KSBR 31 INS 26953/2013
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSBR 31 INS 26953/2013 29 NSýR 111/2015-A-73

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy Mgr. Milana Poláška a soudc JUDr. Zde ka Krmá e a JUDr. Petra Gemmela v insolvenní vČci dlužníka Firmitas s. r. o., se sídlem v BrnČ, Havlíkova 166/68, PSý 602 00, identifikaní íslo osoby 28277252, vedené u Krajského soudu v BrnČ pod sp. zn. KSBR 31 INS 26953/2013, o insolvenním návrhu vČ itele EUROIZOL Jirásek, s. r. o., se sídlem v BrnČ, Rooseveltova 584/9, PSý 602 00, identifikaní íslo osoby 28276094, zastoupeného JUDr. et Mgr. Lubomírem Procházkou, advokátem, se sídlem v BrnČ, Lidická 2006/26, PSý 602 00, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Tomášem Šetinou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1699/5, PSý 140 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. ervence 2015, . j. KSBR 31 INS 26953/2013, 1 VSOL 529/2015-A-67, takto:

Dovolání se odmítá. Od vodnČní:

Usnesením ze dne 3. února 2015, . j.-A-51, zjistil Krajský soud v BrnČ (dále jen insolvenní soud ) na základČ insolvenního návrhu vČ itele (EUROIZOL Jirásek, s. r. o.) úpadek dlužníka (Firmitas s. r. o.) [bod I. výroku], prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku) a ustanovil insolvenního správce (bod III. výroku). K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 1. ervence 2015, . j., 1 VSOL 529/2015-A-67, potvrdil usnesení insolvenního soudu. Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu, jež m že být p ípustné jen podle ustanovení § 237 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . ), a pro nČž neplatí žádné z omezení p ípustnosti vypotených v § 238 o. s. ., odmítl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. . Uinil tak proto, že napadené rozhodnutí je co do závČru, že je-li osvČden úpadek dlužníka, není d vodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo zmČnil rozhodnutí o úpadku, skutenost, že insolvenní navrhovatel (p ípadnČ) nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, v souladu s jednoznanou dikcí § 141 odst. 2 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon) [jehož existenci dovolání ignoruje], i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Srov. nap . d vody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. 29 NSýR 30/2010, uve ejnČného pod íslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je-stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČná níže-dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), v nČmž Nejvyšší soud (vycházeje z usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSýR 30/2009, uve ejnČného pod íslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. íjna 2010, sen. zn. 29 NSýR 24/2009) oz ejmil, že zkoumání toho, zda insolvenní navrhovatel má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, má i p i rozhodování o insolvenním návrhu význam jen do rozhodnutí o dlužníkovČ úpadku. V ízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku je skutenost, že insolvenní navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, právnČ bez významu (urující je, zda je dlužník i tak v úpadku). Srov. shodnČ i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sen. zn. 29 NSýR 9/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ervna 2013, sen. zn. 29 NSýR 31/2011 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 16. ervna 2014, sp. zn. I. ÚS 2687/2013, které je dostupné i na webových stránkách Ústavního soudu), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sen. zn. 29 NSýR 69/2011 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 16. zá í 2014, sp. zn. II. ÚS 1217/2014) nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2015, sen. zn. 29 NSýR 8/2015. Podstata dovolací argumentace pak tkví právČ ve zpochybnČní aktivní vČcné legitimace insolvenního navrhovatele k podání insolvenního návrhu, tedy v uplatnČní námitky pro dovolací ízení právnČ bezcenné. RovnČž námitka, podle níž insolvenní soud rozhodl o úpadku dlužníka na základČ vadného insolvenního návrhu, nebo insolvenní navrhovatel v nČm nevylíil rozhodující skutenosti, které by osvČdovaly úpadek dlužníka, p ípustnost dovolání nezakládá. Jak Nejvyšší soud vysvČtlil již v usnesení ze dne 1. b ezna 2012, sen. zn. 29 NSýR 38/2010, uve ejnČném pod íslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pro výsledek ízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku dlužníka není významné, že insolvenní soud osvČdil úpadek dlužníka, akoliv vČ itelský insolvenní návrh mČl (p ípadnČ) vady, pro které mohl být odmítnut dle § 128 odst. 1 insolvenního zákona. Vadný insolvenní návrh totiž není onou p ekážkou stanovenou v tomto zákonČ (rozumČj v insolvenním zákonČ), jež bránila vydání rozhodnutí o úpadku (srov. § 141 odst. 1 insolvenního zákona). S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací ízení rozhodný obanský soudní ád ve znČní úinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSýR 45/2014, uve ejnČné pod íslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; dlužníku, insolvennímu správci, vČ itelskému výboru (zástupci vČ itel ) a státnímu zastupitelství, které (p ípadnČ) vstoupilo do insolvenního ízení, se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ dne 29. íjna 2015

Mgr. Milan P o l á š e k , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Pezlarová