KSBR 40 INS 9347/2010
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSBR 40 INS 9347/2010 29 NSýR 42/2013-A-94

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenní vČci dlužníka KLIMINVEST CZ a. s., se sídlem v BrnČ, Štefánikova 131/61, PSý 612 00, identifikaní íslo osoby 27661971, zastoupeného Mgr. Tomášem Pelíškem, advokátem, se sídlem v BrnČ, Bašty 416/8, PSý 602 00, vedené u Krajského soudu v BrnČ pod sp. zn. KSBR 40 INS 9347/2010, o insolvenním návrhu vČ itel 1/ Miroslava Trojáka, narozeného 6. srpna 1956, bytem v RadimČ i 22, PSý 569 07, zastoupeného JUDr. Janou Gregorovou, advokátkou, se sídlem v BrnČ, Ostrá 2828/18 a 2/ 1. ýERNOPOLNÍ s. r. o., se sídlem v BrnČ-KrálovČ Poli, Volfova 2131/8, PSý 612 00, identifikaní íslo osoby 63481405, zastoupeného JUDr. René Huškem, advokátem, se sídlem v BrnČ, Dvo ákova 635/4, PSý 602 00, o dovolání druhého insolvenního navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. února 2013, . j., 2 VSOL 724/2012-A-85, takto:

I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad dovolacího ízení.

Od vodnČní:

Usnesením ze dne 2. srpna 2012, . j.-A-72, zamítl Krajský soud v BrnČ (dále též jen insolvenní soud ) insolvenní návrh (ze 17. srpna 2010), jímž se vČ itelé 1/ Miroslav Troják a 2/ 1. ýERNOPOLNÍ s. r. o. domáhali osvČdení úpadku dlužníka KLIMINVEST CZ a. s. (bod I. výroku) a uložil každému z insolvenních navrhovatel zaplatit dlužníku na náhradČ náklad insolvenního ízení ástku 6.300 K (bod II. výroku). Šlo o druhé rozhodnutí insolvenního soudu o insolvenním návrhu, když usnesení ze dne 21. b ezna 2011, . j.-A-36, jímž insolvenní soud insolvenní návrh též zamítl, zrušil Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 1. prosince 2011,, 2 VSOL 236/2011-A-56, a vČc vrátil insolvennímu soudu k dalšímu ízení. Insolvenní soud se nejprve zabýval aktivní vČcnou legitimací insolvenních navrhovatel (tím, zda doložili své splatné pohledávky v i dlužníku). Ve vztahu k prvnímu insolvennímu navrhovateli pak uzav el, že jeho pohledávka zanikla po zahájení insolvenního ízení tím, že ástku odpovídající jeho pohledávce složil dlužník do úschovy u soudu.

OhlednČ tvrzené pohledávky druhého insolvenního navrhovatele vyšel insolvenní soud z toho, že: 1/ Dlužník jako objednatel uzav el s druhým insolvenním navrhovatelem jako zhotovitelem dne 16. kvČtna 2007 smlouvu o dílo (dále jen smlouva o dílo ) podle zákona . 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ), jejíž rozhodující ustanovení znČjí následovnČ: -bod II.5.: Objednatel se zavazuje dílo podle odst. II. 1. p evzít a zaplatit zhotoviteli sjednanou cenu za jeho provedení dle podmínek obsažených dále ve smlouvČ. -bod VI. 10.: Zhotovitel je plnČ srozumČn se skuteností, že objednatel bude veškeré finanní závazky (vyjma první úhrady 250.000 K + 19% da z p idané hodnoty, bod VI. 1. smlouvy) plynoucí z této smlouvy zcela hradit z finanních prost edk poskytnutých úvČrující bankou a že v tomto smyslu budou finanní závazky zaplaceny až po erpání p íslušných finanních ástek z banky. Objednatel je tak povinen p i dodržení smluvních ujednání ze strany zhotovitele uhradit jednotlivé platby za dílo neprodlenČ po obdržení prost edk z banky, ímž se odkládá splatnost ástek. 2/ Podáním datovaným 17. íjna 2008, adresovaným dlužníku a oznaeným jako Odstoupení od smlouvy , vytkl druhý insolvenní navrhovatel dlužníku, že ke dni vyhotovení p ípisu neuhradil fakturu . 080005 ze dne 19. kvČtna 2008 vystavenou na ástku 1.190.000 K, splatnou dne 17. ervna 2008, dále uvedl, že ustanovení smlouvy o dílo o posunutí splatnosti vyútovaných ástek do doby erpání úvČru schváleného úvČrující bankou je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a dovolal se jeho neplatnosti. Poukázal rovnČž na to, že dlužníku stanovil dodatenou lh tu k p edložení platné smlouvy o úvČru nebo (v témže termínu 10. zá í 2008) ke složení finanní jistoty v ástce 3.120.000 K. Jelikož se tak nestalo, druhý insolvenní navrhovatel odstupuje od smlouvy o dílo pro prodlení dlužníka (objednatele) s úhradou ceny díla a pro neposkytnutí dostateného zajištČní plnČní závazku dlužníkem a dovolává se ustanovení § 548 odst. 2 obch. zák. v tom smyslu, že mu náleží cena, na kterou má nárok na základČ smlouvy, a která po odpotu poskytnuté zálohy iní celkem 6.752.100 K vetnČ 19% danČ z p idané hodnoty. Druhý insolvenní navrhovatel pak tímto podáním též vyzval dlužníka, aby vrátil veškerou projektovou dokumentaci, jelikož po odstoupení od smlouvy o dílo ji není oprávnČn využívat. Na tomto základČ insolvenní soud uzav el, že: 1/ Smlouva o dílo je platná, vetnČ ujednání o odkladu splatnosti ceny díla nebo jeho ásti. Proto nebyly též splnČny podmínky pro odstoupení od smlouvy o dílo z d vodu tvrzeného druhým insolvenním navrhovatelem (dle § 548 odst. 2 obch. zák.), jelikož dlužník nebyl v prodlení. 2/ Nebyly rovnČž splnČny podmínky pro postup podle ustanovení § 326 obch. zák., které upravuje tzv. synallagmatické závazky (závazky, v nichž povinnost plnit je podmínČna souasným protiplnČním). Ustanovení § 326 obch. zák. dopadá na závazky s r znou dobou plnČní s tím, že podle jeho odstavce 1 p edpokladem práva jedné ze stran odep ít plnČní je existence pozdČji splatného vzájemnČ podmínČného závazku druhé strany. V posuzované vČci však ze smlouvy o dílo nevyplývá, že by závazek dlužníka zaplatit druhému insolvennímu navrhovateli dokonenou etapu díla byl jakkoli vzájemnČ podmínČn nČjakým pozdČji splatným závazkem druhého insolvenního navrhovatele. 3/ Mezi úastníky ízení nebylo sporu o tom, že druhý insolvenní navrhovatel jako zhotovitel dílo nedokonil. Dílo dokonil jiný subjekt, ímž se splnČní závazku druhým 29 NSýR 42/2013 insolvenním navrhovatelem stalo nemožným, ehož d sledkem je zánik závazku s právem druhého insolvenního navrhovatele na vrácení poskytnutého plnČní ve smyslu ustanovení § 351 odst. 2 obch. zák. (za použití ustanovení § 354 obch. zák.). Vzhledem k ástenému provedení díla druhým insolvenním navrhovatelem by dlužníku vzniklo bezd vodné obohacení p ijetím plnČní na základČ právního d vodu, který odpadl. P i neplatném odstoupení od smlouvy o dílo spoívá obohacení objednatele (dlužníka) ve zhotovení díla zhotovitelem (druhým insolvenním navrhovatelem). Vzhledem k tomu, že dlužník není schopen vrátit plnČní p ijaté v podobČ výkon (provedení projektové dokumentace, která sloužila jako podklad pro vydání správních rozhodnutí), které je nehmotného charakteru, byl by povinen vrátit bezd vodné obohacení v penČžité formČ. Stanovení konkrétní výše bezd vodného obohacení se pak opírá o ocenČní prospČchu, který dlužníkovi vznikl. Majetkovým vyjád ením tohoto prospČchu není penČžitá ástka, která odpovídá ástce vynaložené na zhotovení díla, ale penČžitá náhrada odpovídající skutenému majetkovému prospČchu objednatele díla. Tato výše je sporná, když projektová dokumentace zhotovená druhým insolvenním navrhovatelem byla podkladem pro vydání rozhodnutí stavebního ú adu, které dlužník nezbytnČ pot eboval pro uskutenČní svého podnikatelského zámČru, dlužník však byl nucen projektovou dokumentaci vrátit a pokraovat s jiným smluvním partnerem. ZodpovČzení otázky jaké jsou vzájemné nároky dlužníka a druhého insolvenního navrhovatele vČ itele tak zcela p ekrauje rámec insolvenního ízení. K prokázání tČchto skuteností by totiž insolvenní soud musel provádČt rozsáhlé dokazování, a to takovými d kazními prost edky jako jsou výslech svČdk , úastník , znalecký posudek apod. 4/ Vzhledem k závČr m plynoucím z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSýR 30/2009, uve ejnČného pod íslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 14/2011) [usnesení je-stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČná níže-dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], má insolvenní soud za to, že námitky uplatnČné dlužníkem