KSBR 39 INS 13575/2010
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSBR 39 INS 13575/2010 39 ICm 403/2011 29 ICdo 1/2013-1110

ýESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Petra Gemmela a soudc JUDr. Zde ka Krmá e a Mgr. Milana Poláška v právní vČci žalobc a) ProLogis Czech Republic XXIX s. r. o., len koncernu ProLogis, v likvidaci, se sídlem v ěíanech-Jažlovicích, Na Dlouhém 79, PSý 251 01, identifikaní íslo osoby 27 87 65 35 a b) ProLogis Czech Republic XXX s. r. o., len koncernu ProLogis, v likvidaci, se sídlem v ěíanech-Jažlovicích, Na Dlouhém 79, PSý 251 01, identifikaní íslo osoby 27 87 53 18, proti žalovanému Mgr. Miroslavu Sládkovi, advokátu, se sídlem v BrnČ, Heršpická 800/6, PSý 639 00, jako insolvennímu správci dlužníka DEVEPLAN, a. s., o vylouení vČcí z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v BrnČ pod sp. zn. 39 ICm 403/2011, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužníka DEVEPLAN, a. s., se sídlem v BrnČ, Ku imská 1926/21A, PSý 621 00, identifikaní íslo osoby 27 23 96 41, vedené u Krajského soudu v BrnČ pod sp. zn., za úasti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. ervence 2012, . j. 39 ICm 403/2011, 13 VSOL 60/2011-1019 (), takto:

I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. ervence 2012, . j. 39 ICm 403/2011, 13 VSOL 60/2011-1019 () a rozsudek Krajského soudu v BrnČ ze dne 9. zá í 2011, . j. 39 ICm 403/2011-163, se zrušují a ízení se zastavuje. II. Žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad ízení p ed soudy všech stup .

Od vodnČní:

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobc v záhlaví oznaeným rozsudkem zmČnil rozsudek ze dne 9. zá í 2011, . j. 39 ICm 403/2011-163, jímž Krajský soud v BrnČ (dále jen insolvenní soud ) zamítl žalobu žalobc (ProLogis Czech Republic XXIX s. r. o., lena koncernu ProLogis, v likvidaci a ProLogis Czech Republic XXX s. r. o., lena koncernu ProLogis, v likvidaci) o vylouení pozemk specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen sporné pozemky ) z majetkové podstaty dlužníka (DEVEPLAN, a. s.), tak, že žalobČ vyhovČl. Odvolací soud-na rozdíl od insolvenního soudu-dospČl k závČru, že rozhodí nález ze dne 21. dubna 2009, sp. zn. Rsp 77/09, vydaný Rozhodím soudem p i Hospodá ské komo e ýeské republiky a Agrární komo e ýeské republiky, nahradil projev v le dlužníka a žalobc [kupní smlouvu, kterou dlužník (jako prodávající) prodal sporné nemovitosti žalobc m (jako kupujícím)], na jehož základČ bylo vloženo vlastnické právo žalobc ke sporným nemovitostem do katastru nemovitostí; proto shledal žalobu opodstatnČnou. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za p ípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále jen o. s. . ), namítaje existenci dovolacího d vodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spoívá na nesprávném právním posouzení vČci a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vČc vrátil tomuto soudu k dalšímu ízení. Dovolatel akcentuje, že výrok rozsudku ukládajícího prohlášení v le m že znít pouze tak, že se buć žalovanému ukládá povinnost uzav ít smlouvu, resp. uinit ofertu i akceptaci smlouvy nebo že se nahrazuje tento projev v le žalovaného . Smlouva je jednostranným i vícestranným právním úkonem spoívajícím na vzájemnČ a obsahovČ shodných projevech v le smluvních stran, které smČ ují ke vzniku, zmČnČ i zániku práv a povinností. Kontraktaní projev je zahájen tím, že smluvní strana uiní projev v le smČ ující k uzav ení smlouvy, urený jedné nebo více osobám a k uzav ení smlouvy pak dojde v okamžiku, kdy druhá smluvní strana úinnČ uiní projev v le spoívající v p ijetí návrhu na uzav ení smlouvy. Chybí-li akceptace návrhu smlouvy, tím spíše pak její oferta, nem že být smlouva uzav ena . Dále