KSBR 44 INS 25386/2014-A-11
Na všech podáních v této věci uveďte: Jednací číslo: KSBR 44 INS 25386/2014-A-11

USNESENÍ

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Boháčkem v insolvenční věci dlužníka: Čefi s.r.o., IČO: 27739741, Hrotovická 160, 674 01 Třebíč, o návrhu soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno-město JUDr. Aleny Blažkové, Ph.D., Konečného náměstí 2, 611 18 Brno, na nařízení předběžného opatření

takto:

Návrh soudního exekutora JUDr. Aleny Blažkové , Ph.D., Konečného náměstí 2, 611 18 Brno na vydání předběžného opatření ze dne 13.10.2014, kterým se soudnímu exekutorovi JUDr. Aleně Blažkové, Ph.D., Konečného náměstí 2, 611 18 Brno umožňuje provedení exekuce movité věci-motorového vozidla Karosa SA8-L110, výrobní číslo L2FE0082/1990, speciální cisterna, s e z a m í t á .

Odůvodnění:

Insolvenčním návrhem, který byl soudu doručen dne 18.9.2014, se věřitel GE Money Bank, a.s., IČO: 25672720, Vyskočilova 1422/1a, 140 28 Praha 4, Michle (dále jen věřitel ) domáhal zjištění úpadku dlužníka Čefi s.r.o., IČO: 27739741, Hrotovická 160, 674 01 Třebíč (dále jen dlužník ) a prohlášení konkursu na jeho majetek.

Podáním ze dne 13.10.2014, které bylo soudu doručeno dne 14.10.2014, se soudní exekutor Exekutorského úřadu Brno-město JUDr. Alena Blažková, Ph.D., Konečného náměstí 2, 611 18 Brno (dále jen navrhovatel ) domáhal vydání předběžného opatření, kterým by insolvenční soud umožnil exekutorovi za trvání účinků zahájeného insolvenčního řízení ve věci dlužníka provedení exekuce movité věci náležící do majetku dlužníka a to motorového vozidla Karosa SA8-L110, výrobní číslo L2FE0082/1990, speciální cisterna.

V návrhu na vydání předběžného opatření jeho navrhovatel uvedl, že pod sp. zn. 006 EX 2747/13 jako soudní exekutor vede exekuci na majetek dlužníka k uspokojení pohledávky věřitele Jiřího anonymizovano , anonymizovano , Libušino údolí 10, 623 00 Brno ve výši 520.320,-Kč s příslušenstvím, přičemž k provedení exekuce byl pověřen Okresním soudem v Třebíči na základě rozhodnutí ze dne 5.2.2014, č.j. 15 EXE 68/2014-12. Aktuálně navrhovatel plánoval dražbu movité věci, kterou však s ohledem na zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka není možné provést. Navrhovatel se s ohledem na možnou zdlouhavost průběhu insolvenčního řízení obává nepřiměřené ztráty hodnoty majetku a domnívá se, že v dané věci jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro vydání předběžného opatření dle § 82 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/2006, o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platné znění (dále jen IZ ), kterým by soud umožnil exekuci za trvání insolvenčního řízení provést.

Ke svému návrhu na vydání předběžného opatření soudní exekutor připojil vyrozumění o soupisu movitých věcí ze dne 18.2.2014 vč. doručenky, exekuční příkaz č.j. 006 EX 2747/13-61 ze dne 12.2.2014, kterým se nařizuje provedení exekuce prodejem movitých věcí dlužníka vč. doručenky, pověření soudního exekutora vedením exekuce proti dlužníkovi, které vydal dne 5.2.2014 pod č.j. 15 EXE 68/2014-12 Okresní soud v Třebíči a fotografickou dokumentaci movité věci-motorového vozidla (cisterny).

Podle ustanovení § 82 odst. 1 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle ustanovení § 82 odst. 2 IZ předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také: a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu.

Podle ustanovení § 82 odst. 3 IZ neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, může insolvenční soud z důvodů hodných zvláštního zřetele předběžným opatřením rovněž: a) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v době trvání moratoria, nebo b) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele i po okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku, anebo c) zakázat pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele.

Podle ustanovení § 82 odst. 4 IZ předběžné opatření uložením povinnosti složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu, lze nařídit jen na návrh dlužníka podaný při prvním úkonu, který dlužníku přísluší po podání insolvenčního návrhu, a jen tehdy, jestliže dlužník doloží, že mu vznik takové škody nebo jiné újmy zjevně hrozí. Jestliže však podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení lze očekávat, že dlužníkův úpadek bude osvědčen, insolvenční soud návrh na nařízení takového předběžného opatření zamítne. Přiměřeně se dále použijí ustanovení § 202 odst. 5 a 6 a ustanovení občanského soudního řádu o jistotě u předběžného opatření. Předběžné opatření podle odstavce 3 lze nařídit jen na návrh dlužníka, insolvenčního správce, věřitele, jehož se započtení týká, nebo osoby, která na tom má právní zájem.

