KSBR 31 INS 28317/2014-A-11
KSBR 31 INS 28317/2014-A-11

USNESENÍ

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Alenou Knapilovou v právní věci navrhovatele-věřitele: BP Integralis Limited, Diagorou 4, 1097, Nikósia, Kypr, pr. zast. Mgr. Ivem Siegelem, se sídlem Školská 38, 110 00, Praha 1, proti dlužníkovi Zdeněk anonymizovano , anonymizovano , RČ 630217/1359, Křižínkov 69, 594 53, Osová Bítýška,

o návrhu JUDr. Dalimila Miky, LL.M., soudního exekutora Exekutorského úřadu Klatovy se sídlem Za Beránkem 836, 339 01 Klatovy, na vydání předběžného opatření ze dne 21. 10. 2014,

takto:

I. Návrh JUDr. Dalimila Miky, LL. M., soudního exekutora Exekutorského úřadu Klatovy se sídlem Za Beránkem 836, 339 01 Klatovy, na vydání předběžného opatření, kterým se omezuje účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, a to tak, že JUDr. Dalimilu Mikovi, LL. M., soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Klatovy se sídlem Za Beránkem 836, 339 01 Klatovy se umožňuje provést již nařízenou exekuci prodejem nemovitých věcí, vedenou pod sp. zn. 120 EX 4161/09, se z a m í t á.

II. Navrhovatel JUDr. Dalimil Mika, LL. M., soudní exekutor Exekutorského úřadu Klatovy se sídlem Za Beránkem 836, 339 01 Klatovy, je povinen uhradit soudní poplatek z návrhu na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Krajského soudu v Brně: č. účtu 3703-5720621/0710, v. s. 3149283174, k. s. 1148

Odůvodnění:

Podáním ze dne 16. 10. 2014, insolvenčnímu soudu doručeným dne 20. 10. 2014 domáhal se navrhovatel BP Integralis Limited, Diagorou 4, 1097, Nikósia, Kypr, vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka Zdeněk anonymizovano , anonymizovano , RČ 630217/1359, Křižínkov 69, 594 53, Osová Bítýška (dále jen dlužník) a jeho řešení konkursem. Vyhláškou č.j. KSBR 31 INS 28317/2014-A-2 ze dne 20. 10. 2014, která byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku téhož dne v 11:51 hod., soud oznámil zahájení insolvenčního řízení dlužníka, čímž nastaly účinky uvedené v ust. § 109 odst. 1 IZ.

Dne 23. 10. 2014 byl insolvenčnímu soudu doručen návrh na vydání předběžného opatření, kterým se soudní exekutor JUDr. Dalimil Mika, LL. M., soudní exekutor Exekutorského úřadu Klatovy se sídlem Za Beránkem 836, 339 01 Klatovy (dále jen navrhovatel ), domáhal s odkazem na ust. § 82 odst. 2 IZ, nařízení předběžného opatření, kterým by insolvenční soud omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ., tak, že se soudnímu exekutorovi umožňuje provést pravomocně nařízenou exekuci vedenou pod sp. zn. 120 EX 4161/09 s tím, že výtěžek dosažený zpeněžením nemovitostí dlužníka, bude po dobu probíhajícího insolvenčního řízení, vedeného u podepsaného soudu pod č.j.:k dispozici v tomto řízení.

Navrhovatel vede proti dlužníkovi exekuční řízení pod sp. zn. 120 EX 4161/09. V rámci tohoto exekučního řízení, vydal navrhovatel jako soudní exekutor usnesení o nařízení dražebního jednání (dražební vyhlášku) č.j. 120 EX 4161/09-201, kterou nařídil prodej id 1/2 nemovitostí dlužníka, a to domu čp. 69 na pozemku p.č. 83 a pozemku p.č. 769/12, vše zapsáno na LV č. 86 pro obec a k.ú. Křižínkov. Dražební jednání bylo nařízeno na 26. 11. 2014 v 11:00 hod.. Jelikož byl na dlužníka podán dne 20. 10. 2014 věřitelský insolvenční návrh, nemůže soudní exekutor vzhledem k ust. § 109 odst. 1 písm. c) v provedení exekuce prodejem nemovitostí pokračovat a exekuci nemůže provést.

Navrhovatel má za to, že jediným důvodem k podání insolvenčního návrhu je snaha dlužníka znemožnit exekuční řízení a zamezit prodeji majetku zajištěného v exekučním řízení. Toto tvrzení navrhovatel opírá o skutečnost, že dlužník za celou dobu probíhajícího exekučního řízení nevynaložil žádné úsilí, aby došlo k uhrazení vymáhané pohledávky a to ani za situace, kdy po dobu probíhajícího exekučního řízení nedošlo k žádné změně či zhoršení majetkových poměrů, které by mohly být důvodem pro podání insolvenčního návrhu.

