KSBR 39 INS 5572/2016-B-72
Číslo jednací: KSBR 39 INS 5572/2016-B-72

USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Dokulilem jako soudcem pověřeným dle rozvrhu práce zastupováním soudce soudního oddělení 39 INS Mgr. Jana Kozáka v insolvenční věci

dlužníka: JMA stavební, spol. s r.o., IČO: 18198627 se sídlem Pávovská 4493/15b, 586 01 Jihlava zastoupeného Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem se sídlem Čechyňská 361/16, Brno

za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, Mozartova 3, 602 00

o návrhu insolvenční správkyně Mgr. Ivany Rychnovské, LL. M., se sídlem Dobrovského 824/50, 612 00 Brno na vydání předběžného opatření

takto:

Insolvenční soud nařizuje předběžné opatření, kterým ukládá Mgr. Ivaně Rychnovské, LL. M., se sídlem Dobrovského 824/50, 612 00 Brno, insolvenční správkyni dlužníka JMA stavební, spol. s r.o., IČO: 18198627, se sídlem Pávovská 4493/15b, 586 01 Jihlava, aby: zajištěnému věřiteli č. 97 DMC CZ, s.r.o., se sídlem Hvězdová 308/13, Zábrdovice, 602 00 Brno, IČO: 25574710, či jeho právnímu nástupci nevyplácela výtěžek zpeněžení zajištěné věci ve výši 3 221 160,40 Kč, ale aby tyto prostředky deponovala na účtu majetkové podstaty dlužníka, a to až do pravomocného skončení řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 70 ICm 4020/2017 a do pravomocného skončení řízení vedeného Městským soudem v Brně pod sp. zn. 108 C 25/2018.

Odůvodnění:

Usnesením č.j.-B-66 ze dne 19.12.2017 insolvenční soud na návrh insolvenční správkyně (dokument B-65) vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení několika zajištěným věřitelům, z toho zajištěnému věřiteli DMC CZ s.r.o. částku ve výši 3 221 160,40 Kč.

V podání doručeném insolvenčnímu soudu dne 16.2.2018 správkyně navrhla vydání předběžného opatření nařízeného tímto usnesením. Svůj návrh odůvodnila tím, že v rámci incidenčního sporu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 70 ICm 4020/2017 zažalovala sedm dohod o vzájemném zápočtu uzavřených mezi dlužníkem a společností DMC CZ, s.r.o., kterými byly započteny pohledávky v celkové výši 8 156 803,83 Kč. Bude-li určena neúčinnost těchto úkonů, bude dlužník vůči společnosti DMC CZ, s.r.o. evidovat vykonatelný titul k pohledávkám v této výši. V rámci incidenčních sporů vedených Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 39 ICm 1595/2017 a 39 ICm 1596/2017 jako insolvenční správkyně dlužníka PBATECH s.r.o., který je součástí stejné koncernové skupiny jako dlužník JMA stavební, spol. s.r.o. zažalovala celkem tři dohody o vzájemném zápočtu mezi společnostmi PBATECH s.r.o. a DMC CZ, s.r.o. Tyto dohody jsou signálem nestandardních účetních operací probíhajících mezi koncernovou skupinou

