KSBR 28 INS 19907/2014-A-18
Číslo jednací: KSBR 28 INS 19907/2014-A-18

USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Kozákem v insolvenční věci dlužnice: Marcely Rytychové Olšovské, narozené 2. února 1967, bytem Valeč 242, PSČ 675 53, o insolvenčním návrhu navrhovatelů: a) Bc. Ivana Haška, narozeného 6. května 1965, bytem Lhota, V Zátiší 185, PSČ 273 01, b) Mgr. Aleny Mahrové, narozené 31. října 1971, bytem Brno-Bystrc, Bystrc 2775e, PSČ 635 00, oba právně zast. Mgr. Hanou Stiborovou, advokátkou se sídlem Praha, Doudlebská 1699/5, PSČ 140 00 o návrhu navrhovatelů na vydání předběžném opatření ze dne 18.8.2014

takto: I. Návrh navrhovatelů, aby insolvenční soud nařídil předběžné opatření, kterým ustanoví dlužnici předběžného správce a současně dlužnici uloží, aby nenakládala se svým obchodním podílem ve společnosti Kaufwelt, s.r.o., IČ: 276 97 401, případně aby s ním nakládala pouze se souhlasem předběžného insolvenčního správce, se zamítá.

II. Insolvenční soud u k l á d á navrhovatelům-věřitelům a) Bc. Ivanu Haškovi, narozenému 6. května 1965, bytem Lhota, V Zátiší 185, PSČ 273 01 a věřiteli b) Mgr. Aleně Mahrové, narozené 31. října 1971, bytem Brno-Bystrc, Bystrc 2775e, PSČ 635 00, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně na účet Krajského soudu v Brně, č.: 3703-5720621/0710, variabilní symbol 2849199074, konstantní symbol 1148, nebo kolkovými známkami soudní poplatek ve výši Kč 1.000,-za rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření.

Odůvodnění: Dne 21. července 2014 bylo u Krajského soudu v Brně zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu věřitelů a) Bc. Ivana Haška, narozeného 6. května 1965, bytem Lhota, V Zátiší 185, PSČ 273 01, b) Marie Svobodové, narozené 3. června 1951, bytem Karlovy Vary, Merklínská 2, PSČ 360 10, c) Josefa Svobody, narozeného 28. července 1950, bytem Karlovy Vary, Merklínská 2, PSČ 360 10, d) Mgr. Aleny Mahrové, narozené 31. října

1971, bytem Brno-Bystrc, Bystrc 2775e, PSČ 635 00, kterým se věřitelé domáhali rozhodnutí o úpadku dlužnice Marcely Rytychové Olšovské, narozené 2. února 1967, bytem Valeč 242, PSČ 675 53. Vyhláška o zahájení insolvenčního řízení byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 21.7.2014 v 11:50 hod [§ 101 a 109 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v posledním znění (dále jen IZ nebo insolvenční zákon )].

Usnesením ze dne 25. července 2014 insolvenční soud vyrozuměl navrhující věřitele b) Marii Svobodovou a c) Josefa Svobodu, že k jejich k jejich návrhům, podaným v rámci společného insolvenčního návrhu ze dne 17. července 2014, se nepřihlíží. KSBR 28(24) INS 19907/2014

V podaném insolvenčním návrhu ze dne 17.7.2014 oba navrhovatelé označení v záhlaví tohoto rozhodnutí, stejně jako další navrhovatelé, k jejichž návrhům soud nepřihlížel, svou aktivní legitimací k podání insolvenčního návrhu, opírali o rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8.11.2013 sp.zn. 46 T 10/2012, kterým byla dlužnice nepravomocně uznána vinnou ze spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1 a 5 písm. a) trestního zákoníku, za což jí byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 let a 6 měsíců a podle § 56 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku byla zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Stejným rozsudkem bylo dlužnici uloženo, aby nahradila škodu celkově 831 poškozeným, a to včetně navrhovatelů. Navrhovatelé v části IV podaného insolvenčního návrhu dovozovali splatnost svých pohledávek z trestního řízení odkazem na § 563 zákona č. 40/1964 Sb. a dále z § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku. Navrhovatelé v podaném návrhu dále uvedli, že Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí přiznal navrhovatelům úrok z prodlení z náhrady škody od 5.3.2014, tedy v souladu se stanoviskem navrhovatelů a proto navrhovatelé považují tento nárok za splatný dnem uplatnění nároku u hlavního líčení před zahájením dokazování. Z těchto skutečností navrhovatelé dovozovali, že jejich pohledávky za dlužnicí jsou více jak tři měsíce po splatnosti. V podrobnostech soud odkazuje na podaný insolvenční návrh, který je založen v soudním spise jako dokument A-1.

