KSBR 39 INS 2466/2009-B-117
Číslo jednací: KSBR 39 INS 2466/2009-B-117

USNESENÍ

Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Janem Kozákem jako samosoudcem ve věci insolvenčního řízení proti dlužníkovi: KORDSERVICE SK, a.s., IČ: 36236233, se sídlem Senica, Továrenská č. 532, PSČ: 905 01, Slovenská republika, právně zast. JUDr. Luďkem Chvostou, advokátem AK Anděl Park, Radlická 14, 150 00 Praha 5 o návrhu věřitele CENTROPROJEKT, a.s., IČ: 26907241, právně zast. JUDr. Petrem Svatošem, advokátem AK Sadová 1585/7, 728 96 Moravská Ostrava ze dne 7.6.2010 na vydání předběžného opatření dle § 100 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., Insolvenční zákon v platném znění

takto:

I. Návrh věřitele CENTROPROJEKT, a.s., IČ: 26907241, právně zastoupený JUDr. Petrem Svatošem, advokátem AK Sadová 1585/7, 728 96 Moravská Ostrava ze dne 7.6.2010, aby povinní: č. 1-KORDSERVICE SK, a.s., IČ: 36236233, Slovenská republika, č. 2-ing. Josef anonymizovano , anonymizovano , bytem Velká nad Veličkou 757, PSČ: 696 74, č. 3-Radek anonymizovano , anonymizovano , bytem Velká nad Veličkou 605, PSČ: 696 74 a č. 4-ing. Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem Velká nad Veličkou 865, PSČ: 696 74 byli povinni společně a nerozdílně složit na náhradu škody nebo jiné újmy způsobené věřiteli CENTROPROJEKT, a.s. do úschovy u Krajského soudu v Brně peněžitou částku ve výši 40 milionů Kč se zamítá.

II. Návrh věřitele CENTROPROJEKT, a.s., IČ: 26907241, právně zastoupený JUDr. Petrem Svatošem, advokátem AK Sadová 1585/7, 728 96 Moravská Ostrava ze dne 7.6.2010, aby povinný č. 1-KORDSERVICE SK, a.s., IČ: 36236233, Slovenská republika byl povinen: a) zdržet se jakékoliv dispozice s peněžními prostředky do výše 40 milionů Kč, či do ekvivalentů této částky v EUR či jiných měnách z výnosu za prodej svého obchodního podílu ve společnosti KORDSERVICE SK PLUS, s.r.o. se sídlem Továrenská 532, Senica, PSČ: 905 01, Slovenská republika, IČ: 45480362, zejména s peněžními prostředky na bankovním účtu číslo 4149312/0800 vedeném u České spořitelny, a.s. b) zdržet se jakéhokoliv úkonu, který by umožňoval disponovat s těmito peněžními prostředky jakékoliv jiné osobě, včetně subjektu Česká spořitelna, a.s., se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ: 140 00, IČ: 45244782 se zamítá.

III. Věřiteli CENTROPROJEKT, a.s., IČ: 26907241, právně zastoupenému JUDr. Petrem Svatošem, advokátem AK Sadová 1585/7, 728 96 Moravská Ostrava bude po právní moci tohoto usnesení vrácena jistota ve výši 50.000,--Kč složená v souvislosti s předběžným opatřením uvedeným ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí a to ve lhůtě 60 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