Shodu s prvopisem potvrzuje: Zuzana Štěpánková isir.justi ce.cz a společností DMC CZ, s.r.o., jakož i faktického jednání ve shodě mezi koncernovými subjekty a společností DMC CZ, s.r.o. V řízení vedeném pod sp. zn. 39 ICm 1595/2017 již byl vydán nepravomocný rozsudek, který žalobě vyhověl. Údajně dne 20.7.2015 byly mezi dlužníkem jako kupujícím a DMC CZ, s.r.o. jako prodávajícím uzavřeny dvě kupní smlouvy, kterými měly být převedeny dvě movité věci (stroje) do vlastnictví dlužníka. Jednou ze smluv měla být prodána CNC Fréza, WFC 10 CNC za cenu 24 079 000 Kč včetně DPH. Tento stroj byl však na základě kupní smlouvy dodavatelské uzavřené dne 5. 10. 2016 prodán společností FERMAT Group, a.s. společnosti Raiffeisen-Leasing s.r.o. za kupní cenu ve výši 7 889 200 Kč včetně DPH a téhož dne byl nabyvatelem poskytnut leasingovou smlouvou k užívání společnosti DMC STAL s.r.o. Druhou smlouvou měl být prodán CNC soustruh SK12 CNC dlužníkovi za kupní cenu 24 442 000 Kč včetně DPH. Tento stroj však byl na základě kupní smlouvy uzavřené mezi společností OMOS, s.r.o. a společností DMC STAL s.r.o. prodán společnosti DMC STAL s.r.o. za kupní cenu ve výši 7 744 000 Kč včetně DPH. DMC STAL s.r.o. měla notářským zápisem zákaz tento stroj zcizit. Společnost DMC CZ, s.r.o. tak převedla do vlastnictví dlužníka movité věci, které se nikdy nenacházely v jejím vlastnictví. Tím se společnost obohatila ve výši hodnoty kupních cen, tj. celkem ve výši 48 521 000 Kč, jelikož kupní smlouvy jsou absolutně neplatné, neboť společnost dlužníku převedla stroje, ke kterým jim nenáleželo vlastnické právo, a to navíc za trojnásobně vyšší hodnotu. Jedna z faktur byla podepsána Janou Hanzlovou, účetní Jihomoravské akciové a.s. (mateřské společnosti koncernu), a za DMC CZ, s.r.o. podepsána paní Renatou Popovou, která je bývalou manželkou jednatele dlužníka, Ing. Miroslava Popa. Ačkoliv společnost DMC CZ, s.r.o. formálně sídlí na adrese v Brně, svou podnikatelskou činnost vykonává v areálu dlužníka v Třebíči. Vzhledem k nadstandardním vazbám věřitele na jednání dlužníka zkracující jiné dlužníkovy věřitele je zde obava, že pokud by tomuto věřiteli byl vydán výtěžek zpeněžení, by se mohl účelově zbavovat majetku a do majetkové podstaty by tak správkyně nebyla schopná získat žádné prostředky. Správkyně za zajištěným věřitelem eviduje pohledávky, které několikanásobně převyšují výši částky, která by tomuto zajištěnému věřiteli měla být vydána jako výtěžek zpeněžení zajištěného majetku. Je v zájmu všech věřitelů a v souladu se zásadami insolvenčního řízení, zejména se zásadou co nejvyššího uspokojení všech věřitelů, deponování částky určené k vydání zajištěnému věřiteli na účtu majetkové podstaty do pravomocného skončení soudních sporů s věřitelem DMC CZ, s.r.o.

K návrhu se vyjádřil věřitel DMC CZ, s.r.o. Uvedl, že předmětné zápočty jsou řádné a nelze proto uzavřít, že dlužníkovi vznikne pohledávka za věřitelem v uvedené částce. Tvrzení o incidenčních sporech ve věci dlužníka PBATECH s.r.o. jsou irelevantní, neboť se jedná o zcela odlišné řízení. Mezi ním, dlužníkem a PBATECH s.r.o. nedochází k žádnému jednání ve shodě, které by přesahovalo míru standardních obchodních vztahů. Hrazení pohledávek formou započtení je zcela běžnou praxí v obchodních vztazích, obzvláště ve stavebnictví. Věřitel byl vlastníkem strojů, které prodal dlužníkovi, neboť je od předchozího vlastníka zakoupil na základě platných kupních smluv, což doloží dodatečně, jelikož chtěl bez prodlevy reagovat na návrh. Z žádného ustanovení IZ nevyplývá, že by insolvenční soud mohl nařídit navrhované předběžné opatření, je tedy nutné postupovat dle obecného předpisu, a to občanského soudního řádu, podle jehož § 75b odst. 2 soud odmítne návrh na předběžné opatření, nebude-li nejpozději v den podání návrhu složena jistota k zajištění náhrady škody. Nadto insolvenční správkyně nemůže být současně navrhovatelem předběžného opatření a adresátem povinnosti, která by měla být předběžným opatřením uložena, když osobou aktivně legitimovanou je zpravidla žalobce v řízení ve věci samé. Návrhem na předběžné opatření rovněž nebyla reflektována subsidiární povaha tohoto institutu; sama insolvenční správkyně předložila žádost o souhlas s vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli, čemuž soud vyhověl. Proti rozhodnutí soudu bylo možno podat odvolání, což správkyně neučinila. Žádný z důvodů přitom nenastal až p vydání usnesení či podání žádosti správkyně, ta si tedy musela být již v té době vědoma všech okolností, kterými odůvodňuje nynější návrh. Správkyně ani neprokázala, že v případě jejího úspěchu by se její pohledávka stala

