KSBR 44 INS 22101/2017-A-6
Na všech podáních v této věci uveďte: Jednací číslo: KSBR 44 INS 22101/2017-A-6

USNESENÍ

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Boháčkem v insolvenční věci dlužníka: Marek anonymizovano , anonymizovano , IČO 74849638, Na Kopci 636, 679 06 Jedovnice, o návrhu soudního exekutora Exekutorského úřadu Břeclav, Mgr. Marcely Petrošové, 17. Listopadu 1 a, 690 02 Břeclav, na nařízení předběžného opatření

takto:

I. Soud nařizuje předběžné opatření, kterým se umožňuje soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Břeclav, Mgr. Marcele Petrošové, 17. Listopadu 1a, 690 02 Břeclav provést již nařízenou exekuci vedenou u tohoto exekutorského úřadu pod sp. zn. 160 EX 861/16, a to prodejem nemovitostí dlužníka-bytová jednotka č. 636/34 v budově Jedovnice, č.p. 636, bytový dům (LV 1855), stojící na parcele č. 971/2 (LV 1855) a id. spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku ve výši 807/25928, to vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Blansko na LV 2223 pro katastrální území a obec Jedovnice; bytová jednotka č. 634/62 v budově Jedovnice, č.p. 634, bytový dům (LV 1737), stojící na parcele č. 969/2 (LV 1737) a id. spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku ve výši 820/22870, to vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Blansko na LV 2224 pro katastrální území a obec Jedovnice; id. spoluvlastnický podíl 807/25841 na nemovitosti-jiný nebytový prostor vymezený v budově Jedovnice, č.p. 636, bytový dům (LV 1855) stojící na parcele č. 971/2 (LV 1855) a id. spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku ve výši 87/25928, to vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Blansko na LV 2117 pro katastrální území a obec Jedovnice, s omezením, aby celý výtěžek dosažený zpeněžením těchto nemovitostí dlužníka byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného isir.justi ce.cz

u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.deponován na účtu u soudního exekutora do doby, než bude možné takto získaný výtěžek exekuce vydat insolvenčnímu správci do majetkové podstaty insolvenčního řízení dlužníka, nebo než pominou účinky dle ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona.

II. Soud ukládá navrhovateli předběžného opatření-soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Břeclav, Mgr. Marcele Petrošové, 17. Listopadu 1a, 690 02 Břeclav, aby ve lhůtě tří dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil na účet zdejšího soudu číslo 3703-5720621/0710, variabilní symbol 4449221017, konstantní symbol 1148, soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč z návrhu na nařízení předběžného opatření.

Odůvodnění:

Insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, který byl soudu doručen dne 5.12.2017, se dlužník Marek anonymizovano , anonymizovano , IČO 74849638, Na Kopci 636, 679 06 Jedovnice (dále jen dlužník ) domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek.

Podáním ze dne 13.12.2017, které bylo soudu doručeno dne 13.12.2017, se soudní exekutor Exekutorského úřadu Břeclav, Mgr. Marcela Petrošová, 17. Listopadu 1a, 690 02 Břeclav (dále jen navrhovatel ) domáhal vydání předběžného opatření, kterým by insolvenční soud umožnil exekutorovi za trvání účinků zahájeného insolvenčního řízení ve věci dlužníka provedení exekuce zpeněžením nemovitého majetku dlužníka, který je specifikován ve výroku I. tohoto usnesení. V návrhu na vydání předběžného opatření jeho navrhovatel uvedl, že usnesením Okresního soudu v Blansku č.j. 90 EXE 741/2016-12 ze dne 11.3.2016 a usnesením Okresního soudu v Blansku č.j. 9 EXE 717/2016-13 ze dne 11.3.2016, byl pověřen vedením exekuce ve věci dlužníka. Obě shora uvedená řízení navrhovatel spojil ke společnému řízení a jsou nyní vedena pod sp.zn. 160 EX 861/16. Navrhovatel dále vede ve věci dlužníka další dvě exekuční řízení (sp. zn. 160 EX 7621/16 a 160 EX 401/17), která však s ohledem na různost oprávněných ke společnému řízení spojena nebyla. Dražební vyhláškou ze dne 12.6.2017 č.j. 160 EX 861/16-83, ve znění opravného usnesení č.j. 160 EX 861/16-99 ze dne 20.6.2017, a dražební vyhláškou ze dne 12.6.2017 č.j. 160 EX 861/16-84 nařídil navrhovatel dvě dražební jednání nemovitostí dlužníka na 2.8.2017. S ohledem na skutečnost, že dlužník dne 31.7.2017 podal insolvenční návrh, byla výše uvedená dražební odročena. Dne 15.8.2017 vzal dlužník podaný insolvenční návrh zpět a insolvenční řízení v jeho věci bylo rozhodnutím Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 40 INS 15629/2017-A-6 ze dne 25.8.2017 zastaveno. Následně nařídil navrhovatel nová dražební jednání na 4.10.2017 a to usnesením ze dne 31.8.2017 č.j. 160 EX 861/16-122 a usnesením ze dne 31.8.2017 č.j. 160 EX 861/16-

