KSBR 44 INS 18143/2016-A-14
Na všech podáních v této věci uveďte: Jednací číslo: KSBR 44 INS 18143/2016-A-14

USNESENÍ

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Boháčkem v insolvenční věci dlužníka: Martin anonymizovano , anonymizovano , IČO 60686847, Sídl. Svobody 3575/76, 796 01 Prostějov,

o návrhu soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno-město Mgr. Jaroslava Homoly, se sídlem Hlinky 41/104, 603 00 Brno, na nařízení předběžného opatření

takto:

I. Soud nařizuje předběžné opatření, kterým se umožňuje soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Brno-město Mgr. Jaroslavu Homolovi, se sídlem Hlinky 41/104, 603 00 Brno provést již nařízenou exekuci vedenou u tohoto exekutorského úřadu pod sp. zn. 030 EX 12546/14, a to prodejem nemovitostí dlužníka-č. jednotky 3575/24, byt v budově Prostějov, č.p. 3575, bytový dům (LV 11538) stojící na parcele č. 6169/123 (LV 11538), a podíl na společných částech domu a pozemku ve výši 55/1376, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov na LV 12790 pro katastrální území a obec Prostějov, s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením těchto nemovitostí dlužníka byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.deponován na účtu u soudního exekutora do doby, než bude možné takto získaný výtěžek exekuce vydat insolvenčnímu správci do majetkové podstaty insolvenčního řízení dlužníka, nebo než pominou účinky dle ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona.

II. Soud ukládá navrhovateli předběžného opatření-soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Brno-město Mgr. Jaroslavu Homolovi, se sídlem Hlinky 41/104, 603 00 Brno, aby ve lhůtě tří dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil na účet zdejšího soudu číslo 3703-5720621/0710, variabilní symbol 4449181436, isir.justi ce.cz

konstantní symbol 1148, soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč z návrhu na nařízení předběžného opatření.

Odůvodnění:

Insolvenčním návrhem, který byl soudu doručen dne 4.8.2016, se dlužník Martin anonymizovano , anonymizovano , IČO 60686847, Sídl. Svobody 3575/76, 796 01 Prostějov (dále jen dlužník ) domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek.

Podáním ze dne 6.10.2016, které bylo soudu doručeno dne 7.10.2016, se soudní exekutor Exekutorského úřadu Brno-město Mgr. Jaroslav Homola, se sídlem Hlinky 41/104, 603 00 Brno (dále jen navrhovatel ) domáhal vydání předběžného opatření, kterým by insolvenční soud umožnil exekutorovi za trvání účinků zahájeného insolvenčního řízení ve věci dlužníka provedení exekuce zpeněžením nemovitého majetku dlužníka, který je specifikován ve výroku I. tohoto usnesení.