IV. Věřitel CENTROPROJEKT, a.s., IČ: 26907241, právně zastoupen JUDr. Petrem Svatošem, advokátem AK Sadová 1585/7, 728 96 Moravská Ostrava sdělí ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení podepsanému soudu číslo bankovního účtu, na který mu může být vrácena jistota dle výroku III. tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění: Dne 30.4.2009 v 16:10 hod. bylo u podepsaného soudu zahájeno insolvenční řízení o insolvenčním návrhu dlužníka. Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (§§ 102 a 109 až 111 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/-dále jen IZ ) nastaly dne 4.5.2009 v 6:37 hod. Usnesením ze dne 14.5.2009 č.j. KSBR 39 INS 2466/2009-A-10 podepsaný soud rozhodl o úpadku dlužníka. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18.5.2009. Usnesením ze dne 7.8.2009 č.j. 39 INS 2466/2009-B-36 podepsaný soud rozhodl o povolení reorganizace (výrok I.), byl potvrzen věřiteli zvolený soudní znalec, EQUITA Consulting s.r.o., IČ: 25761421 (výrok V.). Ve stejném rozhodnutí ve výroku VI. bylo určeno, že znalec provede ocenění: a) hodnoty plnění, které by každý věřitel obdržel, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem a b) podniku dlužníka při navrhovaném způsobu reorganizace, přičemž znalec zejména vyjde z výnosové metody a v rámci ocenění podniku ocení části majetkové podstaty dlužníka, ke kterým je uplatněno právo na uspokojení ze zajištění. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12.8.2009. Odměna znalce byla odsouhlasena soudem usnesením ze dne 25.9.2009 č.j. 39 INS 2466/2009-B-61. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21.10.2009. Usnesením ze dne 15.10.2009 č.j. 39 INS 2466/2009-B-67 soud prodloužil znalci lhůtu pro zpracování posudku do 9.12.2009. Znalec předložil soudu znalecký posudek, který je založen ve spise jako dokumenty B-105. Dne 23.2.2010 proběhla schůze věřitelů za účelem projednání a schválení znaleckého posudku. Na tomto jednání více jak 2/3 z přítomných věřitelů, počítáno podle výše přihlášených pohledávek, odsouhlasily předložený znalecký posudek. Usnesením ze dne 25.2.2010 č.j. 39 INS 2466/2009-B-95 podepsaný soud rozhodl, že cena majetkové podstaty dlužníka je určena znaleckým posudkem č. R10350/09 zpracovaným ke dni 13.5.2009 s aktualizací ke dni 30.9.2009 znaleckého ústavu EQUITA Consulting s.r.o., IČ: 25761421 (dokumenty B-87 až B-91 spisu sp. zn.); toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 3.3.2010. Dne 6.4.2010 předložil dlužník insolvenčnímu soudu zprávu o reorganizačním plánu a reorganizační plán. Usnesením ze dne 21.4.2010 č.j. 39 INS 2466/2009-B-104 podepsaný soud zprávu o reorganizačním plánu schválil a současně svolal schůzi věřitelů za účelem hlasování o reorganizačním plánu dlužníka označeném ve výroku tohoto rozhodnutí. Dne 10.5.2010 proběhla schůze věřitelů za účelem projednání a odhlasování reorganizačního plánu.Usnesením ze dne 10.5.2010 č.j.-B-109 byl soudem schválen reorganizační plán dlužníka, tak jak byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku ve věci sp. zn. jako dokument B-105; toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12.5.2010.

V rámci tohoto insolvenčního řízení byl podepsanému soudu dne 9.6.2010 doručen návrh na vydání předběžného opatření ze dne 7.6.2010, kterým se výše uvedený věřitel domáhal vydání předběžného opatření tak jak je popsáno ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí.

Věřitel ve svém návrhu uvedl, že je oprávněným věřitelem povinného č. 1, když do insolvenčního řízení na majetek povinného č. 1 přihlásil pohledávku ve výši 43,726.129,-- Kč. Tato pohledávka byla následně v tomto řízení zjištěna ve stejné výši. Věřitel ve svém návrhu dále uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh povinného č. 1 jako dlužníka, když dlužník ve svém návrhu konstatoval, že má více věřitelů, má peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti a není schopen plnit výše uvedené závazky, neboť je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Věřitel dále poukázal na přílohu č. 6 k tomuto insolvenčnímu návrhu, kde sám povinný č. 1 jako dlužník uvedl přehled svých závazků po lhůtě splatnosti delší 3 měsíce. Věřitel uvedl, že podle této přílohy měl dlužník závazky z obchodního styku ve výši 38,147.915,62 Kč, přičemž všechny tyto závazky byly splatné před koncem roku 2008 a část těchto závazků byla splatná již v roce 2007, závazky vyplývající z ručení úvěru ve výši 1,694.294,66 Kč, přičemž všechny tyto závazky byly splatné před polovinou roku 2007 a část těchto závazků byla splatná již v roce 2006. Věřitel dále uvedl, že v průběhu insolvenčního řízení byly přihlášeny a následně zjištěny také další závazky dlužníka, a to včetně závazku věřitele uplatněného přihláškou č. 74 a dále závazky uplatněné jako přihláška č. 17, 48, 75 a především závazek vůči společnosti Česká spořitelna, a.s. (přihláška č. 45) ve výši takřka 627 milionů Kč (šlo o pohledávky č. 1 až 6 v uplatněné přihlášce č. 45). Z těchto skutečností věřitel dovozuje, že dlužník byl v úpadku již ke dni 31.12.2008, když již k tomuto dni měl více věřitelů, měl peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky nebyl schopen plnit, neboť je neplnil pod dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Věřitel dále uváděl, že dlužník již ke dni 31.12.2008 měl podat insolvenční návrh. Stejnou povinnost pak měl též statutární orgán povinného č. 1 jako dlužníka. Podle věřitele za povinného č. 1 mohli v rozhodné době jednat osoby označené v návrhu na vydání předběžného opatření jako povinní č. 2 až 4. Podle věřitele povinní č. 1 až 4 byli povinni podat insolvenční návrh na dlužníka nejpozději ke dni 31.12.2008 což však neučinili a odpovídají tak věřiteli za škodu, kterou porušením této povinnosti způsobili. Podle věřitele vyplývá z průběhu řízení, že jako nezajištěný věřitel neobdrží na svou pohledávku ničeho. Výše způsobené škody věřiteli tedy dosahuje výše přihlášené pohledávky, tj. 43,726.129,--Kč. Částka uvedená v petitu předběžného opatření (40 milionů Kč) tedy činí 91,47% přihlášené pohledávky. Podle věřitele porušení povinnosti dosáhlo vysoké míry závažnosti a to především s ohledem na značný rozsah škod vzniklých z porušení zákonné povinnosti vyplývající z § 98 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ). Vzniklou škodu lze odvozovat ze znaleckého posudku zpracovaného v průběhu insolvenčního řízení zpracovatelem EQUITA Consulting, s.r.o., neboť na pohledávky nezajištěných věřitelů nebude plněno prakticky ničeho. Věřitel dále uvedl, že byl opakovaně ubezpečován, že dlužník má dostatek peněžních prostředků na úhradu všech svých pohledávek, ovšem na jeho pohledávku byla uhrazena pouze záloha ve výši 15 milionů Kč s tím, že zbytek bude uhrazen později ze zajištěného financování dlužníka. Dlužník tedy uváděl věřitele v omyl v jehož důsledku následně vznikla pohledávka, která byl uplatněna věřitelem v insolvenčním řízení. Podle věřitele je insolvenční řízení v takové fázi, kdy splnění povinnosti uhradit věřiteli vzniklou škodu je vážně ohroženo. Věřitel poukázal především na skutečnost, že v řízení byl schválen reorganizační plán, podle něhož peněžní prostředky za vklad části podniku povinného č. 1 do obchodní společnosti KORDSERVICE SK PLUS, s.r.o. byly vloženy na vázaný účet vedený u České spořitelny, a.s. a z tohoto vázaného účtu má být následně plněno ve prospěch věřitelů dle schváleného reorganizačního plánu. Realizací reorganizační transakce dojde k tomu, že povinný č. 1 již nebude mít část svého podniku, nebude vlastníkem obchodního podílu ve společnosti KORDSERVICE SK PLUS, s.r.o. a nebude ani vlastníkem peněžních prostředků získaných za prodej obchodního podílu v této společnosti. Povinný č. 1 tedy nebude mít dostatek finančních prostředků na úhradu škody vzniklé věřiteli. Z těchto skutečností věřitel dovozuje, že může být ohrožena povinnost uložená tímto předběžných opatřením povinnému č. 1. S ohledem na všechny výše uvedené

skutečnosti se věřitel domáhá vydání předběžného opatření tak, jak je popsáno ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí.

Podle § 82 odst. 1 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu.

Podle § 75b odst. 1 o.s.ř. k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10 000 Kč a v obchodních věcech ve výši 50 000 Kč. Podalo-li návrh na předběžné opatření více navrhovatelů, jsou povinni jistotu složit společně a nerozdílně.

Z dále citovaného usnesení § 100 odst. 1 IZ vyplývá, že předběžné opatření ve smyslu § 100 odst. 1 IZ lze v insolvenčním řízení vydat pouze na návrh věřitele. Podmínkou pro vydání předběžného opatření je proto, v souladu s § 82 odst. 1 IZ a § 75b odst. 1 o.s.ř. složení jistoty ze strany autora návrhu na vydání předběžného opatření na účet soudu a to ve výši 50.000,--Kč, neboť insolvenční řízení je zcela nepochybně obchodní věcí. Ze sdělení účtárny podepsaného soudu ze dne 8.6.2010 vyplývá, že dne 7.6.2010 právní zástupce autora výše zmíněného návrhu na vydání předběžného opatření složil na účet soudu částku 50.000,--Kč. Tato podmínka pro vydání meritorního rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření dle § 100 odst. 1 IZ tedy byla splněna.

Podle § 98 IZ (1) Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu 4) proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik. (2) Povinnost podle odstavce 1 mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho statutární orgán a likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci. Je-li těchto osob více a jsou-li oprávněny jednat jménem dlužníka samostatně, má tuto povinnost každá z nich. Insolvenční návrh podávají jménem dlužníka. (3) Povinnost podat insolvenční návrh podle odstavců 1 a 2 není splněna, bylo-li řízení o insolvenčním návrhu vinou navrhovatele zastaveno nebo byl-li jeho insolvenční návrh odmítnut.

Podle § 99 IZ (1) Osoba, která v rozporu s ustanovením § 98 nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti. (2) Škoda nebo jiná újma podle odstavce 1 spočívá v rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel. (3) Osoba uvedená v odstavci 1 se odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu podle odstavce 2 zprostí, jen prokáže-li, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení, nebo že tuto povinnost nesplnila vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na její vůli a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat.

Podle § 100 IZ (1) Je-li již v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že věřiteli vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat insolvenční návrh, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné

újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku 19) . Učiní tak jen na návrh oprávněného věřitele. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit. (2) Výši částky, která má být složena, určí insolvenční soud tak, aby kryla podstatnou část předpokládané škody nebo jiné újmy. Při nařízení předběžného opatření uloží insolvenční soud navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí a která nesmí skončit dříve, než skončí insolvenční řízení, podal u příslušného soudu žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy; řízení o této žalobě není incidenčním sporem. (3) V rozsahu, ve kterém soud vyhověl žalobě o náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 2, se jeho rozhodnutí považuje za rozhodnutí o udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy žalobci.

Podepsaný soud se nejprve zabýval otázkou, zda obchodní společnost CENTROPROJEKT, a.s., IČ: 26907241 je aktivně legitimována k podání takového návrhu na vydání předběžného opatření. Z ustanovení § 100 odst. 1 IZ vyplývá, že aktivně legitimován k podání návrhu na vydání předběžného opatření ve smyslu § 100 odst. 1 IZ je pouze věřitel vystupující v konkrétním insolvenčním řízení. V tomto insolvenčním řízení je pod číslem přihlášky 74 (věřitel č. 74) evidována přihláška pohledávky věřitele CENTROPROJEKT, a.s., IČ: 26907241. Přihláška zní na částku 43,726.129,--Kč. Přihláška se skládá z několika dílčích pohledávek, které jsou všechny nezajištěné. Přihláška pohledávky tohoto věřitele byla přezkoumána při přezkumném jednání konaném dne 5.8.2009 (viz. dokument B-30 soudního spisu sp. zn.). Při tomto soudním roku byla přihláška pohledávky insolvenčním správcem a dlužníkem zcela uznána; pohledávku tedy lze považovat za zjištěnou. Z těchto skutečností lze mít za to, že autor návrhu na vydání předběžného opatření byl k podání návrhu na vydání předběžného opatření dle § 100 IZ aktivně legitimován, neboť je věřitelem v tomto insolvenčním řízení, jehož pohledávka byla v rámci řízení řádně zjištěna a k okamžiku vydání tohoto rozhodnutí jeho účast v řízení nezanikla.

K otázce podmínek pro vydání předběžného opatření dle § 100 IZ se vyjádřil Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí sp. zn. 2 VSPH 288/2009-B-59 ze dne 21.7.2009 vydaném v rámci insolvenčního řízení sp. zn. MSPH 59 INS 3937/2008: Odvolací soud považoval za nutné v prvé řadě uvést, že dopad předběžného opatření nařízeného podle ust. § 100 insolvenčního zákona do majetkové sféry osob jednajících za dlužníka je zcela zásadní proto, že jsou podle něj povinny plnit ihned, zatímco svůj negativní postoj k uplatněnému nároku na náhradu škody nemohou uplatnit v řízení insolvenčním, ale až následně poté, kdy podle předběžného opatření plnily či byly nuceny plnit (odložení vykonatelnosti rozhodnutí vylučuje ust. § 90 insolvenčního zákona), v nalézacím řízení vyvolaném žalobou věřitele obvykle po skončení insolvenčního řízení. Až v rámci tohoto řízení jim bude dán prostor k tomu, aby prokázaly, že existují okolnosti vymezené v ust. § 99 odst. 3 insolvenčního zákona, jež je odpovědnosti za škodu zprošťují. Z toho odvolací soud dovozuje, že k nařízení předběžného opatření je třeba přistoupit maximálně uvážlivě a zásadně toliko v případě zjevného selhání povinných, o němž nelze mít vzhledem k okolnostem žádných pochyb bez toho, aby soud znal dopředu jejich stanoviska. Jinými slovy, návrhu na nařízení předběžného opatření podle ust. § 100 insolvenčního zákona lze vyhovět pouze za situace, kdy skutkové okolnosti případu umožňují bez dalšího přijmout závěr o naplnění podmínek tam uvedených, tj. že již v dosavadním průběhu insolvenčního řízení vyšlo najevo, že věřiteli vznikla škoda v důsledku porušení povinnosti povinného podat insolvenční návrh, přičemž lze důvodně očekávat, že k vyvrácení či ke zpochybnění tvrzení věřitele nebudou vznášeny věcně opodstatněné důkazní návrhy (výslech účastníků či svědků, znalecký posudek, ohledání apod.), jejichž provedením by insolvenční soud nahrazoval řízení nalézací.

Jak je již výše uvedeno, v tomto řízení byl soudem pravomocně schválen reorganizační plán předložený dlužníkem a odhlasovaný všemi věřiteli. Podle reorganizačního plánu bude na pohledávku navrhovatele předběžného opatření uhrazena částka 27.429,35 Kč. Z pohledávky navrhovatele předběžného opatření tedy zůstane neuhrazeno 43,698.699,65 Kč. Podepsanému soudu je současně z jeho úřední činnosti známo, že u zdejšího soudu je vedena pod sp.zn. 39 Cm 22/2009 žaloba, ve které se navrhovatel předběžného opatření domáhá proti insolvenčnímu správci vyloučení části majetkové podstaty dlužníka KORDSERVICE SK, IČ: 36236233, a to nedokončené investice Rekonstrukce čističky odpadních vod . Řízení o této žalobě bylo u podepsaného soudu zahájeno dne 29.12.2009 a ve věci nebylo doposud rozhodnuto. Žaloba na vyloučení majetku z majetkové podstaty se bezprostředně vztahuje k pohledávkám, které navrhovatel předběžného opatření uplatnil v insolvenčním řízení a kde byly řádně zjištěny. Tato skutečnost je zmíněna také v reorganizačním plánu pod bodem 8.1.7. Z návrhu na zahájení insolvenčního řízení podaného samotným dlužníkem, z příloh k tomuto návrhu (především ze seznamu závazků), ze seznamu přihlášených pohledávek a výsledku přezkumného jednání jednoznačně vyplývá, že majoritním věřitelem dlužníka v tomto insolvenčním řízení je Česká spořitelna, a.s. jako agent syndikovaného úvěru. Tato pohledávka ve výši 6.200,902.341,79 Kč představuje 88,44% ze všech přihlášených pohledávek. Pohledávka tohoto majoritního věřitele byla v insolvenčním řízení řádně zjištěna, přičemž jde o pohledávku do částky 3.464.475.741,39 Kč zajištěnou zástavními právy prakticky na veškerém majetku dlužníka, který byl zahrnut do majetkové podstaty. Pohledávka majoritního věřitele vznikla na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 18.10.2006 s konečnou splatností dne 18.10.2009. Pohledávka navrhovatele předběžného opatření, podle přihlášky jeho pohledávky č. 74, vznikla na základě smluv o dílo uzavřených dne 27.11.2008 a 23.5.2008. Insolvenční řízení bylo zahájeno u podepsaného soudu dne 30.4.2009. Z uvedených skutečností je zřejmé, že majoritní závazek dlužníka vznikl v roce 2006, tj. 2 roky před okamžikem, kdy došlo k uzavření smlouvy mezi dlužníkem a autorem návrhu na vydání předběžného opatření. V souvislosti se vznikem majoritního závazku dlužníka došlo ke zřízení zástavních práv, tj. zajištění ve smyslu ustanovení IZ na téměř veškerém majetku dlužníka. Ze soudem schváleného reorganizačního plánu vyplývá, že hodnota majetku dlužníka v žádném případě nepokrývá celou pohledávku majoritního věřitele zajištěnou zástavními právy. Ke vzniku závazkového vztahu mezi dlužníkem a autorem návrhu na vydání předběžného opatření tedy došlo v době, kdy pohledávku autora návrhu na vydání předběžného opatření by bylo možné uspokojit teprve po uspokojení pohledávky majoritního věřitele, tj. České spořitelny, a.s.. V návrhu na vydání předběžného opatření bylo jeho autorem uvedeno, že podle jeho názoru dlužníkovi vznikla povinnost podat návrh na zahájení insolvenčního řízení dne 31.12.2008. Jak je již uvedeno, návrh na zahájení insolvenčního řízení byl insolvenčnímu soudu doručen dne 30.4.2009, tj. čtyři měsíce po okamžiku, který je v návrhu na vydání předběžného opatření označen jako první okamžik vzniku povinnosti povinných označených v návrhu na vydání předběžného opatření podat na sebe návrh na zahájení insolvenčního řízení. Insolvenčnímu soudu je z jeho činnosti známo, že dlužník je součástí koncernu tvořeného akciovou společností KORDÁRNA, akciovou společností Slovenský hodváb se sídlem na Slovensku a akciovou společností SLOVKORD, taktéž se sídlem na Slovensku. Všechny subjekty tvořící tento koncern jsou předmětem insolventních řízení vedených u podepsaného soudu pod sp. zn. KSBR 39 INS 2462/2009, 39 INS 2464/2009 a 39 INS 2465/2009. Z obsahu soudních spisů o výše zmíněných insolvenčních řízeních vyplývá, že vzájemné vztahy koncernových subjektů, rozsah jejich majetku a závazků je velmi široký. Příprava insolvenčních návrhů v těchto případech musela být objektivně velmi složitá a časově náročná. Z těchto skutečností lze dovodit, že v případě dlužníka a členů jeho statutárního orgánu byl návrh na zahájení insolvenčního řízení podán ve lhůtě, kterou lze zahrnout pod pojem bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl, nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku (§ 98 odst. 1 IZ). Jinými slovy řečeno, nelze v této chvíli mít jednoznačně za osvědčené, že ze strany dlužníka došlo k porušení povinností vyplývajících z § 98 odst. 1 IZ. Z výše zmíněné struktury závazků dlužníka, včetně okamžiku jejich vzniku, lze dále mít za to, že ani v případě, že by návrh na zahájení insolvenčního řízení ze strany dlužníka byl podán ke dni 31.12.2008, by se jakkoli změnila míra uspokojení pohledávky autora návrhu na vydání předběžného opatření. Ke dni 31.12.2008, stejně jako ke dni 30.4.2009, kdy bylo insolvenční řízení o návrhu dlužníka skutečně zahájeno, byla majoritním věřitelem s pohledávkou zajištěnou zástavními právy na prakticky veškerém majetku dlužníka akciová společnost Česká spořitelna. Bez ohledu na časový okamžik podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka by tato pohledávky vždy byla uspokojována přednostně v souladu s ustanoveními IZ. V případném následném soudním sporu o náhradu škody mezi autorem návrhu na vydání předběžného opatření a povinnými označenými v návrhu na vydání předběžného opatření by povinní mohli zřejmě velmi důvodně namítat skutečnosti uvedené v § 99 odst. 3 IZ.

Všechny výše uvedené skutečnosti a citované stanovisko Vrchního soudu v Praze vedou podepsaný soud k závěru, že návrh na vydání předběžného opatření tak jak je uveden ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí, je nedůvodný a návrhu nelze vyhovět. Tento závěr se týká obou petitů návrhu na vydání předběžného opatření tak jak jsou popsány ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí. Povinnosti, které měly být dle návrhu uloženy povinnému č. 1, tj. dlužníkovi, dle výroku II. tohoto rozhodnutí navazují na povinnosti, které měly být uložené všem povinným dle výroku I. tohoto rozhodnutí. Proto musel být návrh na předběžné opatření zamítnut v celém rozsahu.

Podepsaný soud dále považuje za potřebné dodat, že dalším důvodem pro zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření může být dikce ustanovení § 353 odst. 1 IZ, podle kterého od účinnosti reorganizačního plánu je oprávněn nakládat s majetkovou podstatou pouze dlužník. Toto jeho oprávnění může být omezeno ve prospěch jiných osob pouze reorganizačním plánem; jiná omezení, ke kterým došlo ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu v dosavadním průběhu insolvenčního řízení, účinností reorganizačního plánu zanikají. Z této dikce právní úpravy lze dovodit, že po účinnosti reorganizačního plánu, která v tomto řízení nastala dne 12.5.2010, již zřejmě nelze dlužníka omezovat nad rámec případných omezení uvedených ve schváleném reorganizačním plánu. Vyhovění předběžnému opatření v této fázi insolvenčního řízení by podstatným způsobem narušilo plnění realizované dlužníkem na základě účinně schváleného reorganizačního plánu. Autor návrhu na vydání předběžného opatření měl ve fázi před schválením reorganizačního plánu dostatečný časový prostor na uplatnění svého nároku ve smyslu § 100 IZ.

Dále je potřeba dodat, že ani existence pohledávky autora návrhu na vydání předběžného opatření není v této chvíli nezpochybnitelná. Pokud by autor návrhu na vydání předběžného opatření uspěl se svou vylučovací žalobou, kterou vede u podepsaného soudu pod sp.zn. 39 Cm 22/2009, došlo by zřejmě k zániku jeho zjištěné pohledávky jiným způsobem (vyloučením věcí označených ve vylučovací žalobě by autor návrhu na vydání předběžného opatření musel ztratit nárok na úhradu minimálně podstatné části svých přihlášených pohledávek), což by mohlo teoreticky vést až k zániku účasti tohoto věřitele v insolvenčním řízení. Potom by uplatněný nárok na náhradu škody ztratil smysl.

Všechny výše uvedené závěry lze beze zbytku vztáhnout na všechny subjekty označené jako povinné v návrhu na vydání předběžného opatření. Všechny tyto skutečnosti podporují závěr podepsaného soudu o nedůvodnosti podaného návrhu na vydání předběžného opatření.

V souladu s § 75b odst. 4 o.s.ř. a s ohledem na závěr soudu o nedůvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření podepsaný soud rozhodl o vrácení složené jistoty na účet autora návrhu. Soud současně vyzval autora návrhu na vydání předběžného opatření ke sdělení čísla účtu za účelem vrácené složené jistoty.

Poučení: Proti výrokům I. až III. tohoto usnesení je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení. Usnesení je doručeno okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Právnímu zástupci obchodní společnosti CENTROPROJEKT, a.s., IČ: 26907241, právnímu zástupci dlužníka, povinným č. 2 až 4 dle výroku I. tohoto rozhodnutí a insolvenčnímu správci bude toto rozhodnutí doručeno zvlášť (§ 75 IZ); těmto subjektům běží lhůta pro podání odvolání od zvláštního doručení. Odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno.

Proti výroku IV. tohoto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 91 IZ).

Krajský soud v Brně dne 16.6.2010

Mgr. Jan Kozák, v.r. soudce Za správnost vyhotovení: Ivana Ševčíková