KSBR 39 INS 10843/2010-A-19
Číslo jednací: KSBR 39 INS 10843/2010-A-19

USNESENÍ

Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Janem Kozákem jako samosoudcem ve věci insolvenčního řízení na návrh navrhovatelů: a) Jan Zima, Moravské náměstí 969, 691 23 Pohořelice, IČ: 76381447, b) STAPPA mix, spol. s r.o. se sídlem Heršpická 11, Brno, IČ: 188 25 729, právně zast. Mgr. Petrem Pařilem, advokátem AK Veveří 46, Brno c) Bednění Slovák, s.r.o., (dříve Šural, s.r.o.), IČ: 28276302, Rašínova 103/2, 602 00 Brno, d) Ing. Miroslav Chmela, Šumice 467, PSČ 687 31 Šumice, IČ: 46194185, právně zast. JUDr. Jarmilou Skaunicovou, advokátkou Tř. kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno proti dlužníkovi: Bednění Slovák, s.r.o., (dříve Šural, s.r.o.), IČ: 28276302, Rašínova 103/2, 602 00 Brno, o návrhu navrhovatele b) ze dne 7.12.2010 na vydání předběžného opatření

takto:

I. Návrh navrhovatele b) ze dne 20.10.2010 na vydání předběžného opatření, kterým by panu Františku anonymizovano , anonymizovano bytem Cvrčovice 6, 691 23 Pohořelice bylo uloženo dle § 100 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v posledním znění (dále jen "IZ" nebo "insolvenční zákon") složit do úschovy podepsaného soudu částku 1,324.226,81,-Kč se zamítá.

II. Návrh navrhovatele b) ze dne 7.12.2010 na ustanovení předběžného insolvenčního správce u dlužníka se zamítá.

III. Navrhovateli b) bude po právní moci tohoto rozhodnutí vrácena složená jistota ve výši 50.000,--Kč, a to ve lhůtě 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Navrhovatel b) ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí sdělí podepsanému soudu číslo bankovního účtu, na který mu může být vrácena složená jistota dle výroku III. tohoto rozhodnutí .

Odůvodnění:

Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 21.9.2010 navrhl navrhovatel a) zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka. Vzhledem ke skutečnosti, že výše uvedené podání ze dne 21.9.2010 bylo opatřeno úředně ověřeným podpisem navrhovatele, insolvenční soud

