KSBR 40 INS 22284/2012
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSBR 40 INS 22284/2012 29 NSýR 54/2014-B-45

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy Mgr. Milana Poláška a soudc JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zde ka Krmá e v insolvenní vČci dlužnice Evy Nechvátalové, narozené 2. srpna 1970, bytem v Moravských BudČjovicích, Palackého 1669, PSý 676 02, zastoupené Mgr. Ing. Josefem Chlubnou, advokátem, se sídlem v HavlíkovČ BrodČ, Havlíkovo námČstí 1963, PSý 580 01, vedené u Krajského soudu v BrnČ pod sp. zn. KSBR 40 INS 22284/2012, o návrhu na zproštČní insolvenní správkynČ, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. ledna 2014, . j. KSBR 40 INS 22284/2012, 1 VSOL 899/2013-B-29, takto:

Dovolání se odmítá.

Od vodnČní:

Usnesením ze dne 5. zá í 2013, . j.-B-17, zamítl Krajský soud v BrnČ (dále jen insolvenní soud ) návrh dlužnice ze dne 27. kvČtna 2013 na zproštČní insolvenní správkynČ Ing. Jany Polachové její funkce. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci v záhlaví oznaeným usnesením potvrdil usnesení insolvenního soudu. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání. Podle ustanovení § 241a odst. 2 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále jen o. s. . ), je obligatorní náležitostí dovolání, aby dovolatel v dovolání uvedl, v em spat uje splnČní p edpoklad p ípustnosti dovolání. M že-li být dovolání p ípustné jen podle § 237 o. s. . (jako v této vČci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splnČné, p iemž k projednání dovolání nepostauje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. . (i jeho ásti). K vymezení p ípustnosti dovolání srov. p edevším usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. zá í 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uve ejnČné pod íslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je (stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČné níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu. Srov. ostatnČ též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 a ze dne 24. ervna 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu). Dovolatelka v dovolání pouze cituje pouení odvolacího soudu o p ípustnosti dovolání, jež je p evzetím textu ustanovení § 237 o. s. . Požadavk m na vymezení p edpoklad p ípustnosti dovolání dovolatelka nedostála ani v jiných ástech dovolání (posouzeném potud z obsahového hlediska). Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 vČty první o. s. ., nebo neobsahuje vymezení toho, v em dovolatelka spat uje splnČní p edpoklad p ípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. .), a v dovolacím ízení pro tuto vadu nelze pokraovat. S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací ízení rozhodný obanský soudní ád v aktuálním znČní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSýR 45/2014, uve ejnČné pod íslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; dlužnici se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ dne 23. íjna 2014

Mgr. Milan P o l á š e k , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafajová, DiS.