KSBR 40 INS 467/2016-A-33
Na všech podáních v této věci uveďte: Číslo jednací: KSBR 40 INS 467/2016-A-33

USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Mozgovou v insolvenční věci dlužníka: WITCOOR s.r.o., 618 00 Brno, Hájecká 12, IČO: 25 682 059 o insolvenčním návrhu věřitele: a) AVATIK s.r.o., 110 00 Praha 1, Opletalova 1015/55, IČO: 04 299 264, b) NEPTUN-INVEST s.r.o., 110 00 Nové Město, Praha 1, Opletalova 1015/55, IČO: 25 373 471

o návrhu Mgr. Petra Polanského, soudního exekutora, Exekutorský úřad Liberec, 460 01 Liberec I, Staré Město, Voroněžská 144/20 na vydání předběžného opatření ze dne 12. 1. 2016

nařízení předběžného opatření

t a k t o:

I. Návrh Mgr. Petra Polanského, soudního exekutora, Exekutorský úřad Liberec, 460 01 Liberec I, Staré Město, Voroněžská 144/20 na vydání předběžného opatření ze dne 12. 1. 2016, kterým by byl omezen účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, tak, že soudnímu exekutorovi Mgr. Petru Polanskému, Exekutorský úřad Liberec se umožňuje provést již nařízenou zahájenou exekuci vedenou pod sp. zn. 131 EX 1274/08, s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.k dispozici v tomto řízení s e z a m í t á .

II. Insolvenční soud nařizuje předběžné opatření, kterým se omezuje účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, a to tak, že lze provést výkon rozhodnutí či exekuci vyklizením nemovitostí dlužníka zapsaných na LV č. 399 v k.ú. Holešovice.

O d ů v o d n ě n í:

V insolvenčním řízení zahájeném dne 11. 1. 2016 se domáhal věřitel a) a b) zjištění úpadku dlužníka.

Podáním ze dne 12. 1. 2016 Mgr. Petr Polanský, soudní exekutor, Exekutorský úřad Liberec, 460 01 Liberec I, Staré Město, Voroněžská 144/20 (dále jen navrhovatel ) se domáhal vydání předběžného opatření tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. isir.justi ce.cz

Uvedl, že vede exekuční řízení pod sp. zn. 131 EX 1274/08 na základě usnesení Městského soudu v Brně pod čj. 69 NC 5225/2008-8 ze dne 23. 9. 2008. V rámci tohoto exekučního řízení navrhovatel vydal usnesení čj. 131 EX 1274/08-371 ze dne 11. 6. 2014, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 20 Co 599/2014 ze dne 3. 11. 2015 a ve spojení s usnesením soudního exekutora čj. 131 EX 1274/08-497 ze dne 7. 12. 2015, kterým nařídil na den 13. 1. 2016 dražbu nemovitostí zapsaných na LV č. 399 pro k.ú. Holešovice a obec Praha. Dlužník je v tomto exekučním řízení označen jako povinný. S ohledem na zahájení insolvenčního řízení navrhovatel nemohl provést exekuci. Podle jeho názoru jediným důvodem podání insolvenčního návrhu je snaha věřitele a) (insolvenčního navrhovatele) sabotovat provedení exekučního řízení, respektive jeho prokuristy Víta Zaorálka, který by přišel o možnost bezplatného bydlení bez právního titulu.

Insolvenční soud svým usnesením ze dne 14. 1. 2016 čj.-A-11 zamítl návrh na vydání předběžného opatření k omezení účinků zahájeného insolvenčního řízení. K odvolání navrhovatele předběžného opatření odvolací soud zrušil výše citované rozhodnutí a uložil insolvenčnímu soudu znovu se zabývat otázkou naplnění podmínek pro vydání předběžného opatření, jak jsou tvrzeny navrhovatelem.

Podle ust. § 82 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ") předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle ust. § 82 odst. 2 písm. b) IZ předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Podle ust. § 109 IZ výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému (odst. 1 písm. c). Účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku (odst. 4). Nestanoví-li zákon u některého ze způsobů řešení úpadku jinak, trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení do skončení insolvenčního řízení, a jde-li o reorganizaci, do schválení reorganizačního plánu (odst. 5).

Zákonem č. 334/2012 Sb., kterým byl s účinností od 1. 1. 2012 novelizován insolvenční zákon byly do výše citovaného ust. § 82 IZ doplněny další důvody, pro které může insolvenční soud, a to za předpokladu zjištění důvodů zvláštního zřetele hodných, předběžným opatřením omezit některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v ust. § 109 odst. 1 IZ. Z důvodové zprávy k zákonu č. 334/2012 Sb. se podává, že účelem novelizace ust. § 82 IZ v tomto směru byla reakcí na praktické poznatky z průběhu insolvenčních řízení dokládající, že se v některých případech vyskytují pokusy zneužít transparentnosti insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškození zájmů třetích osob nebo dlužníka s tím, že může jít jak o záměr sledovaný dlužníkem (blokace exekučních řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně), tak o záměr sledovaný jiným insolvenčním navrhovatelem.

Ust. § 82 odst. 2 písm. b) IZ tak v jeho novelizované podobě dopadá nejen na situaci vyvolanou šikanózními věřitelskými návrhy, ale rovněž umožňuje reagovat na případy obstrukčního jednání dlužníka, který jimi maří jak řádný postup v insolvenčním řízení, tak i individuální výkon práva jednotlivými věřiteli v jiných typech soudních řízení.

Účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku dlužníka (ust. § 3 IZ) některým ze způsobů předpokládaných insolvenčním zákonem v souladu se zásadami insolvenčního řízení, které zákon stanoví (ust. § 5 IZ), a podle kterých je individuální právo věřitele nahrazeno kolektivními právy všech dlužníkových věřitelů. Tím je dán zvláštní charakter insolvenčního řízení, které svým zahájením také vyvolává zvláštní účinky (ust. § 109 IZ), kterými jsou zpravidla dotčena nejen práva a právní zájmy dlužníka a věřitelů jako účastníků řízení, ale též dalších osob, přičemž k těmto účinkům také patří mimo jiné i nemožnost provést nařízený výkon rozhodnutí či exekuci na majetek dlužníka, neboť insolvenční zákon upravuje postup uspokojování všech přihlášených pohledávek dlužníkových věřitelů, a proto zachování individuální možnosti vymáhání práv jednotlivých věřitelů by kolidovalo s účelem insolvenčního řízení.

V posuzované věci nebyl návrh na vydání předběžného opatření podán z důvodu, že by se jednalo o šikanózní návrh věřitele, ani z důvodu obstrukčního jednání dlužníka. Důvod zvláštního zřetele hodný pro vyloučení účinků stanovených ust. § 109 odst. 1, písm. c) IZ navrhovatel předběžného opatření spatřuje v tom, že prokurista věřitele a) a členové jeho rodiny bez právního důvodu užívají nemovitosti dlužníka, a že pouze zneužívají účinků zahájeného insolvenčního řízení, když insolvenční návrh byl podán 2 dny před konáním nařízené dražby, přičemž předcházející dražba byla rovněž zmařena mimo jiné odvoláním prokuristy věřitele a).

Jak bylo uvedeno výše předpokladem omezení účinků zahájeného insolvenčního řízení vydáním předběžného opatření musí být existence důvodů hodných zvláštního zřetele, jež má však insolvenční soud shledat právě za účelem ochrany dlužníka nebo třetích osob. Takové důvody a skutečnosti by měl také navrhovatel předběžného opatření, jako ten, který z existence těchto skutečností pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky tvrdit a ve vztahu k těmto skutečnostem také nese důkazní břemeno. V posuzovaném případě dle názoru insolvenčního soudu však nastal stav objektivní nejistoty o skutkovém stavu, kdy žádný důkaz přesvědčivě nevypovídá o okolnostech právně významných pro vydání navrhovaného předběžného opatření, a je na místě návrh na jeho vydání zamítnout, a to z následujících důvodů.

Skutečnosti, ve kterých navrhovatel předběžného opatření spatřuje důvody zvláštního zřetele hodné pro vydání předběžného opatření, nijak nevybočují z obvyklých mezí situace, typově nastalé v insolvenčních řízeních v důsledku toho, že v průběhu provádění exekuce je zahájeno insolvenční řízení vůči povinnému jako dlužníku, neboť i v jiných případech běžně dochází k časovému oddálení prodeje majetku dlužníka, který je exekuován. Co je však v posuzované věci zásadní, je okolnost, že není zřejmé, v čí prospěch by vydané předběžné opatření mělo být vydáno či jinak, čí zájmy by měly být tímto opatřením ochráněny před účinky zahájeného insolvenčního řízení.