Dne 21.8.2014 byl podepsanému soudu doručen návrh na nařízení předběžného opatření ze dne 18.8.2014. V tomto návrhu navrhovatelé uvedli, že po zahájení insolvenčního řízení zjistili, že dlužnice je výlučným vlastníkem obchodního podílu ve společnosti Kaufwelt s.r.o. IČ 276 97 401. Obchodní podíl připadá na vklad dlužnice do základního kapitálu společnosti, který má peněžitou podobu a představuje 40.000 Kč a je zcela splacen. Výše uvedeného obchodního podílu dle poměru vkladu dlužnice k základnímu kapitálu zmíněné společnosti představuje 20%. Navrhovatelé dále uvedli, že společnost od roku 2008 nezveřejňuje účetní závěrku, čímž porušuje § 21a zákona č. 563/1991 o účetnictví. Podle navrhovatelů tento problém způsobuje, že v současné době není známa přesná hodnota tohoto obchodního podílu. Navrhovatelé uvedli, že v případě rozhodnutí o úpadku dlužnice se tento obchodní podíl stane součástí majetkové podstaty, resp. stane se jím vypořádací podíl z této společnosti. Navrhovatelé proto mají za to, že jsou v daném případě dány důvody pro nařízení předběžného opatření tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Bez nařízení tohoto předběžného opatření se navrhovatelé obávají, že v době do vydání rozhodnutí o úpadku dojde ke změnám v rozsahu majetkové podstaty v jejich neprospěch.

Podle § 27 IZ insolvenční soud ustanoví insolvenčního správce nejpozději v rozhodnutí o úpadku. Za podmínek stanovených tímto zákonem může insolvenční soud ustanovit před rozhodnutím o úpadku předběžného insolvenčního správce (dále jen "předběžný správce"); toto rozhodnutí se zveřejní stejným způsobem jako rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Předběžný správce vykonává před rozhodnutím o úpadku činnosti stanovené v tomto zákoně a uložené mu insolvenčním soudem a má práva a povinnosti, které mu tento soud vymezí. Tato práva a povinnosti nemůže insolvenční soud vymezit v širším rozsahu, než v jakém náleží insolvenčnímu správci po rozhodnutí o úpadku. Nestanoví-li insolvenční soud o osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, stává se předběžný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou působností (odst. 2). Ustanovení o insolvenčním správci platí přiměřeně i pro předběžného správce (odst. 3).

Podle § 82 odst. 1 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle § 82 odst. 2 písm. a) IZ předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také ustanovit předběžného správce.

Podle § 112 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud ustanoví předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111 (odst. 1). Insolvenční soud může předběžného správce ustanovit i tehdy, jestliže vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závažné důvody (odst. 2).

Podle § 112 odst. 3 IZ povinností předběžného správce je provést opatření ke zjištění dlužníkova majetku a k jeho zajištění, jakož i k přezkoumání dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu.

Podle § 113 odst. 1 IZ je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Přestože v tomto rozhodnutí insolvenční soud neřeší otázku důvodnosti podaných insolvenčních návrhů, nemůže pominout jako předběžnou otázku aktivní legitimaci navrhovatelů k podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení.