dovozuje, že k tomu, aby nastaly následky zamýšlené ustanovením § 161 odst. 3 o. s. ., musí být rozsudek ukládající prohlášení v le úinný, resp. vykonatelný v širším smyslu ; rozsudek bude vykonatelný, analogicky podle § 261a odst. 1 o. s. ., tehdy, bude-li obsahovat oznaení oprávnČné a povinné osoby a vymezení rozsahu a obsahu povinností. Daný rozsudek musí ukládat žalovanému povinnost uzav ít smlouvu, tj. povinnost projevit v li spoívající v ofertČ i v akceptaci návrhu smlouvy . Má-li rozhodí nález úinnČ nahradit projev v le žalovaného, musí obsahovat oznaení povinného a oprávnČného a jeho výrok musí znít buć tak, že žalovanému se ukládá povinnost uinit projev v le spoívající v ofertČ/akceptaci smlouvy, nebo tak, že se takový projev v le žalovaného nahrazuje. Pakliže rozhodí nález nČkterou z tČchto náležitostí neobsahuje, není úinný a jeho právní mocí tudíž nem že být podle ustanovení § 161 odst. 3 o. s. . nahrazen odpovídající projev v le žalovaného . Vzhledem k výše uvedenému-pokrauje dovolatel-je vyloueno, aby rozhodí nález (obsahující ve výroku formulaci strany uzavírají smlouvu ) byl úinný, respektive v širším smyslu vykonatelný a aby nahrazoval v li žalobc spoívající v ofertČ kupní smlouvy nebo v akceptaci návrhu dlužníka na uzav ení této smlouvy . Jelikož rozhodí nález nemohl být 39 ICm 403/2011 29 ICdo 1/2013 d vodem pro vznik vlastnického práva žalobc ke sporným nemovitostem, žalovaný sepsal sporné nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka po právu. Žalobci považují rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za ned vodné. Rozhodné znČní obanského soudního ádu pro dovolací ízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., lánku II., zákona . 404/2012 Sb., kterým se mČní zákon . 99/1963 Sb., obanský soudní ád, ve znČní pozdČjších p edpis , a nČkteré další zákony. Dovolání žalovaného je p ípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. .; není však d vodné. Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. Podle ustanovení § 161 o. s. . rozsudek je vykonatelný, jakmile uplyne lh ta k plnČní (odstavec 1). Není-li v rozsudku uložena povinnost k plnČní, je rozsudek vykonatelný, jakmile nabyl právní moci (odstavec 2). Pravomocné rozsudky ukládající prohlášení v le nahrazují toto prohlášení (odstavec 3). Podle ustanovení § 588 zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku (dále jen ob. zák. ), z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost p edmČt koupČ kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost p edmČt koupČ p evzít a zaplatit za nČj prodávajícímu dohodnutou cenu. Podle ustanovení § 133 ob. zák., p evádí-li se movitá vČc na základČ smlouvy, nabývá se vlastnictví p evzetím vČci, není-li právním p edpisem stanoveno nebo úastníky dohodnuto jinak (odstavec 1). P evádí-li se nemovitá vČc na základČ smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních p edpis , pokud zvláštní zákon nestanoví jinak (odstavec 2). P evádí-li se na základČ smlouvy nemovitá vČc, která není p edmČtem evidence v katastru nemovitostí, nabývá se vlastnictví okamžikem úinnosti této smlouvy (odstavec 3). Nejvyšší soud v prvé adČ p edesílá, že pravomocný rozhodí nález má úinky pravomocného soudního rozhodnutí (a vytvá í tudíž p ekážku vČci pravomocnČ rozhodnuté), srov. (ve spojení s ustanovením § 28 odst. 2 zákona . 216/1994 Sb., o rozhodím ízení a o výkonu rozhodích nález ) též výklad podaný v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSýR 29/2009, uve ejnČném pod íslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ervna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2254/2011. SouasnČ není pochyb o tom, že rozsudek ukládající prohlášení v le (§ 161 odst. 3 o. s. .) se nevykonává a jeho úinkem je, že nahrazuje prohlášení v le povinného úastníka bez dalšího (k tomu srov. nap . usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 20 Cdo 813/2004). KonenČ platí, že má-li být rozsudkem soudu nahrazeno prohlášení v le nČkterého z úastník smlouvy o koupi nemovitosti, musí být obsah této smlouvy uveden ve výroku rozsudku, pop ípadČ musí být ve výroku rozsudku uveden odkaz na obsah p ipojeného písemného vyhotovení kupní smlouvy, která se tak stává souástí výroku rozsudku (viz nap . rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 29. ervna 1990, sp. zn. 3 Cz 45/90, uve ejnČný pod íslem 53/1991 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V pomČrech projednávané vČci bylo výrokem rozhodího nálezu rozhodnuto (srov. bod 1. výroku), že strany sporu, tj. žalující strana (rozumČj dlužník) a první a druhý žalovaní (rozumČj ProLogis Czech Republic XXIX, s. r. o., len koncernu ProLogis a ProLogis Czech Republic XXX, s. r. o., len koncernu ProLogis) uzavírají kupní smlouvu, jejíž znČní je v témže výroku obsaženo. Rozhodí nález [vydaný k žalobČ dlužníka, se kterým kupující (rozumČj žalobci) odmítli uzav ít kupní smlouvu (p edvídanou smlouvou o uzav ení budoucí smlouvy ze dne 13. srpna 2007, ve znČní dodatk )] tak nahradil projev v le úastník ízení kupní smlouvu o prodeji sporných nemovitostí dlužníkem (jako prodávajícím) žalobc m (jako kupujícím); argumentace dovolatele, založená na neexistenci kupní smlouvy a (ne)vykonatelnosti rozhodího nálezu tak není opodstatnČná. Na shora uvedeném závČru p itom nic nemČní ani skutenost, že rozhodím nálezem nebyla výslovnČ uložena kupujícím povinnost uzav ít kupní smlouvu, ale (fakticky) kupní smlouva nahrazena. Podstatné totiž je, že na základČ žaloby, kterou se dlužník (prodávající) domáhal urení obsahu kupní smlouvy, resp. nahrazení projevu v le (srov. . l. 52 a násl.), rozhodí soud nahradil scházející projev v le kupujících; uinil-li tak formálnČ zp sobem, kterým nahradil projev v le obou smluvních stran, nemá tato okolnost na závČr o vzniku kupní smlouvy žádný vliv. Poukazoval-li dovolatel na (v dovolání citovanou) judikaturu Nejvyššího soudu, v této souvislosti Nejvyšší soud dodává, že zmi ovaná rozhodnutí se zásti týkají otázky (ne)vykonatelnosti rozhodnutí (tj. otázky, která není pro danou vČc vzhledem k argumentaci shora významná), zásti otázky možných formulací zp sobu náhrady projevu v le smluvní strany, která odmítla smlouvu uzav ít, aniž by souasnČ šlo o výet taxativní. O tom, že v pomČrech dané vČci nejde o p ípad, že by soudy nižších stup nep ípustnČ mČnily i dopl ovaly výrok rozhodího nálezu, Nejvyšší soud rovnČž pochybnosti nemá. P es výše uvedené Nejvyšší soud p i rozhodnutí o dovolání musel p ihlédnout ke skutenosti, že v pr bČhu dovolacího ízení ztratili žalobci zp sobilost být úastníky ízení, když, jak je z ejmé z úplných výpis z obchodního rejst íku vedeného MČstským soudem v Praze, oddílu C, vložky 123473 a vložky 123382, byli k datu 12. b ezna 2014 [v p ípadČ žalobce a)] a k datu 31. b ezna 2014 [v p ípadČ žalobce b)] vymazáni z obchodního rejst íku z d vodu ukonení likvidace, tj. zanikli bez právního nástupnictví; vzhledem k tomuto neodstranitelnému nedostatku podmínky ízení, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu a insolvenního soudu podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. . zrušil a ízení ve vČci zastavil. SouasnČ rozhodl o náhradČ náklad ízení p ed soudy všech stup tak, že žádnému z úastník právo na náhradu tČchto náklad nep iznal [§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c) o. s. .]. Toto rozhodnutí se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ 30. íjna 2014 JUDr. Petr G e m m e l , v . r . p edseda senátu Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová