KSBR 39 INS 1490/2010
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSBR 39 INS 1490/2010 39 ICm 2133/2010 29 ICdo 83/2014-447

USNESENÍ Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní vČci žalobce Les ýeské republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, P emyslova 1106/19, PSý 500 08, identifikaní íslo osoby 42196451, zastoupeného JUDr. Romanem Poláškem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, PSý 120 00, proti žalovaným 1/ JUDr. Jaroslavu Svobodovi, advokátu, se sídlem v BrnČ, Heršpická 800/6, PSý 639 00, jako insolvennímu správci dlužníka Javo ice, a. s., zastoupenému JUDr. Vladimírou Š stkovou Zukalovou, advokátkou, se sídlem v BrnČ, Heršpická 800/6, PSý 639 00 a 2/ Javo ice, a. s., se sídlem v Ptení, Ptenský Dvorek 100, PSý 798 43, identifikaní íslo osoby 63492202, zastoupenému JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem v Praze 2-Novém MČstČ, Václavská 316/12, PSý 120 00, o urení pohledávek, vedené u Krajského soudu v BrnČ pod sp. zn. 39 ICm 2133/2010, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužníka Javo ice, a. s., vedené u Krajského soudu v BrnČ pod sp. zn., o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. srpna 2014, . j. 39 ICm 2133/2010, 12 VSOL 10/2014-413 (), takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradČ náklad dovolacího ízení ástku 4.114 K, do 3 dn od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupkynČ prvního žalovaného. III. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradČ náklad dovolacího ízení ástku 4.114 K, do 3 dn od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce druhého žalovaného.

Od vodnČní:

Rozsudkem ze dne 30. zá í 2013, . j. 39 ICm 2133/2010-332, rozhodl Krajský soud v BrnČ (dále jen insolvenní soud ) o incidenní žalobČ žalobce Les ýeské republiky, s. p. smČ ující v i žalovaným 1/ JUDr. Jaroslavu Svobodovi, jako insolvennímu správci dlužníka Javo ice, a. s. a 2/ dlužníku, tak, že: 1/ Uril, že pohledávka žalobce za druhým žalovaným uplatnČná p ihláškou pohledávky . 38 v insolvenním ízení vedeném na majetek dlužníka ve výši 108.358 K z titulu nájemného za rok 2009 z nájemní smlouvy ze dne 1. ledna 2006, je po právu jako nezajištČná, nepodmínČná a nevykonatelná (bod I. výroku).

2/ Zamítl žalobu v rozsahu, v nČmž se žalobce domáhal urení, že má v insolvenním ízení vedeném na majetek dlužníka jako zajištČný vČ itel právo na uspokojení své zajištČné podmínČné nevykonatelné pohledávky ve výši 197.081.322,62 K v i osobnímu dlužníku CE WOOD, a. s. (dále jen spolenost C ) pouze z majetku dlužníka poskytnutého k zajištČní na základČ zástavního práva k nemovitostem (oznaeným ve výroku) z ízeného ve prospČch žalobce zástavní smlouvou uzav enou dne 2. íjna 2009 mezi žalobcem a dlužníkem, na jejímž základČ byl povolen vklad zástavního práva k nemovitostem do katastru nemovitostí (dále jen první zástavní smlouva ) [bod II. výroku]. 3/ Zamítl žalobu v rozsahu, v nČmž se žalobce domáhal urení, že má v insolvenním ízení vedeném na majetek dlužníka jako zajištČný vČ itel právo na uspokojení své zajištČné podmínČné nevykonatelné pohledávky ve výši 197.081.322,62 K v i osobnímu dlužníku spolenosti C pouze z majetku dlužníka poskytnutého k zajištČní na základČ zástavního práva k movitým vČcem a vČcem hromadným (oznaeným ve výroku) z ízeného ve prospČch žalobce zástavní smlouvou uzav enou dne 7. íjna 2009 mezi žalobcem a dlužníkem, ve formČ notá ského zápisu (na jejímž základČ byl povolen vklad zástavního práva k tČmto vČcem do rejst íku zástav vedeného Notá skou komorou ýeské republiky) [dále jen druhá zástavní smlouva ] (bod III. výroku). 4/ Uložil žalobci zaplatit prvnímu žalovanému na náhradČ náklad ízení ástku 10.164 K a druhému žalovanému ástku 36.497,41 K, vždy do 3 dn od právní moci tohoto rozsudku (bod IV. výroku). K odvolání žalobce (jež se netýkalo bodu I. výroku) Vrchní soud v Olomouci v záhlaví oznaeným rozsudkem: 1/ Zamítl návrh žalobce na p erušení ízení (první výrok). 2/ Potvrdil rozsudek insolvenního soudu v bodech II. a III. výroku (druhý výrok). 3/ ZmČnil rozsudek insolvenního soudu v bodČ IV. výroku tak, že: a/ žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradČ náklad ízení ástku 12.342 K, do 3 dn od právní moci rozsudku, b/ žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradČ náklad ízení ástku 38.677 K, do 3 dn od právní moci rozsudku (t etí výrok). 4/ Uložil žalobci zaplatit prvnímu žalovanému na náhradČ náklad odvolacího ízení ástku 9.983 K, do 3 dn od právní moci rozsudku (tvrtý výrok). 5/ Uložil žalobci zaplatit druhému žalovanému na náhradČ náklad odvolacího ízení ástku 8.687 K, do 3 dn od právní moci rozsudku (pátý výrok). K potvrzujícímu výroku o vČci samé odvolací soud poukázal na to, že rozsudkem insolvenního soudu ze dne 1. íjna 2012, . j. 39 ICm 720/2010-354, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. dubna 2013, . j. 39 ICm 720/2010, 12 VSOL 5/2013-474 (), byla (k odp rí žalobČ insolvenního správce) pravomocnČ urena neúinnost první i druhé zástavní smlouvy, což je d vodem pro zamítnutí žaloby o urení zástavní pohledávky žalobce. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce v plném rozsahu dovolání, jehož p ípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . ), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení (ty ech) právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vy ešeny. Jde o posouzení tČchto otázek: 39 ICm 2133/2010 29 ICdo 83/2014