Ze zápisu v obchodním rejstříku vyplývá, že dlužník a oprávněný z exekuce MaN real s.r.o., 790 01 Jeseník, Otakara Březiny 229, IČO: 25 290 550, který by měl být také jako první v pořadí uspokojován z prodeje nemovitostí dlužníka, mohou být považováni za osoby jednající ve shodě v důsledku společného většinového společníka (v daném případě společníka se 100 % podílem v obou společnostech), a to RSDr. Zdeňka Hrůzy, 736 01 Havířov, Želivského 1341/2. V důsledku vydání předběžného opatření by tedy na prvním místě bylo zajištěno uspokojení pohledávky osoby, která je ovládána stejně jako dlužník shodnou osobou. Zda by pohledávka oprávněného obstála po přezkoumání v rámci insolvenčního řízení nelze předjímat.

S ohledem na skutečnost, že úpadek dlužníka nebyl zatím zjištěn, přihlédl insolvenční soud také k hodnotě majetku, který by měl být dražbou zpeněžen a výši vymáhané pohledávky oprávněného z exekuce. Z předloženého usnesení Městského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2008 čj. 69 Nc 5225/2008-8 vyplývá, že byla nařízena exekuce pro uspokojení pohledávky oprávněného ve výši Kč 953.000,-s příslušenstvím spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 22. 9. 2001 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení ve výši Kč 110.919,32. Výše vymáhané pohledávky se tedy zhruba pohybuje okolo Kč 2,25 mil. Majetek dlužníka, který by měl být předmětem dražby je představován bytovým domem v Praze-Holešovicích, jehož obvyklá cena byla pro účely dražby stanovena na Kč 13 mil. Dlužník ve svém vyjádření k insolvenčnímu návrhu sám tvrdí, že tržní cena tohoto bytového domu je dokonce Kč 25 mil. V takovém případě, by pak z pohledu insolvenčního soudu nastal zjevný nepoměr mezi hodnotou zpeněžované věci a pohledávkou, jež má být uspokojena. Pohledávka oprávněného, tedy osoby jednající ve shodě s dlužníkem by tedy jistě uspokojena byla, rovněž tak by došlo k úhradě nákladů exekuce, jaká částka by však připadla na ostatní věřitele dlužníka je nejisté a současně vyvstává otázka, zda se dlužník v úpadku vůbec nachází.

Insolvenční soud v dané věci neshledává existenci důvodů hodných zvláštního zřetele, jak je tvrdí navrhovatel a rozhodl proto o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 12. 1. 2016.

Po opětovném posouzení dospěl insolvenční soud k závěru, že naproti tomu, tvrzení a důkazy, které předložil navrhovatel, a ale i dlužník a jež jsou součástí obsahu spisu, zejména listiny dokládající, že některé z nemovitostí dlužníka mohou být užívány neoprávněně (viz usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2015 sp. zn. 20 Co 599/2014 založeno na

čl. A-10 spisu) a skutečností, a v tom lze konečně souhlasit s navrhovatelem, že podání insolvenčního návrhu 2 dny před konáním dražby osobami, které vedou s dlužníkem dlouhodobě spory, popř. jsou k těmto osobám osobami blízkými, by se bez soudem nařízeného předběžného opatření, i v případě úspěchu dlužníka v žalobách na vyklizení, mohly nadále v nemovitostech dlužníka zdržovat a udržovat tak protiprávní stav, svědčí pro závěr o existenci důvodů hodných zvláštního zřetele. To vše v souhrnu vede insolvenční soud k tomu, že je rovněž v zájmu všech věřitelů dlužníka, ale i dlužníka samotného, aby v případě potřeby mohl být proveden výkon rozhodnutí či exekuce vyklizením. Krom toho v případě, že by nemovitosti byly draženy ať už v rámci exekučního řízení či řízení insolvenčního lze přepokládat, že nemovitosti, které by byly zpeněžovány, aniž by se budoucí nabyvatel musel domáhat jejich vyklizení, budou mít na trhu vyšší hodnotu, popř. to rozšíří potenciální okruh zájemců o ně. Vzhledem k tomu, že dlužníkem již byly podány žaloby na vyklizení a tato řízení se pouhým zahájením řízení insolvenčního nepřerušují a lze v nich bez omezení jednat a rozhodnout, považuje insolvenční soud rozsah předběžného opatření, tak jak byl vymezen výrokem ad II. tohoto rozhodnutí, za dostačující.

V souladu s § 4 odst. 1 písm. h) zák. č. 549/91 Sb., o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a položky 5 sazebníku, který je součástí tohoto zákona uhradil dne 19. 1. 2016 navrhovatel předběžného opatření v souvislosti s rozhodnutím o jeho návrhu soudní poplatek Kč 1.000,-.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno.

Krajský soud v Brně dne 1. června 2016 Mgr. Pavla Mozgová, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Monika Kalábová