KSBR 39 INS 5501/2009-C1-12
KSBR 39 INS 5501/2009-C1-12 Číslo jednací: 39 Cm 6/2010-64

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Janem Kozákem jako samosoudcem v právní věci žalobce : ESSOX s.r.o., se sídlem Senovážné náměstí 231/7, 370 01 České Budějovice, IČ: 267 64 652 proti žalovanému: Mgr. Miroslav Ambrož, se sídlem Telečská 7, 586 01 Jihlava, insolvenční správce dlužníka: Radislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Demlova 23, 586 01 Jihlava, právně zastoupen JUDr. Martinou Černochovou, advokátkou AK Telečská 7, Jihlava o určení pravosti pohledávky žalobce a náklady řízení

takto: I. Žaloba, kterou se určuje, že pohledávka žalobce označená jako pohledávka č.2 ve výši 32.230,21 Kč přihlášená do insolvenčního řízení na majetek dlužníka paní Radislavy anonymizovano anonymizovano vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp.zn.je po právu, s e z a m í t á .

II. Žalobce je povinen uhradit žalovanému náklady řízení k rukám právního zástupce žalovaného JUDr. Martiny Černochové, advokátky AK Telečská 7, Jihlava do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí ve výši 11.952,10 Kč. 39 Cm 6/2010

Odůvodnění:

Dne 8.2.2010 bylo u podepsaného soudu zahájeno řízení o žalobě ze dne 1.2.2010, kterou se žalobce domáhal určení pravosti své pohledávky uplatněné v insolvenčním řízení na majetek dlužníka označeného v záhlaví tohoto rozsudku. Žalobce v podané žalobě uvedl, že uzavřel s dlužníkem smlouvu o úvěru, a to v souladu s článkem III. obchodních podmínek smlouvy o úvěru žalobce a na základě posouzení údajů sdělených klientem došlo k akceptaci žádosti ze strany žalobce a byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. 0100873976 a byl přidělen úvěr ve výši 25.000,-Kč. Dlužník měl úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Dlužník následně přestal pravidelné splátky hradit. Následně žalobce uplatnil svou pohledávku za dlužníkem v insolvenčním řízení označeném v záhlaví tohoto rozsudku. Dne 9.11.2009 žalovaný doručil žalobci dopis ze dne 5.11.2009, kterým ho vyzval k doplnění přihlášky pohledávky. Žalobce na tuto výzvu přihlášku své pohledávky doplnil. Dopisem ze dne 20.1.2010, který byl navrhovateli doručen 21.1.2010, byl žalobce vyrozuměn o popření své pohledávky č. 2, která byla žalobcem popřena ve výši 32.230,21 Kč. Žalobce v podané žalobě dále uvedl, že podle jeho názoru došlo k řádnému uzavření smlouvy o poskytnutí Q karty a revolvingového úvěru mezi žalobcem a dlužníkem. Podle žalobce mělo jít o smlouvu, která byla dlužníkem podepsána dne 21.3.2005, když následně pak došlo k aktivaci, jak bylo věřitelem popsáno v požadovaném doplnění přihlášky pohledávky. Žalobce uvedl, že faktem zůstává, že žalobce nesprávně označil jak došlo k původnímu vzniku smlouvy, když však vlastní dohledání předmětné žádosti, která byla založena v externím archivu žalobce, bylo velmi složité a předmětná smlouva byla dohledána až následně. Žalobce je toho názoru, že již v předcházejícím doplnění přihlášky pohledávky náležitě odůvodnil existenci své pohledávky, pouze nepřesně uvedl důvod vzniku tedy, že správně mělo být uvedeno, že vznikala na podkladě již zmíněné žádost dlužníka ze dne 21.3.2005. I přes tuto skutečnost je žalobce toho názoru, že pohledávka je existentní, což doložil dostatečným množstvím důkazů. Podle mínění žalobce nelze na tuto věc nahlížet pouze z hlediska nesprávného označení smlouvy, ale podle mínění žalobce je třeba zohlednit již výše citované skutečně doložené podklady, které dokládají existenci vlastní přihlášené pohledávky, nehledě na již dokladované skutečné čerpání prostřednictví Q karty.

Žalovaný se k podané žalobě na výzvu podepsaného soudu vyjádřil podáním ze dne 23.3.2010. Ve svém vyjádření žalovaný poukázal na tvrzení žalobce uvedená v žalobě, pokud jde o vznik pohledávky, když žalobce podle žalovaného poukázal na uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru č.0100873976, na základě které byl dlužníkovi přidělen úvěr ve výši 25.000,-Kč. Žalovaný poukázal na skutečnost, že přihláškou ze dne 16.10.2009 žalobce přihlásil do insolvenčního řízení mimo jiné i pohledávku, kdy jako důvod vzniku uvedl smlouvu č. 9700946367 ze dne 22.8.2008 včetně obchodních podmínek. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že přílohou přihlášky ze dne 16.10.2009 byla mimo jiné fotokopie smlouvy o úvěru č. 970094367 ze dne 22.8.2008 včetně obchodních podmínek, fotokopie výpisů ve věci úvěrového rámce ke smlouvě č. 0100873976 a fotokopie upomínky ze dne 27.7.2009 ke smlouvě č. 0100873976. Žalovaný uvedl, že z těchto skutečností podle jeho názoru jednoznačně vyplývá, že pohledávka podle žalobce vznikla na základě smlouvy o úvěru č. 9700946367 ze dne 22.8.2008 a to na základě žádosti dlužníka o poskytnutí úvěrového rámce v souladu s článkem III. smlouvy o úvěru č. 9700946367 ze dne 22.8.2008. Žalovaný uvedl, že následně vyzval žalobce výzvou ze dne 5.11.2009 k doplnění jeho přihlášky pohledávky. Žalobce dne 4.12.2009 přihlášku pohledávky doplnil a to listinami, které byly datovány 20.4.2005 a 7.11.2007, které se týkaly změn výše úvěrového rámce, seznam doporučených zásilek odesílaných 11.5.2005 a přehled plateb, výběrů a předepsaných splátek pro smlouvu č. 0100873976. Rozpory v tvrzeních žalobce podle žalovaného tak 39 Cm 6/2010 přetrvávaly. Na následnou výzvu žalovaného k upřesnění tvrzení v přihlášce pohledávky žalobce již nereagoval. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že již v podané žalobě žalobce připustil, že v přihlášce pohledávky nesprávně označil jak došlo ke vzniku pohledávky. S odkazem na § 198 a § 174 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ nebo insolvenční zákon) žalovaný poukázal na skutečnost, že žalobce není oprávněn v incidenční žalobě uvádět jiné důvody vzniku, než byly uvedeny v přihlášce pohledávky. Podle žalovaného žalobce tedy řádně neodůvodnil vznik své pohledávky a podanou žalobu je třeba zamítnout.

Jednání ve věci proběhlo dne 4.2.2013. Žalobce se nařízeného soudního jednání bez jakékoli omluvy nezúčastnil. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce se z účasti na jednání žádným způsobem neomluvil a ani nepožádal o odročení nařízeného jednání, soud projednal podanou žalobu pouze za přítomnosti právního zástupce žalovaného.

Z provedeného dokazování má insolvenční soud za prokázané, že žalobce dne 21.10.2009 doručil podepsanému soudu přihlášku své pohledávky do insolvenčního řízení na majetek dlužníka vedeného u podepsaného soudu pod sp. zn. 39 INS 5501/2009. Přihláška je evidována pod pořadovým číslem 7. V rámci přihlášky žalobce uplatnil dvě pohledávky; první ve výši 9.963,-Kč a druhou v celkové výši 32.230,21 Kč. Obě pohledávky uplatnil jako nevykonatelné a nezajištěné. V případě pohledávky č. 2 žalobce jako důvod vzniku pohledávky uvedl smlouvu č. 9700946367 ze dne 22.8.2008 včetně obchodních podmínek, která byla uzavřena mezi žalobcem a dlužníkem. Přihláška pohledávky byla uplatněna v tomto insolvenčním řízení, kde úpadek dlužníka byl řešen oddlužením ve formě splátkového kalendáře, ve lhůtě určené insolvenčním soudem. Při přezkumném jednání konaném dne 19.1.2010 (dokument B-12 výše zmíněného insolvenčního spisu) byla tato přihláška pohledávky přezkoumána s tím, že pohledávka žalobce ve výši 9.963,-Kč byla zcela uznána insolvenčním správcem i dlužníkem a pohledávka č. 2 ve výši 32.230,21 Kč byla dlužníkem zcela uznána, ovšem byla popřena pravost a výše této pohledávky ze strany insolvenčního správce a to z důvodu nedoložení vzniku této pohledávky. Dne 8.2.2010, tj. ve lhůtě kratší jak 30 dnů od konání tohoto přezkumného jednání, podal žalobce u insolvenčního soudu incidenční žalobu proti popírajícímu insolvenčnímu správci. Jako důvod vzniku popřené pohledávky žalobce v podané žalobě uvedl smlouvu o poskytnutí Q karty a revolvingového úvěru, která byla uzavřena mezi žalobcem a dlužníkem a byla dlužníkem podepsána dne 21.3.2005. Žalobce v podané žalobě tedy uvedl jiný právní důvod vzniku přihlášené pohledávky č. 2 než v přihlášce pohledávky doručené insolvenčnímu soudu dne 21.10.2009.

Insolvenční soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti podané vylučovací žaloby a otázkou pasivní legitimace.

Podle § 198 odst. 1 IZ Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že incidenční žaloba směřující na určení pravosti pohledávky žalobce, byla doručena podepsanému insolvenčnímu soudu méně jak 30 dnů po konání přezkumného jednání, kde došlo k přezkoumání předmětné pohledávky a 39 Cm 6/2010 jejímu popření. V tomto případě tedy byla dodržena lhůta daná § 198 odst. 1 IZ. Žalobce se v podané žalobě domáhal určení pravosti pouze pohledávky č. 2, která byla předmětem popěrného úkonu žalovaného.

Při řešení úpadku dlužníka oddlužením připouští právní úprava popěrný úkon jak ze strany insolvenčního správce, tak i ze strany dlužníka a to se stejnými dopady (§ 410 IZ). V tomto konkrétním případě došlo k popření předmětné pohledávky pouze ze strany insolvenčního správce. Žalobce proto správně podanou incidenční žalobu směřoval pouze proti insolvenčnímu správci. Pro úplnost je třeba dodat, že předmětná pohledávka nebyla popřena ze strany žádného z insolvenčních věřitelů tak, jak to připouští ustanovení § 200 a následující IZ. Lze tedy uzavřít, že v otázce pasivní legitimace podaná žaloba splňuje požadavky kladené na ni právní úpravou.

Podle § 198 odst. 2 IZ v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Citované ustanovení § 198 odst. 2 IZ nepřipouští, aby insolvenční věřitel v přihlášce své pohledávky a v případné navazující incidenční žalobě uvedl různé, tj. rozdílné skutečnosti týkající se vzniku přihlášené pohledávky. Žalobce toto pravidlo porušil. V přihlášce své pohledávky jako důvod vzniku pohledávky č. 2 uvedl smlouvu č. 9700946367 ze dne 22.8.2008. Už v následném doplnění své přihlášky ze dne 1.12.2009 však v případě pohledávky č. 2 žalobce poukazoval na navýšení úvěrového rámce ze strany žalobce, které mělo být učiněno 7.11.2007, tj. o více jak 9 měsíců před údajným uzavřením samotné úvěrové smlouvy. Je třeba podotknout, že v doplnění přihlášky ze dne 1.12.2009 žalobce výslovně uvedl, že dokládá svá tvrzení uvedená v přihlášce pohledávky č. 2-smlouva č. 0100873976 a přidělení úvěrového rámce 25.000,-Kč . Ze strany žalobce tedy nešlo o změnu důvodu vzniku přihlášené pohledávky č. 2, ale o doplnění předchozích tvrzení týkajících se důvodu vzniku této popřené přihlášky pohledávky. Už v těchto tvrzeních žalobce žalovaný správně našel zásadní rozpory, pokud jde o čísla údajných úvěrových smluv a okamžik jejich uzavření. K tomu je třeba podotknout, že už k původní přihlášce pohledávky žalobce sice doložil smlouvu o úvěru č. 9700946437 podepsanou dlužníkem dne 22.8.2008, ovšem dále už doložil výpisy z účtu ke smlouvě č. 0100873976, stejně tak upomínka ze dne 27.7.2009 se vztahovala ke smlouvě č. 0100873976. Žalobce tedy již od počátku zaměňoval dva kontrakty označené různými čísly. Ani v přihlášce pohledávky, ani v doplnění této přihlášky však žalobce nezmínil smlouvu o poskytnutí Q karty a revolvingového úvěru, která byla podepsána dlužníkem 21.3.2005 a kterou jako důvod vzniku popřené pohledávky uvedl v podané incidenční žalobě ze dne 1.2.2010. K tvrzením žalobce o uzavření smlouvy datované dne 21.3.2005, tedy podepsaný insolvenční soud nemohl, s ohledem na citované ustanovení § 198 odst. 2 IZ, přihlížet. Na tomto závěru nemění nic ani fakt, že žalobce k podané žalobě skutečně doložil kopii této smlouvy o poskytnutí Q karty a revolvingového úvěru podepsanou dlužníkem dne 21.3.2005. Žalobce sám v závěrečné části podané žaloby ze dne 1.2.2010 připustil, že zaměnil důvody vzniku popřené pohledávky. Žalobce tuto skutečnost nepovažoval za podstatnou. Podle žalobce je pro zjištění pravosti popřené pohledávky dostačující fakt, že nějaký smluvní vztah mezi žalobcem a dlužníkem vznikl. S tímto závěrem se podepsaný insolvenční soud nemůže ztotožnit a to z důvodů, které jsou výše podrobně popsány. 39 Cm 6/2010

Výše uvedené závěry samy o sobě postačují podepsanému insolvenčnímu soudu pro závěr o nedůvodnosti podané žaloby. Nad rámec těchto závěrů je možno uvést, že ani v přihlášce pohledávky, ani v podané žalobě žalobce nedoložil dostatečným způsobem vznik popřené pohledávky. Již výše podepsaný insolvenční soud poukázal na rozpory mezi listinami připojenými v přihlášce pohledávky doručené podepsanému insolvenčnímu soudu dne 21.10.2009 a mezi listinami a tvrzeními uvedenými žalobcem v doplnění přihlášky pohledávky ze dne 1.12.2009. Pokud by podepsaný insolvenční soud připustil jako důvod vzniku popřené pohledávky smlouvu o poskytnutí Q karty a revolvingového úvěru ze dne 21.3.2005, musel by konstatovat nedoložení vzniku takového smluvního vztahu. Podle obchodních podmínek připojených ke smlouvě ze dne 21.3.2005 a doložených samotným žalobcem, došlo k uzavření takové úvěrové smlouvy doručením písemného oznámení žalobce o poskytnutí karty a revolvingového úvěru dlužníkovi. Doručení takové listiny dlužníkovi žalobce nedoložil. Z listin předložených žalobcem v rámci přihlášky pohledávky a podané žaloby lze pouze dovodit, že žalobce uzavřel se společností M-SOFT spol. s r.o., IČ: 494 34 853, dne 10.2.2005 mandátní smlouvu č. U5565, kterou se tento dealer zavázal pro žalobce uzavírat smlouvy o úvěru. Z důkazů předložených žalobcem by bylo možno dále dovodit, že dne 11.5.2005, což je více jak dva měsíce od podpisu údajné smlouvy o úvěru ze strany dlužníka, tento dealer odeslal na adresu dlužníka blíže neidentifikovatelnou zásilku. Kopii odeslané zásilky žalobce v průběhu celého řízení soudu nepředložil. Pokud žalobce předložil soudu výpis ze svého běžného účtu, tak šlo o přílohu č. 5 v rámci přihlášky pohledávky, která však obsahovala výpis z účtu zřejmě žalobce (z výpisu tento údaj nevyplývá), podle kterého dne 27.8.2008 (tj. víc jak 3 roky po údajném uzavření smlouvy o úvěru) z tohoto účtu na účet výše zmíněného dealera odešla částka 16.686,-Kč. Tato částka však koresponduje ze smlouvou o úvěru ze dne 22.8.2008 č. 9700946367, tedy ze zcela jinou úvěrovou smlouvou. Listiny předložené žalobcem v rámci přihlášky pohledávky a v rámci podané incidenční žaloby v žádném případě netvoří žádný logický řetězec důkazů, které by prokazovaly vznik popřené pohledávky žalobce vůči dlužníkovi.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud o podané žalobě rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

O náhradě nákladů řízení insolvenční soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., když ustanovení IZ otázku nákladů řízení v případě vylučovací žaloby neřeší. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení je tvořena na prvním místě náklady na právní zastoupení. Odměnu právního zástupce insolvenční soud stanovil v souladu s § 8 vyhlášky č. 484/2000 Sb. v posledním znění ve výši 10.000,-Kč. Právní zástupce žalovaného není plátce DPH a proto soud jeho odměnu nenavýšil o tuto daňovou povinnost. V souladu s § 11 odst. 1 písm. a) a g) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/96 Sb. soud přiznal právnímu zástupci žalobce náhradu hotových výdajů za dva úkony právní pomoci v celkové výši 600,-Kč a dle § 14 téže vyhlášky náhradu za ztracený čas ve výši 400,--Kč (čtyři půlhodiny po 100,--Kč). Podepsaný insolvenční soud dále právnímu zástupci žalovaného přiznal náhradu cestovného za cestu Jihlava-Brno a zpět (180 km) osobním vozidlem Ford Focus RZ 4J6 4362; při průměrné spotřebě 4,63 l na 100 km činí spotřeba 304,10 Kč (8,33 l nafty x 36,50 Kč) a sazba základní náhrady 648,--Kč (vyhl. č. 472/2012 Sb.). Celkem tedy náklady řízení žalovaného jsou představovány částkou 11.952,10 Kč. Žalobci straně bylo uloženo uhradit náklady k rukám právního zástupce žalovaného. 39 Cm 6/2010

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená v tomto rozsudku, lze požádat o její soudní výkon nebo exekuci.

Krajský soud Brně dne 4. 2. 2013

Mgr. Jan Kozák, v.r. soudce Za správnost vyhotovení: Naděžda Koblížková