5 insolvenního zákona) v usnesení ze dne 24. ervence 2014, sen. zn. 29 ICdo 26/2014, na nČž v podrobnostech odkazuje. Tam na dané téma uzav el, že: 1/ Po novele provedené s úinností od 31. b ezna 2011 zákonem . 69/2011 Sb. insolvenní zákon novČ p ipouští možnost vČ itel popírat pohledávky jiných vČ itel a zcela specificky (na rozdíl od úpravy popČrného práva vČ itel v zákonČ . 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) upravuje podmínky, za nichž m že vČ itel dosáhnout toho, že pohledávka jiného vČ itele nebude v insolvenním ízení uspokojena. Za tím úelem zákon stanoví lh tu k popČrnému úkonu vČ itele, náležitosti popČrného úkonu (co do formy a obsahu), d sledky nesplnČní tČchto zákonných požadavk a rozhodování o nich, úinky popČrného úkonu vČ itele i jeho postavení a procesní povinnosti v incidenním sporu vyvolaném jeho popČrným úkonem (viz zejména ustanovení § 200 insolvenního zákona, ve znČní zákona . 69/2011 Sb., jakož i ustanovení § 51 odst. 3, § 161 odst. 2, § 201 odst. 1, § 202 odst. 3 až 6 a § 336 odst. 4 insolvenního zákona). K tomu srov. d vody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2012, sen. zn. 29 ICdo 7/2012, uve ejnČného pod íslem 113/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek 2/ P i výkladu ustanovení § 200 odst. 2 a 3 insolvenního zákona Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. listopadu 2012, sen. zn. 29 ICdo 17/2012, uve ejnČném pod íslem 21/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uzav el, že smyslem této úpravy bylo v p ípadech vadného nebo opoždČného pop ení umožnit okamžitou reakci insolvenního soudu zp sobem, jenž (vzhledem k vadám pop ení nebo k jeho opoždČnosti) co nejménČ poškodí vČ itele pop ené pohledávky a jenž nebude (p i opoždČném pop ení zbytenČ) p inášet ani další administrativní zátČž popírajícímu vČ iteli a insolvennímu soudu spojenou s vlastní transformací pop ení v incidenní žalobu. 3/ V souladu s tím by mČla být vykládána i ustanovení insolvenního zákona, která upravují postup v incidenním sporu vyvolaném popČrným úkonem vČ itele. Úprava popČrného práva vČ itel , vtČlená do insolvenního zákona novelou . 69/2011 Sb., vychází z koncepce, že zákon sice p iznává vČ itel m právo popírat pohledávky jiných vČ itel , avšak -s ohledem na zkušenosti z aplikace d ívČjší úpravy úpadkového práva v zákonČ . 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání-úinky tČchto popČrných úkon a možnost domoci se vylouení uspokojení pohledávek jiných vČ itel v rámci insolvenního ízení podmi uje splnČním striktnČ nastavených podmínek, p iemž jednou z nich (bez níž není možné vČcnČ projednat žalobu na pop ení pohledávky), je i to, že popírající vČ itel ve stanovené lh tČ složí jistotu na náklady ízení incidenního sporu. K opoždČnému složení jistoty se nep ihlíží. Napadené usnesení je s tČmito závČry, od nichž se Nejvyšší soud nemá d vod odchýlit ani v této vČci, v souladu. Dovolateli se tak nepoda ilo zpochybnit správnost právního posouzení vČci odvolacím soudem. Protože vady ízení, k nimž Nejvyšší soud u p ípustného dovolání p ihlíží z ú ední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. .), se ze spisu nepodávají, Nejvyšší soud, aniž na izoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. .), dovolání zamítl (§ 243d písm. a/ o. s. .). Výrok o náhradČ náklad dovolacího ízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 vČty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ., když dovolání žalobce bylo zamítnuto, avšak žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím ízení žádné náklady nevznikly. Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ dne 24. ervence 2014 Mgr. Milan P o l á š e k, v. r. p edseda senátu Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafajová, DiS.