Podle ustanovení § 82 odst. 5 IZ rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření podle odstavce 2 písm. b) nebo c) doručí insolvenční soud do vlastních rukou dlužníkovi, insolvenčnímu správci, osobě, která takový návrh podala, a insolvenčnímu navrhovateli. Předběžné opatření podle odstavce 3 doručí insolvenční soud do vlastních rukou dlužníkovi, insolvenčnímu správci, osobě, která takový návrh podala, a v případě, že se předběžné opatření vztahuje na pohledávky jednotlivých věřitelů, i těmto věřitelům. Jestliže insolvenční soud nenařídí předběžné opatření, doručí rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření podle odstavce 3 zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a osobě, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.) pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.

Podle ustanovení § 75a o.s.ř. návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.

Podle ustanovení § 75b odst. 1 o.s.ř. k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10 000 Kč a ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50 000 Kč. Dospěje-li předseda senátu k závěru, že složená jistota zjevně nepostačuje k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, vyzve navrhovatele bezodkladně, aby do 3 dnů složil doplatek jistoty ve výši, kterou stanoví s přihlédnutím k okolnostem případu. Podalo-li návrh na předběžné opatření více navrhovatelů, jsou povinni jistotu a doplatek jistoty složit společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 109 odst. 1, písm. c) IZ se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: c) výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

Podle ustanovení § 109 odst. 4 IZ účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku.

Podle ustanovení § 109 odst. 5 IZ nestanoví-li zákon u některého ze způsobů řešení úpadku jinak, trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení do skončení insolvenčního řízení, a jde-li o reorganizaci, do schválení reorganizačního plánu.

Podle ustanovení § 109 odst. 5 IZ k rozhodnutím a opatřením přijatým při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c) se v insolvenčním řízení nepřihlíží. Je-li to nezbytné k naplnění účelu insolvenčního řízení, může insolvenční soud kdykoli i bez návrhu pozastavit vykonatelnost nebo odložit právní moc rozhodnutí nebo opatření přijatých při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c); může také zakázat přijetí rozhodnutí nebo opatření připravovaných při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c). Proti rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé mohou podat odvolání účastníci řízení o výkon rozhodnutí nebo exekučního řízení; těmto osobám, jakož i orgánu nebo osobě, která rozhodnutí nebo opatření při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce přijala nebo připravovala, se rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé doručuje zvlášť.

Insolvenční soud se nejprve zabýval samotným návrhem na vydání předběžného opatření ze dne 13.10.2014 s tím, zda tento splňuje všechny zákonné náležitosti. Z výše uvedených ustanovení § 82 IZ vyplývá, že v dané věci může insolvenční soud vydat předběžné opatření i bez řádného návrhu ze strany navrhovatele. Současně pak za situace, kdy návrh na vydání předběžného opatření lze vydat i bez návrhu, není nutno zkoumat, zda jsou splněny podmínky ustanovení § 75b o.s.ř. Insolvenčnímu soudu tak za situace, kdy navrhovatel předběžného opatření nemá povinnost uhradit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by mohla předběžným opatřením vzniknout, nic nebrání v tom, aby se návrhem na vydání předběžného opatření zabýval i po stránce věcné.

Zásady civilního řízení se v otázce předběžných opatření řídí principem minimalizace zásahů do práv povinného. Omezení práv povinného by mělo přicházet do úvahy teprve v okamžiku, kdy existuje zcela důvodná a podložená obava, že povinný svým jednáním porušuje pravidla daná právní úpravou nebo vyvíjí snahu a činí kroky k porušování právní úpravy, která se týká konkrétní situace.

Insolvenční soud z návrhu na vydání předběžného opatření zjistil, že skutečnosti, které uvádí navrhovatel předběžného opatření jsou doloženy listinnými důkazy, jež navrhovatel předběžného opatření ke svému návrhu připojil, přičemž tyto jsou zveřejněny spolu s návrhem na vydání předběžného opatření v insolvenčním rejstříku pod sp. zn. KSBR 44 INS 25386/2014 na č.l. A-9 a insolvenční soud na ně pro stručnost odkazuje.

Po zvážení všech skutečností, které navrhovatel předběžného opatření ve svém návrhu uvádí, dospěl soud k závěru, že zde není důvod zvláštního zřetele hodný, který by opodstatňoval vydání předběžného opatření, které by vylučovalo účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení dle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ.