proti pohledávce druhého insolvenního navrhovatele a zjištČní insolvenního soudu zpochyb ují tvrzenou pohledávku druhého insolvenního navrhovatele do té míry, že ji nelze mít za osvČdenou a souasnČ naznaený rozsah dokazování, které by bylo nutno dále vést o pohledávce druhého insolvenního navrhovatele, je již mimo rámec insolvenního ízení; vyvstalé otázky by mohly být s konenou platností vy ešeny pouze v ízení sporném. K odvolání druhého insolvenního navrhovatele Vrchní soud v Olomouci v záhlaví oznaeným usnesením potvrdil usnesení insolvenního soudu v ásti výroku I. kterou byl zamítnut insolvenní návrh tohoto insolvenního navrhovatele a v ásti II. výroku , kterou bylo rozhodnuto o nákladech ízení mezi tímto insolvenním navrhovatelem a dlužníkem (první výrok). Dále rozhodl, že žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad odvolacího ízení (druhý výrok). Odvolací soud poukázal na to, že skutkový stav vČci nebyl mezi úastníky odvolacího ízení sporný a v rozhodnutí jej nejprve shrnul (vetnČ reprodukce dalších ástí smlouvy o dílo), naež-vycházeje z ustanovení § 105 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon), a z ustanovení § 326 a § 548 obch. zák.-dospČl k následujícím závČr m: 1/ Odvolací soud se shoduje s insolvenním soudem v názoru, že ujednání obsažené v bodu VI. smlouvy o dílo je platné. Nešlo o odchylku od úpravy obsažené v ustanovení § 548 odst. 1 obch. zák.; na podmínku erpání úvČrových prost edk dlužníkem byla smluvními stranami vázána jen splatnost ceny díla. Šlo o odkládací podmínku splatnosti ceny díla , nejistou, nikoli však nemožnou; proto nem že jít o absolutnČ neplatné ujednání, a chybí urení okamžiku, kdy se tato podmínka stává nesplnitelnou [§ 36 odst. 1 zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku (dále též jen ob. zák. )]. 2/ Odvolatel v poukaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. íjna 2008, sp. zn. 32 Cdo 2999/2008 (jde o rozsudek) k otázce tzv. etČzových plateb nemá odvolací soud za p iléhavý, s tím, že dohoda o odkládací podmínce vyplývá ze smlouvy o dílo zcela jasnČ a odvolatel byl srozumČn (dle bodu VI. 10. smlouvy o dílo) s odložením splatnosti ceny díla a nevyužil možnost sjednat si odstoupení od smlouvy o dílo pro p ípad, že v urené lh tČ po provedení dílích ástí díla dlužník nebude erpat úvČrové prost edky. 3/ V situaci, kdy stranami smluvního vztahu jsou profesionálové (podnikatelé) a vztah se týká jejich podnikatelské innosti, by závČr o neplatnosti uritČ sjednané odkládací podmínky splatnosti podle § 39 ob. zák. byl v rozporu jak s principem smluvní volnosti a autonomie v le smluvních stran (lánek 2 a 4 Listiny základních práv a svobod-dále jen Listina ), tak s obecným principem pacta sunt servanda . 4/ Odvolatel netvrdil, ani nedoložil, že došlo ke zma ení podmínky (že se stala nesplnitelnou), když v odvolání jen obecnČ tvrdil, že dlužník podmínky pro erpání úvČru dosud nesplnil. 5/ Odvolací soud proto shodnČ s insolvenním soudem dospČl k závČru, že splatnost ceny dílích ástí díla byla dohodnuta s odkládací podmínkou erpání úvČru a odvolatel nemČl 24. íjna 2008 (kdy bylo dlužníku dorueno jeho odstoupení od smlouvy o dílo) splatnou pohledávku v i dlužníku, s jejíž úhradou by dlužník byl v prodlení. Ke zrušení závazk ze smlouvy o dílo podle § 548 odst. 2 obch. zák. nedošlo a odvolatel nedoložil splatnou pohledávku z titulu ceny dílích ástí díla podle tohoto ustanovení. 6/ Co do tvrzení, že závazky ze smlouvy o dílo zanikly podle § 326 odst. 2 obch. zák., souhlasí odvolací soud se závČrem insolvenního soudu, že zrušení závazk tímto zp sobem není možné, jelikož ze smlouvy o dílo neplyne vzájemná podmínČnost závazk s r znou dobou plnČní. 7/ Odvolací soud se neztotož uje se závČrem insolvenního soudu, že po dokonení díla jiným subjektem zanikl smluvní vztah pro nemožností plnČní. Tímto zp sobem mohly zaniknout jen dílí závazky smluvních stran dle bod II. 4. a VI. 4. 5. smlouvy o dílo. 8/ Odvolatel tedy sice doložil vznik nároku na zaplacení ceny dílích ástí díla, nedoložil však splatnost pohledávky (odloženou smluvnČ do doby erpání úvČru dlužníkem). 9/ V závČru, že odvolatel nedoložil aktivní legitimaci k podání insolvenního návrhu, se odvolací soud ztotožnil s insolvenním soudem, by d vod nedoložení spat uje pouze v nedoložení splatnosti pohledávky. 10/ K námitce odvolatele, že nemá-li pohledávku z titulu smluvního závazku, má p inejmenším pohledávku z titulu plnČní z bezd vodného obohacení (ze zaniklého smluvního vztahu dle § 351 obch. zák.), odvolací soud uvádí, že kdyby odvolatel splnil dílí závazek podle smlouvy o dílo a následnČ by došlo k zániku smluvního vztahu jinak než podle § 548 odst. 2 obch. zák., vznikla by mu pohledávka za dlužníkem z titulu splnČného závazku, nikoli pohledávka z bezd vodného obohacení. Pohledávku z bezd vodného obohacení by mohl mít, jen kdyby tvrdil a doložil, že dílí plnČní poskytl po zániku smluvního vztahu. Pak by ale musel doložit i výši bezd vodného obohacení dlužníka, který odvolateli plnil ástkou 673.500 K. Proti usnesení odvolacího soudu (výslovnČ proti všem jeho výrok m) podal druhý insolvenní navrhovatel dovolání, jehož p ípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 29 NSýR 42/2013 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . ), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu respektive, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena, respektive vy ešená právní otázka má být posouzena jinak . KonkrétnČ dovolatel uvádí, že odvolací soud nesprávnČ vy ešil otázku hmotného práva týkající se aplikace ustanovení § 548 obch. zák., p iemž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a aplikace ustanovení § 326 obch. zák. a nesprávnČ aplikoval rozhodnutí dovolacího soudu v jiné vČci, respektive aplikoval nesprávné hmotnČprávní ustanovení. Dovolatel namítá, že je dán dovolací d vod dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. . a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soud obou stup a vČc vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení. V mezích ohlášeného dovolacího d vodu argumentuje dovolatel následovnČ: I. Ke splatnosti pohledávky z titulu nároku na zaplacení ceny díla v d sledku odstoupení od smlouvy o dílo podle § 548 odst. 2 obch. zák. Dovolatel namítá-odkazuje na ustanovení § 548 obch. zák.-že odvolací soud vČc nesprávnČ posoudil, nereflektují-li jeho závČry o platnosti ustanovení smlouvy o dílo o odkladu splatnosti dovolatelovy pohledávky, že takové smluvní ujednání (ve vazbČ na skutenost, kterou zhotovitel není schopen jakkoli ovlivnit) není v souladu se smyslem zákonné úpravy smluvní autonomie a jde o exces, který nem že požívat právní ochrany. Potud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2999/2008, s tím, že ten vyslovil neplatnost ujednání o odkladu splatnosti ceny díla, která je vázána na to, až t etí osoba v rámci jiného závazkového vztahu poskytne objednateli platbu. Dovolatel míní, že ujednání obsažené ve smlouvČ o dílo v této vČci odpovídá situaci ešené oznaeným rozhodnutím. D vody, pro které odvolací soud neaplikoval závČry obsažené v oznaeném rozhodnutí na danou vČc, má dovolatel za nep esvČdivé. K argumentu odvolacího soudu, že šlo o obchodnČprávní vztah mezi podnikateli se všemi d sledky odtud vyplývajícími, poukazuje dovolatel na to, že v citované vČci Nejvyšší soud rovnČž posuzoval obchodnČprávní vztah a uzav el, že jednou ze zásad vyjad ujících požadavek dobrých mrav , z nichž vychází právní úprava obchodních závazkových vztah , je, že úplatné plnČní se poskytuje za úplatu. Podle dovolatele je tedy nepochybné, že Nejvyšší soud vyslovil v ešeném p ípadČ prioritu zachování dobrých vztah v obchodnČprávním vztahu nad principem smluvní volnosti a autonomie v le smluvních stran. II. Ke splatnosti pohledávky z titulu nároku na zaplacení