Shodu s prvopisem potvrzuje: Zuzana Štěpánková nevymahatelnou. Věřitel se věnuje své podnikatelské činnosti a nečiní kroky, které by mohly vést k tomu, že pohledávky za věřitelem se stanou nevymahatelné či nedobytné. Vydání předběžného opatření brání rovněž skutečnost, že zajištěná pohledávka, k jejímuž uspokojení se výtěžek ze zpeněžení má vydat, byla s účinností ke dni 8. 2. 2018 postoupena třetí osobě, a to obchodní korporaci Mechanika Prostějov 97, Družstvo, IČO 25344731.

K návrhu správkyně připojila množství listin na podporu svých tvrzení, zejména: -žalobu na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 48 521 000 Kč proti společnosti DMC CZ, s.r.o. ze dne 13.2.2018 -kupní smlouva mezi FERMAT Group, a.s. a Raiffeisen-Leasing, s.r.o. ze dne 5.10.2015 -kupní smlouva mezi DMC STAL s.r.o. a OMOS, s.r.o. ze dne 14.7.2015 -dvě kupní smlouvy mezi JMA stavební, spol. s. r. o. a DMC CZ, s.r.o. ze dne 20.7.2015 -notářský zápis NZ 747/20116, N 656/2016 ze dne 8.9.2016

Označené listiny odpovídají tvrzením správkyně o okolnostech uzavření kupních smluv mezi dlužníkem a věřitelem. Skutečnost, že soustruh byl několik dní před uzavřením kupní smlouvy mezi dlužníkem a věřitelem prodán společností OMOS, s.r.o. společnosti DMC STAL s.r.o. vyplývá z předložené kupní smlouvy; z notářského zápisu ze dne 8.9.2016 pak vyplývá, že tohoto dne byla uzavřena zástavní smlouva, kterou zástavce DMC STAL s.r.o. (jako vlastník věci) zastavil předmětný soustruh k zajištění pohledávky společnosti MONETA Leasing, s.r.o. (součástí smlouvy byl rovněž zákaz zcizit předmět zástavy). Lze tedy usuzovat, že v době mezi 14.7.2015 a 8.9.2016 byla vlastníkem soustruhu společnost DMC STAL s.r.o. a nikoliv společnost DMC CZ, s.r.o., která tak nebyla oprávněna vlastnictví na dlužníka převést a nemohl jí tak vzniknout nárok na zaplacení kupní ceny; zaplacená kupní cena by tedy představovala bezdůvodné obohacení této společnosti.