V návrhu na vydání předběžného opatření jeho navrhovatel uvedl, že dne 25.4.2014 bylo na návrh Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, IČO: 41197518 zahájeno exekuční řízení vůči dlužníkovi, přičemž Okresním soudem v Prostějově byl vedením exekuce pověřen navrhovatel. Jedná se o pravomocnou exekuci (doložka o provedení exekuce byla do rejstříku zahájených exekucí zapsána dne 5.7.2014). Z důvodu nesplácení vymáhané pohledávky a absence jiného majetku dlužníka rozhodl navrhovatel o provedení exekuce prodejem nemovitostí dlužníka, které jsou specifikovány ve výroku I. tohoto usnesení. Cena tohoto majetku byla stanovena na základě znaleckého posudku usnesením č.j. 030 EX 12546/14-77, které nabylo právní moci dne 5.8.2015. Ještě před vydáním dražební vyhlášky na sebe dne 24.8.2015 podal dlužník insolvenční návrh, přičemž řízení vedené o tomto návrhu u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 32 INS 21458/2015 bylo dne 8.12.2015 pro zpětvzetí insolvenčního návrhu ze strany dlužníka zastaveno. Dne 18.12.2015 navrhovatel vydal dražební vyhlášku č.j. 030 EX 12546/14-93, kterou byla stanoven termín dražby na 4.2.2016. Dne 18.1.2016 na sebe podal dlužník druhý insolvenční návrh, přičemž řízení o tomto návrhu bylo u Krajského soudu v Brně vedeno pod sp. zn. KSBR 44 INS 904/2016 a bylo zastaveno pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Před tím, než nařídil navrhovatel nový termín dražebního jednání, podal na sebe dlužník třetí insolvenční návrh, přičemž řízení o tomto návrhu bylo u Krajského soudu v Brně vedeno pod sp. zn. KSBR 44 INS 9468/2016 a opětovně bylo zastaveno pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Dne 18.7.2016 nařídil navrhovatel usnesením č.j. 030 EX 12546/14-146 termín dražby na 22.8.2016, dlužník však dne 4.8.2016 podal čtvrtý insolvenční návrh ve své věci, který je aktuálně u Krajského soudu v Brně projednáván pod sp. zn.. S ohledem na průběh předchozích insolvenčních řízení ve věci dlužníka byl nový termín dražby stanoven navrhovatrelem na 19.9.2016 a následně na 17.10.2016. V rámci exekučního řízení dlužník nepodal návrh na zastavení exekuce či její odklad ani odvolání do některého z rozhodnutí navrhovatele a ani se nepokusil exekuci jakýmkoliv konstruktivním způsobem řešit. Navrhovatel je toho názoru, že jediným důvodem podání insolvenčního návrhu ze strany dlužníka je snaha zamezit zpeněžení jeho nemovitého majetku, na což usuzuje ze skutečnosti, že se jedná již o čtvrtý dlužníkem podaný insolvenční návrh před nařízeným dražebním jednáním, přičemž řízení o všech jeho předchozích návrzích byla zastavena. Dle navrhovatele jsou zde na základě výše uvedeného dány důvody hodné zvláštního zřetele, aby insolvenční soud předběžným opatřením omezil účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, neboť skutečným důvodem, podání insolvenčního návrhu ze strany dlužníka je pouze zamezení prodeje jeho majetku, k čemuž tento zneužívá právo a dále v důsledku toho dochází ke zbytečnému zatížení insolvenčních soudů zjevně obstrukčním insolvenčním řízením. Navrhovatelem podaný návrh na vydání předběžného opatření je i v souladu se společným zájmem věřitelů dlužníka, jelikož v případě, že po zpeněžení majetku bude zjištěn úpadek dlužníka, bude navrhovatel povinen výtěžek zpeněžení vydat insolvenčnímu správci a věřitelé budou uspokojeni stejně, jako by došlo ke zpeněžení majetku v rámci insolvenčního řízení, jelikož insolvenční soud může předběžné opatření omezit pouze na možnost provedení dražby a nikoliv již na provedení rozvrhu v rámci exekučního řízení.

Ke svému návrhu na vydání předběžného opatření navrhovatel připojil výpis z katastru nemovitostí dlužníka ze dne 14.9.2016, usnesení Okresního soudu v Prostějově č.j. 35 EXE 879/2014-13 ze dne 14.5.2014 (pověření soudního exekutora vedením exekuce), usnesení soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly ze dne 1.7.2015, č.j. 030 EX 12546/14-77, o určení předmětu exekuce, usnesení soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly ze dne 18.12.2015, č.j. 030 EX 12546/14-93, dražební vyhláška, usnesení soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly ze dne 18.7.2016, č.j. 030 EX 12546/14-146, dražební vyhláška, usnesení soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly ze dne 17.8.2016, č.j. 030 EX 12546/14-158, o odročení dražby a usnesení soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly ze dne 14.9.2016, č.j. 030 EX 12546/14-164, o odročení dražby.

Podle ustanovení § 82 odst. 1 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle ustanovení § 82 odst. 2 IZ předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také: a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu.

Podle ustanovení § 82 odst. 3 IZ neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, může insolvenční soud z důvodů hodných zvláštního zřetele předběžným opatřením rovněž: a) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v době trvání moratoria, nebo b) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele i po okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku, anebo c) zakázat pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele.

Podle ustanovení § 82 odst. 4 IZ předběžné opatření uložením povinnosti složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu, lze nařídit jen na návrh dlužníka podaný při prvním úkonu, který dlužníku přísluší po podání insolvenčního návrhu, a jen tehdy, jestliže dlužník doloží, že mu vznik takové škody nebo jiné újmy zjevně hrozí. Jestliže však podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení lze očekávat, že dlužníkův úpadek bude osvědčen, insolvenční soud návrh na nařízení takového předběžného opatření zamítne. Přiměřeně se dále použijí ustanovení § 202 odst. 5 a 6 a ustanovení občanského soudního řádu o jistotě u předběžného opatření. Předběžné opatření podle odstavce 3 lze nařídit jen na návrh dlužníka, insolvenčního správce, věřitele, jehož se započtení týká, nebo osoby, která na tom má právní zájem.

Podle ustanovení § 82 odst. 5 IZ rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření podle odstavce 2 písm. b) nebo c) doručí insolvenční soud do vlastních rukou dlužníkovi, insolvenčnímu správci, osobě, která takový návrh podala, a insolvenčnímu navrhovateli. Předběžné opatření podle odstavce 3 doručí insolvenční soud do vlastních rukou dlužníkovi, insolvenčnímu správci, osobě, která takový návrh podala, a v případě, že se předběžné opatření vztahuje na pohledávky jednotlivých věřitelů, i těmto věřitelům. Jestliže insolvenční soud nenařídí předběžné opatření, doručí rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření podle odstavce 3 zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a osobě, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.) pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.

Podle ustanovení § 75a o.s.ř. návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.

Podle ustanovení § 75b odst. 1 o.s.ř. k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10 000 Kč a ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50 000 Kč. Dospěje-li předseda senátu k závěru, že složená jistota zjevně nepostačuje k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, vyzve navrhovatele bezodkladně, aby do 3 dnů složil doplatek jistoty ve výši, kterou stanoví s přihlédnutím k okolnostem případu. Podalo-li návrh na předběžné opatření více navrhovatelů, jsou povinni jistotu a doplatek jistoty složit společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 109 odst. 1, písm. c) IZ se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: c) výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

Podle ustanovení § 109 odst. 4 IZ účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku.

Podle ustanovení § 109 odst. 5 IZ nestanoví-li zákon u některého ze způsobů řešení úpadku jinak, trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení do skončení insolvenčního řízení, a jde-li o reorganizaci, do schválení reorganizačního plánu.

Podle ustanovení § 109 odst. 5 IZ k rozhodnutím a opatřením přijatým při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c) se v insolvenčním řízení nepřihlíží. Je-li to nezbytné k naplnění účelu insolvenčního řízení, může insolvenční soud kdykoli i bez návrhu pozastavit vykonatelnost nebo odložit právní moc rozhodnutí nebo opatření přijatých při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c); může také zakázat přijetí rozhodnutí nebo opatření připravovaných při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c). Proti rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé mohou podat odvolání účastníci řízení o výkon rozhodnutí nebo exekučního řízení; těmto osobám, jakož i orgánu nebo osobě, která rozhodnutí nebo opatření při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce přijala nebo připravovala, se rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé doručuje zvlášť.

Insolvenční soud se nejprve zabýval samotným návrhem na vydání předběžného opatření ze dne 6.10.2016 s tím, zda tento splňuje všechny zákonné náležitosti. Z výše uvedených ustanovení § 82 IZ vyplývá, že v dané věci může insolvenční soud vydat předběžné opatření i bez řádného návrhu ze strany navrhovatele. Současně pak za situace, kdy návrh na vydání předběžného opatření lze vydat i bez návrhu, není nutno zkoumat, zda jsou splněny podmínky ustanovení § 75b o.s.ř. Insolvenčnímu soudu tak za situace, kdy navrhovatel předběžného opatření nemá povinnost uhradit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by mohla předběžným opatřením vzniknout, nic nebrání v tom, aby se návrhem na vydání předběžného opatření zabýval i po stránce věcné.

Zásady civilního řízení se v otázce předběžných opatření řídí principem minimalizace zásahů do práv povinného. Omezení práv povinného by mělo přicházet do úvahy teprve v okamžiku, kdy existuje zcela důvodná a podložená obava, že povinný svým jednáním porušuje pravidla daná právní úpravou nebo vyvíjí snahu a činí kroky k porušování právní úpravy, která se týká konkrétní situace.

Insolvenční soud z návrhu na vydání předběžného opatření zjistil, že skutečnosti, které uvádí navrhovatel předběžného opatření jsou doloženy listinnými důkazy, jež navrhovatel předběžného opatření ke svému návrhu připojil, přičemž tyto jsou zveřejněny spolu s návrhem na vydání předběžného opatření v insolvenčním rejstříku pod sp. zn. KSBR 44 INS 18143/2016 na č.l. A-13 a insolvenční soud na ně pro stručnost odkazuje. V uvedeném případě insolvenční soud zejména zkoumal, zda jsou zde dány důvody hodné zvláštního zřetele pro rozhodnutí o předběžném opatření a zároveň, zda uvedené omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení nebude odporovat společnému zájmu věřitelů. Novelou insolvenčního zákona č. 334/2012 Sb. účinnou od 1.11.2012 byly do ustanovení § 82 IZ doplněny další důvody pro vydání předběžného opatření tak, že insolvenční soud má možnost z důvodů zvláštního zřetele hodných předběžným opařením způsobem stanoveným v předběžném opatření omezit některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v ust. § 109 odst. 1 IZ. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 334/2012 Sb. je rozšíření pravomocí insolvenčního soudu při vydávání předběžných opatření jedním z opatření, jež mají přispět k efektivnímu zásahu soudu proti pokusům zneužít transparentnosti insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením s tím, že přitom může jít o záměr sledovaný dlužníkem nebo jeho věřiteli (blokace exekučních řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně). Podle důvodové zprávy se přiznává insolvenčnímu soudu v § 82 písm. b) IZ možnost z důvodů zvláštního zřetele hodných předběžným opatřením, způsobem stanoveným v předběžném opatření, např. povolit v exekuci dokončení exekuce s omezením nastaveným tak, aby např. výtěžek dosaženého zpeněžení majetku bylo po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici v tomto řízení. Vrchní soud v Olomouci ve svém usnesení ze dne 19.7.2013, č.j. KSOS 25 INS 8199/2013, 3 VSOL 355/2013-A19 uvedl argumenty, které jsou platné i pro nařízení tohoto předběžného opatření. V případě dlužníka se jedná již o čtvrté insolvenční řízení, které je v jeho věci vedeno, přičemž první insolvenční řízení v jeho věci byl zastaveno pro zpětvzetí insolvenčního návrhu (usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 32 INS 21458/2015-A-16 ze dne 3.12.2015), druhé insolvenční řízení v jeho věci byl zastaveno pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení (usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 44 INS 904/2016-A-12 ze dne 18.3.2016) a třetí insolvenční řízení v jeho věci byl také zastaveno pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení (usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 44 INS 9468/2016-A-13 ze dne 10.6.2016). Probíhající stávající insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh dlužníka dne 4.8.2016, přičemž na 22.8.2016 bylo v rámci exekučního řízení nařízeno dražební jednání. Insolvenční soud má důvodné pochybnosti o tom, zda podaný insolvenční návrh je míněn skutečně vážně, když byl dlužníkem podán opět krátce před termínem nařízené dražby, přičemž dlužník si musí být vědom toho, že (po odstranění vad insolvenčního návrhu) bude i v rámci tohoto řízení s ohledem na skutečnost, že navrhuje řešit svůj úpadek konkursem, vyzván ke složení zálohy na náklad insolvenčního řízení ve výši

50.000,-Kč, kterážto povinnost mu byla uložena i v rámci předchozích dvou řízení, přičemž její nesplnění bylo důvodem zastavení těchto řízení. Dle insolvenčního soudu navrhované předběžné opatření neodporuje společnému zájmu věřitelů, kterým je bezesporu zájem na co nejvyšším a nejrychlejším uspokojení jejich pohledávek a na hospodárnosti insolvenčního řízení. V exekučním řízení je vše připraveno k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí. Je tak možné dosáhnout zpeněžení nemovitých věcí dlužníka ještě před tím, než bude zjištěn úpadek dlužníka a ustanoven insolvenční správce, a tomu bude pak možné vydat výtěžek. Ke zpeněžení předmětného majetku by došlo tak jako tak i v insolvenčním řízení. Předběžné opatření tedy povede pouze k mnohem rychlejšímu uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení. Soudní exekutor v případě zjištění úpadku musí výtěžek exekuce vydat insolvenčnímu správci v souladu s ustanovením § 46 odst. 7 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. K transparentnosti dražby prováděné soudním exekutorem hovoří rozsáhlá publicita těchto dražeb. Podle ust. § 2 písm. j) IZ společným zájmem věřitelů je zájem nadřazený jejich jednotlivým zájmům, je-li jeho cílem, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby řešení úpadku; tím není dotčeno zákonem zaručené zvláštní postavení některých věřitelů. Podle názoru insolvenčního soudu zvláštní postavení zajištěných věřitelů nebude rozhodnutím dotčeno, neboť předmětná exekuce byla zahájena pro uspokojení pohledávky zajištěného věřitele dlužníka a vzhledem k tomu, že výtěžek zpeněžení nebude rozvrhnut věřitelům v rámci exekučního řízení, nýbrž bude po dobu probíhajícího insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.k dispozici v tomto řízení, nebudou rozhodnutím soudu jakýmkoliv způsobem poškozeni či znevýhodněni další zajištění věřitelé ani nezajištění věřitelé. Je v zájmu všech věřitelů dokončit dražbu majetku dlužníka a získat do majetkové podstaty co nejvíce finančních prostředků k uspokojení dlužníkových závazků v co nejkratší době, bez vzniku dalších nákladů na správu a nákladů na zpeněžení. Bude-li o insolvenčním návrhu rozhodnuto jiným způsobem než prohlášením úpadku dlužníka, předběžné opatření zamezí neefektivním průtahům při zpeněžování dlužníkova majetku a narůstání pohledávek zajištěných věřitelů o další příslušenství pohledávky. Z insolvenčního spisu má tedy soud za osvědčené, že jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele pro rozhodnutí o předběžném opatření, kdy soud může omezit prostřednictvím předběžného opatření účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, uvedené v ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ a zároveň uvedené opatření nebude odporovat společnému zájmu věřitelů. Předběžným opatřením nemůže být poškozen žádný věřitel, ani dlužník, neboť i vzhledem k navrhovanému způsobu řešení úpadku dlužníka (konkurs) je zřejmé, že zpeněžení nemovitostí by bylo nevyhnutelným krokem k uspokojení závazků dlužníka i v insolvenčním řízení.

Povinnost k úhradě soudního poplatku v částce 1.000 Kč navrhovateli předběžného opatření plyne z ust. § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a položky 5 Sazebníku soudních poplatků.

Z ustanovení § 11 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, nevyplývá, že by soudní exekutor při podání návrhu na nařízení předběžného opatření byl od soudního poplatku osvobozen. Podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích je od poplatku osvobozena Česká republika a státní fondy a podle odstavce třetího tohoto zákonného ustanovení se toto osvobození podle písm. a) vztahuje i na návrh na nařízení předběžného opatření. Podle odvolacího soudu při podání návrhu na nařízení předběžného opatření soudní exekutor nepůsobí jako státní orgán a nevykonává část pravomocí, které na něj byly Českou republikou delegovány zákonem č. 120/2001Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů. Z ustanovení § 28 exekučního řádu totiž jednoznačně vyplývá, že úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu v průběhu vedení exekuce. Z ustanovení § 52 odst. 2 exekučního řádu pak jednoznačně vyplývá, že nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které jsou svěřeny občanským soudním řádem a dalšími právními předpisy soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu při provedení výkonu rozhodnutí . I z tohoto ustanovení je tedy zřejmé, že se jedná pouze o takové úkony, které vyplývají z provádění samotné exekuce s poukazem na provádění výkonu rozhodnutí soudem. Podání návrhu na nařízení předběžného opatření v insolvenčním řízení podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona, s cílem omezit účinky spojené insolvenčním zákonem se zahájením insolvenčního řízení v tom smyslu, aby exekutor mohl provést nařízenou exekuci, však není úkonem, který by byl exekutorem prováděn při provádění exekuce podle exekučního řádu. Nelze tedy vycházet z toho, že při podání takového návrhu by byl soudní exekutor státním orgánem při výkonu exekuční činnosti. Z tohoto důvodu měl soud prvního stupně uložit navrhovateli předběžného opatření povinnost k zaplacení soudního poplatku (§ 4 odst. 1 písm. h/ zákona o soudních poplatcích) [usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22.1.2015, č.j. KSBR 44 INS 30294/2014, 2 VSOL 1374/2014-A-16].

Vzhledem k výše uvedeným důvodům soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Je-li s doručením písemnosti, pro kterou zákon stanoví zvláštní způsob doručení, spojen začátek běhu lhůty k podání opravného prostředku nebo k jinému procesnímu úkonu, začíná lhůta běžet ode dne, kdy byla písemnost doručena adresátu zvláštním způsobem (ust. § 74 odst. 2 IZ).

Krajský soud v Brně dne 11. října 2016

Mgr. Martin Boháček, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Miroslava Jankůjová, DiS.