KSBR 28 INS 27046/2015
NEJVYŠŠÍ SOUD CESKE REPUBLIKY KSBR 28 INS 27046/2015 29 NSCR 29/2018-A-167

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl V senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška V insolvenční věci dlužníka SUN DC/AC a. s., se sídlem V Brně, Mečová 358/8, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 28383753, vedené u Krajského soudu V Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 27046/2015, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ RALT COMPANY s. r. o., se sídlem V Dobřejovicích, Lipová 181, PSČ 251 01, identifikační číslo osoby 02138816, a 2/ Glory Daze Associated S. A., se sídlem 33 Porter Road, P. 0. Box 3169, PMB 103, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 584444, zastoupeného Mgr. Karlem Somolem, advokátem, se sídlem V Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, PSČ 110 00, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Janem Vančurou, advokátem, se sídlem V Praze 2, Salmovská 1534/11, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu V Olomouci ze dne 10. srpna 2017, č.j. KSBR 28 INS 27046/2015, 2 VSOL 119/2017-A-154, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodněnt

[1] Usnesením ze dne 16. června 2016, č. j.-A-92, rozhodl Krajský soud V Brně (dále jen insolvenční soud ) o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ RALT COMPANY s. r. 0. (dále jen insolvenční navrhovatel R ) a 2/ Glory Daze Associated S. A. (dále jen insolvenční navrhovatel G ) tak, že (mimo jiné):

1/ Zastavil řízení o insolvenčním návrhu insolvenčního navrhovatele R (bod 1. výroku).

2/ Zjistil úpadek dlužníka SUN DC/AC a. s. (bod II. výroku). 3/ Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod 111. výroku).

4/ Insolvenčním správcem dlužníka ustanovil Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s. (bod IV. výroku).

5/ Zamítl návrh přihlášeného věřitele LEVAPLECK LTD. (dále jen věřitel L ) na povolení reorganizace dlužníka (bod XVI. výroku).

[2] Proti usnesení insolvenčního soudu podali odvolání insolvenční navrhovatel R (proti bodům I., II., III., IV. a XVI. výroku), dlužník (proti bodům II., III., IV. a XVI. výroku) a věřitel L (proti bodům III. a XVI. výroku).

[3] Usnesením ze dne 20. prosince 2016, č. j.-A-113, insolvenční soud:

1/ Nepřiznal insolvenčnímu navrhovateli R osvobození od soudního poplatku z odvolání (bod I. výroku).

2/ Zastavil řízení o odvolání insolvenčního navrhovatele R proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 16. června 2016 pro neuhrazení soudního poplatku z odvolání (bod II. výroku).

[4] Usnesením ze dne 24. dubna 2017, č. j., 2 VSOL 121/2017-A-127, Vrchní soud V Olomouci:

1/ Potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 20. prosince 2016 V bodu I. výroku (první Výrok).

2/ Zrušil usnesení insolvenčního soudu ze dne 20. prosince 2016 V bodu II. výroku (druhý Výrok).

[5] Usnesením ze dne 23. května 2017, č. j., 2 VSOL 119/2017-A-131, Vrchní soud V Olomouci rozhodl o odvolání insolvenčního navrhovatele R proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 16. června 2016 tak, že:

1/ Potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 16. června 2016 V bodu I. výroku (první Výrok).

2/ Odmítl odvolání insolvenčního navrhovatele R proti bodům II., III., IV. a XVI. výroku usnesení insolvenčního soudu ze dne 16. června 2016 (druhý Výrok).

[6] O odvolání dlužníka a věřitele L proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 16. června 2016 rozhodl Vrchní soud V Olomouci usnesením ze dne 10. srpna 2017, č.j., 2 VSOL 119/2017-A-154, tak, že:

1/ Potvrdil usnesení insolvenčního soudu V bodech II., III., IV. a XVI. výroku (první Výrok).

2/ Odmítl odvolání dlužníka proti bodu XVI. výroku usnesení insolvenčního soudu (druhý Výrok).

[7] Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení 5 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která V rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, jakož ina vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a požaduje, aby Nejvyšší soud V napadených výrocích zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a Věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

[8] Jako dovolacím soudem neřešenou předestírá dovolatel Nejvyššímu soudu jednak otázku pojetí koncernu ve smyslu ustanovení 5 79 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích) [dále jen z. o. k. ], jednak otázku, jak má soud postupovat, byl-li podán návrh na povolení reorganizace, která není (podle soudů) přípustná.

[9] Rozpor s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu vyvozuje dovolatel z toho, že insolvenční soud byl při rozhodování nesprávně obsazen (ve věci nerozhodoval zákonný soudce) a z toho, že při posuzování, zda byly splněny podmínky pro prohlášení konkursu (zejména při řešení námitky nedostatku aktivní legitimace věřitele G a při řešení pochybností dovolatele o existenci pohledávky) nebyly posouzeny veškeré skutečnosti.

A7 1\ LDL/R AylAULO

[10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/ 1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[11] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle 5 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených V 5 238 o. s. ř., odmítl podle % 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

[12] Částí dovolatelem předestřených otázek se Nejvyšší soud zabýval již V usnesení ze dne 16. listopadu 2017, sen. zn. 29 NSČR 181/2017 [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. Závěry obsažené V tomto usnesení lze shrnout následovně:

[13] Otázku pojetí koncernu podle 5 79 z. o. k. předestírá dovolatel Nejvyššímu soudu ve spojení s námitkou, že V jeho věci rozhodoval nezákonný soudce; jelikož nešlo (dle dovolatele) o Věc koncernově propojenou s věcí vedenou u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSBR 28 INS 25210/2013, neměla být přidělena do soudního oddělení č. 28. Touto argumentací však dovolatel z obsahového hlediska vystihuje pouze tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení 5 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. spočívající V tom, že soud byl nesprávně obsazen; srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2010, sp. zn. 21 Cdo 1316/2008, uveřejněné V časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2012, pod číslem 16. Taková zmatečnostní vada však není způsobilým dovolacím důvodem; k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i V režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[14] V rovině posouzení, zda lze s rozhodnutím o úpadku dlužníka spojit (rovnou) rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem (5 148 odst. 1 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31. prosince 2015, pro Věc rozhodném s přihlédnutím k době vydání usnesení insolvenčního soudu) pak závěry odvolacího soudu nevybočují z mezí ustálené judikatury Nejvyššího soudu; srov.-s přihlédnutím ke změnám, jichž s účinností od 1. ledna 2014 [po novele provedené zákonem č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů] doznalo ustanovení 5 316 insolvenčního zákona-usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněné pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 96/2011 ).

[15] K závěrům obsaženým V usnesení sen. zn. 29 NSČR 181/2017 se Nejvyšší soud dole přihlásil (při rozhodování o dovoláních V typově shodných dovolacích věcech) vusneseních ze dne 29. listopadu 2017, sen. zn. 29 NSČR 109/2017, 29 NSČR 116/2017 a 29 NSČR 117/2017, vusneseních ze dne 30. listopadu 2017, sen. zn. 29 NSČR 118/2017 a 29 NSČR 119/2017, vusneseních ze dne 21. prosince 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2017 a29 NSČR 120/2017, vusnesení ze dne 29. ledna 2018, sen. zn. 29 NSČR 182/2017, a V usnesení ze dne 31. ledna 2018, sen. zn. 29 NSČR 5/2018.

[16] Rovněž výhrady, které dovolatel uplatňuje proti závěru o osvědčení aktivní Věcné legitimace věřitele G, nezpochybňují správnost dovoláním napadeného rozhodnutí. Na bezcennost takové námitky ve vztahu k výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníka poukázal Nejvyšší soud opět již V usnesení sen. zn. 29 NSČR 181/2017 a (ve stejném duchu) žádný význam nemá řešení této otázky ani ve vztahu k té části prvního výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o ustanovení insolvenčního správce a ve výroku o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace podaného věřitelem L.

[17] Ve vztahu k té části prvního výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zjištění úpadku dlužníka, lze ohledně této námitky (j ejí zjevné neopodstatněnosti) odkázat např. na důvody R 96/2011, V němž Nejvyšší soud (vycházeje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněného pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 24/2009) ozřejmil, že zkoumání toho, zda insolvenční navrhovatel má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, má při rozhodování o insolvenčním návrhu význam jen do rozhodnutí o dlužníkově úpadku. V řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku je skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, právně bez významu (určující je, zda je dlužník i tak V úpadku). Jinak řečeno, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel (případně) nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku (5 141 odst. 2 insolvenčního zákona). Dále V této souvislosti srov. iusnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sen. zn. 29 NSČR 9/2012, ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 NSČR 31/2011 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 19. června 2014, sp. zn. I. ÚS 2687/2013), ze dne 22. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 69/2011 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 16. září 2014, sp. zn. II. ÚS 1217/2014), a ze dne 26. února 2015, sen. zn. 29 NSČR 8/2015.

[18] Ve vztahu k námitce nedostatečného odůvodnění napadeného usnesení, jež otevírá otázku přezkoumatelnosti napadeného usnesení, je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně se závěry obsaženými V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění V insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. března 2018

JUDr. Zdeněk Krčmář v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafaj ová, DiS.