Jde-li o kupní smlouvu na frézu, předložené listiny již tvrzení správce (o tom, že věřitel nebyl vlastníkem) tolik nedokládají. Smlouva mezi společnostmi FERMAT Group, a.s. a Raiffeisen-Leasing s.r.o. byla uzavřena více než dva měsíce po uváděném datu uzavření kupní smlouvy mezi dlužníkem a věřitelem (správkyně uvádí, že má důvodné pochybnosti o datu uzavření smlouvy, ale důvody pochybností nijak nerozvádí) a z návrhu ani přiložených listin nevyplývá, jak dlouho před uzavřením smlouvy byl FERMAT Group, a.s. vlastníkem věci, nelze tedy pouze na základě skutečností uváděných a dokládaných v návrhu zcela vyloučit, že v mezidobí nabyl věc od dlužníka (byť nic takového rovněž z návrhu nevyplývá).

I pokud by však byl věřitel vlastníkem věcí (jak tvrdí ve svém vyjádření), pochybnosti vyvolává rozdíl mezi cenou, za kterou byly stroje prodány dlužníkovi a prodejní cenou mezi jinými subjekty. Této otázce se soud bude podrobněji věnovat dále.

Z obsahu insolvenčního spisu (oddíl C) je rovněž patrné, že správkyně podala odpůrčí žalobu proti věřiteli (dokument C13-1), kterou se domáhala určení neúčinnosti sedmi právních jednání dlužníka-dohod o započtení uzavřených mezi dlužníkem a věřitelem mezi 31.3.2016 a 15.9.2016, kterými byly započteny vzájemné pohledávky dlužníka a věřitele a o vydání částky odpovídající zaniklým pohledávkám dlužníka (celkem 8 192 803,83 Kč) do majetkové podstaty. Argumentovala, že zápočty došlo ke zvýhodnění věřitele, jelikož jeho pohledávka byla uhrazena zcela (tím, že ve stejném rozsahu současně zanikla jeho povinnost hradit jeho závazky vůči dlužníkovi), zatímco ostatní věřitelé dlužníka mohou být uspokojeni toliko poměrně v insolvenčním řízení. Dohody o zápočtu byly uzavřeny po zahájení insolvenčního řízení (účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly dne 8.3.2016), takže věřitel musel již při uzavírání dohod vědět, že dlužník je v úpadku. Věřitel ve vyjádření k žalobě (dokument C13-4) argumentoval, že dohody o zápočtu jsou neplatné, jelikož nebyly uzavřeny osobami oprávněnými jednat za jejich

Shodu s prvopisem potvrzuje: Zuzana Štěpánková strany, a pohledávky ve skutečnosti zanikly jednostrannými zápočty ze strany věřitele, což nebyly úkony dlužníka, a tedy nelze vyslovit jejich neúčinnost. Správkyně v reakci na vyjádření žalovaného věřitele uvedla, že z účetnictví dlužníka vyplývá, že pohledávky zanikly dohodami (nikoliv jednostrannými zápočty), některé interní doklady dlužníka vztahující se k dohodám podepsal přímo jednatel dlužníka; jednostranné zápočty jsou účinné až doručením do sféry dlužníka, tedy až den po uzavření dohod, rozhodné jsou tedy dohody.

Zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ) byl ke dni 1. 7. 2017 novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle přechodného ustanovení k této novelizaci zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. S ohledem na toto přechodné ustanovení insolvenční soud i na toto řízení, které bylo zahájeno před účinností zák. č. 64/2017 Sb., vztáhl ustanovení zák. č. 182/2006 Sb. v aktuálním znění, tj. ve znění zák. č. 64/2017 Sb.

Podle § 82 odst. 1 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle § 74 odst. 1 o.s.ř. před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

Insolvenční soud usnesením č.j.-B-66 ze dne 19.12.2017 vydal souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům, mezi jinými souhlasil s vydáním výtěžku 3 221 160,40 Kč věřiteli DMC CZ, s.r.o. Učinil tak na návrh insolvenčního správce, který shledal správným a důvodným, neboť z něj vyplývalo, že správce zpeněžil majetek sloužící mimo jiné k zajištění pohledávky tohoto věřitele, pohledávka věřitele přitom byla zjištěna na přezkumném jednání (viz dokument B-18). Soud tedy neshledal důvod návrhu nevyhovět.

Byl-li souhlas s vydáním výtěžku udělen, lze na jeho základě dovodit povinnost správkyně věřiteli tento výtěžek skutečně vydat. Po vydání předmětného usnesení však (na základě návrhu správce na vydání předběžného opatření) vyšly najevo skutečnosti, které vhodnost vydání výtěžku tomuto věřiteli zpochybňují. Ačkoliv šlo o okolnosti, které zřejmě správkyně mohla vědět již při podání žádosti o souhlas (jak namítá věřitel ve svém vyjádření), tato skutečnost jí nebrání uplatnit tyto skutečnosti i později; pro rozhodování o předběžném opatření není upravena žádná koncentrace řízení, od které by se odvíjel okamžik, po kterém nelze uplatnit nové skutečnosti. Správkyně návrhem nezpochybňuje správnost rozhodnutí o udělení souhlasu (naopak z obsahu návrhu je zřejmé, že uznává, že věřitel skutečně má nárok na vyplacení výtěžku), neměla tedy důvod proti usnesení o souhlasu podat odvolání. Ačkoliv by zřejmě bylo možné tuto otázku řešit před vydáním souhlasu (a situace by v takovém případě nejspíše byla procesně jednodušší), s ohledem na úpravu předběžného opatření, které slouží k zatímní úpravě poměrů v řízení, aniž by zákon taxativně vymezoval všechny přípustné formy tohoto druhu rozhodnutí, považuje insolvenční soud ve shodě s insolvenční správkyní jeho vydání za přípustný způsob zajištění účelu řízení v popsané situaci.

Insolvenční soud se ztotožňuje se stanoviskem věřitele, že navrhované předběžné opatření není konkrétně upraveno v IZ, a proto je nutné vycházet rovněž z úpravy v občanském soudním předpisu, který představuje s ohledem na § 7 IZ obecnou úpravu. Věřitel se však již mýlí v tom,

Shodu s prvopisem potvrzuje: Zuzana Štěpánková

že na tomto základě je správkyně povinna složit jistotu na náhradu škody. Zvláštní úprava v insolvenčním zákoně má totiž přednost před úpravou obecnou (odchyluje-li se od obecné). V § 82 odst. 1 IZ je stanoveno, že předběžné opatření v insolvenčním řízení lze zásadně nařídit i bez návrhu, není-li stanoveno jinak, což platí pro všechny druhy předběžného opatření, ať již v insolvenčním zákoně výslovně popsaných (např. v § 82 odst. 2 IZ) či nikoliv. Případy, kdy lze v insolvenčním řízení předběžné opatření vydat jen na návrh jsou poměrně málo časté (např. dle § 100 IZ) a pod žádný z nich nelze podřadit předběžné opatření navrhované správkyní. Lze je tedy vydat i bez návrhu, a tedy se uplatní § 82 odst. 1 věta druhá IZ, podle které v takovém případě není navrhovatel povinen složit jistotu. S ohledem na možnost vydat předběžné opatření i bez návrhu není ani nutné řešit otázku (rovněž vznesenou věřitelem), zda správkyně mohla navrhnout předběžné opatření, které jí samé ukládá nějakou povinnost či omezení. Pro úplnost však lze uvést, že s ohledem na povahu insolvenčního řízení, které není řízení sporným, a s ohledem na účel předběžného opatření (kterým je v zásadě pozastavit účinky soudního rozhodnutí, ze kterého vyplývá správkyni konkrétní povinnost) insolvenční soud považuje takový návrh za věcně projednatelný (správkyně se v zásadě domáhá nahrazení jedné své povinnosti jinou), tedy způsobilý vyhovění, pokud bude důvodným.