Text důvodové zprávy k zákonu č. 334/2012 Sb., ohledně ustanovení § 82 IZ říká, že praktické poznatky z průběhů některých insolvenčních řízení dokládají, že v některých případech se vyskytují pokusy zneužít transparentnosti insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškození zájmů třetích osob nebo dlužníka. Přitom může jít jak o záměr sledovaný dlužníkem (blokace exekučních řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně) tak záměr sledovaný jiným insolvenčním navrhovatelem. Jedním z opatření, jež mají přispět k efektivnímu zásahu soudu proti takovým postupům je rozšíření pravomoci insolvenčního soudu při vydávání předběžných opatření. Nově tedy byla přiznána insolvenčnímu soudu možnost, z důvodů zvláštního zřetele hodných, předběžným opatřením způsobem stanovením v předběžném opatření omezit některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jak jsou uvedeny v § 109 odst. 1 insolvenčního zákona. Tím se soudu otevírá možnost (při respektu k zásadám insolvenčního řízení vyjádřených v ustanovení § 5 insolvenčního zákona), např. povolit v exekuci dokončení exekuce (s omezením nastaveným tak, aby např. výtěžek dosaženého zpeněžení majetku byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici v tomto řízení).

V projednávané věci navrhovatel svůj návrh na vydání předběžného opatření zdůvodňuje obavou z možné zdlouhavosti insolvenčního řízení, která by vedla k nepřiměřené ztrátě hodnoty majetku a spatřuje v tomto riziku důvody hodné zvláštního zřetele, které pro vydání předběžného opatření předpokládá ust. § 82 odst. 2 písm. b) IZ. Tato argumentace navrhovatele však neobstojí a to z několika důvodů. V současném okamžiku nelze předvídat, jak rychle konkurs na majetek dlužníka, který je v projednávané věci navrhovaným způsobem řešení úpadku, proběhne. K tomu je třeba uvést, že dlužník se doposud na výzvu soudu k insolvenčnímu návrhu věřitele nijak nevyjádřil a nepředložil soudem vyžadované seznamy, tedy aktuálně insolvenčnímu návrhu věřitele nijak neodporuje, a věřitel již v samotném insolvenčním návrhu anoncoval, že zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatí. Při zohlednění těchto skutečností za předpokladu, že nedojde k jejich změně, může soud po uplynutí lhůty k vyjádření a zaplacení zálohy velmi rychle zjistit úpadek dlužníka, prohlásit konkurs na jeho majetek a ustanovit insolvenčního správce, který začne činit kroky k zajištění majetku dlužníka a jeho zpeněžení. Exekuční příkaz k prodeji majetku dlužníka byl vydán dne 12.2.2014 a vyrozumění o soupisu majetku bylo dlužníkovi doručeno dne 1.3.2014. Insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno dne 18.9.2014. Navrhovatel měl tedy více než 6 měsíců na provedení exekuce, avšak ze soudu neznámých důvodů k tomu nepřikročil, což je v přímém rozporu s jeho obavou, že předmětný majetek v průběhu času ztratí hodnotu. Dle názoru soudu nelze u tohoto majetku-motorového vozidla předpokládat v průběhu času rapidní snížení jeho hodnoty a to za předpokladu, že je tento majetek řádně zabezpečen a chráněn přiměřeně před negativními vlivy okolí, přičemž skutečnost, že by tomu tak v projednávané věci nebylo, z návrhu na předběžné opatření nijak nevyplývá. V neposlední řadě je třeba uvést, že soud má pochybnosti o tom, zda majetek, jehož zpeněžení v rámci exekuce se předběžným opatřením navrhovatel domáhá, tedy motorové vozidlo Karosa SA8-L110, výrobní číslo L2FE0082/1990, speciální cisterna, je vůbec majetkem dlužníka. Vlastnické právo dlužníka k tomuto majetku navrhovatel nijak nedoložil. Ve vyrozumění o soupisu movitých věcí ze dne 18.2.2014 žádný takovýto majetek uveden není. Je zde pouze pod poř. č. 1 uvedena cisterna LIAZ-nákladní červeno-šedá, bez SPZ, což je však vzhledem k výše uvedené specifikaci zcela jiné vozidlo. Výše uvedený rozpor neobjasňují ani přiložené fotografie, na kterých je sice červeno-šedá cisterna LIAZ, která je však opatřena SPZ 3AZ 0628, avšak v soupisu movitých věcí žádné vozidlo s takovouto SPZ nefiguruje.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti je zřejmé, že návrh navrhovatele na vydání předběžného opatření není důvodný a proto insolvenční soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení a tento návrh zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Je-li s doručením písemnosti, pro kterou zákon stanoví zvláštní způsob doručení, spojen začátek běhu lhůty k podání opravného prostředku nebo k jinému procesnímu úkonu, začíná lhůta běžet ode dne, kdy byla písemnost doručena adresátu zvláštním způsobem (ust. § 74 odst. 2 IZ).

Krajský soud v Brně dne 17. října 2014

Za správnost vyhotovení: Mgr. Martin Boháček, v. r. Zdeňka Dozrálová samosoudce