KSBR 38 INS 2283/2010-B-28
Na všech podáních v této věci uveďte: Jednací číslo: KSBR 38 INS 2283/2010-B-28

Usnesení Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jarmilou Bejčkovou v insolvenční věci dlužníka: AGZAM s.r.o., IČ: 255 93 048, Ždánská 906, 685 01 Bučovice, o návrhu věřitele: ZB REAL, a.s., IČ: 277 17 178, Příkop 834/8, 602 00 Brno, zastoupeného Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, společníkem společnosti Továrek, Horký a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., IČ: 283 19 320, se sídlem Tř. Kpt. Jaroše 1844/28, 602 00 Brno, na nařízení předběžného opatření proti povinným č. 1) Vojtěch anonymizovano , anonymizovano , 683 21 Pustiměřské Prusy 11, a č. 2) Zdeněk anonymizovano , anonymizovano , 682 01 Heroltice 136

takto:

Návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se navrhovatel domáhal, aby soud uložil povinnému č. 1 a povinnému č. 2 jako povinným osobám podle ust. § 98 odst. 2 insolvenčního zákona, aby na náhradu škodu vzniklé věřiteli společně a nerozdílně složili do úschovy u soudu ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí peněžní částku ve výši 800.000,-Kč, s e z a m í t á .

Odůvodnění:

Navrhovatel se svým návrhem doručeným soudu dne 31. 5. 2012 domáhal nařízení předběžného opatření uvedeného ve výroku. V návrhu uvedl, že usnesením č.j. KSBR 38 INS 2283/2010-A-11 ze dne 16. 4. 2010 byl zjištěn úpadek dlužníka a usnesením č.j. KSBR 38 INS 2283/2010-A-12 (správně B-12) ze dne 24. 6. 2010 byl na jeho majetek prohlášen konkurs; insolvenční návrh podal sám dlužník dne 8. 3. 2010. Dále uvedl, že přihlásil do insolvenčního řízení dne 12. 5. 2010 své pohledávky vůči úpadci (správně dlužníkovi ; dále bude soud používat tento termín, přestože navrhovatel ve svém návrhu důsledně používá termín úpadce ) v celkové výši 1.296.157,39 Kč, které byly při přezkumném jednání zjištěny; po částečném zpětvzetí činí jejich výše 993.410,96 Kč. Navrhovatel má za to, že se statutární orgán dlužníka (tedy všichni jednatelé) dopustil porušení povinnosti podat insolvenční návrh jménem dlužníka, přičemž důsledkem tohoto porušení je vznik škody navrhovateli podle § 99 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ ). Podle navrhovatele se dlužník nacházel v úpadku ve formě platební neschopnosti od 24. 1. 2009; v této souvislosti poukázal na seznam závazků předložený dlužníkem, který byl přílohou jeho insolvenčního návrhu. Podle tohoto seznamu byly již v roce 2008 splatné závazky dlužníka vůči těmto věřitelům: KOZÁK-povrchové úpravy, s.r.o., IČ: 253 39 583, ve výši 33.176,-Kč splatný dne 13. 11. 2008, Miroslav Zelinka, IČ: 181 69 813, ve výši 19.725,50 Kč splatný dne 23. 10. 2008, PEGAS-GONDA s.r.o., IČ: 489 07 341, ve výši 5.477,-Kč splatný dne 18. 11. 2008, PTD CZ, s.r.o., IČ: 269 06 872, ve výši 3.764,-Kč splatný dne 19. 12. 2008, Stanislav Goliáš, IČ: 469 88 025, ve výši 1.357,30 Kč splatný dne 14. 11. 2008, Vlastimil Buráň, IČ: 621 62 411, ve výši 18.314,10 Kč splatný dne 24. 10. 2008 a Vladimír Jašíček, IČ: 426 56 591, ve výši 30.000,-Kč splatný dne 20. 10. 2008. S odkazem na ustanovení § 3 odst. 1 IZ navrhovatel dovodil, že dlužník byl úpadku ve formě platební neschopnosti již od 24. 1. 2009 a od tohoto data dlužníkovi a každému z jeho jednatelů vznikla povinnost podat insolvenční návrh; tuto povinnost dlužník splnil až dne 8. 3. 2010, tedy s více než ročním zpožděním. S odkazem na vyjádření insolvenčního správce JUDr. Jiřího Habarty ze dne 2. 3. 2012, podle něhož pohledávky nezajištěných věřitelů nebudou v insolvenčním řízení vůbec uspokojeny, dospěl navrhovatel k závěru, že porušením povinnosti povinného č. 1 a povinného č. 2 byla zmařena možnost příznivého řešení situace věřitelů dlužníka, a navrhovateli tak vznikla škoda spočívající v rozdílu mezi výší jeho pohledávky zjištěné v insolvenčním řízení (tedy 993.410,96 Kč) a částkou, kterou na uspokojení této pohledávky obdrží. Dle navrhovatele bude výše škody činit nejméně 814.673,16 Kč; navrhl proto soudu, aby povinnému č. 1 a povinnému č. 2 uložil složit do úschovy soudu ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí společně a nerozdílně peněžní částku ve výši 800.000,-Kč.

Podle § 98 odst. 1 a 2 IZ v rozhodném znění dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byli pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik. Povinnost podle odstavce 1 mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho statutární orgán a likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci. Je-li těchto osob více a jsou-li oprávněny jednat jménem dlužníka samostatně, má tuto povinnost každá z nich.

Podle § 100 odst. 1, 2 a 3 IZ je-li již v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že věřiteli vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat návrh, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku. Učiní tak jen na návrh oprávněného věřitele. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit. Výši částky, která má být složena, určí insolvenční soud tak, aby kryla podstatnou část předpokládané škody nebo jiné újmy. Při nařízení předběžného opatření uloží insolvenční soud navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí a která nesmí skončit dříve, než skončí insolvenční řízení, podal u příslušného soudu žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy; řízení o této žalobě není incidenčním sporem. V rozsahu, ve kterém soud vyhověl žalobě o náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 2, se jeho rozhodnutí považuje za rozhodnutí o udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy žalobci.

Po zvážení všech okolností dospěl soud k závěru, že okolnosti předjímané ustanovením § 100 odst. 1 IZ v daném případě nenastaly. Soud se při tom ztotožnil s názorem vysloveným Vrchním soudem v Praze v usnesení č.j. MSPH 77 INS 2492/2009, 1 VSPH 55/2010-B-97 ze dne 1. února 2010, podle nějž lze návrhu na nařízení předběžného opatření dle § 100 IZ vyhovět toliko v případech zcela zjevného selhání povinných osob (o němž nelze mít vzhledem k okolnostem případu zásadních pochyb, bez toho, že by soud znal dopředu jejich stanoviska) a za situace, kdy skutkové okolnosti případu umožňují bez dalšího přijmout závěr o naplnění podmínek v tomto ustanovení uvedených. Dle názoru Vrchního soudu v Praze musí být již v dosavadním průběhu insolvenčního řízení dostatečně zřejmé, že potřebné skutečnosti je možné osvědčit pouze listinami, přičemž lze důvodně očekávat, že k vyvrácení či zpochybnění tvrzení navrhovatele nebudou vznášeny takové věcně opodstatněné důkazní návrhy (výslechem účastníků či svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.), jejichž provedením by insolvenční soud fakticky nahrazoval sporné řízení.

Navrhovatel ve svém návrhu tvrdí, že dlužník byl v úpadku ve formě platební neschopnosti již od 24. 1. 2009, neboť v této době měl závazky vůči sedmi věřitelům splatné dne 13. 11. 2008, dne 23. 10. 2008, dne 18. 11. 2008, dne 19. 12. 2008, dne 14. 11. 2008, dne 24. 10. 2008 a dne 20. 10. 2008. Jak však vyplývá z insolvenčního spisu, žádný z těchto věřitelů nepřihlásil svou pohledávku do insolvenčního řízení vedeného v dané věci, a nepotvrdil tak věrohodnost údajů uvedených v seznamu závazků předloženém dlužníkem. Nelze tedy bez dalšího dovodit úpadek dlužníka ke dni 24. 1. 2009, jak tvrdí navrhovatel, a tudíž ani porušení povinnosti jednatelů dlužníka podat bez zbytečného odkladu od tohoto data insolvenční návrh.

Rovněž nelze v této souvislosti přehlédnout, že pohledávky navrhovatele spočívající v dlužném nájemném, platbách za služby spojené s nájmem, zálohách na vytápění a smluvních pokutách na neuhrazení nájemného, vznikly v období od listopadu 2008 do dubna 2010, kdy byl dlužník nucen vyklidit pronajaté nebytové prostory z důvodu výpovědi nájemní smlouvy, kterou mu navrhovatel zaslal s datem 2. února 2010. Jak vyplývá z článku 7.7. nájemní smlouvy, kterou smluvní strany uzavřely dne 29. 10. 2008, smlouvu bylo možno ukončit mimo jiné výpovědí kterékoli ze stran, přičemž v případě prodlení nájemce s placením nájemného nebo úhrad za služby, jejichž poskytování je spojeno s nájmem, na dobu delší než 10 kalendářních dnů, činila výpovědní lhůta 1 měsíc a počala běžet dne následujícího po doručení výpovědi druhé smluvní straně. Navrhovatel možnosti ukončit smluvní vztah s dlužníkem z důvodu neplacení jeho závazků z nájemní smlouvu evidentně nevyužil po řadu měsíců; těžko pak může argumentovat výší škody způsobené porušením povinnosti jednatelů dlužníka podat insolvenční návrh a současně tvrdit příčinnou souvislost mezi tímto porušením a způsobenou škodou.

Jak vyplývá z výše uvedeného, kritéria pro nařízení předběžného opatření předjímaná v ustanovení § 100 IZ nebyla v daném případě dle názoru soudu naplněna, neboť není zřejmé, že navrhovateli vznikla škoda porušením povinnosti povinného č. 1 a povinného č. 2 podat insolvenční návrh; proto soud návrh na nařízení předběžného opatření zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, navrhovateli se však doručuje i zvlášť (§ 71 odst. 1 IZ, § 76g občanského soudního řádu). Krajský soud v Brně dne 6. června 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Jarmila Bejčková, v.r. Renata Crhová samosoudce