Správkyně proti věřiteli uplatňuje nároky ve dvou soudních řízeních, v každém z nich jde přitom o podstatně vyšší částku, než která má být věřiteli vydána. Vedení soudních sporů proti věřiteli by samo o sobě nemuselo být důvodem pro nevydání výtěžku zpeněžení (jde o nesouvisející nároky, vydání výtěžku právně neznemožňuje vymáhání pohledávky po věřiteli), ovšem konkrétní okolnosti tohoto případu tento postup podporují, jak bude popsáno dále.

Tvrzení správkyně v návrhu, jakož i připojené doklady, skutečně nasvědčují tomu, že dlužník a věřitel uzavřeli kupní smlouvu (s dlužníkem jako kupujícím), jejímž předmětem byl majetek, který nepatřil věřiteli, a proto věřitel kupní cenu inkasoval bezdůvodně. Ačkoliv je tento závěr jednoznačnější u jedné kupní smlouvy (na soustruh) než u druhé (na frézu), jakákoliv ze dvou kupních cen (cca 24 mil. Kč) je podstatně vyšší než plnění, které má být vydáno věřiteli. I pokud by tedy správkyně byla s žalobou úspěšná jen z části, stále by měla proti věřiteli pohledávku téměř osminásobně převyšující plnění z výtěžku zpeněžení.

Též údaje týkající se sporu o odpůrčí žalobě naznačují její důvodnost. Skutečnost, že zápočty byly učiněny po zahájení insolvenčního řízení (ve kterém bylo následně rozhodnuto o úpadku dlužníka) naznačuje, že dlužník již v té době skutečně byl v úpadku, a rovněž i o tom, že věřitel o úpadku věděl (neboť měl přístup do insolvenčního rejstříku, jak vyplývá z jeho povahy veřejně přístupného informačního systému, viz § 419 IZ) a jeho pohledávky vůči dlužníku zanikly v celém rozsahu, což by nebylo lze čekat, pokud by je uplatňoval v insolvenčním řízení. Rovněž je zřejmé, že žaloba byla podána včas (o úpadku bylo rozhodnuto 16.9.2016, žaloba soudu došla 13.9.2017, tedy v jednoroční lhůtě dle § 239 odst. 3 IZ).

Insolvenční soud považuje za nutné zdůraznit, že v rámci rozhodování o návrhu na předběžné opatření není prostor pro podrobné posuzování důvodnosti žalob. Soud nepředjímá, jaký bude skutečný výsledek sporů. Považuje však za rozhodné, že tvrzení správkyně jsou logická, konzistentní a podložená právní úpravou (viz např. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku pokud jde o bezdůvodné obohacení, § 241 IZ, jde-li o zvýhodňující právní úkony). Ačkoliv nelze předem vyloučit, že věřitel bude se svou obranou úspěšný (ostatně s ohledem na teprve nedávné podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení věřitel ani neměl možnost uplatnit proti ní obranu), s ohledem na zatímní povahu předběžného opatření není nutné, aby byly všechny rozhodné skutečnosti jednoznačně prokázány, ale postačí, jestliže skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením, budou alespoň osvědčeny. Tvrzení věřitele ve vyjádření, že správkyně nemusí být s žalobami úspěšná, je tedy nepochybně pravdivé,

Shodu s prvopisem potvrzuje: Zuzana Štěpánková ale s ohledem na funkci předběžného opatření není způsobilé zvrátit závěr o nutnosti jeho vydání. Pouze pro úplnost se k nim insolvenční soud vyjadřuje tak, že skutečnost, že zápočty byly činěny v rámci běžného obchodního styku, nemusí znamenat, že nejde o neúčinný úkon (viz § 241 odst. 5 písm. b/ IZ, dle kterého musí být vedle podmínky, že úkon byl učiněn za podmínek obvyklých v obchodním styku, splněna rovněž podmínka, že druhá strana o úpadku nemohla vědět; k tomu insolvenční soud opakuje, že v době uzavření dohod byly již v insolvenčním rejstříku zapsány údaje o insolvenčním řízení).

Pokud jde o námitky věřitele ohledně kupních smluv, rovněž platí, že tyto skutečnosti budou předmětem detailního zkoumání v příslušném sporu (ve kterém bude mít věřitel možnost doložit, že stroje byly ke dni uzavření dotčených smluv v jeho vlastnictví), k čemuž nyní není prostor. Lze ovšem poukázat, že věřitel se ve svém vyjádření nijak nevypořádal s otázkou rozdílnou výší ceny, za kterou měly být prodány dlužníkovi a za kterou byly prodány jiným subjektům.

Možnost úspěchu žalující správkyně ve sporech by však nebyla dostatečným důvodem pro nařízení předběžného opatření. K závěru o jeho nutnosti je nutné přihlédnout k dalším tvrzením, a sice, že jednání, které kvůli kterému byly žaloby podány, naznačuje účelové vyvádění prostředků z majetku dlužníka. Kupní smlouva na věci nenacházející se v majetku prodávajícího naznačuje problematické jednání ve vztahu k věřitelům. Ačkoliv insolvenční správce tvrzení o tom, že v rámci koncernu dlužníka dochází či docházelo k rozsáhlému vyvádění majetku, ničím nedokládal (s výjimkou kupních smluv označených výše), problematické okolnosti popsané v předchozích částech odůvodnění přinejmenším vyvolávají pochybnosti o tom, zda skutečně jednání stran nesměřovalo k vyvádění prostředků z majetku dlužníka. Smlouvy sice byly uzavřeny před zahájením insolvenčního řízení, ovšem nikoliv dlouhou dobu: smlouvy byly uzavřeny 20.7.2015, insolvenční řízení bylo zahájeno 8.3.2016; jak přitom vyplývá z insolvenčního návrhu, pohledávka insolvenčního navrhovatele se stala splatnou ke dni 28.11.2014. Věřitel sice tvrdí, že s dlužníkem nejednal ve shodě přesahující běžné obchodní vztahy, ale samotná jeho tvrzení nasvědčují tomu, že k intenzivnější kooperaci docházelo. Dle jeho tvrzení byl věřitel vlastníkem frézy, kterou 20.7.2015 prodal dlužníkovi; následně (jak vyplývá z jeho vyjádření) měla frézu (jednáním, které nebylo doloženo) nabýt společnost FERMAT Group, a.s., která ji prodala společnosti Raiffeisen-Leasing, s.r.o., která ji současně dala do leasingového nájmu společnosti DMC STAL s.r.o. Společnost DMC STAL s.r.o. je nepochybně v koncernu s věřitelem, neboť jak vyplývá z obchodního rejstříku, věřitel je jejím jediným společníkem (k tomu srov. § 74 odst. 1 a 2, § 78 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích). Došlo tedy k řetězci převodů, na jehož koncích byl věřitel a osoba s ním propojená, zatímco dlužník byl jedním z mezičlánků. V průběhu transakcí přitom fréza stihla (během necelých tří měsíců) ztratit přibližně dvě třetiny své hodnoty. Tento postup dle insolvenčního soudu o běžných obchodních vztazích nevypovídá.

V případě prodeje soustruhu je situace obdobná. Je zarážející, že pokud měl být věřitel vlastníkem stroje při jeho prodeji dlužníkovi (tedy ke dni 20.7.2015), musel jej nabýt v mezidobí mezi uzavřením smlouvy mezi společností DMC STAL s.r.o. a OMOS s.r.o. (tedy 14.7.2015) a jeho prodejem dlužníkovi. Během těchto šesti dnů tak měla cena stroje vzrůst na trojnásobek (DMC STAL s.r.o. stroj koupil za necelých 8 mil. Kč, za několik dní jej věřitel prodal dlužníkovi za více než 24 mil. Kč). Ačkoliv je princip prodat dráž než koupit zásadou úspěšného obchodování, a jako takovém na něm samo o sobě není nic špatného, krátká doba ve spojení s trojnásobným nárůstem ceny vyvolává pochybnosti o tom, zda účelem prodeje skutečně nemělo být vyvedení majetku z dispozice dlužníka.

Je-li tedy skutkový stav věcí takový, jaký tvrdí věřitel (tedy, že byl vlastníkem věcí, které prodal dlužníkovi), a nikoliv jaký tvrdí správce (že věřitel dlužníkovi prodal věci, které mu vůbec

Shodu s prvopisem potvrzuje: Zuzana Štěpánková nepatřili), stále by to znamenalo, že se on či společnosti s ním propojené na úkor dlužníka (v době relativně krátce předcházející zahájení insolvenčního řízení, kdy již dlužník měl dluhy delší dobu po splatnosti) obohatili o desítky milionů korun.

Ačkoliv tvrzení správce v návrhu o propojení dlužníka a věřitele (jde-li o podpisy faktur) nejsou zcela přesvědčivá, jednání výše vyvolává velmi silné pochybnosti o záměrech věřitele ve vztahu k majetku, který náležel či by mohl náležet dlužníkovi. Insolvenční soud tedy považuje obavy správce, zda bude možné vymoci po věřiteli plnění, které by mohlo být po věřiteli požadováno ve prospěch majetkové podstaty za důvodné (a to s ohledem na předchozí jednání věřitele, u kterého lze přinejmenším podezírat, zda jeho cílem nebylo zmaření uspokojení věřitelů dlužníka).

S ohledem na to, že správce má nyní v držení majetek náležející věřiteli (výtěžek zpeněžení), považuje insolvenční soud za potřebné uspořádat zatímně vzájemné poměry účastníků tak, že správce je ponechá na účtu majetkové podstaty do doby, než se vyjasní, zda bude možné je započíst na nároky dlužníka vůči věřiteli (a to s ohledem na výsledek výše popsaných sporů vedených proti věřiteli).

Předběžné opatření v žádném případě nepředstavuje zánik práva věřitele na vydání výtěžku, ale toliko jeho odklad. Bude-li věřitel v obou řízeních úspěšný, bude mu výtěžek bez dalšího vydán (účinek předběžného opatření je omezen do pravomocného skončení sporů); pokud úspěšný nebude, bude uspokojen jiným způsobem (zřejmě zápočtem vůči povinnosti vydat plnění do majetkové podstaty).

Insolvenční soud se rovněž nedomnívá, na rozdíl od věřitele, že vydání předběžného opatření brání skutečnost, že pohledávka za dlužníkem byla věřitelem postoupena třetí osobě. Z § 1884 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, totiž vyplývá, že k započtení lze vůči postupníkovi uplatnit i pohledávky dlužníka proti postupiteli (je však nutné je uplatnit bez zbytečného odkladu poté, co se o postoupení dozvěděl; zde ovšem dosud není zřejmé, že bylo postoupení správci oznámeno). Postoupení pohledávky tedy nemá vliv na důvody nařízení předběžného opatření, insolvenční soud však (nad rámec návrhu) do výroku zahrnul rovněž formulaci, že povinnost správce deponovat pohledávku se uplatní i ve vztahu proti (případným) právním nástupcům věřitele.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení. Usnesení se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 1 a § 74 odst. 1 IZ). Insolvenčnímu správci, dlužníku, věřiteli dotčenému předběžným opatřením a státnímu zastupitelství, které vstoupilo do řízení, bude toto rozhodnutí doručeno zvlášť (§ 75 IZ, § 64 odst. 2 IZ); lhůta pro podání odvolání běží od okamžiku zvláštního doručení rozhodnutí. Odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno.

Toto usnesení nabývá účinnosti okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 89 odst. 1 IZ).

Brno 22. 2. 2018

Mgr. Zdeněk Dokulil, v.r. soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: Zuzana Štěpánková