KSBR 44 INS 21796/2014-A-51
Na všech podáních v této věci uveďte: Jednací číslo: KSBR 44 INS 21796/2014-A-51

USNESENÍ

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Boháčkem v insolvenční věci dlužníka: GB Consulting, s.r.o., IČO: 29201705, Školní 94/6, 664 49 Ostopovice, zast. Mgr. Robertem Rotreklem, advokátem se sídlem Milady Horákové 329/26, 602 00 Brno, o návrhu věřitele a) POTRUBNÍ SYSTÉMY s.r.o., IČO: 28607155, 735 32 Rychvald 1958 a věřitele c) TERMOENGINEERING, s.r.o., IČO: 25318811, Čechyňská 419/14a, 602 00 Brno, oba zast. Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, advokátem se sídlem Velké náměstí 7/12, 397 01 Písek, na vydání předběžného opatření

takto:

I. Návrh věřitele POTRUBNÍ SYSTÉMY s.r.o., IČO: 28607155, 735 32 Rychvald 1958 a věřitele TERMOENGINEERING, s.r.o., IČO: 25318811, Čechyňská 419/14a, 602 00 Brno ze dne 11.3.2015 na vydání předběžného opatření, kterým by soud dlužníku ustanovil předběžného insolvenčního správce a uložil dlužníkovi, že může nakládat s majetkovou podstatou pouze se souhlasem předběžného insolvenčního správce, a nařídil, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovali dlužníkovi, ale předběžnému insolvenčnímu správci, s e z a m í t á .

II. Soud ukládá věřiteli POTRUBNÍ SYSTÉMY s.r.o., IČO: 28607155, 735 32 Rychvald 1958 a věřiteli TERMOENGINEERING, s.r.o., IČO: 25318811, Čechyňská 419/14a, 602 00 Brno, aby ve lhůtě tří dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatili na účet zdejšího soudu číslo 3703-5720621/0710, variabilní symbol 4449217964, konstantní symbol 1148, společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč z návrhu na nařízení předběžného opatření.

Odůvodnění:

Insolvenčním návrhem, který byl soudu doručen dne 8.8.2014, se věřitel POTRUBNÍ SYSTÉMY s.r.o., IČO: 28607155, 735 32 Rychvald 1958 domáhal zjištění úpadku dlužníka GB Consulting, s.r.o., IČO: 29201705, Školní 94/6, 664 49 Ostopovice (dále jen dlužník ) a prohlášení konkursu na jeho majetek. Dne 30.1.2015 přistoupil do probíhajícího insolvenčního řízení věřitel Zdeněk Vavřina, IČO: 76324141, Jungmannova 1232/4, 697 01

Kyjov, a dne 6.2.2015 věřitel TERMOENGINEERING, s.r.o., IČO: 25318811, Čechyňská 419/14a, 602 00 Brno. Podáním ze dne 11.3.2015, které bylo soudu doručeno dne 11.3.2015, se věřitel POTRUBNÍ SYSTÉMY s.r.o., IČO: 28607155, 735 32 Rychvald 1958 a věřitel TERMOENGINEERING, s.r.o., IČO: 25318811, Čechyňská 419/14a, 602 00 Brno (dále jen navrhovatelé ) mimo jiné domáhali vydání předběžného opatření, kterým by soud dlužníku ustanovil předběžného insolvenčního správce a uložil dlužníkovi, že může nakládat s majetkovou podstatou pouze se souhlasem předběžného insolvenčního správce, a nařídil, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovali dlužníkovi, ale předběžnému insolvenčnímu správci.

V samotném návrhu na vydání předběžného opatření navrhovatelé pouze popsali dosavadní průběh insolvenčního řízení se svými výhradami k procesnímu postupu soudu a uvedli, že dlužník porušuje zákonem stanovené podmínky a vyvádí majetek z majetkové podstaty.

Podle ustanovení § 82 odst. 1 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle ustanovení § 82 odst. 2 IZ předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také: a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu.

Podle ustanovení § 82 odst. 3 IZ neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, může insolvenční soud z důvodů hodných zvláštního zřetele předběžným opatřením rovněž: a) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v době trvání moratoria, nebo b) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele i po okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku, anebo c) zakázat pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele.

Podle ustanovení § 82 odst. 4 IZ předběžné opatření uložením povinnosti složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu, lze nařídit jen na návrh dlužníka podaný při prvním úkonu, který dlužníku přísluší po podání insolvenčního návrhu, a jen tehdy, jestliže dlužník doloží, že mu vznik takové škody nebo jiné újmy zjevně hrozí. Jestliže však podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení lze očekávat, že dlužníkův úpadek bude osvědčen, insolvenční soud návrh na nařízení takového předběžného opatření zamítne. Přiměřeně se dále použijí ustanovení § 202 odst. 5 a 6 a ustanovení občanského soudního řádu o jistotě u předběžného opatření. Předběžné opatření podle odstavce 3 lze nařídit jen na návrh dlužníka, insolvenčního správce, věřitele, jehož se započtení týká, nebo osoby, která na tom má právní zájem.

Podle ustanovení § 82 odst. 5 IZ rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření podle odstavce 2 písm. b) nebo c) doručí insolvenční soud do vlastních rukou dlužníkovi, insolvenčnímu správci, osobě, která takový návrh podala, a insolvenčnímu navrhovateli. Předběžné opatření podle odstavce 3 doručí insolvenční soud do vlastních rukou dlužníkovi, insolvenčnímu správci, osobě, která takový návrh podala, a v případě, že se předběžné opatření vztahuje na pohledávky jednotlivých věřitelů, i těmto věřitelům. Jestliže insolvenční soud nenařídí předběžné opatření, doručí rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření podle odstavce 3 zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a osobě, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.) pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.

Podle ustanovení § 75a o.s.ř. návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.

Podle ustanovení § 75b odst. 1 o.s.ř. k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10 000 Kč a ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50 000 Kč. Dospěje-li předseda senátu k závěru, že složená jistota zjevně nepostačuje k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, vyzve navrhovatele bezodkladně, aby do 3 dnů složil doplatek jistoty ve výši, kterou stanoví s přihlédnutím k okolnostem případu. Podalo-li návrh na předběžné opatření více navrhovatelů, jsou povinni jistotu a doplatek jistoty složit společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 109 odst. 1, písm. c) IZ se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: c) výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

Podle ustanovení § 109 odst. 4 IZ účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku.

Podle ustanovení § 109 odst. 5 IZ nestanoví-li zákon u některého ze způsobů řešení úpadku jinak, trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení do skončení insolvenčního řízení, a jde-li o reorganizaci, do schválení reorganizačního plánu.

Podle ust. § 111 IZ nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem (odst. 1). Omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy22), k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Dále se omezení podle odstavce 1 nevztahuje na uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávek jim postavených na roveň (§ 169); tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné (odst. 2). Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu (odst. 3).

Podle ust. § 112 odst. 1 IZ insolvenční soud ustanoví předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111.

Podle ust. § 113 odst. 1 IZ je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Insolvenční soud se nejprve zabýval samotným návrhem na vydání předběžného opatření ze dne 11.3.2015 s tím, zda tento splňuje všechny zákonné náležitosti. Z výše uvedených ust. § 82 IZ a § 113 odst. 1 IZ vyplývá, že v dané věci může insolvenční soud vydat předběžné opatření i bez řádného návrhu ze strany navrhovatele. Současně pak za situace, kdy návrh na vydání předběžného opatření lze vydat i bez návrhu, není nutno zkoumat, zda jsou splněny podmínky ustanovení § 75b o.s.ř. Insolvenčnímu soudu tak za situace, kdy navrhovatel předběžného opatření nemá povinnost uhradit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by mohla předběžným opatřením vzniknout, nic nebrání v tom, aby se návrhem na vydání předběžného opatření zabýval i po stránce věcné.

Zásady civilního řízení se v otázce předběžných opatření řídí principem minimalizace zásahů do práv povinného. Omezení práv povinného by mělo přicházet do úvahy teprve v okamžiku, kdy existuje zcela důvodná a podložená obava, že povinný svým jednáním porušuje pravidla daná právní úpravou nebo vyvíjí snahu a činí kroky k porušování právní úpravy, která se týká konkrétní situace.

Na prvním místě je třeba uvést, že insolvenční soud při rozhodování o tom, zda v insolvenčním řízení nařídí předběžné opatření a dlužníkovi ustanoví předběžného správce a omezí dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou dle ust. § 113 IZ, vždy přihlíží k účelu insolvenčního zákona a cíli insolvenčního řízení. Soud proto musí hodnotit i to, zda k dosažení cíle sledovaného navrženým předběžným opatřením nepostačují instituty a omezení vyplývající z insolvenčního zákona (k tomu srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12.7.2012, č.j. 2 VSOL 416/2012-A-57, KSBR 24 INS 4403/2012). Také v případě předběžného opatření, jímž soud ustanovuje předběžného správce v souvislosti s vydáním předběžného opatření dle § 113 IZ, musí být podkladem takového opatření konkrétní poznatky svědčící o potřebě zjistit a zajistit rozsah majetkové podstaty ještě předtím, než dojde k rozhodnutí o úpadku a ustanovení insolvenčního správce, který se této činnosti v rámci své působnosti ujme, nebo tu musí být poznatky o jiných stejně závažných důvodech, jež předběžné opatření odůvodňují. Nutno zdůraznit, že účelem činnosti předběžného insolvenčního správce zásadně není opatřit skutkový podklad potřebný pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu, tedy pro zkoumání existence splatné pohledávky navrhovatele za dlužníkem (nebo jiných jeho věřitelů) či zkoumání dlužníkova úpadku (k tomu srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29.5.2012, č.j. 3 VSPH 653/2012-A-150, MSPH 91 INS 4684/2011).

V předmětné věci soud dospěl k závěru, že návrh navrhovatelů postrádá vylíčení konkrétních skutečností svědčících o reálném nebezpečí změn v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, tedy takových nežádoucích změn, jež přesahují rámec dlužníkova běžného nakládání s majetkovou podstatou dle § 111 odst. 2 IZ a k jejichž eliminaci zákonná omezení vyplývající z § 111 odst. 1 IZ (jejichž nerespektování je spojeno s neúčinností dlužníkových právních úkonů dle odstavce 3) zjevně nepostačují. S ohledem na skutečnost, že navrhovatelé ve svém návrhu na vydání předběžného opatření neuvedli a nedoložili žádné konkrétní skutečnosti, které by vydání navrhovaného předběžného opatření odůvodňovaly, dospěl soud k závěru, že tento návrh není důvodný. Z výše uvedeného důvodu insolvenční soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení a tento návrh zamítl.

Povinnost k úhradě soudního poplatku v částce 1.000 Kč, která byla stanovena ve výroku II. tohoto usnesení, navrhovatelům plyne z ust. § 4 odst. 1 písm. h) zákona č.

549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a položky 5 Sazebníku soudních poplatků.

Poučení: Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Je-li s doručením písemnosti, pro kterou zákon stanoví zvláštní způsob doručení, spojen začátek běhu lhůty k podání opravného prostředku nebo k jinému procesnímu úkonu, začíná lhůta běžet ode dne, kdy byla písemnost doručena adresátu zvláštním způsobem (ust. § 74 odst. 2 IZ).

Krajský soud v Brně dne 16. března 2015

Za správnost vyhotovení: Mgr. Martin Boháček, v. r. Zdeňka Dozrálová samosoudce