KSBR 31 INS 18630/2013
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSBR 31 INS 18630/2013 29 NSČR 86/2014-A-29

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka PDT-POWER DEVELOPMENT TRADE, a. s., se sídlem v Brně, Příkop 27/2a, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26282518, zastoupeného JUDr. Radomírem Linkensederem, advokátem, se sídlem v Blansku, Sadová 1027/72, PSČ 678 01, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 18630/2013, o insolvenčním návrhu dlužníka, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. května 2014, č. j. KSBR 31 INS 18630/2013, 1 VSOL 437/2014-A-23, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 26. března 2013, č. j.-A-18, zastavil Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) insolvenční řízení zahájené insolvenčním návrhem dlužníka podle § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), pro neuhrazení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání. Podle ustanovení § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) je obligatorní náležitostí dovolání, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu. Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu). Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle obsahu) nepodává.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. srpna 2014

Mgr. Milan P o l á š e k , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Pezlarová