KSBR 28 INS 27310/2015
KSBR 28 INS 27310/2015 29 NSČR 48/2018-A-198

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl V senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové V insolvenční věci dlužníka DESPERADOS s. r. o., se sídlem V Brně, Mečová 358/8, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 25423754, zastoupeného Mgr. Janem Vančurou, advokátem, se sídlem V Praze 2, Salmovská 1534/11, PSČ 120 00, vedené u Krajského soudu V Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 27310/2015, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ RALT COMPANY s. r. o., se sídlem V Dobřejovicích, Lipová 181, PSČ 251 01, identifikační číslo osoby 02138816, 2/ Glory Daze Associated S. A., se sídlem 33 Porter Road, P. 0. Box 3169, PMB 103, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 584444, zastoupeného Mgr. Karlem Somolem, advokátem, se sídlem V Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, PSČ 110 00, a 3/ LEVAPLECK LTD., se sídlem V Coventry, THE APEX, Sheriffs Orchard 0, CVl 3PP, Spojené Království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 9212937, 0 dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu V Olomouci ze dne 10. října 2017, č.j. KSBR 28 INS 27310/2015, 3 VSOL 138/2017-A-183, takto:

Dovolání se odmítá. Odůvodnění:

Usnesením ze dne 9. června 2016, č. j.-A-110, rozhodl Krajský soud V Brně (dále jen insolvenční soud ) o insolvenčním návrhu věřitelů RALT COMPANY s. r. 0. (dále jen první insolvenční navrhovatel ), Glory Daze Associated S. A. (dále jen druhý insolvenční navrhovatel ) a LEVAPLECK LTD. (dále jen třetí insolvenční navrhovatel ) tak, že mimo jiné zjistil úpadek dlužníka DESPERADOS s. r. o. (bodl. výroku), prohlásil konkurs na jeho majetek (bod 11. výroku), insolvenčním správcem ustanovil společnost Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., (bod 111. výroku), a zamítl návrh třetího insolvenčního navrhovatele na povolení reorganizace dlužníka (bod XV. výroku).

K odvolání dlužníka a prvního insolvenčního navrhovatele Vrchní soud V Olomouci V záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu V bodech I., II. a III. výroku (první Výrok), odmítl odvolání prvního insolvenčního navrhovatele proti bodu 1. a XV. výroku rozhodnutí insolvenčního soudu (druhý výrok) a odmítl odvolání dlužníka proti bodu XV. výroku rozhodnutí insolvenčního soudu (třetí Výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu, a to proti prvnímu výroku, podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu 5 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která V rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, jakož i na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle 5 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených V 5 238 o. s. ř., odmítl podleš243c odst.1a2o.s.ř.

V mezidobí (po podání dovolání) se částí dovolatelem předestřených otázek Nejvyšší soud zabýval vusnesení ze dne 16. listopadu 2017, sen. zn. 29 NSČR 181/2017 (rozhodnutí je stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), jímž odmítl typově shodné dovolání V jiné insolvenční Věci.

V označeném usnesení, na něž V podrobnostech odkazuje, Nejvyšší soud shledal dovolání nepřípustným, když jeho závěry na dané téma lze shrnout tak, že:

1/ Otázku pojetí koncernu podle 5 79 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), předestírá dovolatel Nejvyššímu soudu ve spojení s námitkou, že V jeho věci rozhodoval nezákonný soudce; jelikož nešlo (dle dovolatele) o Věc koncernově propojenou s věcí vedenou u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSBR 28 INS 25210/2013, neměla být přidělena do soudního oddělení č. 28. Touto argumentací však dovolatel z obsahového hlediska vystihuje pouze tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu 5 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. spočívající V tom, že soud byl nesprávně obsazen; srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2010, sp. zn. 21 Cdo 1316/2008, uveřejněné V časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2012, pod číslem 16. Taková zmatečnostní vada však není způsobilým dovolacím důvodem; k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i V režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

2/ V rovině posouzení, zda lze s rozhodnutím o úpadku dlužníka spojit (rovnou) rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem [š 148 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenčního zákona)], pak závěry odvolacího soudu nevybočuj í z mezí ustálené judikatury Nejvyššího soudu; srov. s přihlédnutím ke změnám, jichž s účinností od 1. ledna 2014 [po novele provedené zákonem č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozděj ších předpisů] doznal 5 316 insolvenčního zákona usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněné pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 96/2011 ).

3/ Ve vztahu k námitce nedostatečného odůvodnění závěru o možnosti spojit s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (zde konkursem), jež otevírá otázku přezkoumatelnosti napadeného usnesení, je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně se závěry obsaženými V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky

29 NSČR 48/2018 soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011.

Rovněž výhrady, které dovolatel uplatňuje proti závěru o osvědčení aktivní Věcné legitimace druhého insolvenčního navrhovatele, nejsou objektivně způsobilé zpochybnit správnost dovoláním napadeného rozhodnutí a pro Výsledek dovolacího řízení jsou právně bezcenné. Je tomu tak proto, že ani účinné zpochybnění pohledávek druhého insolvenčního navrhovatele by nemělo vliv na správnost závěru odvolacího soudu o splnění podmínek pro zjištění úpadku dlužníka. K tomu srov. např. důvody R 96/2011, V němž Nejvyšší soud (vycházeje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněného pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 24/2009) ozřejmil, že zkoumání toho, zda insolvenční navrhovatel má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, má při rozhodování o insolvenčním návrhu význam jen do rozhodnutí o dlužníkově úpadku. V řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku je skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, právně bez významu (určující je, zda je dlužník i tak V úpadku). Jinak řečeno, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel (případně) nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku (& 141 odst. 2 insolvenčního zákona). Dále V této souvislosti srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sen. zn. 29 NSČR 9/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 NSČR 31/2011 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 19. června 2014, sp. zn. 1. ÚS 2687/13), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 69/2011 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 16. září 2014, sp. zn. II. ÚS 1217/14), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2015, sen. zn. 29 NSČR 8/2015.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění V insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. března 2018

Mgr. Milan Polášek, V. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafaj ová, DiS.