1/ zda do majetkové podstaty náleží plnČní z neúinných právních úkon , které dosud nebylo vydáno a které žalobce uplatnil p ihláškou pohledávky; 2/ zda lze pravost pohledávky pop ít pouze pop ením práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní u zajištČného vČ itele, který m že pohledávku v i dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištČní; 3/ zda soud v ízení o žalobČ na urení pravosti, výše a po adí pohledávek m že posuzovat otázku neúinnosti úkon , na jejichž základČ jsou pohledávky zajištČny; 4/ otázky p erušení ízení ve vČci žaloby na urení pravosti, výše a po adí pohledávek p ihlášených do insolvenního ízení, je-li ohlednČ p edmČtných pohledávek souasnČ vedeno ízení o dovolání ve vČci odp rí žaloby. Dovolatel namítá, že je dán dovolací d vod dle § 241a odst. 1 o. s. . (tedy, že napadené rozhodnutí spoívá na nesprávném právním posouzení vČci), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soud obou stup a vČc vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení. S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací ízení rozhodný obanský soudní ád ve znČní úinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. kvČtna 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uve ejnČné pod íslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je-stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČná níže-dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu). Nejvyšší soud se nejprve zabýval p ípustností dovolání. Dovolání v dané vČci nesmČ uje proti žádnému z usnesení vypotených v § 238a o. s. ., takže zbývá urit, zda je p ípustné podle § 237 o. s. . (když pro daný p ípad neplatí žádné z omezení p ípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ., vypotených v § 238 o. s. .). Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. . je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v em spat uje splnČní p edpoklad p ípustnosti dovolání. M že-li být dovolání p ípustné jen podle § 237 o. s. ., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splnČné, p iemž k projednání dovolání nepostauje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. . (i jeho ásti). K vymezení p ípustnosti dovolání srov. p edevším usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. zá í 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uve ejnČné pod íslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Srov. ostatnČ též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. ervna 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14. Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu dovoláním v plném rozsahu , tedy i ve t etím (mČnícím) výroku o nákladech ízení p ed soudem prvního stupnČ a ve tvrtém a pátém výroku o nákladech odvolacího ízení. V rozsahu týkajícím se tČchto výrok není p ípustnost dovolání ádnČ vymezena, když argumentaci na téma rozhodnutí o nákladech ízení dovolání v žádné své ásti ani neobsahuje. Nejvyšší soud proto potud dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 vČty první o. s. ., jako neprojednatelné. V rozsahu, v nČmž dovolatel dovoláním napadá první výrok rozsudku, jímž odvolací soud zamítl návrh žalobce na p erušení ízení, není dovolání podle § 237 o. s. . objektivnČ p ípustné. P edmČtný výrok sice je rozhodnutím odvolacího soudu, není ale rozhodnutím odvolacího soudu, kterým se odvolací ízení koní, ani akcesorickým výrokem rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací ízení koní (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. kvČtna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uve ejnČné pod íslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Potud proto Nejvyšší soud odmítl dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. . K argumentaci, jejímž prost ednictvím dovolatel vymezuje p ípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve vČci samé, uvádí Nejvyšší soud následující: Otázku . 1/ spojuje dovolatel s argumentací, podle které v dané vČci není namístČ aplikace ustanovení § 236 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon), jelikož na p edmČtné zástavní smlouvy nikdy neobdržel žádné plnČní, které by mČl vracet. ZávČr odvolacího soudu, že zjištČní neúinnosti právního úkonu pravomocným rozhodnutím soudu v insolvenním ízení je (tak) d vodem pro pop ení pohledávky uplatnČné z tohoto právního úkonu, je souladný s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sen. zn. 29 ICdo 14/2012, uve ejnČným pod íslem 113/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 113/2014 ), jenž vychází ze závČr obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. b ezna 2014, sen. zn. 29 ICdo 13/2012, jakož i se závČry obsaženými na stejném základČ v rozsudku ze dne 22. prosince 2015, sen. zn. 29 ICdo 48/2013, jímž Nejvyšší soud zásti odmítl a zásti zamítl dovolání žalobce (tam žalovaného) proti výše oznaenému rozsudku odvolacího soudu z 18. dubna 2013 (ve vČci odp rí žaloby). D vod otev ít p ípustnost dovolání k posouzení této otázky tedy není dán. V posouzení otázky . 2/ je napadené rozhodnutí v souladu se závČry obsaženými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 ICdo 11/2012, uve ejnČném pod íslem 66/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na nČž výslovnČ odkazuje). D vod otev ít p ípustnost dovolání k posouzení této otázky tedy též není dán. OdpovČć na otázku . 3/ je triviální a nadto plyne (v návaznosti na otázku . 1/) z výše zmínČného R 113/2014 a z rozsudku Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 13/2012. Je samoz ejmé, že ve sporu o urení pravosti, výše nebo po adí zástavní pohledávky založené na existenci právního jednání-zástavní smlouvy, kterou shledal insolvenní soud neúinnou v ízení o odp rí žalobČ insolvenního správce, soud z výsledk sporu o incidenní žalobČ vychází a k takovému právnímu jednání (jako k neúinnému) nep ihlíží. D vod otev ít p ípustnost dovolání k posouzení této otázky tedy rovnČž není dán. K otázce . 4/ lze uvést, že její zodpovČzení se stalo bezp edmČtným poté, co Nejvyšší soud odmítl a zamítl (shora zmínČným rozsudkem z 22. prosince 2015) dovolání žalobce (tam žalovaného) podané (v ízení o odp rí žalobČ, jehož výsledkem bylo urení neúinnosti obou zástavních smluv) proti rozsudku odvolacího soudu z 18. dubna 2013. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve vČci samé tak Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. . Výrok o nákladech dovolacího ízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, ímž žalovaným vzniklo právo na náhradu úelnČ vynaložených náklad dovolacího ízení. Náklady každého z žalovaných v dovolacím ízení sestávají z odmČny advokáta za 1 úkon právní služby urené podle vyhlášky . 177/1996 Sb., o odmČnách advokát 39 ICm 2133/2010 29 ICdo 83/2014 a náhradách advokát za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znČní pozdČjších p edpis . KonkrétnČ jde o vyjád ení k dovolání z 10. listopadu 2014 (u prvního žalovaného) a o vyjád ení k dovolání ze 14. listopadu 2014 (u druhého žalovaného) [§ 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu, v rozhodném znČní]. Incidenní spor o urení pohledávky je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu, v rozhodném znČní sporem ve vČci rozhodované v insolvenním ízení (srov. obdobnČ usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ervna 2013, sen. zn. 29 ICdo 13/2013, uve ejnČné pod íslem 91/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo d vody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. b ezna 2015, sen. zn. 29 ICdo 62/2014, uve ejnČného pod íslem 85/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), u kterého se považuje za tarifní hodnotu ástka 50.000 K. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu, v rozhodném znČní) mimosmluvní odmČna ve výši 3.100 K. S náhradou hotových výdaj dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu (v rozhodném znČní) ve výši 300 K tak jde o ástku 3.400 K. Spolu s náhradou za 21% da z p idané hodnoty ve výši 714 K jde celkem o ástku 4.114 K, kterou dovolací soud p iznal každému z žalovaných k tíži žalobce na náhradČ náklad dovolacího ízení. Toto rozhodnutí se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, m že se oprávnČný domáhat výkonu rozhodnutí.

V BrnČ 28. ledna 2016

JUDr. ZdenČk K r m á , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafajová, DiS.