KSBR 30 INS 685/2011
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSBR 30 INS 685/2011 30 ICm 1056/2011 29 ICdo 18/2012-137

ýESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Petra Gemmela a soudc JUDr. Zde ka Krmá e a Mgr. Milana Poláška v právní vČci žalobce Mgr. Radoslava Laviky, se sídlem v Olomouci, Járy da Cimrmana 735/8, PSý 779 00, jako insolvenního správce dlužnice Sylvy Loš ákové, zastoupeného JUDr. Tomášem ýejnou, advokátem, se sídlem v P erovČ, Dr. Skaláka 1447/10, PSý 750 02, proti žalovanému PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSý 110 00, identifikaní íslo osoby 61 86 00 69, zastoupenému JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké námČstí 135/19, PSý 500 03, o pop ení vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v BrnČ pod sp. zn. 30 ICm 1056/2011, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužnice Sylvy Loš ákové, narozené 3. srpna 1969, bytem v ýechách pod Kosí em, nám. Svobody 109, vedené u Krajského soudu v BrnČ pod sp. zn., o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. února 2012, . j. 30 ICm 1056/2011, 12 VSOL 59/2011-102 (), takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. února 2012, . j. 30 ICm 1056/2011, 12 VSOL 59/2011-102 (), se zrušuje a vČc se vrací tomuto soudu k dalšímu ízení.

Od vodnČní:

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 16. února 2012, . j. 30 ICm 1056/2011, 12 VSOL 59/2011-102 (), k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 16. zá í 2011, . j. 30 ICm 1056/2011-57, jímž Krajský soud v BrnČ (dále jen insolvenní soud ) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal urení, že žalovaný

(PROFI CREDIT Czech a. s.) nemá za dlužnicí (Sylvou Loš ákovou) vykonatelnou pohledávku ve výši 120.645,-K (dále jen sporná pohledávka ), p iznanou rozhodím nálezem vydaným dne 9. dubna 2010, pod . j. La 1808/10-9 rozhodcem Mgr. Markem Landsmannem (dále jen rozhodí nález ). Soudy obou stup vyšly z toho, že: 1) Dlužnice a žalovaný uzav eli dne 27. ervence 2006 spot ebitelskou smlouvu o revolvingovém úvČru (dále jen smlouva o úvČru ). 2) V bodu 18. smluvních ujednání smlouvy o úvČru je obsažena rozhodí doložka ve znČní: Smluvní strany se dohodly, že pravomoc k ešení veškerých spor o nároky, které p ímo nebo odvozenČ vznikly z této smlouvy o úvČru nebo v návaznosti na ni, má v jednoinstanním písemném rozhodím ízení samostatnČ kterýkoli z rozhodc , kterému žalobce doruí žalobu. Rozhodci pro tento úel jsou-JUDr. Josef Kunášek, JUDr. Eva Va ková, Mgr. Marek Landsmann, jiný vČ itelem zvolený rozhodce. 3) Sporná pohledávka se zakládá na zajiš ovací smČnce, vystavené dle smlouvy o úvČru, a sestává ze smČnené sumy 111.925,-K (dlužné splátky dle smlouvy o úvČru 61.116,-K, smluvní pokuty 50.004,-K a nezaplacené penalizaní faktury 805,-K), smČneného úroku 7.120,-K a náklad rozhodího ízení 1.600,-K; jde o pohledávku vykonatelnou, p iznanou pravomocným a vykonatelným rozhodím nálezem. 4) Usnesením ze dne 2. b ezna 2011, . j.-A-10, zjistil insolvenní soud úpadek dlužnice, rozhodl o zp sobu jeho ešení oddlužením a insolvenním správcem ustanovil žalobce. Usnesením ze dne 29. dubna 2011, . j.-B-5, ve znČní usnesení ze dne 2. kvČtna 2011, . j.-B-7, insolvenní soud schválil oddlužení dlužnice plnČním splátkového kalendá e. 5) Na p ezkumném jednání konaném dne 26. dubna 2011 žalobce pop el pravost sporné pohledávky a vas [ve lh tČ urené ustanovením § 199 odst. 1 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenního zákona)] podal u insolvenního soudu žalobu, kterou své pop ení uplatnil proti žalované, a to na základČ týchž námitek, které proti pohledávce uplatnil v popČrném úkonu. Na tomto základČ odvolací soud uzav el, že: a) Pravomoc rozhodce Mgr. Marka Landsmanna, jenž vydal rozhodí nález, o který žalovaný opírá (vykonatelnou) spornou pohledávku, byla založena smlouvu o úvČru, jejíž souástí byla smluvní ujednání, vetnČ rozhodí doložky, která se vztahovala i na spory o nároky plynoucí ze zajiš ovací (blanko)smČnky. b) Spory ze spot ebitelských smluv (vetnČ smluv o úvČru) i spory o smČnených nárocích lze rozhodovat v rozhodím ízení; potud odkázal mimo jiné na závČry formulované v usnesení velkého senátu obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. kvČtna 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 (jde o usnesení uve ejnČné pod íslem 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. kvČtna 2011, sp. zn. 29 Cdo 1130/2011, uve ejnČném v asopise Soudní judikatura . 6, roník 2012, pod íslem 87. c) Vzhledem k omezením d vod pop ení urených ustanovením § 199 odst. 2 insolvenního zákona žalobci nep ísluší námitky jiného právního posouzení vČci, proež se nelze vČcnČ zabývat námitkou neplatnosti rozhodí doložky, námitkou neplatnosti smlouvy o úvČru, p ípadnČ neplatnosti jejího ujednání o smluvené odmČnČ a smluvní pokutČ. 30 ICm 1056/2011 29 ICdo 18/2012 d) Výše formulovaný závČr (o nemožnosti zabývat se ve sporu o urení vykonatelné pohledávky, p iznané rozhodím nálezem vydaným v ízení o sporu ze spot ebitelské smlouvy, platností rozhodí doložky v situaci, kdy rozhodce mČl pravomoc k vydání rozhodího nálezu, ten již nabyl úink pravomocného soudního rozhodnutí a je vykonatelný ), je v souladu se smČrnicí Rady . 93/13/EHS ze dne 5. dubna 2013 o nep imČ ených podmínkách ve spot ebitelských smlouvách, jakož i s názorem vysloveným Evropským soudním dvorem v rozsudku ve vČci C-40/08, Asturcom Telecomunicaciones SL v. Christina Rodriguez Nogueira. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za p ípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále jen o. s. . ), namítaje, že spoívá na nesprávném právním posouzení vČci, tj. uplat uje dovolací d vod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ., a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vČc vrátil insolvennímu soudu k dalšímu ízení. Dovolatel akcentuje, že byl oprávnČn v rámci insolvenního ízení pop ít vykonatelnou pohledávku žalovaného , p iemž uplatnil jako d vody pop ení skutenosti, které nebyly uplatnČny dlužnicí v ízení, které p edcházelo vydání rozhodího nálezu; nevyboil tak z mezí urených ustanovením § 199 odst. 2 insolvenního zákona. Dodává, že dotená rozhodí doložka je klauzulí, která je individuálnČ neprojednaná, byla p edem p ipravena profesionálem a spot ebitel tak nemČl ani možnost ji jakkoli ovlivnit. Smlouva (o úvČru) je koncipována zámČrnČ složitČ, obsahuje množství zkratek a odkaz na smluvní ujednání, je tištČna titČrným písmem a pr mČrný spot ebitel se tak není schopen ádnČ zorientovat ve svých právech a povinnostech. Tímto je významnČ narušena rovnováha v právech a povinnostech stran v neprospČch spot ebitele. O hrubém nepomČru práv a povinností smluvních stran svČdí i sjednaná smluvní pokuta ve výši 50 % z celkové výše poskytnuté ástky, a to bez ohledu na ástky již dlužnicí zaplacené v rámci splátkového kalendá e. Jako rozporné s dobrými mravy vidí taktéž ujednání o dalších smluvních pokutách, které si žalovaný ve smluvních ujednáních vymínil . KonenČ dovolatel setrvává na názoru, podle nČhož smlouva o úvČru nevznikla a vznikla-li, je absolutnČ neplatná jednak pro rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 39 zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku (dále jen ob. zák. ), jednak pro nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran a pro porušení pravidel obsažených v ustanoveních § 55 a § 56 ob. zák. Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, snáší argumenty na podporu jeho závČr , vycházející z (v dovolání specifikované) judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nep ípustné odmítl, pop . jako ned vodné zamítl. Rozhodné znČní obanského soudního ádu pro dovolací ízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., lánku II., zákona . 404/2012 Sb., kterým se mČní zákon . 99/1963 Sb., obanský soudní ád, ve znČní pozdČjších p edpis , a nČkteré další zákony. Dovolání žalobce shledává Nejvyšší soud p ípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ., když právní posouzení vČci, na nČmž rozhodnutí odvolacího soudu spoívá a které bylo dovoláním zpochybnČno, je v rozporu s (následnou) judikaturou Nejvyššího soudu. Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval.

Podle ustanovení § 199 insolvenního zákona insolvenní správce, který pop el vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dn od p ezkumného jednání u insolvenního soudu žalobu, kterou své pop ení uplatní proti vČ iteli, který vykonatelnou pohledávku p ihlásil. Lh ta je zachována, dojde-li žaloba nejpozdČji posledního dne lh ty soudu (odstavec 1). Jako d vod pop ení pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky p iznané pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu lze uplatnit jen skutenosti, které nebyly uplatnČny dlužníkem v ízení, které p edcházelo vydání tohoto rozhodnutí; d vodem pop ení však nem že být jiné právní posouzení vČci (odstavec 2). V žalobČ podle odstavce 1 m že žalobce proti pop ené pohledávce uplatnit pouze skutenosti, pro které pohledávku pop el (odstavec 3). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 18. ervence 2013, sp. zn. 29 ICdo 7/2013, uve ejnČném pod íslem 106/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 106/2013 ), formuloval a od vodnil závČr, podle nČhož u p ihlášené vykonatelné pohledávky p iznané pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu lze uplatnit jako d vod pop ení její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétnČ jen skutenosti, které dlužník neuplatnil v ízení, které p edcházelo vydání tohoto rozhodnutí (§ 199 odst. 2 insolvenního zákona). P itom je lhostejné, zda takové skutenosti dlužník neuplatnil vlastní vinou nap . proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v p íslušném ízení, ímž p ivodil vznik exekuního titulu založeného rozhodnutím, jež se neod vod uje v bec (nap . platební rozkaz nebo smČnený platební rozkaz), nebo rozhodnutím, jež se od vod uje jen minimálnČ (nap . rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání). Právní posouzení vČci není vyloueno jako d vod pop ení pravosti nebo výše p ihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí p íslušného orgánu, jímž byla pohledávka p iznána, žádné právní posouzení vČci neplyne. V rozsudku ze dne 26. února 2014, sp. zn. 29 ICdo 4/2012, uve ejnČném pod íslem 59/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud s odkazem na R 106/2013 doplnil, že u p ihlášené vykonatelné smČnené pohledávky p iznané pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu lze uplatnit jako d vod pop ení její pravosti nebo výše i kauzální námitky, nebyly-li uplatnČny dlužníkem v ízení, které p edcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Z pohledu ustanovení § 199 odst. 2 insolvenního zákona v takovém p ípadČ nejde o (nep ípustné) jiné právní posouzení vČci. P itom se p ihlásil i k závČr m obsaženým v rozsudku ze dne 31. ervence 2013, sp. zn. 29 Cdo 392/2011, podle nichž (mimo jiné) a) režim p ezkoumání vykonatelné pohledávky p iznané pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu se uplatní i pro vykonatelnou pohledávku p iznanou pravomocným rozhodím nálezem rozhodce nebo rozhodího soudu a b) platnost písemného právního úkonu není vždy závislá jen na skutenostech podávajících se z listiny, v níž je zachycen (viz d vody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. íjna 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uve ejnČného pod íslem 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), když d vody neplatnosti se mohou podávat z ady jiných skuteností, které (nebyly-li uplatnČny dlužníkem v ízení, které p edcházelo vydání rozhodnutí, z nČjž vzešla vykonatelná pohledávka) mohou být d vodem pop ení pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky (§ 199 odst. 2 ást vČty za st edníkem insolvenního zákona) jako skutenosti zp sobilé zmČnit výsledek sporu o pohledávku (právČ ony jsou d vodem ve výsledku jiného právního posouzení vČci). KonenČ v rozsudku ze dne 31. b ezna 2014, sp. zn. 29 ICdo 2/2011, Nejvyšší soud dovodil, že námitka, podle které je ujednání o smluvní pokutČ, jejíž úhrada byla v rozhodím ízení vymáhána zajiš ovací smČnkou, absolutnČ neplatné pro rozpor s dobrými mravy, je kauzální námitkou. Takovou kauzální námitku lze v insolvenním ízení úinnČ uplatnit (jako d vod pop ení její pravosti nebo výše) i proti vykonatelné smČnené pohledávce 30 ICm 1056/2011 29 ICdo 18/2012 p iznané pravomocným rozhodím nálezem rozhodce v rozhodím ízení, v nČmž smČnený dlužník žádné kauzální námitky neuplatnil. Jelikož právní posouzení vČci odvolacím soudem shora citované judikatu e neodpovídá, již z tohoto d vodu nelze up ít dovolání žalobce d vodnosti. V pomČrech dané vČci Nejvyšší soud dopl uje, že nesprávným shledává i závČr odvolacího soudu o tom, že ustanovení § 199 odst. 2 insolvenního zákona nedovoluje (insolvennímu) soudu zabývat se otázkou pravomoci rozhodce k vydání rozhodího nálezu z pohledu (ne)platnosti sjednané rozhodí doložky. Je totiž zcela zjevné, že nemožnost pop ít vykonatelnou pohledávku z d vodu jiného právního posouzení vČci se vztahuje k pohledávce jako takové a nikoli k posouzení, zda rozhodí nález, jímž bylo rozhodnuto o sporné pohledávce, byl vskutku vydán subjektem nadaným pravomocí k takovému rozhodnutí. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vČc vrátil tomuto soudu k dalšímu ízení (§ 243b odst. 2 ást vČty za st edníkem, odst. 3 vČta první o. s. .). V další fázi ízení odvolací soud p i ešení otázky (ne)platnosti rozhodí doložky nep ehlédne závČry obsažené v usnesení velkého senátu obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. ervence 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uve ejnČného pod íslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v d vodech rozsudk Nejvyššího soudu ze dne 30. zá í 2014, sp. zn. 29 ICdo 28/2012 a ze dne 29. zá í 2014, sp. zn. 33 Cdo 2504/2014. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradČ náklad ízení vetnČ náklad dovolacího ízení odvolací soud rozhodne v novém rozhodnutí o vČci (§ 243d odst. 1 o. s. .). Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ 30. zá í 2014

JUDr. Petr G e m m e l , v . r . p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová