KSBR 30 INS 15549/2012
NEJVYŠŠÍ SOUD KSBR 30 INS 15549/2012 ýESKÉ REPUBLIKY 30 ICm 159/2013 29 ICdo 34/2013-70

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc Mgr. Milana Poláška a JUDr. Ji ího Zavázala v právní vČci žalobce JUDr. Petra Bohatého, se sídlem LodČnice u Moravského Krumlova 177, PSý 601 75, jako insolvenního správce dlužníka Petra Koneného, zastoupeného Mgr. Milošem RábonČm, advokátem, se sídlem v BrnČ, Olomoucká 704/174, PSý 627 00, proti žalovanému Guang Ze Wu, narozenému 25. srpna 1957, bytem v BrnČ-Starém Lískovci, Malostranská 657/2b, PSý 625 00, zastoupenému JUDr. Radkem Adámkem, advokátem, se sídlem v BrnČ, Cihlá ská 643/19, PSý 602 00, o urení po adí vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v BrnČ pod sp. zn. 30 ICm 159 /2013, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužníka Petra Koneného, narozeného 8. ervence 1972, bytem v Poho elicích, Pšeniná 84, PSý 691 23, vedené u Krajského soudu v BrnČ pod sp. zn. KSBR 30 INS 15549/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. kvČtna 2013, . j. 30 ICm 159/2013, 13 VSOL 48/2013-47 (), takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradČ náklad dovolacího ízení ástku 2.100,-K, do 3 dn od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobce.

O d v o d n Č n í:

Usnesením ze dne 28. února 2013, . j. 30 ICm 159/2013-32 (KSBR 30 INS 15549/2012), zastavil Krajský soud v BrnČ (dále jen insolvenní soud ) pro zpČtvzetí žaloby ízení o žalobČ, kterou se žalobce (insolvenní správce dlužníka Petra Koneného) domáhal v i žalovanému (Guang Ze Wu) urení, že žalovaný nemá v insolvenním ízení vedeném na majetek dlužníka právo na uspokojení své p ihlášené (vykonatelné) pohledávky ve výši 1.230.972,44 K ze zajištČní (bod I. výroku). Dále insolvenní soud rozhodl, že žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad ízení (bod II. výroku). K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví oznaeným usnesením potvrdil usnesení insolvenního soudu v napadeném výroku o nákladech ízení (první výrok) a rozhodl, že žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad odvolacího ízení (druhý výrok). Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný v plném rozsahu dovolání, jehož p ípustnost opírá o ustanovení § 237 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . ), maje za to, že ustanovení § 202 odst. 2 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenního zákona), nebylo dosud náležitČ interpretováno Nejvyšším soudem (tedy, že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vČc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu ízení. Pro rozhodnutí v této vČci jsou ustanovení obanského soudního ádu o p ípustnosti dovolání p imČ enČ aplikovatelná dle § 7 odst. 1 insolvenního zákona. Nejvyšší soud p edesílá, že podle ustanovení § 237 o. s. . (které jedinČ p ichází v dané vČci v úvahu coby zp sobilé založit p ípustnost podaného dovolání) je dovolání p ípustné též proti akcesorickým výrok m rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací ízení koní, vetnČ výrok o nákladech ízení (k tomu srov. nap . usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. kvČtna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, které je-stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná níže-dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). V posuzované vČci k tČmto akcesorickým výrok m pat í oba výroky dovoláním napadeného usnesení. I pro tyto akcesorické výroky ovšem platí omezení p ípustnosti dovolání dle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. . (jež uruje, že dovolání podle § 237 není p ípustné také proti rozsudk m a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o penČžitém plnČní nep evyšujícím 50.000,-K, ledaže jde o vztahy ze spot ebitelských smluv, o pracovnČprávní vztahy nebo o vČci uvedené v § 120 odst. 2; k p íslušenství pohledávky se p itom nep ihlíží). PenČžité plnČní p iznané výrokem o nákladech ízení pak nelze oznait pro úely posouzení p ípustnosti dovolání za plnČní ze vztahu ze spot ebitelské smlouvy, z pracovnČprávního vztahu nebo z vČci uvedené v § 120 odst. 2 o. s. ., ani když je výrok o nákladech ízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do merita ) takového vztahu nebo takové vČci týkalo (ve výroku o nákladech ízení se zvláštní povaha tČchto vztah a vČcí dovolující prolomení stanoveného limitu nijak neprojevuje); srov. k tomu opČt shodnČ usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1172/2013. Zbývá proto urit, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech ízení bylo rozhodnuto o penČžitém plnČní nep evyšujícím 50.000,-K. Jestliže soudy nižších stup rozhodly, že žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad ízení p ed tČmito soudy vedených, je pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech ízení bylo rozhodnuto o penČžitém plnČní nep evyšujícím 50.000,-K, urující výše náklad ízení, jejichž náhradu takto dovolateli odep ely. Incidenní spor o urení po adí pohledávky je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti . 177/1996 Sb., o odmČnách advokát a náhradách advokát za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znČní pozdČjších p edpis sporem ve vČci rozhodované v insolvenním ízení (z ustanovení § 2 písm. d/ a § 160 insolvenního zákona se podává, že spory vyvolané insolvenním ízením se projednávají v rámci insolvenního ízení), u kterého se považuje za tarifní hodnotu ástka 50.000,-K. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odmČna ve výši 3.100,-K (srov. shodnČ nap . usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ervna 2013, sen. zn. 29 ICdo 13/2013). V ízení p ed insolvenním soudem (jež probíhalo od 10. ledna 2013) p icházela (podle obsahu spisu) na nákladech žalovaného v úvahu pouze mimosmluvní odmČna za zastupování advokátem za 2 úkony právní služby (p evzetí a p íprava zastoupení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu a vyjád ení k žalobČ coby písemné podání ve vČci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu), emuž odpovídá celkem 30 ICm 159/2013 29 ICdo 34/2013

ástka 6.200,-K a s náhradou hotových výdaj dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 2 x 300,-K jde celkem o ástku 6.800,-K. V ízení p ed odvolacím soudem p icházela (podle obsahu spisu) na nákladech žalovaného v úvahu opČt pouze mimosmluvní odmČna za zastupování advokátem za 1 úkon právní služby (odvolání ve smyslu § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu). Odvolání se ovšem týkalo (ve smyslu výše eeného) pouze nep iznaných 6.800,-K na nákladech ízení, emuž by odpovídala (dle § 7 bodu 4. advokátního tarifu) mimosmluvní odmČna ve výši 1.500,-K. Jelikož šlo o odvolání proti výroku o nákladech ízení, náležela by mimosmluvní odmČna pouze ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu), emuž odpovídá ástka 750,-K; s náhradou hotových výdaj dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,-K jde celkem o ástku 1.050,-K. Ani souet ástek za ízení p ed obČma soudy (7.850,-K) pak nep evyšuje 50.000,-K, takže dovolání podle § 237 o. s. . p ípustné být nem že (srov. opČt usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1172/2013). K d vod m, pro které byla odmČna za zastupování v ízení p ed soudy nižších stup posouzena podle advokátního tarifu, srov. nap . rozsudek velkého senátu obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. kvČtna 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010. uve ejnČný pod íslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (odvolací soud rozhodoval o nákladech ízení již poté, co Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uve ejnČným pod íslem 116/2013 Sb. zrušil s úinností od 7. kvČtna 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákon , vyhlášku . 484/2000 Sb. kterou se stanoví paušální sazby výše odmČny za zastupování úastníka advokátem nebo notá em p i rozhodování o náhradČ náklad v obanském soudním ízení a kterou se mČní vyhláška Ministerstva spravedlnosti . 177/1996 Sb., o odmČnách advokát a náhradách advokát za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znČní pozdČjších p edpis ). Jen pro úplnost budiž uvedeno, že výsledek dovolacího ízení by nebyl jiný, ani kdyby Nejvyšší soud uril tarifní hodnotu vČci (pro úely posouzení p ípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ., s p ihlédnutím k omezení dle § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. .) podle vyhlášky . 484/2000 Sb. V takovém p ípadČ by náklady advokáta žalovaného za ízení p ed insolvenním soudem ( ízení v jednom stupni) inily (dle § 8 vyhlášky . 484/2000 Sb.) 10.000,-K, takže s náhradou hotových výdaj dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 2 x 300,-K (za 2 úkony právní služby) by šlo o pouhých 10.600,-K. Náklady advokáta žalovaného za ízení p ed odvolacím soudem ( ízení v jednom stupni) by pak inily (dle § 14 odst. 3, ve spojení s § 18 odst. 1 vyhlášky . 484/2000) 400,-K, takže s náhradou hotových výdaj dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,-K (za 1 úkon právní služby) by šlo o pouhých 700,-K. Ani souet takto urených ástek (11.300,-K) nep evyšuje 50.000,-K a dovolání by tedy opČt nebylo p ípustné. Nejvyšší soud tudíž dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. . Výrok o nákladech dovolacího ízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, ímž žalobci vzniklo právo na náhradu úelnČ vynaložených náklad dovolacího ízení. Náklady žalobce v dovolacím ízení sestávají z odmČny advokáta za 2 úkony právní služby (p evzetí a p íprava zastoupení v dovolacím ízení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu a vyjád ení k dovolání ze dne 11. zá í 2013 ve smyslu § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu). Dovolání smČ ovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím ve vČci samé , takže advokátu žalobce p ísluší za tyto úkony právní služby vždy mimosmluvní odmČna ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 2 písm. c/ a odst. 3 advokátního tarifu); srov. obdobnČ nap . již d vody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Odo 34/2001, uve ejnČného pod íslem 71/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tarifní hodnotu, z níž se vypoítává mimosmluvní odmČna za úkon právní služby v dovolacím ízení, tvo í ástka 7.850,-K, z níž mimosmluvní odmČna iní 1.500,-K (§ 7 bod. 4 advokátního tarifu) a polovina mimosmluvní odmČny pak 750,-K (p i 2 úkonech právní služby tedy jde o 1.500,-K). S náhradou hotových výdaj dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za 2 úkony právní služby (2 x 300,-K) pak jde celkem o ástku 2.100,-K, kterou Nejvyšší soud p iznal žalobci k tíži žalovaného. Rozhodné znČní obanského soudního ádu pro dovolací ízení (v aktuálním znČní) se podává z bod 1. a 7., lánku II., zákona . 404/2012 Sb., kterým se mČní zákon . 99/1963 Sb., obanský soudní ád, ve znČní pozdČjších p edpis , a nČkteré další zákony. Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, m že se oprávnČný domáhat výkonu rozhodnutí.

V BrnČ 26. zá í 2013

JUDr. ZdenČk K r m á , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová