KSBR 39 INS 10758/2010
NEJVYŠŠÍ SOUD KSBR 39 INS 10758/2010 ýESKÉ REPUBLIKY KSBR 39 ICm 1103/2011 29 ICdo 50/2013-216

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složením z p edsedy JUDr. Petra Gemmela a soudc JUDr. Zde ka Krmá e a Mgr. Milana Poláška v právní vČci žalobc a) Herberta Schweibar, narozeného 14. b ezna 1957, bytem ve Vídni, Schiffmühlenstrasse 58, Republika Rakousko, zastoupeného JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem, se sídlem v BrnČ, P íkop 843/4, PSý 604 12 a b) Patricie Schweibar, narozené 18. zá í 1979, bytem v Bruntále, Pionýrská 750/24, zastoupené JUDr. Petrem DítČ, advokátem, se sídlem v Olomouci, Horní námČstí 12/19, PSý 779 00, proti žalovanému Ing. Lukáši Nožikovi, se sídlem v BrnČ, Šilingrovo nám. 3, PSý 602 00, jako insolvennímu správci dlužníka GH NERA, spol. s r. o., zastoupenému Mgr. Radovanem Indrou, advokátem, se sídlem v BrnČ, ýechy ská 361/16, PSý 602 00, o vylouení vČcí z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v BrnČ pod sp. zn. 39 ICm 1103/2011, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužníka GH NERA, spol. s r. o., se sídlem ve ZnojmČ, Dolní ýeská 345/32, PSý 669 02, identifikaní íslo osoby 63 49 06 50, vedené u Krajského soudu v BrnČ pod sp. zn., o dovolání žalobkynČ Patricie Schweibar proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. prosince 2012, . j. 39 ICm 1103/2011, 12 VSOL 79/2012-175 (), takto:

I. Dovolání se odmítá. II. ŽalobkynČ Patricie Schweibar je povinna zaplatit žalovanému na náhradu náklad dovolacího ízení ástku 4.114,-K, do t í dn od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Od vodnČní:

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. prosince 2012, . j. 39 ICm 1103/2011, 12 VSOL 79/2012-175 (), k odvolání žalobc potvrdil rozsudek ze dne 23. dubna 2012, . j. 39 ICm 1103/2011-69, jímž Krajský soud v BrnČ (dále jen insolvenní soud ) zamítl žalobu, kterou se žalobci (Herbert Schweibar a Patricie Schweibar) domáhali v i insolvennímu správci dlužníka (Ing. Lukáši Nožikovi) vylouení ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále jen sporné nemovitosti ) z majetkové podstaty dlužníka.

Odvolací soud (ve shodČ s insolvenním soudem) vyšel z toho, že: 1) Krajský soud v BrnČ usnesením ze dne 4. kvČtna 2007, . j. 1 Nc 12/2007-31, uložil [k návrhu Dkfm. Helmuta Rattenbergera-dále jen spoleník dlužníka (doruenému soudu 4. kvČtna 2007)] dlužníku zdržet se veškerých úkon vedoucích ke zcizení nemovitého majetku ve vlastnictví dlužníka (vetnČ sporných nemovitostí) [dále též jen usnesení o p edbČžném opat ení ]; usnesení nabylo právní moci 21. ervna 2007. P edbČžné opat ení bylo úinné až do 7. prosince 2009, tj. do okamžiku, kdy nabylo právní moci usnesení ze dne 18. prosince 2008, . j. 1 Cm 286/2007-89, jímž Krajský soud v BrnČ (ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. zá í 2009, . j. 8 Cmo 72/2009-121) zamítl návrh na vyslovení neplatnosti valné hromady dlužníka konané dne 1. b ezna 2007 (žaloba v oznaené vČci byla soudu doruena 21. kvČtna 2007). 2) Ve dnech 29. dubna 2008 a 4. ervence 2008 uzav eli žalobci (jako kupující) a dlužník (jako prodávající) kupní smlouvy, na základČ kterých prodávající p evedl na kupující vlastnické právo ke sporným nemovitostem a to za kupní ceny 50.000,-EUR, respektive 70.000,-EUR (dále jen kupní smlouvy ). Na tomto základČ odvolací soud-odkazuje na ustanovení § 7 odst. 1 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenního zákona), na ustanovení § 76f odst. 1 a § 77 odst. 1 písm. b) zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále jen o. s. . ), na ustanovení § 39 zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku (dále jen ob. zák. ) a na ustanovení § 131 zákona . 513/1991 Sb., obchodního zákoníku-shledal závČr soudu prvního stupnČ, podle nČhož není žaloba po právu, správným. P itom zd raznil, že z výroku usnesení o p edbČžném opat ení zcela jasnČ vyplývá, jakou povinnost soud dlužníku ukládá , vetnČ toho, že se navrhovatel (spoleník dlužníka) domáhá zatímní úpravy pomČr úastník proto, aby zabránil zamítnutí svého návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady dlužníka konané dne 1. b ezna 2007, a to z d vodu zásahu do práv dobrovČrných nabyvatel nemovitostí dlužníka. Jestliže soud jeho návrhu vyhovČl, je nepochybné, že vČcí samou je vyslovení neplatnosti valné hromady konané dne 1. b ezna 2007, které bylo zahájeno 21. kvČtna 2007. Úinky p edbČžného opat ení nastaly jeho doruením dlužníku dne 21. ervence 2007 a zanikly až dne 7. prosince 2009, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, kterým nebylo návrhu ve vČci samé vyhovČno . Odvolací soud neshledal opodstatnČnou ani výhradu žalobc , podle níž je usnesení o p edbČžném opat ení nicotné a nevykonatelné , jelikož v nČm není stanovena lh ta k podání návrhu ve vČci samé, když lh tu pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady stanoví zákon. S poukazem na závČry formulované v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. kvČtna 2000, sp. zn. 18 Co 18/2000, uve ejnČném pod íslem 59/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 59/2001 ) a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. ervna 2012, sp. zn. 21 Cdo 2368/2011, odvolací soud uzav el, že kupní smlouvy jsou absolutnČ neplatné. SouasnČ dovodil, že žalobci nemohli nabýt vlastnické právo ke sporným nemovitostem ani s odkazem na dobrou víru (založenou na tom, že usnesení o p edbČžném opat ení nebylo zasláno katastru nemovitostí) p i uzavírání smluv, když jejich dobrá víra p i nabývání vlastnického práva by mohla být právnČ významná jen pro závČr o oprávnČné držbČ vČci, která podmi uje nabytí vlastnictví vydržením (§ 134 ob. zák.). Tento zp sob nabytí vlastnictví sporných nemovitostí však žalobci ani netvrdili (a s ohledem na lh tu KSBR 39 ICm 1103/2011 29 ICdo 50/2013 dle § 134 odst. 1 ob. zák. by ani úspČšnČ tvrdit nemohli). Pro závČr o jejich vlastnictví sporných nemovitostí není významná ani otázka tvrzených investic, ani p ípadná úhrada jejich kupní ceny (§ 451 a násl. ob. zák.). V této souvislosti odvolací soud odkázal na závČry formulované judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu specifikovanou v d vodech rozhodnutí. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkynČ Patricie Schweibar dovolání, odkazujíc co do jeho p ípustnosti na ustanovení § 237 o. s. . a spat ujíc jeho zásadní právní význam v ešení otázek dosud dovolacím soudem nevy ešených, a to, zda: a) Je možné nabýt vlastnické právo na základČ absolutnČ neplatného právního úkonu v podobČ porušení povinnosti uložené vykonatelným usnesením o na ízení p edbČžného opat ení, jestliže nabyvatel byl zcela nepochybnČ v dobré ví e, kdy nemČl možnost jakkoli zjistit právní vady, nebyl informován o jakýchkoli právních vadách a vČ il v zápis v katastru nemovitostí, tj. za p edpokladu zachování zásady materiální publicity? b) Byla v daném p ípadČ podána v zákonné lh tČ žaloba/návrh ve vČci samé nebo p edbČžné opat ení zaniklo v souladu s ustanovením § 77 odst. 1 písm. a) o. s. ., když navrhovatel podal v rozporu s od vodnČním usnesení o na ízení p edbČžného opat ení návrh na prohlášení neplatnosti valné hromady z d vodu p ehlasování minoritního spoleníka spoleníky majoritními, p iemž od vodnČní usnesení spat uje d vody k vydání p edbČžného opat ení ve zcela jiném d vodu než zp sob hlasování na valné hromadČ spolenosti GH NERA, spol. s r. o. a p ehlasování spoleníky navrhovatele a jestliže nepodal navrhovatel návrh/žalobu ve vČci samé, kdy zaniklo p edbČžné opat ení s ohledem na ustanovení § 261a odst. 2 o. s. .? Dovolatelka akcentuje, že nabyla vlastnické právo ke sporným nemovitostem v dobré ví e, když o p edbČžném opat ení nebyla informována (soud, který p edbČžné opat ení vydal, porušil povinnost uvedenou v ustanovení § 76c odst. 3 o. s. . a neodeslal stejnopis usnesení o na ízení p edbČžného opat ení p íslušného katastrálnímu ú adu). Za stavu, kdy se o p edbČžném opat ení nemohla dovČdČt, nelze jí up ít vlastnické právo ke sporným nemovitostem nabyté v dobré ví e. Potud dovolatelka poukazuje na ustanovení § 980 a § 984 zákona . 89/2012 Sb., obanského zákoníku, jakož i na judikaturu Ústavního soudu (nálezy ze dne 11. kvČtna 2011, sp. zn. II. ÚS 165/11 a ze dne 13. srpna 2012, sp. zn. I. ÚS 3061/11) a Nejvyššího soudu (rozsudky ze dne 8. února 2012, sp. zn. 28 Cdo 3342/2011 a ze dne 16. kvČtna 2012, sp. zn. 28 Cdo 2652/2011). KonenČ popisuje výhrady, jež uplatnila proti usnesení o p edbČžném opat ení (jeho obsahu, úink m a zániku) v p edchozích fázích ízení. Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soud nižších stup zrušil a vČc vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení. Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby dovolání žalobkynČ bylo odmítnuto. Rozhodné znČní obanského soudního ádu pro dovolací ízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., lánku II., zákona . 404/2012 Sb., kterým se mČní zákon . 99/1963 Sb., obanský soudní ád, ve znČní pozdČjších p edpis , a nČkteré další zákony.

Dovolání žalobkynČ proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve vČci samé, které není p ípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ., Nejvyšší soud neshledal p ípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. .; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. . odmítl. Uinil tak proto, že závČr, podle nČhož je právní úkon, jímž úastník poruší zákaz dispozice s uritými vČcmi nebo právy, uložený p edbČžným opat ením podle ustanovení § 76 odst. 1 o. s. ., absolutnČ neplatný (viz § 76f odst. 1 o. s. .), plnČ odpovídá judikatu e Nejvyššího soudu (srov. nap . rozsudek ze dne 23. února 2006, sp. zn. 29 Odo 1149/2003, uve ejnČný pod íslem 29/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vetnČ tam uvedeného odkazu na R 59/2001, jakož i rozsudky ze dne 19. ervna 2012, . j. 21 Cdo 2368/2011 a ze dne 30. srpna 2012, sp. zn. 21 Cdo 1708/2011). Na tomto závČru není zp sobilá nieho zmČnit ani výhrada dovolatelky, podle které v usnesení o p edbČžném opat ení nebyla uvedena lh ta k podání žaloby ve vČci samé . Jakkoli je zcela zjevné, že usnesení o p edbČžném opat ení (na ízené p ed zahájením ízení), jímž soud úastníku uložil, aby nenakládal s uritými vČcmi nebo právy, musí obsahovat i údaj ohlednČ lh ty k podání návrhu na zahájení ízení (s výjimkou ízení, která mohou být zahájena i bez návrhu) [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2005, sp. zn. 20 Cdo 2647/2003], v pomČrech dané vČci nemá nesplnČní této náležitosti právní význam, jelikož žalobu ve vČci samé podal spoleník dlužníka dne 21. kvČtna 2007, tj. d íve, než usnesení o p edbČžném opat ení nabylo právní moci (21. ervna 2007); p edbČžným opat ením p edvídanou žalobu ve vČci samé tak spoleník dlužníka podal zjevnČ (i) v (dovolatelkou odkazované) lh tČ dle ustanovení § 261a o. s. . O tom, že absence údaje o této lh tČ neiní usnesení o p edbČžném opat ení nicotným , pochyb není. ZásadnČ právnČ významným neshledává Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu ani z hlediska ešení otázky, zda ízení (zahájené po vydání usnesení o p edbČžném opat ení) vedené u Krajského soudu v BrnČ pod sp. zn. 1 Cm 286/2007 je ízením p edvídaným usnesením o p edbČžném opat ení; potud jednak nejde o otázku právní, nýbrž skutkovou, jednak-vzhledem k d vod m usnesení o p edbČžném opat ení (a k obsahu návrhu na vydání p edbČžného opat ení)-je výhrada dovolatelky zjevnČ neopodstatnČná. KonenČ na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z hlediska argumentace založené na dobré ví e p i nabytí vlastnického práva ke sporným nemovitostem. V tomto smČru právní posouzení vČci, na nČmž rozhodnutí odvolacího soudu spoívá, a které bylo dovoláním zpochybnČno, plnČ odpovídá závČr m rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Odo 1424/2006, uve ejnČného pod íslem 56/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 56/2010 ), podle nichž se (další) kupující nestává vlastníkem nemovitosti jen na základČ toho, že p i uzav ení (další) kupní smlouvy jednal v dobré ví e v zápis do katastru nemovitostí. Opaný výklad by negoval celou dosud platnou úpravu vydržení v obanském zákoníku. P itom v R 56/2010 se Nejvyšší soud vyjád il i k (tehdejší) judikatu e Ústavního soudu. Výrok o náhradČ náklad dovolacího ízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ., když dovolání žalobkynČ bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo v i žalobkyni právo na náhradu úelnČ vynaložených náklad ízení. Ty v dané vČci sestávají z odmČny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjád ení k dovolání ze dne 18. listopadu 2013) urené podle vyhlášky . 177/1996 Sb., o odmČnách advokát a náhradách advokát za poskytování právních služeb (advokátní KSBR 39 ICm 1103/2011 29 ICdo 50/2013 tarif). Incidenní spor o vylouení majetku (zde sporných nemovitostí) z majetkové podstaty dlužníka je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu sporem ve vČci rozhodované v insolvenním ízení, u kterého se považuje za tarifní hodnotu ástka 50.000,-K. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odmČna ve výši 3.100,-K. Spolu s náhradou hotových výdaj podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,-K, jde o ástku 3.400,-K; s p ipotením náhrady za 21% da z p idané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. .) iní celkem náhrada náklad dovolacího ízení 4.114,-K. K d vod m, pro které byla odmČna za zastupování urena podle advokátního tarifu, srov. nap . rozsudek velkého senátu obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. kvČtna 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uve ejnČný pod íslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto usnesení není p ípustný opravný prost edek. Nesplní-li povinná dobrovolnČ, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, m že se oprávnČný domáhat výkonu rozhodnutí.

V BrnČ dne 31. b ezna 2014

JUDr. Petr G e m m e l, v. r. p edseda senátu Za správnost vyhotovení: Lucie Zouharová