v souladu s § 97 a § 101 IZ zveřejnil dne 21.9.2010 v 9:40 hodin vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení. Dne 19.10.2010 byl insolvenčnímu soudu doručen návrh na přistoupení do insolvenčního řízení, který podal navrhovatel b). Dne 13. prosince 2010 bylo insolvenčnímu soudu doručeno podání dlužníka ze dne 9. prosince 2010. V tomto podání dlužník vyjádřil svůj souhlas s návrhem na zahájení insolvenčního řízení a současně uvedl, že se k tomuto návrhu připojuje a souhlasí s vydáním rozhodnutí o úpadku dlužníka. Dne 23. prosince 2010 bylo insolvenčnímu soudu doručeno podání navrhovatele d) ze dne 22. prosince 2010, kterým tento navrhovatel přistoupil do probíhajícího insolvenčního řízení. Dlužník jako navrhovatel c) a navrhovatel d) nebyli uvedeni v záhlaví zkráceného znění tohoto usnesení, které bylo insolvenčním soudem zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 15. prosince 2010 jako dokument A-14. Protože v okamžiku vydání úplného znění rozhodnutí o předběžném opatření navrhovatelé c) a d) již v řízení vystupovali, insolvenční soud je uvedl v záhlaví úplného znění rozhodnutí o předběžném opatření a to přesto, že ve zkráceném znění tito navrhovatelé označeni nebyli. Dne 7.12.2010 navrhovatel b) doručil podepsanému soudu návrh na vydání předběžného opatření tak jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Navrhovatel b) se domáhal vydání předběžného opatření s ohledem na tvrzení, že dlužník nesplnil svou zákonnou povinnost vyplývající z § 98 IZ podat sám na sebe návrh na zahájení insolvenčního řízení pokud je předlužen. Navrhovatel b) v návrhu na vydání předběžného opatření podrobně popsal důvody, které ho vedly k podání takového návrhu směřujícího proti bývalému jedinému společníkovi a jednateli dlužníka panu Františku anonymizovano . Návrh na ustanovení předběžného insolvenčního správce navrhovatel b) odůvodnil obavou, že nový jediný společník a jednatel dlužníka nebude komunikovat s podepsaným insolvenčním soudem a nebude schopen předložit doklady, které se týkají provozu podniku dlužníka. Navrhovatel b) ve svém návrhu na vydání předběžného opatření mimo jiné uvedl, že dne 22. července 2010 manželka pana Františka Šurala, Ludmila Šuralová, založila obchodní společnost pod obchodní firmou Šural Construct, s.r.o., identifikační číslo: 292372711 se sídlem v Pohořelicích. Následně, dne 7.9.2010, byl vyhotoven notářský zápis, podle kterého byla změněna obchodní firma dlužníka na firmu Bednění Slovák s.r.o. se sídlem Rašínova 2 v Brně. Současně z funkce jednatele společnosti a společníka odstoupil pan František Šural a na tato místo nastoupil pan Petr Slovák, bytem v Aši. Pokud jde o výši škody, která byla způsobena navrhovateli b), tento poukazoval mimo jiné na sdělení akciové společnosti IMOS Brno, podle kterého tato společnost zřejmě uhradila dlužníkovi cenu za dílo, které dlužník pro tuto obchodní společnost provedl, ovšem z těchto peněžních prostředků nebylo navrhovateli b), který zajišťoval dodávku stavebního materiálu pro dlužníka v rámci této zakázky, ničeho plněno. Navrhovatel b) dospěl proto k závěru, že jemu, jako věřiteli dlužníka, vznikla škoda ve výši celé hodnoty jeho pohledávky za dlužníkem. Navrhovatel b) přitom vycházel z faktu, že v rámci případného konkursního řízení nebude na jeho pohledávku nic uhrazeno. Podepsaný insolvenční soud poté, co dospěl k závěru, že návrh na vydání předběžného opatření ze dne 7.12.2010 má všechny zákonem předpokládané náležitosti, zjišťoval podmínky pro vydání takového předběžného opatření.

Podle § 82 odst. 1 a 2 IZ (1) předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. (2) Předběžným opatřením může insolvenční soud také ustanovit předběžného správce.

Podle § 100 odst. 1 IZ (1) je-li již v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že věřiteli vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat insolvenční návrh, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku. Učiní tak jen na návrh oprávněného věřitele. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit.

Z citovaných ustanovení IZ vyplývá, že návrh na vydání předběžného opatření ve smyslu § 100 IZ nemůže insolvenční soud vydat bez řádného návrhu ze strany věřitele, kterému podle jeho tvrzení škoda opožděným návrhem dlužníka na zahájení insolvenčního řízení nebo nepodáním takového návrhu ze strany dlužníka vznikla. Jde-li o takové předběžné opatření, musí insolvenční soud před meritorním rozhodnutím o návrhu na vydání předběžného opatření dle § 100 IZ zkoumat, zda jsou splněny podmínky pro vydání předběžného opatření vyplývající z podpůrně užívaného ustanovení § 75b o.s.ř..

Podle § 75b odst. 1) a 2) o.s.ř. (1) k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10 000 Kč a v obchodních věcech ve výši 50 000 Kč. Podalo-li návrh na předběžné opatření více navrhovatelů, jsou povinni jistotu složit společně a nerozdílně. (2) Nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh na předběžné opatření odmítne.

Z obsahu insolvenčního spisu vedeného podepsaným soudem vyplývá, že navrhovatel b) uhradil v souvislosti s návrhem na vydání předběžného opatření ze dne 7.12.2010 tak jak je vymezeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí jistotu ve výši 50.000,-Kč. Insolvenční řízení je třeba nepochybně chápat jako obchodní věc a v případě předběžného opatření vydávaného v rámci insolvenčního řízení je třeba vyžadovat úhradu jistoty právě v této výši.

S ohledem na skutečnost, že navrhovatel b) uhradil jistinu předpokládanou právní úpravou, zabýval se podepsaný insolvenční soud návrhem na vydání předběžného opatření meritorně. Podepsaný insolvenční soud přitom vyšel ze stanoviska Vrchního soudu v Praze vyjádřeného v rozhodnutí vydaném pod sp.zn. 2 VSPH 288/2009 ve věci insolvenčního řízení sp. zn. MSPH 59 INS 3937/2008: "Odvolací soud považoval za nutné v prvé řadě uvést, že dopad předběžného opatření nařízeného podle ust. § 100 insolvenčního zákona do majetkové sféry osob jednajících za dlužníka je zcela zásadní proto, že jsou podle něj povinny plnit ihned, zatímco svůj negativní postoj k uplatněnému nároku na náhradu škody nemohou uplatnit v řízení insolvenčním, ale až následně poté, kdy podle předběžného opatření plnily či byly nuceny plnit (odložení vykonatelnosti rozhodnutí vylučuje ust. § 90 insolvenčního zákona), v nalézacím řízení vyvolaném žalobou věřitele obvykle po skončení insolvenčního řízení. Až v rámci tohoto řízení jim bude dán prostor k tomu, aby prokázaly, že existují okolnosti vymezené v ust. § 99 odst. 3 insolvenčního zákona, jež je odpovědnosti za škodu zprošťují. Z toho odvolací soud dovozuje, že k nařízení předběžného opatření je třeba přistoupit maximálně uvážlivě a zásadně toliko v případě zjevného selhání povinných, o němž nelze mít vzhledem k okolnostem žádných pochyb bez toho, aby soud znal dopředu jejich stanoviska. Jinými slovy, návrhu na nařízení předběžného opatření podle ust. § 100 insolvenčního zákona lze vyhovět pouze za situace, kdy skutkové okolnosti případu umožňují bez dalšího přijmout závěr o naplnění podmínek tam uvedených, tj. že již v dosavadním průběhu insolvenčního řízení vyšlo najevo, že věřiteli vznikla škoda v důsledku porušení povinnosti povinného podat insolvenční návrh, přičemž lze důvodně očekávat, že k vyvrácení či ke zpochybnění tvrzení věřitele nebudou vznášeny věcně opodstatněné důkazní návrhy (výslech účastníků či svědků, znalecký posudek, ohledání apod.), jejichž provedením by insolvenční soud nahrazoval řízení nalézací." Podle názoru podepsaného insolvenčního soudu nelze citované stanovisko Vrchního soudu v Praze vyložit jinak, než že k vydání předběžného opatření dle § 100 IZ je možno přistoupit pouze v případě, že je téměř najisto postaveno, že osoba, která má být zavázána tímto předběžným opatřením hradit na účet soudu příslušnou peněžní částku, se skutečně dopustila porušení povinností dle ustanovení § 98 IZ. Podepsaný insolvenční soud má za to, že skutečnosti uvedené v návrhu navrhovatele b) na vydání předběžného opatření takový stav nenavozují. Je pravdou, že změna obchodní firmy, změna jediného společníka a změna osoby jednající za dlužníka může vzbuzovat pochybnosti o poctivých úmyslech dlužníka. Úplatné postoupení obchodního podílu, změna jednající osoby a změna obchodní firmy jsou poměrně běžnou praktikou podnikatelského prostředí. Samotná realizace těchto kroků nemůže vést k závěru o porušení povinností vyplývající z § 98 IZ. Stejný závěr lze učinit také pokud jde o navrhovatelem zmíněné sdělení obchodní společnosti IMOS Brno, a.s. pokud jde o úhradu pohledávky dlužníka u této společnosti. V