123. S ohledem na skutečnost, že dlužník dne 3.10.2017 podal insolvenční návrh, byla výše uvedená dražební jednání odročena. Dne 23.10.2017 vzal dlužník podaný insolvenční návrh zpět a insolvenční řízení v jeho věci bylo rozhodnutím Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 47 INS 18413/2017-A-7 zastaveno. Navrhovatel stanovil usnesením ze dne 2.11.2017 č.j. 160 EX 861/16-140 a č.j. 160 EX 861/16-141 třetí termín dražebních jednání nemovitostí dlužníka na 6.12.2017. Dne 6.12.2017, dvě hodiny před termínem první dražby, však bylo na základě návrhu dlužníka zahájeno již třetí insolvenční řízení v jeho věci, které dosud nebylo ukončeno a je u Krajského soudu v Brně vedeno pod. sp. zn.. Navrhovatel s ohledem na výše uvedené stanovil alternativní termíny dražebních jednání na 20.12.2017 v 9:30 hod. a v 10:00 hod. Dle mínění navrhovatele se ze strany dlužníka jedná o obstrukční insolvenční návrh (návrhy), kterým dlužník pouze zneužívá toho, že zahájením insolvenčního řízení se přerušuje řízení exekuční, což potvrzuje průběh předchozích insolvenčních řízení ve věci dlužníka, kdy dlužník vždy poté, co termín nařízených dražeb uplynul (resp. tyto dražby byly odročeny) insolvenční návrh bez dalšího vzal zpět. Dlužník insolvenční návrhy podává krátce před termínem dražby, aby nemohly být do doby nařízené dražby odmítnuty nebo aby zde byl dostatečný časový prostor pro podání návrhu na předběžné opatření (insolvenční návrhy byly dlužníkem podány dva dny před nařízenou dražbou, jeden den před nařízenou dražbou a v posledním případě dokonce dvě hodiny před nařízenou dražbou). Nadto dlužník i potřetí podává insolvenční návrh, ke kterému nejsou připojeny veškeré přílohy, přestože v rámci předchozích řízení byl marně insolvenčním soudem k doplnění příloh vyzýván, tudíž o tomto nedostatku má informace. Dle navrhovatele jsou zde na základě výše uvedeného dány důvody hodné zvláštního zřetele, aby insolvenční soud předběžným opatřením omezil účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, neboť skutečným důvodem, podání insolvenčního návrhu ze strany dlužníka je pouze zamezení prodeje jeho majetku a nikoliv nalezení způsobu řešení jeho finanční situace v rámci insolvenčního řízení. Navrhovatelem podaný návrh na vydání předběžného opatření je i v souladu se společným zájmem věřitelů dlužníka, jelikož v případě, že po zpeněžení majetku bude zjištěn úpadek dlužníka, bude navrhovatel povinen výtěžek zpeněžení vydat insolvenčnímu správci a věřitelé budou uspokojeni stejně, jako by došlo ke zpeněžení majetku v rámci insolvenčního řízení, jelikož insolvenční soud může předběžné opatření omezit pouze na možnost provedení dražby a nikoliv již na provedení rozvrhu v rámci exekučního řízení. Veřejná dražba dále představuje nejtransparentnější způsob zpeněžení majetku a v tomto případě lze jejím uskutečněním získat finanční prostředky, které pomohou insolvenčnímu správci překlenout i počáteční nedostatek hotových finančních prostředků v insolvenčním řízení. O potenciálním úspěchu dražebních jednání svědčí i skutečnost, že k účasti na posledním termínu se přihlásilo 21 a 23 dražitelů, kteří složili dražební jistotu, tudíž lze očekávat výtěžek zpeněžení značně převyšující stanovené nejnižší podání.

Ke svému návrhu na vydání předběžného opatření navrhovatel připojil mimo jiné usnesení Okresního soudu v Blansku č.j. 90 EXE 741/2016-12 ze dne 11.3.2016, a usnesení Okresního soudu v Blansku č.j. 9 EXE 717/2016-13 ze dne 11.3.2016, dražební vyhlášku ze dne 12.6.2017 č.j. 160 EX 861/16-83, ve znění opravného usnesení č.j. 160 EX 861/16-99 ze dne 20.6.2017, dražební vyhlášku ze dne 12.6.2017 č.j. 160 EX 861/16-84, usnesení ze dne 31.8.2017 č.j. 160 EX 861/16-122, usnesení ze dne 31.8.2017 č.j. 160 EX 861/16-123, usnesení ze dne 2.11.2017 č.j. 160 EX 861/16-140 a č.j. 160 EX 861/16-141, znalecký posudek na nemovitosti dlužníka č. 4398-115/2017 ze dne 7.3.2017 vč. výpisů z katastru nemovitostí dlužníka, vyrozumění o zahájení exekuce č.j. 160 EX 861/16-9 ze dne 31.3.2016, usnesení o ustanovení znalce č.j. 160 EX 861/16-66 ze dne 21.1.2017.

Podle ustanovení § 82 odst. 1 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle ustanovení § 82 odst. 2 IZ předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také: a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu.

Podle ustanovení § 82 odst. 3 IZ neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, může insolvenční soud z důvodů hodných zvláštního zřetele předběžným opatřením rovněž: a) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v době trvání moratoria, nebo b) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele i po okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku, anebo c) zakázat pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele.

Podle ustanovení § 82 odst. 4 IZ předběžné opatření uložením povinnosti složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu, lze nařídit jen na návrh dlužníka podaný při prvním úkonu, který dlužníku přísluší po podání insolvenčního návrhu, a jen tehdy, jestliže dlužník doloží, že mu vznik takové škody nebo jiné újmy zjevně hrozí. Jestliže však podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení lze očekávat, že dlužníkův úpadek bude osvědčen, insolvenční soud návrh na nařízení takového předběžného opatření zamítne. Přiměřeně se dále použijí ustanovení § 202 odst. 5 a 6 a ustanovení občanského soudního řádu o jistotě u předběžného opatření. Předběžné opatření podle odstavce 3 lze nařídit jen na návrh dlužníka, insolvenčního správce, věřitele, jehož se započtení týká, nebo osoby, která na tom má právní zájem.

Podle ustanovení § 82 odst. 5 IZ rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření podle odstavce 2 písm. b) nebo c) doručí insolvenční soud do vlastních rukou dlužníkovi, insolvenčnímu správci, osobě, která takový návrh podala, a insolvenčnímu navrhovateli. Předběžné opatření podle odstavce 3 doručí insolvenční soud do vlastních rukou dlužníkovi, insolvenčnímu správci, osobě, která takový návrh podala, a v případě, že se předběžné opatření vztahuje na pohledávky jednotlivých věřitelů, i těmto věřitelům. Jestliže insolvenční soud nenařídí předběžné opatření, doručí rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření podle odstavce 3 zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a osobě, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.) pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.

Podle ustanovení § 75a o.s.ř. návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.

Podle ustanovení § 75b odst. 1 o.s.ř. k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10 000 Kč a ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50 000 Kč. Dospěje-li předseda senátu k závěru, že složená jistota zjevně nepostačuje k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, vyzve navrhovatele bezodkladně, aby do 3 dnů složil doplatek jistoty ve výši, kterou stanoví s přihlédnutím k okolnostem případu. Podalo-li návrh na předběžné opatření více navrhovatelů, jsou povinni jistotu a doplatek jistoty složit společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 109 odst. 1, písm. c) IZ se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: c) výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

Podle ustanovení § 109 odst. 4 IZ účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku.

Podle ustanovení § 109 odst. 5 IZ nestanoví-li zákon u některého ze způsobů řešení úpadku jinak, trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení do skončení insolvenčního řízení, a jde-li o reorganizaci, do schválení reorganizačního plánu.

Podle ustanovení § 109 odst. 5 IZ k rozhodnutím a opatřením přijatým při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c) se v insolvenčním řízení nepřihlíží. Je-li to nezbytné k naplnění účelu insolvenčního řízení, může insolvenční soud kdykoli i bez návrhu pozastavit vykonatelnost nebo odložit právní moc rozhodnutí nebo opatření přijatých při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c); může také zakázat přijetí rozhodnutí nebo opatření připravovaných při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c). Proti rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé mohou podat odvolání účastníci řízení o výkon rozhodnutí nebo exekučního řízení; těmto osobám, jakož i orgánu nebo osobě, která rozhodnutí nebo opatření při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce přijala nebo připravovala, se rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé doručuje zvlášť.

Insolvenční soud se nejprve zabýval samotným návrhem na vydání předběžného opatření ze dne 13.12.2017 s tím, zda tento splňuje všechny zákonné náležitosti. Z výše uvedených ustanovení § 82 IZ vyplývá, že v dané věci může insolvenční soud vydat předběžné opatření i bez řádného návrhu ze strany navrhovatele. Současně pak za situace, kdy návrh na vydání předběžného opatření lze vydat i bez návrhu, není nutno zkoumat, zda jsou splněny podmínky ustanovení § 75b o.s.ř. Insolvenčnímu soudu tak za situace, kdy navrhovatel předběžného opatření nemá povinnost uhradit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by mohla předběžným opatřením vzniknout, nic nebrání v tom, aby se návrhem na vydání předběžného opatření zabýval i po stránce věcné.

Zásady civilního řízení se v otázce předběžných opatření řídí principem minimalizace zásahů do práv povinného. Omezení práv povinného by mělo přicházet do úvahy teprve v okamžiku, kdy existuje zcela důvodná a podložená obava, že povinný svým jednáním porušuje pravidla daná právní úpravou nebo vyvíjí snahu a činí kroky k porušování právní úpravy, která se týká konkrétní situace.