ceny díla v d sledku odstoupení od smlouvy o dílo pro neposkytnutí dostatené jistoty. Dovolatel cituje ustanovení § 326 odst. 1 a 2 obch. zák., s tím, že upravuje další samostatný d vod odstoupení od smlouvy pro p ípad nejistoty, zda závazek druhé smluvní strany bude splnČn ádnČ a vas, p iemž v jeho vČci byl tento d vod naplnČn (vzhledem k okolnostem zjištČným v pr bČhu smluvního vztahu, které nasvČdovaly tomu, že dlužník nesplní závazek uhradit cenu díla). Proto také po marném uplynutí lh ty stanovené dlužníku k dodatenému zajištČní plnČní, dovolatel odstoupil od smlouvy o dílo. Odvolací soud pochybil, jestliže dovodil [poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 171/2006 (jde o rozsudek ze dne 29. listopadu 2007) a sp. zn. 32 Cdo 1596/2010 (jde o rozsudek ze dne 20. ervence 2010)], že podmínky pro odstoupení od smlouvy o dílo nebyly splnČny (jelikož ze smlouvy ani ze zákona neplyne vzájemná podmínČnost závazk s r znou dobou plnČní). K tomu dovolatel reprodukuje obsah obou rozhodnutí dodávaje, že synallagmatickými jsou oboustrannČ zavazující závazky a asynallagmatickými pak závazky jednostrannČ zavazující. Závazky se v praxi vyskytují vČtšinou jako závazky úplatné, u nichž jedna strana poskytuje plnČní stranČ druhé za vzájemné protiplnČní, ímž se realizuje ekonomická hodnota skrytá v jednotlivých plnČních; tato vzájemnost se též oznauje jako synallagma. P i plnČní závazku p ichází v úvahu tzv. funkcionální synallagma, které p edstavuje míru vzájemné vázanosti a podmínČnosti plnČní obou stran. V jeho smyslu se v p ípadČ, že si z uzav ené smlouvy mají plnit zárove úastníci navzájem, m že domáhat plnČní jen ten, který již sám závazek splnil nebo je ochoten a schopen jej splnit. Je-li nČkterá strana povinna plnit p edem, m že své plnČní odep ít, je-li vzájemné plnČní druhé strany ohroženo skutenostmi, které nastaly u druhé strany a které jí nebyly známy v dobČ uzav ení smlouvy, a to až do doby, dokud vzájemné plnČní nebude poskytnuto nebo zabezpeeno. U závazk smluvních stran vyplývajících ze smlouvy o dílo, zejména závazku splnit p edmČt díla na stranČ zhotovitele a uhradit sjednanou cenu díla na stranČ objednatele, je z ejmá vzájemná podmínČnost plnČní. Závazek zhotovit dílo nem že být posuzován jako nezávislý na závazku objednatele uhradit cenu díla, p estože jde o závazky asovČ posunuté (povinnost zhotovit dílo obvykle p edchází povinnosti uhradit za nČ sjednanou cenu). Obchodní zákoník obsahuje skupinu ustanovení o vzájemné podmínČnosti plnČní, zejména ustanovení § 325 a § 326 odst. 1 obch. zák., obsahující formulaci o funkcionálním synallagmatu, obdobnou formulaci § 560 ob. zák., a dále nČkterá ustanovení, která princip synallagmatu dovádČjí do d sledk zejména s p ihlédnutím k respektování zájm oprávnČné strany obchodnČprávního vztahu (§ 326 odst. 2 a 3, § 348 odst. 1 a 2 obch. zák.). Dovolatel namítá, že ze závČr vyslovených v rozsudcích Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 171/2006 a 32 Cdo 1596/2010, jak je vyložil odvolací soud, by vyplývalo, že ustanovení § 326 obch. zák. nelze aplikovat, je-li z ejmé, že splnČní závazku objednatele uhradit cenu díla bude po uzav ení smlouvy o dílo z ejmČ ohroženo (a zhotovitel bude vystaven veškerým nep íznivým d sledk m z toho vyplývajícím), což evidentnČ nebylo úmyslem zákonodárce a nevyplývá to ani z jazykového výkladu uvedeného ustanovení. Odvolací soud podle dovolatele evidentnČ použil extrémnČ restriktivní výklad, jestliže z rozhodnutí Nejvyššího soudu v jiné vČci (sp. zn. 33 Odo 171/2006), které v obanskoprávní vČci posuzuje smlouvu o dílo jako závazek asynallagmatický, dovodil, že v daném p ípadČ nebylo možno odstoupit od smlouvy podle § 326 odst. 1 obch. zák., akoli šlo o ohrožení splnČní pozdČji splatného závazku uhradit cenu díla dle smlouvy o dílo uzav ené podle obchodního zákoníku. Odvolací soud pochybil i v tom (uvádí dále dovolatel), že ve smyslu § 