neposlední řadě je třeba zmínit skutečnost, že dlužník podáním ze dne 9. prosince 2010 předložil vyjádření k podaným návrhům na zahájení insolvenčního řízení. Současný jednatel dlužníka v tomto podání uvedl, že se připojuje k návrhu na zahájení insolvenčního řízení a souhlasí s vydáním rozhodnutí o úpadku dlužníka. Dlužník sice nepředložil v rámci tohoto podání seznamy majetku a závazků, ovšem současně uvedl, že je připraven takto učinit v dalším průběhu insolvenčního řízení. Navrhovatel b) v návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 7. prosince 2010 dále poukázal na přihlášky pohledávek dalších věřitelů, které byly doručeny podepsanému insolvenčnímu soudu. Z podaných přihlášek pohledávek navrhovatel b) dovozoval, že již od dubna 2010 byl dlužník v úpadku. Zde je třeba poukázat na skutečnost, že pohledávky, které byly uplatněny přihláškami a na které bylo poukázáno v návrhu na vydání předběžného opatření, byly splatné v průběhu prvního pololetí roku 2010. Je otázkou, zda dlužník neměl v úmyslu hradit tyto pohledávky ze své další podnikatelské činnosti. Dlužník ve svém vyjádření ze dne 9. prosince 2010 mimo jiné uvedl, že měl v úmyslu vymáhat své pohledávky a tím získat finanční prostředky k další podnikatelské činnosti. Ve světle těchto skutečností by závěr insolvenčního soudu o porušení povinnosti dlužníka vyplývající z § 98 IZ byl přinejmenším předčasný. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti insolvenční soud o návrhu na vydání předběžného opatření dle § 100 IZ rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Podepsaný insolvenční soud se dále zabýval návrhem na ustanovení předběžného insolvenčního správce, který byl zahrnut v návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 7.12.2010. V souladu s výše citovaným ustanovením § 82 IZ může být předběžný insolvenční správce ustaven insolvenčním soudem i bez návrhu. Předběžný insolvenční správce může být v řízení ustanoven pouze ve fázi od zahájení insolvenčního řízení do okamžiku vydání meritorního rozhodnutí o podaném návrhu. Usnesením ze dne 6.1.2011, které je v insolvenčním spise vedeno jako dokument A-18, insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužníka a současně ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Martina Kopčila se sídlem Palackého třída 119 v Brně. S ohledem na tento procesní stav nemohl insolvenční soud návrhu na ustanovení předběžného insolvenčního správce vyhovět. Podle § 75 b), odst. 4 věta první o.s.ř. byl-li návrh na nařízení předběžného opatření pravomocným usnesením soudu prvního stupně zamítnut, byl-li tento návrh pravomocně

odmítnut nebo bylo-li řízení o tomto návrhu pravomocně zastaveno, soud složenou jistotu vrátí. Insolvenční soud návrh navrhovatele b) na vydání předběžného opatření v plném rozsahu zamítl. Insolvenční soud proto současně rozhodl o vrácení zaplacené jistoty navrhovateli b) a to poté, co toto rozhodnutí nabude právní moci. Současně insolvenční soud uložil navrhovateli b) sdělit podepsanému insolvenčnímu soudu číslo bankovního účtu, aby mohlo vrácení složené jistoty dojít v soudem stanovené lhůtě.

Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné odvolání ve lhůtě patnácti dnů ode dne jeho doručení. Rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 74 odst. 1 IZ). Navrhovatelům a dlužníkovi bude toto rozhodnutí doručeno zvlášť (§ 75 IZ). Navrhovatelům a dlužníkovi běží lhůta pro podání odvolání od okamžiku zvláštního doručení. Odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno.

Krajský soud v Brně dne 15.12.2010

Mgr. Jan Kozák, v.r. soudce Za správnost vyhotovení: Ivana Ševčíková