KSBR 30 INS 25662/2012
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSBR 30 INS 25662/2012 29 NSýR 24/2014-B-193

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenní vČci dlužníka FARMA Bolka Polívky, spol. s r. o., se sídlem v BrnČ, Údolní 222/5, PSý 602 00, identifikaní íslo osoby 42660041, vedené u Krajského soudu v BrnČ pod sp. zn. KSBR 30 INS 25662/2012, o odvolání insolvenního správce z funkce, o dovoláních 1/ Edl a partne i, v. o. s., se sídlem v Hradci Králové-VČkoších, Na zahrádkách 268/18, PSý 503 41, identifikaní íslo osoby 24203319, zastoupené Mgr. Janem Tomaierem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1037/49, PSý 170 00 a 2/ Mgr. Ing. Petry Hýskové, se sídlem v Praze 2, Tyršova 1835/13, PSý 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. prosince 2013, . j. KSBR 30 INS 25662/2012, 1 VSOL 895/2013-B-110, takto:

I. Dovolání Edl a partne i, v. o. s. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. prosince 2013, . j., 1 VSOL 895/2013-B-110, se odmítá v rozsahu, v nČmž smČ uje proti druhému a t etímu výroku usnesení odvolacího soudu. II. Dovolání Mgr. Ing. Petry Hýskové proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. prosince 2013, . j., 1 VSOL 895/2013-B-110, se odmítá v rozsahu, v nČmž smČ uje proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu. III. Ve zbytku se dovolání zamítají.

O d v o d n Č n í:

Usnesením ze dne 11. zá í 2013, . j.-B-56, Krajský soud v BrnČ (dále jen insolvenní soud ): [1] Odvolal z funkce insolvenního správce dlužníka Edl a partne i, v. o. s. (dále též jen ve ejná obchodní spolenost ) [bod I. výroku]. [2] Novou insolvenní správkyní dlužníka ustanovil Mgr. Ing. Petru Hýskovou (dále též jen P. H. ) [bod II. výroku]. [3] Uložil ve ejné obchodní spolenosti bez zbyteného odkladu ádnČ informovat P. H. o své dosavadní innosti a p edat jí všechny doklady související s výkonem funkce (bod III. výroku). Insolvenní soud poukázal na to, že dosavadní insolvenní správce (ve ejná obchodní spolenost) ukonil innost insolvenního správce k 31. srpnu 2013 s tím, že poínaje isir.justi ce.cz

1. zá ím 2013 bude její ohlášený spoleník P. H. opČt vykonávat funkci insolvenního správce jako fyzická osoba. Tím od vodnil-vycházeje z ustanovení § 31 odst. 3 vČty první, odst. 5 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon)-odvolání ve ejné obchodní spolenosti z funkce insolvenního správce a po urení nového insolvenního správce p edsedou insolvenního soudu (§ 25 odst. 2 insolvenního zákona) ustanovil do funkce insolvenního správce P. H. Bod III. výroku od vodnil insolvenní soud poukazem na ustanovení § 31 odst. 6 insolvenního zákona. Usnesením ze dne 10. prosince 2013, . j., 1 VSOL 895/2013-B-110, rozhodl Vrchní soud v Olomouci o odvolání dlužníka, vČ itele Ing. Zby ka Cejnara (dále jen Z. C. ) a ve ejné obchodní spolenosti tak, že: [1] ZmČnil usnesení insolvenního soudu v bodu I. výroku tak, že ve ejná obchodní spolenost se odvolává z funkce insolvenního správce ke dni ustanovení nového insolvenního správce (první výrok). [2] Odmítl odvolání ve ejné obchodní spolenosti proti bodu II. výroku usnesení insolvenního soudu (druhý výrok). [3] Zrušil usnesení insolvenního soudu v bodech II. a III. výroku a vČc potud vrátil insolvennímu soudu k dalšímu ízení (t etí výrok). Odvolací soud se nejprve zabýval zpČtvzetím odvolání, které jménem ve ejné obchodní spolenosti uinila P. H., k emuž vyšel z toho, že: [1] Podle výpisu z obchodního rejst íku má ve ejná obchodní spolenost dva spoleníky; Dr. oec. Michala Edla, MBA (dále jen M. E. ) a P. H., kte í jsou souasnČ jejími statutárními orgány, z nichž každý je oprávnČn jednat jménem ve ejné obchodní spolenosti samostatnČ. [2] Podle bodu 3. spoleenské smlouvy ve ejné obchodní spolenosti (ze dne 15. prosince 2011) [dále jen spoleenská smlouva ] a výpisu z obchodního rejst íku je p edmČtem podnikání ve ejné obchodní spolenosti mimo jiné i výkon innosti insolvenního správce. [3] Bod 5. spoleenské smlouvy uruje, že ve smyslu ustanovení § 8 zákona . 312/2006 Sb., o insolvenních správcích, ve znČní pozdČjších p edpis , bude ohlášeným spoleníkem P. H., s tím, že podle bodu 10. spoleenské smlouvy se na spoleníky vztahuje zákaz konkurence v rozsahu ustanovení § 84 zákona . 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), pouze co do výkonu innosti insolvenního správce a správce podniku, nedohodnou-li se spoleníci jinak. Na tomto základČ odvolací soud-cituje ustanovení § 21 odst. 4 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . )-dovodil, že jelikož je nepochybné, že vážné rozpory panují nejen mezi obČma spoleníky ve ejné obchodní spolenosti, nýbrž i mezi ve ejnou obchodní spoleností (která se domáhá toho, aby mohla dále vykonávat funkci insolvenního správce) a P. H., je procesní úkon, jímž P. H. vzala zpČt odvolání ve ejné obchodní spolenosti, bezúinný a nelze k nČmu p ihlížet. NáslednČ odvolací soud p i zkoumání d vodnosti podaných odvolání vyšel z toho, že: 29 NSýR 24/2014

[1] Usnesením ze dne 7. b ezna 2013 zjistil insolvenní soud úpadek dlužníka a postupem dle ustanovení § 25 insolvenního zákona byla ustanovena do funkce insolvenního správce (jako osoba urená opat ením p edsedy insolvenního soudu ze seznamu insolvenních správc ) ve ejná obchodní spolenost. [2] P ípisem ze dne 8. b ezna 2013 (B-1), podepsaným M. E., oznámila ve ejná obchodní spolenost insolvennímu soudu ve smyslu ustanovení § 24 odst. 2 insolvenního zákona, že jejím jménem bude funkci správce vykonávat M. E. [3] M. E. podal insolvennímu soudu 29. b ezna 2013 (B-4) zprávu o své dosavadní innosti a navrhl další postup v ízení. [4] Usnesením ze dne 11. dubna 2013 (B-6) prohlásil insolvenní soud konkurs na majetek dlužníka, s tím, že prohlášením konkursu p echází oprávnČní nakládat s majetkovou podstatou na insolvenního správce. [5] M. E. podal 6. kvČtna 2013 (B-12) za insolvenního správce další zprávu o innosti (datovanou 3. kvČtna 2013). [6] Dne 14. kvČtna 2013 (B-14) se konalo p ezkumné jednání, jehož se za ve ejnou obchodní spolenost zúastnil M. E. a p i kterém byly p ezkoumány p ihlášky pohledávek pod ísly 1 až 11, 14 až 23, 25, 27 až 33, 39/1, 41 až 43, 45 až 49 a 51 až 54. V návaznosti na výsledek p ezkumného jednání probČhla sch ze vČ itel , na které byl zvolen t ílenný vČ itelský výbor a náhradník lena vČ itelského výboru. [7] P ípisem ze dne 17. ervence 2013 (B-33) oznámil M. E. insolvennímu soudu, že v návaznosti na judikaturu Vrchního soudu v Praze bude ve ejná obchodní spolenost vykonávat funkci insolvenního správce výhradnČ prost ednictvím ohlášeného spoleníka P. H. [8] Dne 26. ervence 2013 se konalo zvláštní p ezkumné jednání, jehož se za insolvenního správce zúastnila P. H. [9] P ípisem ze dne 28. srpna 2013 (B-46), adresovaným p edsedovi insolvenního soudu, oznámila P. H., že s ohledem na osobní d vody spoleníka M. E. došlo k organizaním zmČnám a ve ejná obchodní spolenost ukoní svou innost jako insolvenní správce k 31. srpnu 2013, o emž informovali i Ministerstvo spravedlnosti (dále též jen ministerstvo ). Dále P. H. oznámila, že od 1. zá í 2013 dojde v souladu s tČmito zmČnami k obnovení povolení udČleného ministerstvem P. H. Proto v ízeních, v nichž byla ve ejná obchodní spolenost d íve ustanovena insolvenním správcem, tuto funkci vykonává již výhradnČ prost ednictvím jediného ohlášeného spoleníka P. H. Posléze P. H. navrhla, aby tato formální zmČna byla zohlednČna v jednotlivých ízeních. K podání p edložila oznámení o ukonení innosti insolvenního správce ve ejnou obchodní spoleností ze dne 29. ervence 2013 a o obnovení innosti P. H. jako insolvenního správce, rozhodnutí námČstka ministra Ministerstva spravedlnosti . j. 289/2011-LO-INSO/20, ze dne 12. b ezna 2013, o udČlení zvláštního povolení vykonávat innost insolvenního správce P. H., souhlas jmenované s ustanovením do funkce insolvenního správce ze dne 28. srpna 2013 v oznaených ízeních u insolvenního soudu a kopii pojistky k pojistné smlouvČ ze dne 30. ervence 2013. [10] P ípisem ze dne 9. zá í 2013 (B-53) oznámila ve ejná obchodní spolenost insolvennímu soudu prost ednictvím M. E., že trvá na dalším výkonu své funkce insolvenního správce v tomto ízení s tím, že nejsou d vody pro odvolání z funkce tvrzené P. H.