118 o. s. . mohl na vČc aplikovat i jiné hmotnČprávní ustanovení (než § 326 obch. zák.), a to ustanovení § 348 odst. 1 obch. zák. Z odstoupení od smlouvy totiž vyplývá, že dalším d vodem pro odstoupení od smlouvy je skutenost, že z chování povinné strany v pr bČhu trvání smluvního vztahu se stalo zcela z ejmým, že nebude splnČn závazek k úhradČ sjednané ceny za dílo. Zde dovolatel podtrhuje, že uvedené ustanovení se dle ustáleného výkladu vztahuje na všechny závazky, tedy i na ty, které by p ípadnČ nebyly chápány jako synallagmatické. Dovolatel p ipomíná, že ve svém odstoupení výslovnČ neuvádČl žádné hmotnČprávní ustanovení zákona. Teleologickým výkladem tohoto právního úkonu je však možno dovodit, že uvedený úkon 29 NSýR 42/2013 inil v souladu se shora citovaným ustanovením obchodního zákoníku. Z uvedeného je nasnadČ, že v p edmČtné vČci vČc soud mohl a mČl posoudit celou vČc i v kontextu ustanovení § 348 obch. zák. Z toho, že tak neuinil, vyplývá hmotnČprávní nesprávnost a nep ezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Kdyby mČl dovolací soud pochybnost o tom, které z citovaných ustanovení je možné (i správné) pro posouzení vČci v p edmČtné vČci aplikovat a z jakých d vod , pak dovolatel zd raz uje, že vzhledem k za azení obou ustanovení v systematice platného obchodního zákoníku, je o to více nasnadČ, že jde o otázku, která dle dovolateli známé judikatury v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena. S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací ízení rozhodný obanský soudní ád ve znČní úinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSýR 45/2014, uve ejnČné pod íslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání v dané vČci pak Nejvyšší soud má za p ípustné podle ustanovení § 237 o. s. ., když v posouzení otázky, zda ujednání obsažené ve smlouvČ o dílo pat í typovČ k tČm, jimž lze p i adit závČry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2999/2008 a v posouzení navazujících (dovoláním p edest ených) otázek výkladu ustanovení § 326 obch. zák. (ve vazbČ na smlouvu o dílo) jde o vČc dovolacím soudem nezodpovČzenou. Nejvyšší soud se dále-v hranicích právních otázek vymezených dovoláním-zabýval tím, zda je dán dovolací d vod uplatnČný dovolatelem, tedy správností právního posouzení vČci odvolacím soudem. Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. Skutkový stav vČci, jak byl zjištČn soudy nižších stup , dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybnČn a Nejvyšší soud z nČj p i dalších úvahách vychází. K právním otázkám otev eným dovoláním pak Nejvyšší soud iní následující závČry: I. Ke splatnosti pohledávky z titulu nároku na zaplacení ceny díla v d sledku odstoupení od smlouvy o dílo podle § 548 odst. 2 obch. zák. Podle ustanovení § 36 ob. zák. (ve znČní úinném do 31. prosince 2013, pro vČc rozhodném) vznik, zmČnu nebo zánik práva i povinnosti lze vázat na splnČní podmínky. K podmínce nemožné, na kterou je vázán zánik práva nebo povinnosti, se nep ihlíží (odstavec 1). Podmínka je odkládací, jestliže na jejím splnČní závisí, zda právní následky úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnČní závisí, zda následky již nastalé pominou (odstavec 2). Jestliže úastník, jemuž je nesplnČní podmínky na prospČch, její splnČní zámČrnČ zma í, stane se právní úkon nepodmínČným (odstavec 3). K splnČní podmínky se nep ihlíží, zp sobí-li její splnČní zámČrnČ úastník, který nemČl právo tak uinit a jemuž je její splnČní na prospČch (odstavec 4). Nevyplývá-li z právního úkonu nebo jeho povahy nČco jiného, má se za to, že podmínka je odkládací (odstavec 5). Dle ustanovení § 39 ob. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo úelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se p íí dobrým mrav m. Ustanovení § 41 ob. zák. pak uruje, že vztahuje-li se d vod neplatnosti jen na ást právního úkonu, je neplatnou jen tato ást, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k nČmu došlo, nevyplývá, že tuto ást nelze oddČlit od ostatního obsahu. Podle ustanovení § 536 obch. zák. (ve znČní úinném do 31. prosince 2013, pro vČc rozhodném) smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení uritého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení (odstavec 1). Cena musí být ve smlouvČ dohodnuta nebo v ní musí být alespo stanoven zp sob jejího urení, ledaže z jednání o uzav ení smlouvy vyplývá v le stran uzav ít smlouvu i bez tohoto urení (odstavec 3). Dle ustanovení § 548 obch. zák. objednatel je povinen zaplatit zhotoviteli cenu v dobČ sjednané ve smlouvČ. Pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá nČco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla (odstavec 1). Odstoupil-li zhotovitel od smlouvy pro prodlení objednatele a nespoívá-li p ekážka pro splnČní povinnosti objednatele v okolnostech vyluujících odpovČdnost (§ 374), náleží zhotoviteli cena, na kterou má nárok na základČ smlouvy. Od této ceny se však odete to, co zhotovitel ušet il neprovedením díla v plném rozsahu (odstavec 2). Skutkové reálie, z nichž vyšel Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 2999/2008, lze shrnout tak, že ujednání o úhradČ smluvené ceny díla podle smlouvy o dílo uzav ené podle obchodního zákoníku, jež mČl Nejvyšší soud tamtéž za rozporné s dobrými mravy, vázalo povinnost objednatele zaplatit cenu díla až k okamžiku, kdy sám dostane zaplaceno (v rámci navazujícího smluvního vztahu, v nČmž vystupoval jako zhotovitel) od svého objednatele ( hlavního investora ). Skutkové reálie vČci, jež je p edmČtem dovolání nyní, pak lze shrnout tak, že ujednání o úhradČ podstatné (rozhodující) ásti smluvené ceny díla (vyjma první zálohy ve výši 250.000 K) podle smlouvy o dílo uzav ené podle obchodního zákoníku, vázalo povinnost objednatele zaplatit cenu díla až k okamžiku, kdy mu banka poskytne úvČr. Odvolací soud mČl v napadeném rozhodnutí za to, že zkoumané ujednání je platnou (odkládací) podmínkou splatnosti ceny díla (ve smyslu § 36 ob. zák.). K tomu Nejvyšší soud uvádí, že k povaze podmínek v právních úkonech (právních jednáních) se vyjád il nap . v d vodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2004, sp. zn. 29 Odo 31/2004, uve ejnČného pod íslem 63/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 63/2005 ). V nČm vysvČtlil (i s odkazem na literaturu), že podmínka je vedlejším ustanovením v právním úkonu, kterým se úinnost právního úkonu, tj. skutený vznik, zmČna i zánik subjektivních obanských práv a povinností, iní závislým na skutenosti, která je subjekt m právního úkonu v dobČ jeho uinČní neznámá (je pro nČ nejistá). Význam odkládací podmínky spoívá v tom, že úinky právního úkonu nastanou až jejím splnČním. Do splnČní, nesplnČní i zma ení podmínky existuje stav nejistoty, kdy se neví, zda uinČný právní úkon, který je jinak platný a závazný, avšak není ještČ úinný, nabude v bec právní úinky. SplnČním odkládací podmínky nabude právní úkon právní úinky, a to od doby splnČní podmínky (nebylo-li stranami dohodnuto nČco jiného). Tehdy je teprve naplnČna v le zamýšlená úastníky právního úkonu. Naproti tomu nesplnČní odkládací podmínky znamená, že dosud neúinný právní úkon úinnosti nenabude. V rozsudku ze dne 26. listopadu 2003, sp. zn. 32 Odo 894/2002, uve ejnČném v asopise Soudní judikatura íslo 12, roník 2003, pod íslem 215 (z nČjž dále vychází nap . rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. b ezna 2012, sp. zn. 23 Cdo 4357/2011) Nejvyšší soud dále vysvČtlil, že podmínku podle § 36 ob. zák., na jejímž splnČní závisí úinnost jinak perfektního právního úkonu, je t eba odlišovat od podmínky, kterou si úastníci právního úkonu sjednají jako p edpoklad (náležitost) pro vznik smluvního nároku (subjektivního práva 29 NSýR 42/2013 a jemu odpovídající povinnosti). Srov. k tomu i d vody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. b ezna 2015, sen. zn. 29 ICdo 62/2014, uve ejnČného pod íslem 85/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Pro pomČry dané vČci Nejvyšší soud k eenému uzavírá, že bez z etele k povaze zkoumaného ujednání shledává situaci ešenou v této vČci srovnatelnou s tou, jež byla podkladem pro rozhodnutí Nejvyššího soudu ve vČci sp. zn. 32 Cdo 2999/2008. V obou p ípadech byla úhrada smluvené ceny díla (její rozhodné ásti) vázána (až) k okamžiku, kdy objednatel získá peníze z jiných zdroj (v jednom p ípadČ poté, co mu zaplatí jeho další smluvní partner z jiné smlouvy o dílo, ve druhém p ípadČ poté, co mu banka poskytne úvČr, jenž v dobČ uzav ení p edmČtné smlouvu o dílo nebyl bankou smluvnČ garantován). Rozdíl v uritosti ujednání význam nemá (právní názor formulovaný ve vČci sp. zn. 32 Cdo 2999/2008 nebyl podmínČn neuritostí ujednání; naopak byl formulován pro p ípad, že ujednání neurité není). V obou p ípadech šlo o vztahy mezi podnikateli p i jejich podnikatelské innosti vzešlé ze smluv o dílo uzav ených podle obchodního zákoníku. P evzetí závČr obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. sp. zn. 32 Cdo 2999/2008 pro pomČry této vČci (prosazované dovolatelem), jež by inilo nesprávnými úvahy odvolacího soudu na dané téma, ovšem bez dalšího nevede (a dovolatel se mýlí, usuzuje-li jinak) k závČru, že smlouva o dílo by (proto) byla neplatnou jen v této ásti. S p ihlédnutím k ustanovení § 41 ob. zák. se totiž následnČ otevírá posouzení otázka, zda se (takový) d vod neplatnosti vztahuje jen na ujednání o splatnosti ceny díla, nebo zda z okolností, za nichž došlo k uzav ení smlouvy o dílo, nevyplývá, že tuto ást nelze oddČlit od ostatního obsahu (že by objednatel smlouvu o dílo neuzav el, kdyby vČdČl, že bude muset uhradit rozhodující ást ceny díla bez z etele k tomu, zda obdrží úvČr od banky). OdpovČć na uvedenou otázku zjevnČ nelze dát jen na základČ obsahu listin, jimiž dovolatel dokládá svou pohledávku v i dlužníku (typovČ je nutno zkoumat úmysl jednajících stran p i uzavírání smlouvy o dílo prost ednictvím výslechu fyzických osob, jež se za nČ podílely na kontraktaním procesu, jenž vyústil v uzav ení smlouvy o dílo); p itom bez této odpovČdi nelze bez dalšího urit míru vzájemných nárok úastník ze smlouvy o dílo. Jak uzav el Nejvyšší soud v R 14/2011, d vodem k zamítnutí insolvenního návrhu vČ itele v ízení p ed soudem prvního stupnČ je i to, že v insolvenním ízení vyjde najevo, že sporné skutenosti týkající se pohledávky, kterou je insolvenní navrhovatel povinen doložit, nebude možné osvČdit pouze listinami a že provedením vČcnČ (okruhem sporných skuteností) opodstatnČných d kaz (výslechem úastník , výslechem svČdk , znaleckými posudky, ohledáním apod.) by insolvenní soud nahrazoval sporné ízení o takové pohledávce. Právní závČr odvolacího soudu, že pohledávka dovolatele je sporná, tedy obstojí bez z etele k tomu, zda byl založen na nesprávné úvaze o platnosti ujednání o splatnosti ceny díla. Výše formulované závČry pak iní bezp edmČtným (p edasným) zkoumání dalších dovolacích námitek (II. Ke splatnosti pohledávky z titulu nároku na zaplacení ceny díla v d sledku odstoupení od smlouvy o dílo pro neposkytnutí dostatené jistoty). Ty jsou totiž podmínČny závČrem, že smlouva o dílo je neplatná jen v rozsahu ujednání o splatnosti rozhodující ásti ceny díla. Nejvyšší soud proto, aniž na izoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. .), dovolání zamítl (§ 243d písm. a/ o. s. .).

Výrok o nákladech dovolacího ízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ., když dovolání druhého insolvenního navrhovatele a u dlužníka nebyly zjištČny žádné prokazatelné náklady dovolacího ízení. Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; dovolateli a dlužníku se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ dne 29. íjna 2015

JUDr. ZdenČk K r m á , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Pezlarová