KSBR 39 INS 10674/2010
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSBR 39 INS 10674/2010 15 ICm 3060/2011 29 ICdo 81/2015-206

ýESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátu složeném z p edsedy JUDr. Filipa Cileka a soudc JUDr. Zde ka Krmá e a Mgr. Milana Poláška v právní vČci žalobkynČ CASANIKOL, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, PSý 110 00, identifikaní íslo osoby 26941783, zastoupené Mgr. Lenkou Piknovou, advokátkou, se sídlem v BrnČ, Veselá 237/37, PSý 602 00, proti žalované Mgr. IvanČ Rychnovské, advokátce, se sídlem v BrnČ, Dobrovského 824/50, PSý 612 00, jako insolvenní správkyni dlužnice AGRO Mod ice, akciová spolenost, o urení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v BrnČ pod sp. zn. 15 ICm 3060/2011, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužnice AGRO Mod ice, akciová spolenost, se sídlem v Mod icích, U Vleky 1046, PSý 664 42, identifikaní íslo osoby 60747102, vedené u Krajského soudu v BrnČ pod sp. zn., o dovolání žalobkynČ proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. dubna 2015, . j. 15 ICm 3060/2011, 13 VSOL 117/2014-178 (), takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. dubna 2015, . j. 15 ICm 3060/2011, 13 VSOL 117/2014-178 (), se ruší a vČc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu ízení.

O d v o d n Č n í:

Krajský soud v BrnČ rozsudkem ze dne 18. b ezna 2014, . j. 15 ICm 3060/2011-132, uril, že pohledávka žalobkynČ p ihlášená do insolvenního ízení dlužnice v celkové výši

5.981.211 K z titulu smlouvy o p jce ze dne 26. února 2009, vetnČ úrok z této smlouvy, zákonných úrok z prodlení a smluvních pokut, je po právu (výrok I.), a rozhodl o nákladech ízení (výrok II.). Vyšel p itom z toho, že: 1) Mgr. Tomáš Daniel uzav el 26. února 2009 s AGRO Mod ice, akciovou spoleností (pozdČjší dlužnicí-viz bod 6; dále jen dlužnice ), smlouvu o p jce (dále též jen smlouva ), na jejímž základČ mČl dlužnici poskytnout penČžitou p jku ve výši 4.000.000 K. Smlouva obsahuje potvrzení, že celá p jka byla dlužnici již poskytnuta, a to po sedmnácti ástech (v ástkách ve výši od 30.000 K do 325.000 K v období od 2. listopadu 2008 do 26. února 2009-jednotlivé platby jsou blíže specifikovány ve smlouvČ). Dlužnice se zavázala vrátit p jku vČ iteli do 31. b ezna 2009. P jka byla dohodnuta jako úroená, s roním úrokem 12 % z p jené ástky. Pro p ípad prodlení s vrácením p jky si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,01 % dennČ z celé dlužné ástky za každý zapoatý den prodlení. Smlouva byla podepsána Mgr. Danielem a VojtČchem Pe inkou, editelem dlužnice. 2) Dne 26. února 2009 potvrdila dlužnice kvitancí, že od Mgr. Daniela jako od vČ itele obdržela ástku 4.000.000 K v hotovosti jako p jku dle téhož dne uzav ené smlouvy o p jce. Dlužnice toho dne dále vystavila na ad Mgr. Daniela smČnku na 4.000.000 K s datem splatnosti 31. b ezna 2009. SmČnku jménem dlužnice vystavil VojtČch Pe inka, jenž je dle prohlášení dlužnice (jednající jmenovaným) z 15. dubna 2009 jakožto její editel oprávnČn smČnky za dlužnici vystavovat a je oprávnČn za ni jednat a podepisovat. 3) Dlužnice, jednající editelem VojtČchem Pe inkou, dne 15. dubna 2009 písemnČ uznala sv j dluh v i Mgr. Danielovi, a to ve výši 4.831.315 K na p jené jistinČ z titulu smluv o p jce z 26. února 2009 a z 20. b ezna 2009. Dlužnice se zavázala uhradit vČ iteli veškeré závazky. Uznání dluhu obsahuje i prohlášení, že VojtČch Pe inka, který za dlužnici smlouvy uzavíral, byl k uzav ení tČchto smluv jménem dlužnice oprávnČn a byl oprávnČn i k p evzetí finanních prost edk poskytnutých na jejich základČ. 4) VojtČch Pe inka byl od 5. zá í 2007 do 26. listopadu 2009 p edsedou p edstavenstva dlužnice. Podle zápisu zp sobu jednání jménem dlužnice v obchodním rejst íku jejím jménem jednají vždy spolenČ alespo dva lenové p edstavenstva. Podepisování za dlužnici se dČje tak, že k názvu spolenosti p ipojí sv j podpis spolenČ dva lenové p edstavenstva. 5) Mgr. Daniel uzav el 11. ledna 2010 jako postupitel s žalobkyní jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základČ p evedl na žalobkyni za sjednanou úplatu svou pohledávku v i dlužnici ve výši 4.000.000 K z titulu p edmČtné smlouvy vetnČ jejího p íslušenství (úroku a úroku z prodlení) a nároku na smluvní pokutu (dále jen pohledávka ). 6) Usnesením ze dne 1. ervence 2011, . j.-A-22, Krajský soud v BrnČ zjistil úpadek AGRO Mod ice, akciové spolenosti, a insolvenní správkyní ustanovil žalovanou. Uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. íjna 2011, . j., 3 VSOL 497/2011-A-33, p iemž obČ rozhodnutí nabyla právní moci dne 1. listopadu 2011. Krajský soud v BrnČ pak usnesením ze dne 10. srpna 2011, . j.-B-3, jež nabylo právní moci dne 26. srpna 2011, prohlásil konkurs na majetek dlužnice. 7) V dopise z 26. zá í 2011, adresovaném žalované, VojtČch Pe inka oznail pohledávku žalobkynČ, resp. p vodního vČ itele Mgr. Daniela, za neexistující 15 ICm 3060/2011 29 ICdo 81/2015 a zmanipulovanou , vymyšlenou a zfalšovanou a uvedl, že v této vČci podal trestní oznámení. 8) ŽalobkynČ pohledávku p ihlásila do insolvenního ízení vedeného ve vČci dlužnice p ihláškou z 13. dubna 2011, žalovaná ji na p ezkumném jednání konaném 3. íjna 2011 pop ela co do pravosti z d vodu, že pohledávka nevznikla. Žalobkyni pak písemnou výzvou z 26. íjna 2011 vyzvala k podání žaloby o urení pravosti pohledávky, a to do 15 dn od doruení výzvy. Ta byla žalobkyni doruena 31. íjna 2011. 9) ŽalobkynČ podala žalobu v projednávané vČci 10. listopadu 2011. Na takto ustaveném základu soud prvního stupnČ nejprve dovodil, že žaloba byla podána vas podle § 198 odst. 1 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon), tj. ve lh tČ 15 dn od doruení vyrozumČní podle 197 odst. 2 insolvenního zákona. NáslednČ soud uzav el, že smlouva je neplatná podle § 37 odst. 2 zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku (dále jen ob. zák. ), pro nemožnost plnČní, nebo finanní prost edky byly v dobČ uzav ení smlouvy dlužnici již poskytnuty. Nezabýval se proto námitkami žalované o nedostatku oprávnČní VojtČcha Pe inky samostatnČ jednat jménem dlužnice a o neplatnosti smlouvy pro absenci souhlasu dozorí rady dlužnice s poskytnutím p jky. Soud však dospČl k závČru, že žalobkynČ má za dlužnicí pohledávku z titulu bezd vodného obohacení podle § 451 odst. 2 ob. zák., nebo mČl výslechy Mgr. Daniela a VojtČcha Pe inky za prokázané, že finanní prost edky, jež mČly být p edmČtem p jky, byly dlužnici fakticky poskytnuty. Druhý jmenovaný p i výslechu nepotvrdil své písemné vyjád ení, že pohledávka neexistuje a byla vykonstruována, naopak uvedl, že finanní prost edky v hotovosti od Mgr. Daniela p ebral. Nebyl sice schopen uvést, v jakém rozsahu byly ureny pro dlužnici (peníze p ebíral i pro spolenost ZEFA TVRDONICE a. s., identifikaní íslo osoby 63471612), potvrdil však, že minimálnČ ást finanních prost edk byla urena pro provozní úely dlužnice a že ji dlužnici p edal. Vzhledem k tomu, že žalovaná pop ela pohledávku jen co do pravosti, nikoli co do její výše, soud prvního stupnČ žalobČ vyhovČl. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci ve výroku oznaeným rozsudkem zmČnil rozsudek soudu prvního stupnČ tak, že žalobu zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech ízení p ed soudem prvního stupnČ (druhý výrok) a ízení odvolacího (t etí výrok) a o poplatkové povinnosti žalobkynČ (tvrtý výrok). Odvolací soud se neztotožnil se závČrem soudu prvního stupnČ o neplatnosti smlouvy pro nemožnost plnČní. Skutenost, že finanní prost edky byly dlužnici poskytnuty p ed uzav ením písemné smlouvy, tedy že vČ itel sv j závazek p edat p edmČt p jky obliganímu dlužníku již fakticky splnil, dle názoru odvolacího soudu nezp sobuje neplatnost smlouvy podle § 37 odst. 2 ob. zák. D vodem neplatnosti smlouvy odvolací soud neshledal-s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 3223/2010, uve ejnČný v asopise Soudní judikatura íslo 3, roníku 2013, pod íslem 34-ani absenci souhlasu dozorí rady, resp. valné hromady dlužnice podle § 193 odst. 2 zákona . 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ).

Odvolací soud mČl za d vodnou námitku žalované, podle níž VojtČch Pe inka nebyl oprávnČn smlouvu samostatnČ uzav ít jménem dlužnice z pozice jejího editele. V dobČ uzav ení smlouvy byl totiž rovnČž p edsedou p edstavenstva dlužnice, dle zápisu v obchodním rejst íku p itom mČli jménem dlužnice jednat vždy aspo dva lenové jejího p edstavenstva. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 29. kvČtna 2007, sp. zn. 32 Odo 958/2005, uve ejnČný pod íslem 18/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek velkého senátu obanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 15. íjna 2008, sp. zn. 31 Odo 11/2006, uve ejnČný pod íslem 76/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek-dále jen R 76/2009 , a rozsudek ze dne 25. zá í 2012, sp. zn. 23 Cdo 1811/2011, jenž je ve ejnosti dostupný-stejnČ jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu p ijatá po 1. lednu 2001-na webových stránkách Nejvyššího soudu) odvolací soud vysvČtlil, že len statutárního orgánu právnické osoby nem že být souasnČ jejím zákonným zástupcem podle § 15 obch. zák.; p i soubČhu funkce lena statutárního orgánu a osoby povČ ené v souladu s § 15 obch. zák. (nap . editele obchodní spolenosti) nem že daná osoba jednat jako povČ ená osoba (a obcházet tak nejvyšším orgánem právnické osoby zavedené pravidlo ty i více oí), ale pouze jako statutární orgán. V projednávané vČci tedy VojtČch Pe inka jako p edseda p edstavenstva dlužnice nemohl dle názoru odvolacího soudu jednat jménem dlužnice podle § 15 obch. zák. jako její editel. Nemohl však jménem dlužnice jednat ve vztahu ke t etím osobám samostatnČ ani z titulu funkce lena statutárního orgánu. Na uvedeném by nieho nezmČnila ani tvrzená existence generální plné moci jmenovanému udČlené, uzav el s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 1082/2005, uve ejnČný pod íslem 17/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odvolací soud. Jelikož byl zp sob jednání jménem dlužnice zapsán v obchodním rejst íku, nikdo (ani žalobkynČ) se ode dne provedení zápisu nemohl dovolávat, že mu zapsané skutenosti nebyly známy. Za situace, kdy VojtČch Pe inka nebyl oprávnČn jménem dlužnice samostatnČ jednat a uzavírat jejím jménem smlouvy, tak podle odvolacího soudu právní úkony, které jmenovaný uinil jménem dlužnice (uzav ení smlouvy, podepsání kvitance a uznání dluhu) dlužnici právnČ nezavazují; p edmČtná pohledávka proto není po právu. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkynČ dovolání, opírajíc jeho p ípustnost o § 237 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále jen o. s. . ), uplat ujíc jako dovolací d vod nesprávné právní posouzení vČci (§ 241a odst. 1 o. s. .) a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a vČc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu ízení. Dovolatelka má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když-na rozdíl od soudu prvního stupnČ, který mČl za prokázané faktické p edání finanních prost edk dlužnici-neposoudil, zda je pohledávka dovolatelky po právu z titulu bezd vodného obohacení. V této souvislosti dovolatelka poukazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 29 Cdo 1902/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. íjna 2014, sp. zn. 29 Cdo 136/2013, a na další rozhodnutí dovolacího soudu, zd raz ujíc, že nikdy nezmČnila svá tvrzení obsažená v p ihlášce pohledávky o tom, že peníze byly dlužnici zap jeny (p edány v hotovosti) p ede dnem podpisu samotné smlouvy. Jelikož tedy nikdy nevyboila ze skutkového vymezení pohledávky uinČného v p ihlášce, jeho p ípadné právní p ehodnocení není podstatnou zmČnou právního d vodu vzniku pohledávky. NáslednČ dovolatelka obsáhle brojí i proti závČru odvolacího soudu, podle nČhož smlouva, kterou jménem dlužnice uzav el VojtČch Pe inka, dlužnici nezavazuje. 15 ICm 3060/2011 29 ICdo 81/2015

Uvádí, že v letech 2007 a 2008 se vývoj soudní judikatury ubíral zcela opaným smČrem, než nyní, resp. byl p ípustný soubČh výkonu funkcí , a v této souvislosti odkazuje na adu starších rozhodnutí Nejvyššího soudu. A konenČ dovolatelka namítá, že dospČl-li odvolací soud v projednávané vČci k odlišnému právnímu názoru než soud prvního stupnČ, mČl rozhodnutí soudu prvního stupnČ zrušit, vČc tomuto soudu vrátit k dalšímu ízení a zavázat jej p itom svým právním názorem, nikoli odvoláním napadené rozhodnutí zmČnit, aniž by ve vztahu k odlišnému právnímu posouzení vČci (soudem prvního stupnČ) uinil pot ebná skutková zjištČní. Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespoívá na konkrétních skutkových zjištČních, je dle názoru dovolatelky nep ezkoumatelné. Dovolání je p ípustné podle § 237 o. s. ., nebo odvolací soud se p i posuzování právního d vodu vzniku p edmČtné pohledávky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Rozhodné hmotné právo se podává z § 3028 odst. 1 a 3 vČty první zákona . 89/2012 Sb., obanského zákoníku, úinného od 1. ledna 2014 (dále jen o. z. ). Nejvyšší soud tudíž vČc posoudil podle zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku, a zákona . 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znČní úinném do 31. prosince 2013. Zákon . 182/2006 Sb., insolvenní zákon, pak aplikoval (s ohledem na datum p ezkumného jednání) ve znČní úinném k 3. íjnu 2011. Podle § 657 ob. zák. smlouvou o p jce p enechává vČ itel dlužníkovi vČci urené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby vČci stejného druhu. Z § 15 odst. 1 obch. zák. se podává, že kdo byl p i provozování podniku povČ en uritou inností, je zmocnČn ke všem úkon m, k nimž p i této innosti obvykle dochází. Podle § 191 odst. 1 obch. zák. p edstavenstvo je statutárním orgánem, jenž ídí innost spolenosti a jedná jejím jménem. P edstavenstvo rozhoduje o všech záležitostech spolenosti, pokud nejsou tímto zákonem nebo stanovami vyhrazeny do p sobnosti valné hromady nebo dozorí rady. Nevyplývá-li ze stanov nČco jiného, za p edstavenstvo jedná navenek jménem spolenosti každý len p edstavenstva. ýlenové p edstavenstva, kte í zavazují spolenost, a zp sob, kterým tak iní, se