[11] K žádosti insolvenního soudu ze dne 6. zá í 2013 (B-54) vydal p edseda insolvenního soudu opat ení, kterým uril do funkce nového insolvenního správce P. H. [12] Podle aktuálního seznamu insolvenních správc mČla ve ejná obchodní spolenost právo k výkonu funkce insolvenního správce od 9. ledna 2012 a z d vodu uvedeného v ustanovení § 12 písm. e/ zákona o insolvenních správcích jí toto oprávnČní zaniklo k 31. srpnu 2013; v souasné dobČ nemá ve ejná obchodní spolenost zapsaného ohlášeného spoleníka ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. d/ zákona o insolvenních správcích. [13] P. H. je jako fyzická osoba oprávnČna vykonávat funkci insolvenního správce od 9. ledna 2012 a M. E. zaniklo právo k výkonu této funkce k 31. prosinci 2009 dle ustanovení § 40 odst. 2 zákona o insolvenních správcích. Na tomto základČ p ijal odvolací soud-odkazuje na ustanovení § 7 odst. 1 a § 31 odst. 3 a 4 insolvenního zákona (ve znČní úinném od 1. srpna 2013) a na ustanovení § 32 odst. 1 insolvenního zákona-následující závČry: [1] Právo vykonávat innost insolvenního správce vzniká dnem právní moci povolení k této innosti, které vydává ministerstvo (§ 3 a násl. zákona o insolvenních správcích). Návrh ve ejné obchodní spolenosti na takové povolení musí mimo jiné obsahovat jméno, pop ípadČ jména, a p íjmení, rodné íslo, a není-li p idČleno, datum narození a trvalý pobyt spoleníka fyzické osoby, která je statutárním orgánem nebo lenem statutárního orgánu, jejímž prost ednictvím bude vykonávat innost insolvenního správce (dále jen ohlášený spoleník ), dále íslo jednací povolení ohlášeného spoleníka nebo íslo jednací zvláštního povolení ohlášeného spoleníka (§ 5 odst. 1 písm. d/ a e/ zákona o insolvenních správcích). Ohlášený spoleník ve ejné obchodní spolenosti musí spl ovat kvalifikaní požadavky ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 zákona o insolvenních správcích a musí být bezúhonný (§ 7odst. 1 zákona o insolvenních správcích). [2] Z uvedených i dalších ustanovení zákona o insolvenních správcích (nap . § 9 odst. 1 písm. d/) a konenČ i z ustanovení § 24 odst. 1 insolvenního zákona vyplývá, že ve ejná obchodní spolenost m že funkci insolvenního správce vykonávat jen prost ednictvím svého ohlášenéhospoleníka, který je nositelem požadovaných osobních i odborných znalostí a jelikožtakových osob m že být u jedné ve ejné obchodní spolenosti více, musí soudu oznámit, která z tČchto osob-ohlášených spoleník , bude v té které vČci funkci správce osobnČ vykonávat. [3] Z ustanovení § 9 odst. 1 zákona o insolvenních správcích dále vyplývá, že je vyloueno, aby fyzická osoba, která spl uje všechny p edpoklady k výkonu funkce insolvenního správce a která je souasnČ ohlášeným spoleníkem ve ejné obchodní spolenosti, vykonávala funkci insolvenního správce samostatnČ jako fyzická osoba. Po dobu, po kterou je ohlášeným spoleníkem ve ejné obchodní spolenosti, se jí proto pozastavuje právo k innosti insolvenního správce (jako fyzické osoby). [4] V p ezkoumávané vČci není pochyb o tom, že ve ejná obchodní spolenost, která má dva spoleníky, byla oprávnČna vykonávat innost insolvenního správce (od 9. ledna 2012 do 31. srpna 2013) pouze prost ednictvím svého jediného ohlášeného spoleníka (jenž pro to spl oval všechny p edpoklady), konkrétnČ prost ednictvím P. H. [5] Dnem 1. zá í 2013 však ve ejné obchodní spolenosti zaniklo právo vykonávat innost insolvenního správce dle § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenních správcích, ímž zaniklo i pozastavení práva P. H. vykonávat innost insolvenního správce (ta má od uvedeného dne právo tuto innost vykonávat jako fyzická osoba, takže již nem že 29 NSýR 24/2014 tuto innost vykonávat v rámci dosavadního insolvenního správce). Ve ejná obchodní spolenost tedy nadále nem že vykonávat funkci insolvenního správce, nebo ve svých d sledcích nemá kým tak init. Jak vyplývá z od vodnČní napadeného usnesení, právČ to bylo d vodem, pro insolvenní soud odvolal ve ejnou obchodní spolenost z funkce dle ustanovení § 31 insolvenního zákona. Potud je rozhodnutí správné a netrpí nep ezkoumatelností (jak mu odvolatelé vytýkají). [6] Jak zd raznČno, do 31. srpna 2013 byla ve ejná obchodní spolenost oprávnČna vykonávat innost insolvenního správce pouze prost ednictvím jediného ohlášeného spoleníka P. H. P esto nejen že oznámila (insolvennímu soudu), ale v dobČ od 8. b ezna 2013 do 17. ervence 2013 (B-33) též fakticky vykonávala v tomto insolvenním ízení funkci insolvenního správce prost ednictvím neohlášeného spoleníka, který k tomu nebyl oprávnČn. Ve ejná obchodní spolenost (oba její spoleníci, vetnČ P. H.) tedy postupovala v rozporu se zákonem. Proto i P. H. zap íinila v p edmČtném ízení porušení jedné ze zásad insolvenního ízení ve smyslu ustanovení § 5 písm. a/ insolvenního zákona (rychlost a hospodárnost insolvenního ízení). [7] Úkony, které uinila ve ejná obchodní spolenost v insolvenním ízení prost ednictvím neohlášeného spoleníka M. E., nemají úinky úkon insolvenního správce, což má p edevším ten následek, že nelze p ihlížet k seznamu vČ itel sestavenému M. E., ani (což je závažnČjší) k výsledk m p ezkumného jednání, které se konalo dne 14. kvČtna 2013, p iemž p ezkum p ihlášek pohledávek bude nutno opakovat a na základČ jeho výsledk znovu zvážit, zda obstojí volba vČ itelského orgánu. [8] Ve ejná obchodní spolenost (jejímž spoleníkem je i P. H.) porušila d ležitou povinnost (funkci vykonával neohlášený spoleník) ve smyslu ustanovení § 32 odst. 1 insolvenního zákona se všemi negativními d sledky. Proto odvolací soud, a si je plnČ vČdom ustanovení § 26 insolvenního zákona (dle kterého v odvolání proti rozhodnutí o ustanovení insolvenního správce lze namítat pouze to, že ustanovený insolvenní správce nespl uje podmínky pro ustanovení nebo že není podjatý), uzavírá, že s ohledem na shora uvedené závažné d sledky je souasnČ vyloueno, aby do funkce správce byla novČ ustanovena právČ P. H., která jediná mohla a mČla od poátku jménem této spolenosti sama vykonávat funkci insolvenního správce, což se nestalo. [9] Odvolací soud proto podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. . zmČnil usnesení insolvenního soudu v bodČ I. výroku tak, že ve ejná obchodní spolenost se sice odvolává z funkce insolvenního správce, avšak úinky tohoto odvolání novČ vázal až na opČtovné (nové) rozhodnutí insolvenního soudu o ustanovení nového insolvenního správce, nebo takové rozhodnutí odvolacímu soudu nep ísluší. V závislosti na tom pak k odvolání dlužníka a Z. C. zrušil napadené usnesení v bodech II. a III. výroku a potud vČc vrátil insolvennímu soudu k dalšímu ízení. V dalším ízení proto bude na insolvenním soudu, aby neprodlenČ požádal p edsedu insolvenního soudu o vydání nového opat ení (§ 25 odst. 2 insolvenního zákona), kterým urí jiného insolvenního správce, nikoliv však, a to z d vod uvedených shora, P. H. [10] Vzhledem k tomu, že odvolací soud neshledal d vodnými odvolání proti bodu I. výroku napadeného usnesení (tento výrok ve svých d sledcích obstál, došlo pouze k posunutí úink odvolání z funkce), v rozsahu bodu II. výroku napadeného usnesení (o ustanovení P. H.), se již nerozhodovalo o právech a povinnostech ve ejné obchodní spolenosti (potud nebyla ve ejná obchodní spolenost osobou k odvolání oprávnČnou). Jinak eeno, insolvenní správce, který byl odvolán z funkce (p ípadnČ zproštČn výkonu funkce), není osobou oprávnČnou k podání opravného prost edku proti výroku, jímž soud ustanovil do funkce nového insolvenního správce; srov. závČry formulované Nejvyšším soudem, by pro pomČry konkursního ízení dle zákona . 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v usnesení ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. 29 Odo 552/2001 (jde o usnesení uve ejnČné v asopise Soudní judikatura íslo 2, roník 2004, pod íslem 37, které je-stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČná níže-dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu). Potud odvolací soud odmítl odvolání ve ejné obchodní spolenosti proti bodu II. výroku napadeného usnesení dle ustanovení § 218 písm. b/ o. s. . [11] Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že úkony, které v tomto ízení dosud uinila po svém ustanovení do funkce P. H. (ke dni rozhodnutí odvolacího soudu), není d vod zpochyb ovat. Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání ve ejná obchodní spolenost a P. H. I. K dovolání ve ejné obchodní spolenosti. Ve ejná obchodní spolenost napadá usnesení odvolacího soudu dovoláním v celém jeho rozsahu vymezujíc p ípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. . argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vy ešeny, namítajíc, že napadené rozhodnutí spoívá na nesprávném právním posouzení vČci a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soud obou stup a vČc vrátil insolvennímu soudu k dalšímu ízení. KonkrétnČ jde o následující otázky: [1] Je insolvenní soud v p ípadČ odvolávání insolvenního správce z funkce podle ustanovení § 31 odst. 3 insolvenního zákona povinen nejd íve samostatnČ posoudit otázku zániku práva tohoto správce vykonávat innost insolvenního správce? [2] P edstavuje zánik práva ve ejné obchodní spolenosti vykonávat innost insolvenního správce a souasnČ obnovení této innosti u osoby, která byla ohlášeným spoleníkem uvedené ve ejné obchodní spolenosti, d vod pro odvolání ve ejné obchodní spolenosti z funkce insolvenního správce dlužníka v insolvenních ízeních, v nichž byla do této funkce ádnČ ustanovena? [3] Je insolvenní soud postupující podle ustanovení § 31 odst. 3 insolvenního zákona oprávnČn odvolat insolvenního správce z funkce bez jeho p edchozího slyšení, nebrání-li takovému slyšení žádné okolnosti? [4] Je (podle právní úpravy platné do 31. ervence 2013) faktický výkon innosti insolvenního správce prost ednictvím spoleníka, který není ohlášeným spoleníkem ve ejné obchodní spolenosti, avšak tuto innost vykonává z povČ ení, na odpovČdnost a pod kontrolou jejího ohlášeného spoleníka a pod dohledem insolvenního soudu, závažným porušením d ležité povinnosti insolvenního správce a d vodem pro jeho odvolání z funkce? V mezích uplatnČného dovolacího d vodu pak ve ejná obchodní spolenost argumentuje následovnČ: a/ K zákonným p edpoklad m pro rozhodování insolvenního soudu o odvolání ve ejné obchodní spolenosti z funkce insolvenního správce dlužníka. Oznámení ministerstvu (z 29. ervence 2013) o ukonení innosti ve ejné obchodní spolenosti (coby insolvenního správce) k 31. srpnu 2013 uinila P. H. (jako jediný ohlášený spoleník ve ejné obchodní spolenosti s pozastavením práva vykonávat funkci insolvenního správce jako fyzická osoba) proto, aby mohla opČt zaít vykonávat funkci 29 NSýR 24/2014 insolvenního správce jako fyzická osoba; nešlo o skutený projev v le ve ejné obchodní spolenosti a tímto zp sobem ve správním ízení jednal za právnickou osobu ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby (§ 21 odst. 4 o. s. .). Kdyby odvolací soud zkoumal otázku tvrzeného zániku práva ve ejné obchodní spolenosti zp sobem plynoucím z § 31 odst. 3 insolvenního zákona, musel by dospČt k závČru, že toto právo nezaniklo. V dotených souvislostech odkazuje ve ejná obchodní spolenost na rozsudek ze dne 15. ledna 2014, sp. zn. 3 A 115/2013, jímž MČstský soud v Praze rozhodl, že výmaz ve ejné obchodní spolenosti ze seznamu insolvenních správc byl nezákonným zásahem ministerstva do práv ve ejné obchodní spolenosti, což dále znamená, že právo P. H. vykonávat funkci insolvenního správce jako fyzická osoba je i nadále pozastaveno a p edpoklady pro postup podle § 31 odst. 3 insolvenního zákona obČma soudy nebyly dány. b/ K procesnímu postupu insolvenního soudu p ed odvoláním ve ejné obchodní spolenosti z funkce insolvenního správce dlužníka. [1] Akoli ve ejná obchodní spolenost podáním z 9. zá í 2013 oznámila insolvennímu soudu, že trvá na dalším výkonu své funkce insolvenního správce v tomto ízení, když pro odvolání z funkce nejsou žádné d vody, insolvenní soud ji odvolal z funkce bez p edchozího slyšení. [2] Odvolací soud se dodržením p edepsaného postupu odvolávání insolvenního správce v bec nezabýval (p es odvolací námitky v doteném smČru). P itom postupem insolvenního soudu byla ve ejná obchodní spolenost zbavena možnosti skutkovČ a právnČ argumentovat a zabránit tak svému odvolání z funkce insolvenního správce. [3] Ve ejná obchodní spolenost dovozuje z dikce § 31 odst. 3 insolvenního zákona že insolvenní soud je povinen vyslechnout insolvenního správce, o jehož odvolání rozhoduje v p ípadech uvedených v první vČtČ ustanovení § 31 odst. 3 insolvenního zákona, a že tato povinnost odpadá, jen když okolnosti takové slyšení nedovolují (nap . ustanovený insolvenní správce zem el nebo slyšení odmítá). Výjimku z pravidla o slyšení je soud povinen náležitČ od vodnit a musí ji vykládat restriktivnČ. Jestliže odvolací soud potvrdil usnesení insolvenního soudu o odvolání ve ejné obchodní spolenosti z funkce insolvenního správce dlužníka, aniž se zabýval dodržením procesního postupu dle § 31 odst. 3 insolvenního zákona, je jeho právní posouzení vČci neúplné a tudíž i nesprávné. c/ K posouzení výkonu innosti insolvenního správce v rozporu se zákonem. [1] Potud je právní posouzení vČci odvolacím soudem nesprávné, nebo právní norma, kterou na vČc aplikoval, nebyla ještČ úinná. Ve ejná obchodní spolenost poukazuje na dikci § 24 odst. 2 insolvenního zákona ve znČní úinném do 31. ervence 2013, s tím, že požadavek, aby ve ejná obchodní spolenost oznámila, který z jejích ohlášených spoleník bude jejím jménem vykonávat funkci insolvenního správce, plyne z dikce § 24 odst. 2 insolvenního zákona až s úinností od 1. srpna 2013 [po novele insolvenního zákona provedené zákonem . 185/2013 Sb., kterým se mČní zákon . 312/2006 Sb., o insolvenních správcích, ve znČní pozdČjších p edpis , zákon . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon), ve znČní pozdČjších p edpis , a zákon . 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znČní pozdČjších p edpis ]. [2] Právní úprava úinná v rozhodné dobČ (8. b ezna 2013 až 17. ervence 2013) nevyžadovala, aby oznámení dle ustanovení § 24 odst. 2 insolvenního zákona identifikovalo toliko nČkterého ohlášeného spoleníka (nebránila tomu, aby povČ enou osobou byl neohlášený spoleník). Kdyby již p vodní znČní citovaného ustanovení redukovalo okruh povČ ených spoleník jen na ohlášené spoleníky, nebylo by nutné zákon mČnit. Opaný postup by byl ústavnČ nep ípustný a ve svých d sledcích by vedl k rozvratu nejen insolvenního ízení ve vČci dlužníka, ale též stovek (ne-li tisíc ) dalších insolvenních ízení, v nichž by výklad odvolacího soudu umož oval úelovČ zpochyb ovat veškeré úkony, které v ízení provedl insolvenní správce prost ednictvím neohlášeného spoleníka, a to ani jako zákonného zástupce ve ejné obchodní spolenosti nebo jiné osoby zastupující ve ejnou obchodní spolenost na základČ zákona i smlouvy, nap íklad advokátem, a které jsou dle odvolacího soudu neplatné . To by znamenalo, že by insolvenní správce nemohl podat ani dovolání i ústavní stížnost, protože v tČchto ízeních je povinné zastoupení advokátem, které však odvolací soud svým výkladem v podstatČ neguje. [3] I kdyby ustanovení § 24 odst. 2 insolvenního zákona ve znČní úinném do 31. ervence 2013 vyžadovalo oznaení povČ eného ohlášeného spoleníka, nemohlo by se vČcnČ vztahovat na ve ejnou obchodní spolenost, která má pouze jediného ohlášeného spoleníka, což iní jakékoli takové oznámení bez dalšího zbyteným. [4] To, že na výkonu innosti ve ejné obchodní spolenosti jako insolvenního správce dlužníka participovaly i jiné osoby (nap . druhý spoleník nebo její zamČstnanci), nic nemČní na tom, že nositelem práva vykonávat správcovskou innost z stává ve ejná obchodní spolenost jako právnická osoba, která ji odvozuje od práva svého jediného ohlášeného spoleníka jako garanta kvalifikovaného výkonu této innosti. Kdokoli se v rámci dovolatele podílel na výkonu oprávnČní insolvenního správce, inil tak vždy z povČ ení a pod kontrolou ohlášeného spoleníka ve ejné obchodní spolenosti a v nejužší souinnosti s ním (což by odvolací soud zjistil, kdyby provádČl dokazování a nevydal p ekvapivé rozhodnutí). [5] Taková úast na výkonu innosti insolvenního správce, která je toliko projevem vnit ního organizaního uspo ádání ve ejné obchodní spolenosti, nem že být porušením zákona. Postup ve ejné obchodní spolenosti p itom dlouhodobČ aproboval i insolvenní soud, který nad její inností vykonával dohlédací innost (§ 11 insolvenního zákona). ZávČr, že ve ejná obchodní spolenost vykonávala innost v rozporu s právními p edpisy, proto neobstojí po stránce skutkové ani po stránce právní. [6] Z výše uvedeného navíc plyne, že napadené usnesení je p ekvapivým rozhodnutím, jímž odvolací soud zbavil ve ejnou obchodní spolenost možnosti vyjád it se k údajnému závažnému porušení d ležité povinnosti, jehož se mČla dopustit. Postup odvolacího soudu nemohla ve ejná obchodní spolenost p edvídat a ten uinil p edmČtem svého posuzování skutenosti, jimiž se soud prvého stupnČ nezabýval v odvoláním napadeném usnesení a které netvrdil žádný z úastník ízení, což je závažnou vadou ízení. d/ K nenaplnČní zákonného d vodu pro odvolání ve ejné obchodní spolenosti z funkce insolvenního správce dlužníka. [1] OprávnČní ve ejné obchodní spolenosti vykonávat funkci insolvenního správce nezaniklo, jelikož (jak argumentováno shora a jak potvrdil správní soud) neuinila oznámení dle § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenních správcích. I kdyby k takovému zániku došlo, což ve ejná obchodní spolenost popírá, nebyly by ani tak splnČny zákonné podmínky pro její odvolání z funkce insolvenního správce, když skutenost, že (podle závČru odvolacího soudu) nemá ohlášeného spoleníka, takovým d vodem není.  [2] Z ustanovení § 31 odst. 3 insolvenního zákona plyne pouze možnost (nikoli povinnost) insolvenního soudu odvolat z funkce insolvenního správce, jemuž právo vykonávat innost insolvenního správce zaniklo ze zákona. Smyslem této právní úpravy, 29 NSýR 24/2014 která dopadá na všechny kategorie insolvenních správc , je zajištČní kontinuity výkonu funkce insolvenního správce a to právČ i v p ípadČ zániku práva tuto innost vykonávat. [3] Ustanovení § 31 odst. 3 insolvenního zákona tedy výslovnČ p edpokládá, že ve výkonu funkce insolvenního správce dlužníka m že a-pokud tomu nebrání d ležité d vody bude-pokraovat subjekt, který již není zapsán v seznamu insolvenních správc a který, pokud je ve ejnou obchodní spoleností, z povahy vČci nem že disponovat v tomto seznamu zapsaným ohlášeným spoleníkem (argument spojením insolvenního správce, kterému zaniklo ze zákona právo ). Ve ejná obchodní spolenost, které zanikne právo vykonávat innost insolvenního správce, totiž nemá-formálnČ vzato-ani žádného ohlášeného spoleníka (není insolvenním správcem ve smyslu zákona a nem že proti ní ani p sobit jakási p ekážka dvojího výkonu funkce, na které postavil odvolací soud napadené usnesení). Požadavek, aby ve ejná obchodní spolenost, jejíž právo vykonávat innost insolvenního správce zaniklo a která byla proto ze seznamu insolvenních správc vymazána, mČla v tomto seznamu zapsaného ohlášeného spoleníka, je vnit nČ rozporný. [4] Z hlediska aplikace ustanovení § 31 odst. 3 insolvenního zákona má být jediným relevantním kritériem pro rozhodování soudu reálná (materiální) schopnost ustanoveného insolvenního správce pokraovat ádnČ ve výkonu funkce. Existenci vážných d vod bránících ve ejné obchodní spolenosti ve výkonu funkce však soudy nezkoumaly. [5] Ve ejná obchodní spolenost i nadále spl uje p edpoklady kladené na kvalifikovaný výkon funkce insolvenního správce; bez ohledu na aktuální stav zápisu v seznamu insolvenních správc si i nadále zachovává veškeré materiální atributy nezbytné pro pokraování ve výkonu innosti insolvenního správce v daném insolvenním ízení, vetnČ kvalifikované osoby, která je oprávnČna (a dokonce povinna) vykonávat funkci jejího ohlášeného spoleníka a uinila prohlášení, že innost insolvenního správce bude vykonávat pouze v rámci dovolatele (§ 5 odst. 2 písm. a/ zákona o insolvenních správcích). Tyto skutenosti však odvolací soud nesprávnČ pokládal za právnČ nevýznamné. K tomu ve ejná obchodní spolenost dále s poukazem na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. dubna 2009, sen. zn. 2 VSOL 107/2009, a na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. ervence 2013, sen. zn. 1 VSPH 734/2013, dodává, že nebrání-li zákon výkonu funkce insolvenního správce fyzickou osobou, která již v bec není zapsaným insolvenním správcem, nem že logicky bránit ani tomu, aby výkon této funkce v dobíhajících insolvenních ízeních zajiš ovala ve ejná obchodní spolenost prost ednictvím svého ohlášeného spoleníka, který v seznamu insolvenních správc nadále zapsaný je. [6] P i interpretaci ustanovení § 31 odst. 3 insolvenního zákona podané odvolacím soudem by zánik práva ve ejné obchodní spolenosti vykonávat innost insolvenního správce dle ustanovení § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenních správcích (kdyby k nČmu skutenČ došlo) a související obnovení výkonu této innosti jejím (bývalým) ohlášeným spoleníkem vedl bez dalšího k nutnosti odvolání ve ejné obchodní spolenosti z funkce insolvenního správce, ímž by se z fakultativního d vodu odvolání stal d vod obligatorní. Skutenosti formálnČprávního charakteru vedoucí k nutnosti odvolání insolvenního správce z funkce jsou p itom taxativnČ vyjmenovány v ustanovení § 31 odst. 4 insolvenního zákona, jež ale nezahrnuje p ípad údajné p ekážky dvojího výkonu funkce.  [7] Lze tedy shrnout, že zánik práva vykonávat innost insolvenního správce (kdyby k nČmu došlo, což správní soud vylouil) je ve smyslu ustanovení § 31 odst. 3 insolvenního zákona pouhým p edpokladem pro to, aby insolvenní soud mohl zkoumat d vody pro odvolání ustanoveného insolvenního správce (a to i v p ípadČ právnické osoby). Samotný zánik uvedeného práva nep edstavuje d vod pro odvolání z funkce. II. K dovolání P. H. P. H. napadá usnesení odvolacího soudu dovoláním v prvním a t etím výroku, vymezujíc p ípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. . argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena, namítajíc, že napadené rozhodnutí spoívá na nesprávném právním posouzení vČci a požadujíc, aby Nejvyšší soud zmČnil usnesení odvolacího soudu tak, že potvrdí usnesení insolvenního soudu jako vČcnČ správné. Dovolacím soudem ne ešenou (a odvolacím soudem zodpovČzenou v rozporu s p evažující soudní praxí insolvenních soud ) je podle P. H. otázka právního posouzení (ne)platnosti jednání neohlášeného spoleníka jménem ve ejné obchodní spolenosti (coby insolvenního správce) v dobČ do 31. ervence 2013. V mezích uplatnČného dovolacího d vodu pak P. H. argumentuje následovnČ: [1] S p ihlédnutím k dikci ustanovení § 24 odst. 2 insolvenního zákona ve znČní úinném jak do 31. ervence 2013, tak po tomto datu, nelze p ipustit retroaktivní p sobení tohoto ustanovení ve znČní úinném od 1. srpna 2013. Je pak absurdní, konstatuje-li soud, že ohlášený spoleník vážnČ porušil d ležitou povinnost, akoli ten pouze respektoval zavedenou praxi insolvenních soud trvající od roku 2008. Nadto se ohlášený spoleník z opatrnosti obrátil na ministerstvo (dopisem ze 14. dubna 2013) s žádostí o sdČlení stanoviska v této vČci a po obdržení odpovČdi zahájil kroky k nápravČ, což by uinil i tak, vzhledem k novelizaci insolvenního zákona a k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. ervna 2013, . j. KSPL 54 INS 16244/2010, 3 VSPH 1463/2012-B-38. [2] K dnešnímu dni (rozumČj k 17. únoru 2014, kdy bylo sepsáno dovolání) je v seznamu insolvenních správc evidováno 67 ve ejných obchodních spoleností; pouze 13 z nich má více než jednoho ohlášeného spoleníka a lze jen stČží p edpokládat, že zbývajících 54 jedná pouze a výhradnČ prost ednictvím ohlášeného spoleníka. P esto žádná z nich nep istoupila k radikální nápravČ ve všech probíhajících ízeních v rámci celé ýeské republiky, kde jsou ustanoveny (to uinil pouze ohlášený spoleník ve ejné obchodní spolenosti). P. H. má za zcela nelogické a nepochopitelné právní posouzení, podle kterého je takové jednání hrubým porušením d ležité povinnosti p i výkonu funkce insolvenního správce. S p ihlédnutím k dobČ vydání dovoláními napadeného rozhodnutí je pro dovolací ízení rozhodný obanský soudní ád ve znČní úinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSýR 45/2014, uve ejnČné pod íslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V pr bČhu dovolacího ízení (podáním datovaným 28. ledna 2015, došlým Nejvyššímu soudu 2. února 2015) vzala P. H. jménem ve ejné obchodní spolenosti zpČt dovolání ve ejné obchodní spolenosti a souasnČ soudu sdČlila, že odvolala (vypovČdČla) procesní plnou moc, kterou ve ejná obchodní spolenost udČlila k zastupování v dovolacím ízení advokátu Mgr. Janu Tomaierovi. K tČmto procesním úkon m Nejvyšší soud uvádí, že jak plyne i z výše podané reprodukce dosavadního pr bČhu ízení, jde o procesní úkony, které P. H. uinila ve zjevném st etu zájm se zájmy ve ejné obchodní spolenosti, proto k nim v souladu s ustanovením § 21 odst. 4 o. s. . jako k procesnČ neúinným nep ihlédl. 29 NSýR 24/2014

Nejvyšší soud se dále zabýval p ípustností podaných dovolání. I. K dovolání ve ejné obchodní spolenosti. Ve ejná obchodní spolenost napadla usnesení odvolacího soudu výslovnČ v celém jeho rozsahu , tedy i ve druhém výroku, jímž odvolací soud odmítl její odvolání proti bodu II. výroku usnesení insolvenního soudu dle ustanovení § 218 písm. b/ o. s. . jako podané osobou neoprávnČnou, a ve t etím výroku, jímž odvolací soud zrušil usnesení insolvenního soudu v bodech II. a III. výroku a vČc potud vrátil insolvennímu soudu k dalšímu ízení. V rozsahu, v nČmž dovolání ve ejné obchodní spolenosti smČ uje proti druhému výroku napadeného usnesení, je Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. . jako objektivnČ nep ípustné, jelikož nesmČ uje proti (výroku) usnesení dle § 238a o. s. . a možnost p ipustit v doteném rozsahu dovolání dle § 237 o. s. . vyluuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. f/ o. s. . V rozsahu, v nČmž dovolání ve ejné obchodní spolenosti smČ uje proti t etímu výroku napadeného usnesení, je Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 3 o. s. . ve spojení s § 218 písm. b/ o. s. . jako podané nČkým, kdo k nČmu není oprávnČn. Jak správnČ rozpoznal již odvolací soud, odvolávaný (nebo funkce zproš ovaný) insolvenní správce není osobou subjektivnČ oprávnČnou k podání opravného prost edku (odvolání, dovolání) proti (výroku) usnesení, jímž je souasnČ ustanoven do funkce nový insolvenní správce, a tudíž ani proti (výroku) usnesení, jímž odvolací soud takový výrok zrušil (a potud vČc vrátil insolvennímu soudu k dalšímu ízení). SoubČžnČ rušený bod III. výroku usnesení insolvenního soudu je pouze závislým výrokem ve vztahu k rušenému bodu II. výroku usnesení insolvenního soudu. V rozsahu, v nČmž dovolání ve ejné obchodní spolenosti smČ uje proti prvnímu výroku napadeného usnesení, je dovolání p ípustné dle § 237 o. s. . (když pro daný p ípad neplatí žádné z omezení p ípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ., vypotených v § 238 o. s. .), pro zodpovČzení otázek v nČm otev ených, dovolacím soudem dosud beze zbytku ne ešených. II. K dovolání P. H. P. H. napadla usnesení odvolacího soudu výslovnČ v prvním a t etím výroku. V rozsahu, v nČmž dovolání P. H. smČ uje proti prvnímu výroku napadeného usnesení (jímž odvolací soud zmČnil usnesení insolvenního soudu v bodu I. výroku tak, že ve ejná obchodní spolenost se odvolává z funkce insolvenního správce ke dni ustanovení nového insolvenního správce), je Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 3 o. s. . ve spojení s § 218 písm. b/ o. s. . jako podané nČkým, kdo k nČmu není oprávnČn. NovČ ustanovovaný insolvenní správce totiž není osobou subjektivnČ oprávnČnou k podání opravného prost edku (odvolání nebo dovolání) proti usnesení, jímž insolvenní soud dosavadního insolvenního správce z funkce odvolal (nebo jej funkce zprostil), vetnČ té ásti výroku, kterou insolvenní soud vázal asové úinky takového odvolání (nebo zproštČní) na den ustanovení nového insolvenního správce. V rozsahu, v nČmž smČ uje proti t etímu výroku napadeného usnesení, je dovolání p ípustné dle § 237 o. s. . (když pro daný p ípad neplatí žádné z omezení p ípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ., vypotených v § 238 o. s. .), pro zodpovČzení otázky v nČm otev ené, dovolacím soudem dosud ne ešené. Nejvyšší soud dále zkoumal d vodnost podaných dovolání (v rozsahu, v nČmž je p ipustil).

Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. Skutkový stav vČci, jak byl zjištČn soudy nižších stup , dovoláním nemohl být zpochybnČn a Nejvyšší soud z nČj p i dalších úvahách vychází. V této souvislosti Nejvyšší soud úvodem zd raz uje, že p i úvaze, zda právní posouzení vČci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. . správné, dovolací soud vychází ze skutkových závČr odvolacího soudu a nikoli z tČch skutkových závČr , které v dovolání na podporu svých právních argument (p ípadnČ) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodnČ nap . d vody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. íjna 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uve ejnČného pod íslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 19/2006 ) a rozsudku velkého senátu obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. íjna 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uve ejnČného pod íslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 10/2014 ). I. K dovolání ve ejné obchodní spolenosti. S p ihlédnutím k dobČ vydání obou usnesení je na danou vČc uplatnitelný p edevším insolvenní zákon a zákon o insolvenních správcích ve znČní úinném do 31. prosince 2013 (tj. naposledy ve znČní zákona . 185/2013 Sb.). Podle ustanovení § 31 insolvenního zákona z d ležitých d vod , které nemají p vod v porušení povinností insolvenního správce, m že insolvenní soud na návrh insolvenního správce nebo vČ itelského orgánu anebo i bez tohoto návrhu odvolat insolvenního správce z funkce. Uiní tak zpravidla po slyšení insolvenního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodlenČ (odstavec 1). Insolvenního správce, kterému zaniklo ze zákona právo vykonávat innost insolvenního správce nebo mu bylo právo pozastaveno podle zákona o insolvenních správcích, m že insolvenní soud na návrh insolvenního správce, vČ itelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu odvolat z funkce. Pokud to okolnosti dovolují, uiní tak po slyšení insolvenního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodlenČ (odstavec 3). Odvolá-li insolvenní soud insolvenního správce z funkce, ustanoví souasnČ nového insolvenního správce. Odvolání proti tomuto rozhodnutí je p ípustné; proti výroku o ustanovení nového insolvenního správce se však lze samostatnČ odvolat jen z d vod uvedených v § 26 (odstavec 5). Dle ustanovení § 32 insolvenního zákona insolvenního správce, který neplní ádnČ své povinnosti nebo který nepostupuje p i výkonu své funkce s odbornou péí anebo který závažnČ porušil d ležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, m že insolvenní soud na návrh vČ itelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Uiní tak zpravidla po slyšení insolvenního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodlenČ (odstavec 1). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenní správce a osoby oprávnČné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení § 31 odst. 5 a 6 platí obdobnČ (odstavec 2). Ustanovení § 9 zákona o insolvenních správcích pak uruje, že právo vykonávat innost insolvenního správce se insolvennímu správci pozastavuje i tehdy, jde-li o insolvenního správce, který je ohlášeným spoleníkem ve ejné obchodní spolenosti nebo zahraniní obchodní spolenosti, dnem, kdy ve ejné obchodní spolenosti nebo zahraniní obchodní spolenosti vzniklo právo vykonávat innost insolvenního správce (odstavec 1 písm. d/). Pozastavení práva vykonávat innost insolvenního správce zaniká dnem, kdy pominula okolnost, která byla d vodem k pozastavení tohoto práva (odstavec 2). 29 NSýR 24/2014

Z ustanovení § 12 zákona o insolvenních správcích se dále podává, že právo vykonávat innost insolvenního správce insolvennímu správci zaniká a/ smrtí insolvenního správce, b/ byl-li prohlášen za mrtvého, a to ke dni právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, c/ byl-li zbaven zp sobilosti k právním úkon m nebo jehož zp sobilost k právním úkon m byla omezena, a to ke dni právní moci rozhodnutí soudu, kterým byl zp sobilosti k právním úkon m zbaven nebo kterým byla jeho zp sobilost k právním úkon m omezena, d/ dnem zrušení ve ejné obchodní spolenosti nebo zahraniní obchodní spolenosti, e/ podal-li ministerstvu písemné oznámení o ukonení innosti insolvenního správce, a to k poslednímu dni kalendá ního mČsíce následujícího po mČsíci, ve kterém byla doruena, f/ jde-li o ve ejnou obchodní spolenost nebo zahraniní obchodní spolenost, dnem, ke kterému zaniklo právo vykonávat innost insolvenního správce jejímu ohlášenému spoleníku, nebo dnem, ke kterému ohlášený spoleník p estal být spoleníkem ve ejné obchodní spolenosti nebo zahraniní obchodní spolenosti (odstavec 1). Právo vykonávat innost insolvenního správce podle § 3 odst. 1 zaniká insolvennímu správci také uplynutím 5 let ode dne nabytí právní moci povolení vykonávat innost insolvenního správce, nebyla-li platnost povolení prodloužena postupem podle § 6 odst. 5 (odstavec 2). Právo vykonávat innost insolvenního správce dlužníka podle § 3 odst. 2 zaniká insolvennímu správci také uplynutím 5 let ode dne nabytí právní moci zvláštního povolení vykonávat innost insolvenního správce, nebyla-li platnost zvláštního povolení prodloužena postupem podle § 6 odst. 6 (odstavec 3). V takto ustaveném právním rámci iní Nejvyšší soud k otázkám položeným ve ejnou obchodní spoleností následující závČry: a/ K zákonným p edpoklad m pro rozhodování insolvenního soudu o odvolání ve ejné obchodní spolenosti z funkce insolvenního správce dlužníka. Potud dovolání zjevnČ není opodstatnČno. Ve ejná obchodní spolenost totiž na podporu závČru, že právo vykonávat innost insolvenního správce jí nezaniklo (p edjímaným v ustanovení § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenních správcích) uplat uje skutenosti, které nastaly až po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí (rozsudek MČstského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2014). P ihlédnout k tČmto novým skutenostem v dovolacím ízení zapovídá Nejvyššímu soudu ustanovení § 241a odst. 4 o. s. . Jak p itom Nejvyšší soud oz ejmil výše, skutkový závČr odvolacího soudu, že ve ejná obchodní spolenost podala ministerstvu v ervenci 2013 písemné oznámení o ukonení innosti insolvenního správce, ímž jí podle seznamu insolvenních správc zaniklo (zp sobem popsaným v § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenních správcích) právo vykonávat innost insolvenního správce, nem že být dovoláním (jež m že být v rovinČ jediného dovolacího d vodu toliko kritikou správnosti právního posouzení vČci) zpochybnČn (srov. opČt R 19/2006 a R 10/2014). OstatnČ, kdyby mČl Nejvyšší soud p ihlížet k tomu, co se novČ událo (ohlednČ práva ve ejné obchodní spolenosti vykonávat funkci insolvenního správce) po vydání napadeného rozhodnutí, musel by vzít v potaz i to, že podle údaj z insolvenního rejst íku (z tam obsaženého seznamu insolvenních správc ) ve ejné obchodní spolenosti tak jako tak zaniklo právo vykonávat innost insolvenního správce k 31. prosinci 2013 (zp sobem popsaným v § 12 odst. 1 písm. d/ zákona o insolvenních správcích). b/ K procesnímu postupu insolvenního soudu p ed odvoláním ve ejné obchodní spolenosti z funkce insolvenního správce dlužníka.

Potud ve ejná obchodní spolenost namítá, že insolvenní soud jí up el právo na slyšení plynoucí z § 31 odst. 1 insolvenního zákona a odvolací soud se touto otázkou (p es odvolací námitku) nezabýval. Jakkoli lze odvolacímu soudu vytknout, že se s uvedenou námitkou nevypo ádal výslovnČ a jakkoli lze souhlasit s ve ejnou obchodní spoleností, že je-li slyšení p ed odvoláním z funkce pravidlem , pak postup, kdy slyšení neprobČhne, je výjimkou, jež má být vykládána restriktivnČ, ze spisu je patrno, že ve ejná obchodní spolenost postupem insolvenního soudu žádnou újmu na svých procesních právech neutrpČla. Podle zvláštní ásti d vodové zprávy k vládnímu návrhu insolvenního zákona, který projednávala Poslanecká SnČmovna Parlamentu ýeské republiky ve svém 4. volebním období 2002-2006 jako tisk . 1120, se ustanoveními § 31 a § 32 v textu osnovy prosazuje zámČr odlišit nap íštČ institut odvolání insolvenního správce z funkce (§ 31) z d ležitých d vod , jež nemají p vod v pochybeních správce, od institutu zproštČní výkonu funkce insolvenního správce (§ 32), kterým má být sankcionován správce neplnící ádnČ své povinnosti. Uvedená ustanovení upravují také procesní postup soudu p i p ijímání takových rozhodnutí. V takto pojaté koncepci rozhodování soudu o tom, zda insolvenní správce skoní ve výkonu funkce (bude odvolán z funkce nebo bude funkce zproštČn), je zjevné, že právo insolvenního správce být slyšen k d vod m, pro které má být z funkce odvolán , nebude (v praxi není) prosazováno tak široce, jak v dovolání p edestírá ve ejná obchodní spolenost [podle níž tato povinnost (rozumČj povinnost soudu poskytnout insolvennímu správci slyšení) odpadá, jen když okolnosti takové slyšení nedovolují (nap . ustanovený insolvenní správce zem el nebo slyšení odmítá)]. K právu insolvenního správce být slyšen p edtím, než bude funkce zproštČn (podle § 32 odst. 1 insolvenního zákona), se Nejvyšší soud vyjád il v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSýR 2/2014, uve ejnČném pod íslem 48/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 48/2016 ). V nČm uzav el, že o tom, zda insolvenní správce má být zproštČn funkce, rozhoduje insolvenní soud v intencích § 32 odst. 1 insolvenního zákona (tedy též zpravidla ) po slyšení insolvenního správce (tedy na základČ vysvČtlení, jež insolvenní správce podal k tvrzením osoby, jež žádá jeho zproštČní) a na základČ obsahu insolvenního spisu, jenž by mČl p íslušná tvrzení potvrzovat nebo vyvracet. Hodnotící skutkové soudy o (ne)opodstatnČnosti návrhu, aby insolvenní správce byl zproštČn funkce, pak insolvenní soud zásadnČ p ijímá na základČ obsahu spisu, aniž by formálnČ provádČl dokazování listinami tvo ícími obsah insolvenního spisu. ZávČry obsažené v R 48/2016 pro pravidlo formulované k postupu, jenž má p edcházet zproštČní funkce insolvenního správce, lze bez dalšího p evzít též pro stejnČ formulované pravidlo k postupu, jenž má p edcházet odvolání z funkce insolvenního správce. Skutenost, že k odvolání insolvenního správce z funkce p istupuje insolvenní soud z d ležitých d vod , které nemají p vod v porušení povinností insolvenního správce , však (oproti postupu p i zproštČní funkce) pot ebu pravidelného slyšení co do významu slyšení pro rozhodnutí insolvenního soudu oslabuje a opodstat uje závČr, že slyšení insolvenního správce p ed rozhodnutím insolvenního soudu o jeho odvolání z funkce bude ve smyslu ustanovení § 31 insolvenního zákona pravidlem tam, kde se v jakékoli podobČ projeví mezi procesními subjekty insolvenního ízení spor o d ležitý d vod , jenž má k odvolání vést. To platí zejména tehdy, rozhoduje-li insolvenní soud o tom, zda insolvenní správce má být odvolán z funkce, na návrh vČ itelského orgánu 29 NSýR 24/2014 nebo z vlastní iniciativy (vzhledem ke skutenostem, jež z podnČtu jiných osob nebo obecnČ jinak vyšly v insolvenním ízení najevo). SouasnČ platí, že právo insolvenního správce být slyšen by mČlo být realizováno v tČch p ípadech, kdy dosavadní obsah spisu neskýtá dostatený podklad pro posouzení existence nebo d ležitosti d vodu odvolání anebo v tČch p ípadech, v nichž insolvenní správce neposkytl dosud žádné vysvČtlení nebo vyjád ení k d vodu, pro který má být z funkce odvolán. Trvat na p edchozím slyšení insolvenního správce nebude p i odvolání z funkce typovČ namístČ v tČch p ípadech, kdy insolvenní soud odvolává insolvenního správce z funkce na jeho vlastní žádost (k jeho vlastnímu návrhu) [vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporuje ani v rovinČ (ne)existence ani v rovinČ (ne)d ležitosti d vodu odvolání]. D vod p istoupit ke slyšení insolvenního správce nebude dán (coby výjimka z práva být slyšen) také tehdy, je-li spor o existenci nebo d ležitost d vodu odvolání z funkce dostatenČ osvČtlen p edloženými vyjád eními zúastnČných stran (zejména vyjád ením insolvenního správce samotného) a listinami založenými do spisu, takže vlastní slyšení insolvenního správce by již nemohlo p inést žádné nové podnČty pro rozhodnutí podle § 31 insolvenního zákona. Pro pomČry dané vČci lze na tomto základČ uvést, že: Insolvenní soud rozhodoval o odvolání ve ejné obchodní spolenosti z funkce insolvenního správce dlužníka na základČ návrhu podaného ve ejnou obchodní spoleností (jednající prost ednictvím ohlášeného spoleníka P. H.), jemuž v dobČ p ed vydáním usnesení insolvenního soudu oponovala opČt jen ve ejná obchodní spolenost (jednající prost ednictvím druhého spoleníka M. E.) a v situaci, kdy mČl doloženo (srov. p ílohy podání insolvenního správce u B-46), že ve ejná obchodní spolenost uinila (podáním datovaným 29. ervence 2013) u ministerstva oznámení o ukonení innosti insolvenního správce a že P. H. je držitelkou oprávnČní vykonávat funkci insolvenního správce jako fyzická osoba (jež se obnoví zánikem práva ve ejné obchodní spolenosti vykonávat funkci insolvenního správce). Právo insolvenního správce, jímž je právnická osoba (ve ejná obchodní spolenost), být slyšen se uskute uje prost ednictvím výslechu fyzické osoby oprávnČné jednat jejím jménem [zásadnČ prost ednictvím výslechu statutárního orgánu právnické osoby, jímž jsou u ve ejné obchodní spolenosti zásadnČ všichni její spoleníci (srov. § 85 odst. 1 obch. zák.)]. V insolvenním ízení se p itom p edpokládá (v intencích § 24 odst. 2 insolvenního zákona), že styk s insolvenním soudem (vetnČ uskutenČní práva být slyšen ) bude za ve ejnou obchodní spolenost coby insolvenního správce obstarávat její ohlášený spoleník (v dané vČci P. H.). V pomČrech odvolávané ve ejné obchodní spolenosti byli jejím statutárním orgánem oba spoleníci (M. E. i P. H.), kte í písemnými podáními adresovanými (vždy jménem ve ejné obchodní spolenosti) insolvennímu soudu (B-46, B-53), zjevnČ deklarovali vnit ní neuspo ádanost pomČr ve ejné obchodní spolenosti (konflikt spoleník v rovinČ ochoty a schopnosti ve ejné obchodní spolenosti vykonávat v dobČ od 1. zá í 2013 nadále funkci insolvenního správce dlužníka). Za této situace by uskutenČní práva být slyšen u ve ejné obchodní spolenosti zjevnČ nemohlo p inést žádné další (pro rozhodnutí insolvenního soudu významné) poznatky (nad rámec tČch, jež vyplynuly z rozporných písemných vyjád ení ve ejné obchodní spolenosti), nebo výslech jen jednoho ze spoleník ve ejné obchodní spolenosti (lhostejno, zda M. E. nebo P. H.) by zjevnČ nevedl k odstranČní rozpor založených vyjád ením druhého z nich a výslech obou by vzhledem k deklarovaným rozpor m zjevnČ nevedl ke zjištČní skuteného stanoviska ve ejné obchodní spolenosti.

Insolvenní soud tedy nepochybil, jestliže rozhodl o návrhu ve ejné obchodní spolenosti na její odvolání z funkce insolvenního správce dlužníka, aniž p edtím uskutenil slyšení ve ejné obchodní spolenosti . c/ K posouzení výkonu innosti insolvenního správce v rozporu se zákonem. Podle ustanovení § 24 odst. 2 insolvenního zákona, ve znČní úinném do 31. ervence 2013, ve ejná obchodní spolenost, která je ustanovena insolvenním správcem, oznámí insolvennímu soudu neprodlenČ, kdo z jejích spoleník bude jejím jménem funkci insolvenního správce vykonávat; odstavec 1 platí pro tohoto spoleníka obdobnČ. Dle ustanovení § 24 odst. 2 insolvenního zákona, ve znČní úinném od 1. srpna 2013, ve ejná obchodní spolenost, která je ustanovena insolvenním správcem, oznámí insolvennímu soudu neprodlenČ, kdo z jejích spoleník , prost ednictvím kterých vykonává innost insolvenního správce60), bude jejím jménem funkci insolvenního správce vykonávat; odstavec 1 platí pro tohoto spoleníka obdobnČ. Poznámka pod arou . 60) p itom odkazuje na ustanovení § 5 odst. 1 písm. d/ zákona o insolvenních správcích. Podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. d/ zákona o insolvenních správcích (ve znČní p ed i po 1. srpnu 2013) musí návrh ve ejné obchodní spolenosti na vydání povolení vykonávat innost insolvenního správce obsahovat též jméno, pop ípadČ jména, a p íjmení, rodné íslo, a není-li p idČleno, datum narození a trvalý pobyt spoleníka fyzické osoby, která je statutárním orgánem nebo lenem statutárního orgánu, jejímž prost ednictvím bude vykonávat innost insolvenního správce (dále jen ohlášený spoleník ). Nejvyšší soud nesdílí názor ve ejné obchodní spolenosti, že požadavek, aby ve ejná obchodní spolenost oznámila, který z jejích ohlášených spoleník bude jejím jménem vykonávat funkci insolvenního správce, plyne z dikce § 24 odst. 2 insolvenního zákona až s úinností od 1. srpna 2013. Z dikce § 5 odst. 1 písm. d/ insolvenního zákona (jež nedoznalo zmČn od doby, kdy byla ve ejná obchodní spolenost ustanovena insolvenním správcem dlužníka) plyne, že ohlášený spoleník je osobou, jejímž prost ednictvím má ve ejná obchodní spolenost vykonávat innost insolvenního správce. To ostatnČ plyne i z dikce § 12 odst. 1 písm. d/ zákona o insolvenních správcích (ve znČní úinném p ed i po 1. srpnu 2013), které den, ke kterému zaniklo právo vykonávat innost insolvenního správce ohlášenému spoleníku ve ejné obchodní spolenosti, uruje (bez dalšího) jako den zániku práva ve ejné obchodní spolenosti vykonávat innost insolvenního správce. Urovalo-li ustanovení § 24 odst. 2 insolvenního zákona, ve znČní úinném do 31. ervence 2013, že ve ejná obchodní spolenost, která je ustanovena insolvenním správcem, oznámí (je povinna oznámit) insolvennímu soudu neprodlenČ, kdo z jejích spoleník bude jejím jménem funkci insolvenního správce vykonávat, pak zjevnČ nemohlo mít na mysli jiného spoleníka, než toho, jehož prost ednictvím má ve ejná obchodní spolenost funkci insolvenního správce vykonávat (ohlášeného spoleníka). Jinak by celá koncepce vydání povolení vykonávat innost insolvenního správce ve ejné obchodní spolenosti založená na p edpokladu, že zde je fyzická osoba s odpovídajícími kvalifikaními p edpoklady pro vlastní výkon funkce (ohlášený spoleník), postrádala smyslu a úel právní úpravy [zajistit, aby právnické osoby (ve ejné obchodní spolenosti), jimž ministerstvo spravedlnosti udČlí povolení vykonávat innost insolvenního správce, tuto innost 29 NSýR 24/2014 vykonávaly prost ednictvím odbornČ zp sobilých fyzických osob (jimiž mají být právČ ohlášení spoleníci ve ejné obchodní spolenosti)] by se nenaplnil. Jinak eeno, ve ejná obchodní spolenost byla i p ed 1. srpnem 2013 oprávnČna vykonávat funkci insolvenního správce konkrétního dlužníka jen prost ednictvím svého ohlášeného spoleníka. Oznámení, že jménem ve ejné obchodní spolenosti bude vykonávat funkci insolvenního správce ten ze spoleník , který není ohlášeným spoleníkem, nebylo ani p ed 1. srpnem 2013 ádným oznámením ve smyslu § 24 odst. 2 insolvenního zákona (ve znČní úinném do 31. ervence 2013) a neoprav ovalo takového spoleníka k výkonu funkce insolvenního správce p i tČch innostech, p i kterých je (byla) jeho role v insolvenním ízení nezastupitelná (srov. nap . § 190 odst. 2 insolvenního zákona, ve znČní úinném do 31. ervence 2013). Výkon funkce insolvenního správce prost ednictvím spoleníka ve ejné obchodní spolenosti, který nebyl jejím ohlášeným spoleníkem, p i innostech, p i kterých je (byla) role insolvenního správce v insolvenním ízení nezastupitelná, je tedy porušením povinností p i výkonu funkce insolvenního správce. Argumentuje-li ve ejná obchodní spolenost tím, že p i takovém výkladu by se ve ejná obchodní spolenost nemohla nechat zastoupit p i innostech, k nimž je povolána v insolvenním ízení nap . advokátem (s akcentem na ízení, v nichž je nutné povinné zastoupení advokátem), jde o argumentaci zavádČjící (a tudíž nep esnou a nesprávnou), jelikož se p ehlíží právČ okolnost, že p i nČkterých procesních úkonech se insolvenní správce nem že nechat v ízení zastoupit osobou, která nespl uje kvalifikaní p edpoklady pro výkon funkce insolvenního správce (není a v praxi nebylo žádných pochyb o tom, že zastoupení insolvenního správce p i p ezkumném jednání advokátem je vyloueno, stejnČ jako není žádných pochyb o tom, že tam, kde p íslušná právní úprava vyžaduje povinné zastoupení advokátem, je oprávnČn si takového zástupce zvolit). Námitku ve ejné obchodní spolenosti, že postup dle § 24 odst. 2 insolvenního zákona, ve znČní úinném do 31. ervence 2013 by se ani tak vČcnČ nevztahoval (jako zbytený) na ve ejnou obchodní spolenost, která má pouze jediného ohlášeného spoleníka, shledává Nejvyšší soud nepat inou již proto, že z postupu ve ejné obchodní spolenosti v dané vČci je z ejmé, že p es tvrzenou zbytenost i tak deklarovala svým oznámením (a následnČ v insolvenním ízení po uritou dobu prost ednictvím neohlášeného spoleníka inila) kroky p esnČ opaného charakteru než ty, jimiž mČl být naplnČn úel ustanovení § 24 odst. 2 insolvenního zákona, ve znČní úinném do 31. ervence 2013. Dovolání proto v doteném ohledu není d vodné. Dovolací námitka, že výše popsané skutenosti nemohly být d vodem pro odvolání ve ejné obchodní spolenosti z funkce insolvenního správce dlužníka, je však i tak opodstatnČná. Odvolací soud dovodil, že byl (i proto) d vod odvolat ve ejnou obchodní spolenost z funkce, jelikož výkonem funkce prost ednictvím neohlášeného spoleníka porušila své povinnosti. Porušení povinností insolvenním správcem však m že být jen d vodem pro to, aby byl funkce zproštČn (§ 32 insolvenního zákona) a nikoli d vodem pro jeho odvolání ve smyslu § 31 insolvenního zákona. V situaci, kdy tento názor zaznČl poprvé až v odvolací ízení a kdy jej odvolací soud nesprávnČ použil p i p ezkoumání rozhodnutí insolvenního o odvolání z funkce (a nikoli p i zkoumání d vod pro zproštČní výkonu funkce), nabývá na významu právo insolvenního správce (ve ejné obchodní spolenosti) být slyšen (k porušení povinností, jež se mu kladlo k tíži), které v dotených souvislostech z stalo bez náhrady (aniž by ve ejná obchodní spolenost byla požádána o vyjád ení k této otázce alespo písemnou formou) opomenuto a v koneném d sledku lze souhlasit s ve ejnou obchodní spolenosti i v tom, že šlo o názor p ekvapivý (tím více, že byl zaujat ve vztahu k tomu ze zp sob ukonení výkonu funkce insolvenního insolvenní správce, který nemá p vod v porušení povinností insolvenního správce ). d/ K nenaplnČní zákonného d vodu pro odvolání ve ejné obchodní spolenosti z funkce insolvenního správce dlužníka. S námitkou, že oprávnČní ve ejné obchodní spolenosti vykonávat funkci insolvenního správce nezaniklo, jelikož (jak potvrdil správní soud) neuinila oznámení dle § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenních správcích), se Nejvyšší soud již vypo ádal výše (jako s tou, jež vychází z jiného než pro vČc rozhodného skutkového stavu vČci). Zbývá tudíž vypo ádat se s námitkou, že skutenost, že ve ejná obchodní spolenost (již) nemá ohlášeného spoleníka (podle závČru odvolacího soudu), takovým d vodem není. K otázce zániku oprávnČní vykonávat innost insolvenního správce osobČ ustanovené rozhodnutím insolvenního soudu insolvenním správcem konkrétního dlužníka se Nejvyšší soud dílím zp sobem vyjád il (k výkladu § 40 odst. 2 zákona o insolvenních správcích) v rozsudku ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 677/2011, uve ejnČném pod íslem 60/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (v nČmž uzav el, že jen tím nepozbývá rozhodnutí insolvenního soudu o ustanovení takové osoby do funkce úinnosti a tato osoba nadále z stává insolvenním správcem konkrétního dlužníka). Ve výkladu ustanovení § 9 odst. 1 písm. d/ zákona o insolvenních správcích dále byla sjednocena rozhodovací praxe obecných soud prost ednictvím usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. ervna 2011, sen. zn. 3 VSPH 237/2011, uve ejnČného pod íslem 133/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní vČtou, podle které skutenost, že insolvennímu správci byla pozastavena innost ve smyslu zákona o insolvenních správcích, není sama o sobČ d vodem pro jeho odvolání z funkce ve smyslu § 31 insolvenního zákona. S ve ejnou obchodní spoleností lze i na základČ tČchto dílích judikatorních výstup souhlasit v tom, že z ustanovení § 31 odst. 3 insolvenního zákona plyne pouze možnost (nikoli povinnost) insolvenního soudu odvolat z funkce insolvenního správce, jemuž právo vykonávat innost insolvenního správce zaniklo ze zákona, takže ve výkonu funkce insolvenního správce dlužníka m že a-pokud tomu nebrání d ležité d vody bude -pokraovat subjekt, který již není zapsán v seznamu insolvenních správc a který, je-li ve ejnou obchodní spoleností, z povahy vČci nem že disponovat v tomto seznamu zapsaným ohlášeným spoleníkem . Pro úely posouzení, zda (zákonný) zánik práva vykonávat innost insolvenního správce má být d vodem pro odvolání insolvenního správce z funkce, je však nutné vnímat i zvláštnosti postavení insolvenního správce, jímž je fyzická osoba na stranČ jedné a insolvenního správce, jímž je právnická osoba (ve ejná obchodní spolenost) na stranČ druhé. V této souvislosti je podstatné, zda d vod, pro který došlo k zániku práva vykonávat innost insolvenního správce, má (m že mít) vliv na další (s odbornou péí plynoucí z odborné zp sobilosti provádČný) výkon funkce insolvenního správce. P jde-li o p ípad uvedený v § 12 odst. 1 písm. d/ zákona o insolvenních správcích (dojde-li k zániku práva ve ejné obchodní spolenosti vykonávat innost insolvenního správce dnem zrušení ve ejné obchodní spolenosti), pak z ejmČ nebude žádné p ekážky pro další innost ve ejné obchodní 29 NSýR 24/2014 spolenosti jako insolvenního správce konkrétního dlužníka, z stala-li zachována odborná zp sobilost garantovaná ohlášeným spoleníkem nebo ohlášenými spoleníky ve ejné obchodní spolenosti. Bez z etele k tomu, že již technicky nep jde o ohlášené spoleníky , je podstatné, že zde stále jsou spoleníci, jejichž odbornost byla podkladem pro udČlení práva vykonávat innosti insolvenního správce. Oproti tomu tam, kde právo ve ejné obchodní spolenosti vykonávat innost insolvenního správce zaniklo smrtí jediného ohlášeného spoleníka ve ejné obchodní spolenosti nebo obecnČ tím, že jediný ohlášený spoleník ve ejné obchodní spolenosti p estal být spoleníkem ve ejné obchodní spolenosti (§ 12 odst. 1 písm. f/ zákona o insolvenních správcích) se ztráta garanta odborné zp sobilosti výkonu funkce insolvenního správce ve ejnou obchodní spoleností typovČ projeví právČ tím, že dojde k jejímu odvolání z funkce postupem dle § 31 insolvenního zákona. V dané vČci odvolací soud p itakal závČru insolvenního soudu, že p i zániku práva ve ejné obchodní spolenosti vykonávat innost insolvenního správce dle § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenních správcích (k 31. srpnu 2013) se s úinností od 1. zá í 2013 obnovilo i právo P. H. (ohlášeného spoleníka) vykonávat innost insolvenního správce jako fyzická osoba, což je d vodem pro odvolání ve ejné obchodní spolenosti z funkce insolvenního správce. Z ustanovení § 9 odst. 1 písm. d/, odst. 2 zákona o insolvenních správcích (jak citováno shora) je p itom patrno, že právo fyzické osoby vykonávat funkci insolvenního správce je vnímáno jako nep ípustný st et zájm s jejím postavením ohlášeného spoleníka oprav ujícím k výkonu funkce insolvenního správce ve ejnou obchodní spolenost. Proto platí, že obnovilo-li se právo ohlášeného spoleníka ve ejné obchodní spolenosti vykonávat funkci insolvenního správce jako fyzická osoba, je skutenost, že ve ejné obchodní spolenosti, jejímž jediným ohlášeným spoleníkem taková fyzická osoba byla, zaniklo právo vykonávat funkci insolvenního správce, d vodem k odvolání ve ejné obchodní spolenosti z funkce insolvenního správce konkrétního dlužníka ve smyslu § 31 insolvenního zákona. K tomu budiž dodáno, že již p ed vydáním rozhodnutí insolvenního soudu v dané vČci bylo z ejmé, že vnit ní pomČry ve ejné obchodní spolenosti rozvracejí spory jejích spoleník (M. E. a P. H.), což se projevilo i v pr bČhu odvolacího ízení (tím, že P. H. se pokusila vzít jménem ve ejné obchodní spolenosti zpČt podané odvolání). V dovolání deklarované ujištČní ve ejné obchodní spolenosti, že i nadále má ohlášeného spoleníka (P. H.), jehož prost ednictvím m že ádnČ vykonávat funkci insolvenního správce, zjevnČ selhává (neplní sv j úel) v situaci, kdy P. H. naopak iní (a v p edchozím pr bČhu ízení inila) vše pro to, aby mohla p sobit ve funkci insolvenního správce již jen jako fyzická osoba, a aby naopak nemusela v insolvenních ízeních, v nichž byla ustanovena insolvenním správcem ve ejná obchodní spolenost, nadále p sobit jako ohlášený spoleník. I tento navenek deklarovaný (a ze spisu patrný) nesoulad ve vnit ních pomČrech ve ejné obchodní spolenosti je p i zániku práva ve ejné obchodní spolenosti vykonávat funkci insolvenního správce typovým d vodem pro odvolání ve ejné obchodní spolenosti z funkce insolvenního správce konkrétního dlužníka. Jelikož výše podané argumenty jsou samy o sobČ postaující pro závČr, že byl d vod odvolat ve ejnou obchodní spolenost z funkce insolvenního správce dle § 31 insolvenního zákona, lze uzav ít, že dovolání ve ejné obchodní spolenosti proti prvnímu výroku napadeného usnesení [a zásti argumentanČ opodstatnČné (co do úsudku odvolacího soudu o porušení povinností insolvenního správce)] ve výsledku d vodné není.

Nejvyšší soud je proto, aniž na izoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. .), v doteném rozsahu zamítl (§ 243d písm. a/ o. s. .). II. K dovolání P. H. Dovolání P. H. proti t etímu výroku napadeného usnesení neobstojí z týchž d vod , které Nejvyšší soud podal k výkladu § 24 odst. 2 zákona o insolvenních správcích již na základČ dovolání ve ejné obchodní spolenosti. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí (a dovolací námitka v doteném smČru nezaznČla), že odvolací soud nevyboil z mezí odvolacího p ezkumu ani v rovinČ výkladu ustanovení § 26 insolvenního zákona, když lze souhlasit s tím, že podstatné porušení povinností insolvenního správce konkrétního dlužníka ve ejnou obchodní spoleností, zásadnČ vyluuje ohlášeného spoleníka ve ejné obchodní spolenosti z možnosti být ustanoven insolvenním správcem téhož dlužníka jako fyzická osoba. Nejvyšší soud proto, aniž na izoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. .), v doteném rozsahu zamítl i dovolání P. H. (§ 243d písm. a/ o. s. .). Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; dovolatel m, dlužníku, insolvennímu správci, vČ itelskému výboru (zástupci vČ itel ) a státnímu zastupitelství, které (p ípadnČ) vstoupilo do insolvenního ízení, se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ 28. dubna 2016

JUDr. ZdenČk K r m á , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Je ábková V zasotupení: Ingrid Rafajová, DiS.