Důvodnost svého návrhu opírá navrhovatel také o skutečnost, že se jedná v pořadí již o čtvrtý insolvenční návrh dlužníka, které stejně jako ty předešlé znemožnily provedení dražby shora uvedené nemovité věci a měly za následek navýšení exekučních nákladů. S ohledem na tuto skutečnost má rovněž navrhovatel za to, že dlužník podává insolvenční návrhy zcela účelově.

Z výpisu z katastru nemovitostí má soud za osvědčené, že dlužník je vlastníkem id 1/2 výše uvedených nemovitostí. K nemovitostem je zřízeno zástavní právo smluvní ve prospěch věřitele BP Integralis Limited s pohledávkou ve výši 100.000,00 Kč s příslušenstvím. Právní účinky vkladu práva nastaly ke dni 28. 4. 2008. Exekučním příkazem o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti 169 EX 4335/2013-9 ze dne 27. 8. 2013 bylo zřízeno exekutorské zástavní právo ve prospěch věřitele VZP ČR na pohledávku ve výši 6.190,00 Kč a příslušenství. Exekučním příkazem o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti 137 EX 1248/2013-18 ze dne 15. 4. 2013 bylo zřízeno exekutorské zástavní právo ve prospěch věřitele Česká republika-Okresní soud Brno-venkov na pohledávku ve výši 3.950,00 Kč. Exekučním příkazem o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti 132 EX 24766/2009-20 ze dne 27. 8. 2012 bylo zřízeno exekutorské zástavní právo ve prospěch věřitele České dráhy a.s., na pohledávku ve výši 861,00 Kč a příslušenství. Exekučním příkazem o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti 074 EX 21087/2011-013 ze dne 4. 4. 2012 bylo zřízeno exekutorské zástavní právo ve prospěch věřitele česká pojišťovna a.s., na pohledávku ve výši 851,00 Kč a příslušenství. Exekučním příkazem o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti 137 EX 15186/2011-11 ze dne 3. 9. 2011 bylo zřízeno exekutorské zástavní právo ve prospěch věřitele T-Mobile Czech Republic a.s., na pohledávku ve výši 16.528,00 Kč a příslušenství. Exekučním příkazem o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti 120 EX 4161/2009-25 ze dne 22. 10. 2011 bylo zřízeno exekutorské zástavní právo ve prospěch věřitele Intrum Justitia Czech, s.r.o. (dříve Profidebt, s.r.o.), na pohledávku ve výši 138.517,00 Kč a příslušenství a dále zástavní právo soudcovské ve prospěch věřitele VZP ČR, s pohledávkou ve výši 10.389,00 Kč s příslušenstvím. Právní účinky vkladu práva nastaly ke dni 1. 9. 2010.

Z usnesení soudního exekutora č.j. 120 EX 4161/09-90, ze dne 6. 5. 2013, má soud za osvědčené, že byla na den 10. 7. 2013 nařízena dražba za účelem zpeněžení nemovitostí, ve prospěch oprávněného věřitele Intrum Justitia Czech, s.r.o. (dříve Profidebt, s.r.o.), s pohledávkou ve výši 138.517,00 Kč a příslušenství a náklady řízení. Z usnesení soudního exekutora č.j. 120 EX 4161/09-117, ze dne 10. 7. 2013, má soud za osvědčené, že dražební jednání nařízené na den 10. 7. 2013 bylo odročeno na neurčito.

Z usnesení soudního exekutora č.j. 120 EX 4161/09-201, ze dne 5. 9. 2014, má soud za osvědčené, že byla na den 26. 11. 2014 nařízena dražba za účelem zpeněžení nemovitostí, ve prospěch oprávněného věřitele Intrum Justitia Czech, s.r.o. (dříve Profidebt, s.r.o.), s pohledávkou ve výši 138.517,00 Kč a příslušenství a náklady řízení.

Při právním hodnocení věci použil soud následující ustanovení insolvenčního zákona.

Podle ust. § 82 odst. 1 IZ, předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle odst. 2 uvedeného ustanovení, Předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu.

Podle odst. 3 uvedeného ustanovení, Neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, může insolvenční soud z důvodů hodných zvláštního zřetele předběžným opatřením rovněž: a) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v době trvání moratoria, nebo b) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele i po okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku, anebo c) zakázat pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele. Podle odst. 4 uvedeného ustanovení, předběžné opatření uložením povinnosti složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu, lze nařídit jen na návrh dlužníka podaný při prvním úkonu, který dlužníku přísluší po podání insolvenčního návrhu, a jen tehdy, jestliže dlužník doloží, že mu vznik takové škody nebo jiné újmy zjevně hrozí. Jestliže však podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení lze očekávat, že dlužníkův úpadek bude osvědčen, insolvenční soud návrh na nařízení takového předběžného opatření zamítne. Přiměřeně se dále použijí ustanovení § 202 odst. 5 a 6 a ustanovení občanského soudního řádu o jistotě u předběžného opatření. Předběžné opatření podle odstavce 3 lze nařídit jen na návrh dlužníka, insolvenčního správce, věřitele, jehož se započtení týká, nebo osoby, která na tom má právní zájem.

Podle odst. 5 uvedeného ustanovení, rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření podle odstavce 2 písm. b) nebo c) doručí insolvenční soud do vlastních rukou dlužníkovi, insolvenčnímu správci, osobě, která takový návrh podala, a insolvenčnímu navrhovateli. Předběžné opatření podle odstavce 3 doručí insolvenční soud do vlastních rukou dlužníkovi, insolvenčnímu správci, osobě, která takový návrh podala, a v případě, že se předběžné opatření vztahuje na pohledávky jednotlivých věřitelů, i těmto věřitelům. Jestliže insolvenční soud nenařídí předběžné opatření, doručí rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření podle odstavce 3 zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a osobě, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ, se se zahájením insolvenčního řízení spojují tyto účinky: c) výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

Podle odst. 4 uvedeného ustanovení, účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku.

Podle odst. 5 uvedeného ustanovení, nestanoví-li zákon u některého ze způsobů řešení úpadku jinak, trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení do skončení insolvenčního řízení, a jde-li o reorganizaci, do schválení reorganizačního plánu.

Podle odst. 6 uvedeného ustanovení, k rozhodnutím a opatřením přijatým při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c) se v insolvenčním řízení nepřihlíží. Je-li to nezbytné k naplnění účelu insolvenčního řízení, může insolvenční soud kdykoli i bez návrhu pozastavit vykonatelnost nebo odložit právní moc rozhodnutí nebo opatření přijatých při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu samosoudce omezením podle odstavce 1 písm. c); může také zakázat přijetí rozhodnutí nebo opatření připravovaných při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu samosoudce omezením podle odstavce 1 písm. c). Proti rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé mohou podat odvolání účastníci řízení o výkon rozhodnutí nebo exekučního řízení; těmto osobám, jakož i orgánu nebo osobě, která rozhodnutí nebo opatření při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce přijala nebo připravovala, se rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé doručuje zvlášť.

V uvedeném případě insolvenční soud zejména zkoumal, zda jsou zde dány důvody hodné zvláštního zřetele pro rozhodnutí o předběžném opatření a zároveň, zda uvedené omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení nebude odporovat společnému zájmu věřitelů.

Insolvenční zákon nedefinuje pojem důvody hodné zvláštního zřetele. Důvody hodné zvláštního zřetele, způsobilé k tomu, aby soud mohl omezit prostřednictvím předběžného opatření účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, uvedené v ustanovení § 109, odst. 1, písm. c) IZ, mohou spočívat v takovém chování dlužníka příp. insolvenčního navrhovatele, jež svědčí o tom, že insolvenční návrh byl zjevně podán jen proto, aby probíhající exekuci zabránil, nikoliv aby řešil svůj úpadek nebo hrozící úpadek a zároveň lze očekávat, že insolvenční návrh bude vzat zpět. U insolvenčního soudu již proběhla tři insolvenční řízení dlužníka vedená pod sp. zn. KSBR 37 INS 5758/2009, které bylo zahájena na návrh věřitele 1. faktorská s.r.o., Husitská 107/3, Žižkov, 130 00 Praha 3, IČ: 26777355 a insolvenční řízení vedené pod sp. zn. KSBR 40 INS 19710/2013, KSBR 40 INS 1375/2014, která byla zahájena na návrh dlužníka. Insolvenční návrhy dlužníka byly podány vždy bezprostředně před nařízeným dražebním jednáním. Lze tedy konstatovat, že v těchto uvedených případech zde existoval důvod hodný zvláštního zřetele pro rozhodnutí o předběžném opatření.

Insolvenční soud se však neztotožňuje s tvrzením navrhovatele, že by jediným důvodem pro podání insolvenčního návrhu byla snaha dlužníka znemožnit exekuční řízení a zamezit prodeji majetku zajištěného v exekučním řízení. Takové tvrzení je zcela neopodstatněné, jelikož insolvenční návrh nepodal sám dlužník, ale insolvenční navrhovatel-věřitel BP Integralis Limited, Diagorou 4, 1097, Nikósia, Kypr. Insolvenční návrh není rovněž podán bezprostředně před nařízeným dražebním jednáním, které je nařízeno na 26. 11. 2014.

Insolvenční soud dále zkoumal, zda vydání předběžného opatření odporuje společnému zájmu věřitelů.

Podle ust. § 2 písm. j) IZ společným zájmem věřitelů je zájem nadřazený jejich jednotlivým zájmům, je-li jeho cílem, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby řešení úpadku; tím není dotčeno zákonem zaručené zvláštní postavení některých věřitelů.

V případě, že by insolvenční soud návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl, bylo by podle názoru insolvenčního soudu dotčeno zvláštní postavení zajištěného věřitele BP Integralis Limited, Diagorou 4, 1097, Nikósia, Kypr, neboť jeho zajištění je první v pořadí (právní účinky vkladu práva nastaly ke dni 28. 4. 2008), přičemž, v jeho prospěch by neproběhla dražba nemovitostí. Dražba nemovitostí by proběhla ve prospěch minoritního věřitele, jehož exekutorské zástavní právo je třetí v pořadí při uspokojování v průběhu insolvenčního řízení. Soudu není známa hodnota nemovitostí, nelze tedy ani usuzovat, že by pohledávka zajištěného věřitele třetího v pořadí byla z výtěžku zpeněžení uspokojována. I za situace, kdy by byl insolvenční návrh podaný pouze za účelem zmaření dražebního jednání, insolvenční soud musí chránit společný zájem věřitelů a dbát, aby nebylo dotčeno zvláštní postavení některých věřitelů, tedy zejména zajištěných věřitelů. Uvedené pravidlo je třeba vztáhnout také na situaci, kdy je zajištěných věřitelů více a zajištěný věřitel první v pořadí by byl postupem soudu vytěsněn z možnosti uplatňovat své prioritní postavení (např. udělovat v průběhu insolvenčního řízení pokyny ke správě a zpeněžení zajištěného majetku), zejména nelze-li ani předvídat, zda se bude zajištěný věřitel druhý v pořadí podílet na výtěžku zpeněžení zajištěných nemovitostí. Není-li insolvenčnímu soudu známa odhadní cena nemovitostí a přesná výše zajištěných a nezajištěných závazků, insolvenční soud by vyhověl takovému návrhu na nařízení předběžného opatření pouze v případě, že by navrhovatelem byl zajištěný věřitel s právem na uspokojení ze zpeněžení první v pořadí; v opačném případě by nebyly aplikovatelné ani závěry Vrchního soudu v Praze, které vyjádřil dne 18.4.2013, ve věci sp. zn. 101 VSPH 51/2013, příp. závěry Vrchního soudu v Olomouci vyjádřené dne 13.3.2012, ve věci sp. zn. 1 VSOL 815/2011, neboť by zajištěný věřitel druhý v pořadí byl fakticky uspokojen před zajištěným věřitelem prvním v pořadí. Takovým postupem by byla narušena zásada, podle které insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů a dále by bylo rozhodnutím insolvenčního soudu omezeno právo věřitele (prvního v pořadí) nabyté v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení.

Nad rámec uvedeného insolvenční soud dále konstatuje, že insolvenční řízení je ve své podstatě generální exekuce řešící celkový úpadek dlužníka a postihující veškerý jeho majetek za účelem poměrného uspokojení všech jeho věřitelů. Na rozdíl od jednotlivých exekučních řízení vedených ve prospěch jednoho, případně několika přihlášených věřitelů a postihujících jen některý majetek dlužníka, zajišťuje insolvenční řízení transparentní vyřešení úpadkové situace dlužníka komplexním způsobem, a to při zachování požadavku zásadně poměrného uspokojení všech věřitelů. Ochrana jejich práv je přitom zajištěna především transparentností insolvenčního řízení, které poskytuje stejnou možnost přístupu k informacím prostřednictvím veřejně dostupného insolvenčního rejstříku, a zásadně i rovnost při uplatňování pohledávek, jakož i v rámci přehledu o samotném průběhu řízení a postupu insolvenčního správce při nakládání s majetkovou podstatou.

Po zvážení všech skutečností, které navrhovatel předběžného opatření ve svém návrhu uvádí, dospěl soud k závěru, že v něm nebyl uplatněn takový důvod zvláštního zřetele hodný, který by opodstatňoval vydání předběžného opatření, které by vylučovalo účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení ve smyslu ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ, a to při zachování požadavku ochrany společného zájmu všech věřitelů.

Povinnost k úhradě soudního poplatku v částce 1.000 Kč navrhovateli plyne z ust. § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a položky 5 Sazebníku soudních poplatků.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, navrhovateli, dlužníku a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvlášť. Těmto osobám začíná lhůta k podání odvolání běžet ode dne, kdy jim usnesení bylo doručeno zvláštním způsobem.

Krajský soud v Brně dne 30. 10. 2014

JUDr. Alena Knapilová v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Barbora Damborská