Insolvenční soud z návrhu na vydání předběžného opatření zjistil, že skutečnosti, které uvádí navrhovatel předběžného opatření jsou doloženy listinnými důkazy, jež navrhovatel předběžného opatření ke svému návrhu připojil, přičemž tyto jsou zveřejněny spolu s návrhem na vydání předběžného opatření v insolvenčním rejstříku pod sp. zn. KSBR 44 INS 22101/2017 na č.l. A-5 a insolvenční soud na ně pro stručnost odkazuje. V uvedeném případě insolvenční soud zejména zkoumal, zda jsou zde dány důvody hodné zvláštního zřetele pro rozhodnutí o předběžném opatření a zároveň, zda uvedené omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení nebude odporovat společnému zájmu věřitelů. Novelou insolvenčního zákona č. 334/2012 Sb. účinnou od 1.11.2012 byly do ustanovení § 82 IZ doplněny další důvody pro vydání předběžného opatření tak, že insolvenční soud má možnost z důvodů zvláštního zřetele hodných předběžným opařením způsobem stanoveným v předběžném opatření omezit některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v ust. § 109 odst. 1 IZ. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 334/2012 Sb. je rozšíření pravomocí insolvenčního soudu při vydávání předběžných opatření jedním z opatření, jež mají přispět k efektivnímu zásahu soudu proti pokusům zneužít transparentnosti insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením s tím, že přitom může jít o záměr sledovaný dlužníkem nebo jeho věřiteli (blokace exekučních řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně). Podle důvodové zprávy se přiznává insolvenčnímu soudu v § 82 písm. b) IZ možnost z důvodů zvláštního zřetele hodných předběžným opatřením, způsobem stanoveným v předběžném opatření, např. povolit v exekuci dokončení exekuce s omezením nastaveným tak, aby např. výtěžek dosaženého zpeněžení majetku bylo po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici v tomto řízení. Vrchní soud v Olomouci ve svém usnesení ze dne 19.7.2013, č.j. KSOS 25 INS 8199/2013, 3 VSOL 355/2013-A19 uvedl argumenty, které jsou platné i pro nařízení tohoto předběžného opatření. V případě dlužníka se jedná již o třetí insolvenční řízení, které je v jeho věci na jeho návrh vedeno. První insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 40 INS 15629/2017 bylo zahájeno na návrh dlužníka dne 31.7.2017, přičemž na 2.8.2017 byla v rámci exekučního řízení nařízena dražební jednání, a skončilo zastavením insolvenčního řízení pro zpětvzetí návrhu ze strany dlužníka. Druhé insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 47 INS 18413/2017 bylo zahájeno na návrh dlužníka dne 3.10.2017, přičemž na 4.10.2017 byla v rámci exekučního řízení nařízena dražební jednání, a skončilo zastavením insolvenčního řízení pro zpětvzetí návrhu ze strany dlužníka. Probíhající stávající insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh dlužníka dne 6.12.2017 (resp. 5.12.2017, dne 6.12.2017 byla vydána vyhláška o zahájení insolvenčního řízení), přičemž na 6.12.2017 byla v rámci exekučního řízení nařízena dražební jednání. Insolvenční soud má důvodné pochybnosti o tom, zda podaný insolvenční návrh je míněn skutečně vážně, když byl dlužníkem podán opět krátce před termínem nařízené dražby, přičemž dlužník si musí být vědom toho, že zpeněžení svého nemovitého majetku, který je dle informací plynoucích ze samotného insolvenčního návrhu dlužníka a seznamů předmětem zajištění, nezabrání, jelikož v insolvenčním řízení se zajištění věřitelé uspokojují pouze z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění. Nadto dlužník navrhuje řešení svého úpadku konkursem, ve kterém by bylo zpeněžení jeho majetku nevyhnutelné i v případě, kdy by se jednalo o majetek nezajištěný. Dále k návrhu dlužníka nebyly doloženy všechny přílohy, na jejichž absenci byl dlužník výzvou soudu upozorněn již v rámci předchozího insolvenčního řízení. Navrhované předběžné opatření neodporuje společnému zájmu věřitelů, kterým je bezesporu zájem na co nejvyšším a nejrychlejším uspokojení jejich pohledávek a na hospodárnosti insolvenčního řízení. V exekučním řízení je vše připraveno k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí. Je tak možné dosáhnout zpeněžení nemovitých věcí dlužníka ještě před tím, než bude zjištěn úpadek dlužníka a ustanoven insolvenční správce, a tomu bude pak možné vydat výtěžek. Jak je uvedeno výše ke zpeněžení předmětného majetku by došlo tak jako tak i v insolvenčním řízení. Předběžné opatření tedy povede pouze k mnohem rychlejšímu uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení. Soudní exekutor v případě zjištění úpadku musí výtěžek exekuce vydat insolvenčnímu správci v souladu s ustanovením § 46 odst. 7 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. K transparentnosti dražby prováděné soudním exekutorem hovoří rozsáhlá publicita těchto dražeb. To vše vede k maximální výtěžnosti zpeněžení dlužníkova majetku.