zapisují do obchodního rejst íku. Z § 192 odst. 1 insolvenního zákona plyne, že pravost, výši a po adí všech p ihlášených pohledávek mohou popírat insolvenní správce, dlužník a p ihlášení vČ itelé; pop ení pohledávky lze vzít zpČt. Podle § 193 insolvenního zákona o pop ení pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlela. Z § 198 odst. 1 insolvenního zákona se podává, že vČ itelé nevykonatelné pohledávky, která byla pop ena insolvenním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na urení u insolvenního soudu do 30 dn od p ezkumného jednání; tato lh ta však neskoní d íve než uplynutím 15 dn od doruení vyrozumČní podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvennímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lh tČ insolvennímu soudu, k pohledávce pop ené co do pravosti se nep ihlíží; pohledávka pop ená co do výše nebo po adí je v takovém p ípadČ zjištČna ve výši nebo po adí uvedeném p i jejím pop ení. Odvolacímu soudu je nutno p itakat v závČru, že smlouva, kterou jménem dlužnice uzav el VojtČch Pe inka, dlužnici nezavazuje; ten je totiž plnČ v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz d vody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 198/2002, uve ejnČného pod íslem 58/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, R 76/2009 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 2031/2010). Argumentace dovolatelky smČ ující proti uvedenému závČru odvolacího soudu je pouhou polemikou se závČry uinČnými ve výše uvedených rozhodnutích, od nichž nemá Nejvyšší soud d vodu odchýlit se ani v projednávané vČci. Poukazuje-li dovolatelka na starší rozhodnutí dovolacího soudu (zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. b ezna 2007, sp. zn. 32 Odo 1455/2005), p ehlíží, že závČry tČchto rozhodnutí byly právČ prost ednictvím R 76/2009 p ekonány. Judikatura Nejvyššího soudu slouží ke sjednocení výkladu tČch ustanovení zákon , jež jsou právní praxí vykládána rozdílnČ (jež si ást právní praxe vykládá chybnČ). Je samoz ejmé, že taková judikatura vzniká s uritým asovým odstupem a m že se vyvíjet i bez zmČny litery zákona (k sjednocující roli rozhodnutí velkého senátu srov. § 20 zákona . 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, p ísedících a státní správČ soud ); názor, že dovolatelka má být chránČna, protože pat ila k tČm, kdož si zákon vykládali chybnČ, je zjevnČ nesprávný (srov. d vody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. b ezna 2008, sp. zn. 29 Odo 1319/2006, ze dne 25. zá í 2008, sp. zn. 29 Cdo 3637/2008, i ze dne 31. b ezna 2010, sp. zn. 29 Cdo 3725/2008, i opČt usnesení sp. zn. 29 Cdo 1737/2013). Dovolání je p esto d vodné. Podle § 198 odst. 2 insolvenního zákona v žalobČ podle odstavce 1 m že žalobce uplatnit jako d vod vzniku pop ené pohledávky pouze skutenosti, které jako d vod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozdČji do skonení p ezkumného jednání, a dále skutenosti, o kterých se žalobce dozvČdČl pozdČji proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho ásti podle obchodního zákoníku neoznámil vas p evzetí dlužníkova závazku. Rozhodovací praxe soud je dlouhodobČ ustálena v závČru, že právním d vodem vzniku p ihlašované pohledávky se rozumí skutenosti, na nichž se pohledávka zakládá, tedy skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky (srov. pro pomČry upravené zákonem . 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. íjna 1999 sp. zn. 1 Odon 153/97, uve ejnČný pod íslem 74/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a pro insolvenní pomČry dikci § 174 odst. 2 vČty druhé insolvenního zákona). V rozsudku ze dne 18. prosince 2008, sp. zn. 29 Odo 729/2006, uve ejnČném v asopise Soudní judikatura íslo 6, roníku 2009, pod íslem 90 (na nČjž p iléhavČ poukazuje dovolatelka), Nejvyšší soud uzav el, že dospČje-li soud ve sporu o urení pravosti pohledávky v konkursu vedeném podle zákona . 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ), k závČru, že smlouva, o kterou se p ihlášená pohledávka opírá, je neplatná, nebo že v bec nevznikla, musí zvážit, zda identifikace skutku v p ihlášce a v incidenní žalobČ dovoluje uinit závČr, že p ihlášený nárok je dán z jiného titulu (nap . z titulu bezd vodného obohacení nebo náhrady škody). Jiná právní kvalifikace téhož skutku zmČnou právního d vodu p ihlášené pohledávky není (shodnČ viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 506/2007). Uvedené právní závČry, uinČné p i výkladu § 23 odst. 2 vČty první ZKV, jsou plnČ aplikovatelné i p i výkladu § 198 odst. 2 insolvenního zákona (viz d vody rozsudku sp. zn. 29 Cdo 136/2013). Promítnuto do pomČr projednávané vČci, dospČl-li odvolací soud k závČru, že smlouva o p jce dlužnici nezavazuje, mČl se dále zabývat-zejména s ohledem na závČr 15 ICm 3060/2011 29 ICdo 81/2015 soudu prvního stupnČ o vzniku bezd vodného obohacení na stranČ dlužnice, jenž žalovaná ve svém odvolání napadá-tím, zda je p edmČtná pohledávka po právu z jiného titulu (z titulu bezd vodného obohacení). Jelikož tak neuinil, je právní posouzení vČci odvolacím soudem neúplné, a tudíž nesprávné. Dovolací d vod podle § 241a odst. 1 o. s. . tak byl uplatnČn právem. Nejvyšší soud proto, aniž ve vČci na izoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. .) a aniž se pro nadbytenost zabýval tvrzenými vadami ízení, rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. . zrušil a vČc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu ízení (§ 243e odst. 2 vČta první o. s. .). Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 vČta první o. s. .). V další fázi ízení se bude odvolací soud zabývat tím, zda je pohledávka žalobkynČ po právu z titulu bezd vodného obohacení na stranČ dlužnice (p ezkoumá zejména závČr soudu prvního stupnČ, podle nČhož byly finanní prost edky dlužnici skutenČ p edány a použity na její úely). V této souvislosti se vypo ádá se všemi odvolacími námitkami žalované stran soudem prvního stupnČ provedeného dokazování. DospČje-li odvolací soud-ve shodČ se soudem prvního stupnČ-k závČru, že pohledávka je po právu z titulu bezd vodného obohacení dlužnice, nep ehlédne, že soud prvního stupnČ nepromítl tento závČr do výroku svého rozhodnutí (uril, že je pohledávka po právu z titulu smlouvy o p jce vetnČ úrok , úrok z prodlení a smluvní pokuty). V tomto p ípadČ se bude odvolací soud zabývat i tím, v jakém rozsahu je pohledávka po právu (ve vztahu k úrok m, úrok m z prodlení a smluvní pokutČ). V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech ízení, vetnČ ízení dovolacího (§ 243g odst. 1 vČta druhá o. s. .). S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí byl pro dovolací ízení rozhodný obanský soudní ád ve znČní úinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. kvČtna 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uve ejnČné pod íslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Toto rozhodnutí se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prost edek p ípustný.

V BrnČ dne 27. ledna 2016

JUDr. Filip C i l e e k, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafajová, DiS.