Podle ust. § 2 písm. j) IZ společným zájmem věřitelů je zájem nadřazený jejich jednotlivým zájmům, je-li jeho cílem, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby řešení úpadku; tím není dotčeno zákonem zaručené zvláštní postavení některých věřitelů. Podle názoru insolvenčního soudu zvláštní postavení zajištěných věřitelů nebude rozhodnutím dotčeno, byť předmětná exekuce byla zahájena pro uspokojení pohledávky nezajištěného věřitele dlužníka. Vzhledem k tomu, že výtěžek zpeněžení nebude rozvrhnut věřitelům v rámci exekučního řízení, nýbrž bude po dobu probíhajícího insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.k dispozici v tomto řízení, nebudou rozhodnutím soudu jakýmkoliv způsobem poškozeni či znevýhodněni zajištění věřitelé ani nezajištění věřitelé. Je v zájmu všech věřitelů dokončit dražbu majetku dlužníka a získat do majetkové podstaty co nejvíce finančních prostředků k uspokojení dlužníkových závazků v co nejkratší době, bez vzniku dalších nákladů na správu a nákladů na zpeněžení. Bude-li o insolvenčním návrhu rozhodnuto jiným způsobem než prohlášením úpadku dlužníka, předběžné opatření zamezí neefektivním průtahům při zpeněžování dlužníkova majetku a narůstání pohledávek zajištěných věřitelů o další příslušenství pohledávky. Z insolvenčního spisu a podaného návrhu má tedy soud za osvědčené, že jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele pro rozhodnutí o předběžném opatření, kdy soud může omezit prostřednictvím předběžného opatření účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, uvedené v ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ a zároveň uvedené opatření nebude odporovat společnému zájmu věřitelů. Předběžným opatřením nemůže být poškozen žádný věřitel, ani dlužník, neboť z uvedeného je zřejmé, že zpeněžení nemovitostí by bylo nevyhnutelným krokem k uspokojení závazků dlužníka i v insolvenčním řízení.

Povinnost k úhradě soudního poplatku v částce 1.000 Kč navrhovateli předběžného opatření plyne z ust. § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a položky 5 Sazebníku soudních poplatků.

Z ustanovení § 11 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, nevyplývá, že by soudní exekutor při podání návrhu na nařízení předběžného opatření byl od soudního poplatku osvobozen. Podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích je od poplatku osvobozena Česká republika a státní fondy a podle odstavce třetího tohoto zákonného ustanovení se toto osvobození podle písm. a) vztahuje i na návrh na nařízení předběžného opatření. Podle odvolacího soudu při podání návrhu na nařízení předběžného opatření soudní exekutor nepůsobí jako státní orgán a nevykonává část pravomocí, které na něj byly Českou republikou delegovány zákonem č. 120/2001Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů. Z ustanovení § 28 exekučního řádu totiž jednoznačně vyplývá, že úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu v průběhu vedení exekuce. Z ustanovení § 52 odst. 2 exekučního řádu pak jednoznačně vyplývá, že nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které jsou svěřeny občanským soudním řádem a dalšími právními předpisy soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu při provedení výkonu rozhodnutí . I z tohoto ustanovení je tedy zřejmé, že se jedná pouze o takové úkony, které vyplývají z provádění samotné exekuce s poukazem na provádění výkonu rozhodnutí soudem. Podání návrhu na nařízení předběžného opatření v insolvenčním řízení podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona, s cílem omezit účinky spojené insolvenčním zákonem se zahájením insolvenčního řízení v tom smyslu, aby exekutor mohl provést nařízenou exekuci, však není úkonem, který by byl exekutorem prováděn při provádění exekuce podle exekučního řádu. Nelze tedy vycházet z toho, že při podání takového návrhu by byl soudní exekutor státním orgánem při výkonu exekuční činnosti. Z tohoto důvodu měl soud prvního stupně uložit navrhovateli předběžného opatření povinnost k zaplacení soudního poplatku (§ 4 odst. 1 písm. h/ zákona o soudních poplatcích) [usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22.1.2015, č.j. KSBR 44 INS 30294/2014, 2 VSOL 1374/2014-A-16].

Vzhledem k výše uvedeným důvodům soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Je-li s doručením písemnosti, pro kterou zákon stanoví zvláštní způsob doručení, spojen začátek běhu lhůty k podání opravného prostředku nebo k jinému procesnímu úkonu, začíná lhůta běžet ode dne, kdy byla písemnost doručena adresátu zvláštním způsobem (ust. § 74 odst. 2 IZ).

Krajský soud v Brně dne 19. prosince 2017

Mgr. Martin Boháček, v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Kateřina Kadlčíková