Podle § 97 odst. 5 IZ je insolvenční návrh oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Z citovaného ustanovení insolvenčního zákona vyplývá, že aktivní legitimaci k podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení má, vedle dlužníka samotného, dále subjekt, který prokáže, že má za dlužníkem splatnou pohledávku. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 29.4.2010 sp. zn. 29 NSCR 30/2009 ve věci insolvenčního řízení sp. zn. KSPH 37 INS 4935/2008 publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako judikát č. 14/2011 mimo jiné k této otázce uvedl: Důvodem k zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele v řízení před soudem I. stupně je i to, že v insolvenčním řízení vyjde najevo, že sporné skutečnosti týkající se pohledávky, kterou je insolvenční navrhovatel povinen doložit, nebude možné osvědčit pouze listinami a že provedením věcně (okruhem sporných skutečností) opodstatněných důkazů (výslechem účastníků, výslechem svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.) by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce. V rozhodnutí, jímž soud zamítá insolvenční návrh věřitele proto, že by dokazováním sporných skutečností o jeho pohledávce nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce, současně nemůže rezignovat na popis konkrétních sporných skutečností, jejichž dokazování by nahrazovalo sporné řízení, ani na co nejkonkrétnější označení důkazů, jejichž prostřednictvím by se tak (ve sporném řízení) podle soudu rozhodujícího v insolvenčním řízení muselo stát.

Předběžné opatření ve smyslu výše citovaných ustanovení insolvenčního zákona je zásahem do vlastnických a jiných práv dlužníka ve fázi, kdy není najisto postaveno, že dlužník se nachází v úpadkové situaci. K takovému zásahu může dojít v případě, že existuje reálný předpoklad, že podanému insolvenčnímu návrhu bude vyhověno a že bude rozhodnuto o úpadku dlužníka. V opačném případě by šlo o nepřiměřený zásah do integrity osoby, která je z předběžného opatření zavázána nebo tímto předběžným opatřením jakkoli omezena. S ohledem na tyto nezpochybnitelné závěry, podepsaný soud musel jako předběžnou otázku vyhodnotit důvodnost podaných insolvenčních návrhů.

Pohledávky obou navrhovatelů, k jejímž návrhům insolvenční soud přihlíží, stejně jako pohledávky všech známých věřitelů označených v podaném insolvenčním návrhu, se opírají o rozhodnutí podepsaného soudu v trestní věci sp.zn. 46 T 10/2012, a to konkrétně o rozsudek ze dne 8.11.2013. V uvedeném rozhodnutí dlužnice skutečně byla zavázána uhradit navrhovatelům, stejně jako dalším osobám, způsobenou škodu. Jak však uvedli samotní navrhovatelé v podaném insolvenčním návrhu a jak bylo také telefonicky ověřeno u trestního oddělení Krajského soudu v Brně 46 T, předmětný rozsudek doposud nenabyl právní moci a odvolacím soudem o odvolání dlužnice doposud nebylo rozhodnuto. Výše zmíněný rozsudek tedy není doposud pravomocný. Otázku právní moci a vykonatelnosti rozsudku vydaného v trestním řízení upravuje § 139 trestního řádu.

Podle § 139 trestního řádu (1) Rozsudek je pravomocný, a nestanoví-li tento zákon něco jiného, i vykonatelný, a) jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští, b) jestliže zákon sice proti němu připouští odvolání, avšak aa) odvolání ve lhůtě podáno nebylo, bb) oprávněné osoby se odvolání výslovně vzdaly nebo je výslovně vzaly zpět, nebo cc) podané odvolání bylo zamítnuto.

(2) Odvolání podané jen poškozeným a odvolání podané jen zúčastněnou osobou nebrání tomu, aby ostatní části rozsudku nabyly právní moci a byly vykonány. Stejně tak odvolání týkající se jen některého z více obžalovaných nebrání tomu, aby rozsudek u ostatních obžalovaných nabyl právní moci a byl vykonán. (3) Jestliže byla lhůta k podání odvolání zmeškána, avšak byla podána oprávněnou osobou žádost o navrácení lhůty, nelze rozsudek vykonat až do pravomocného rozhodnutí o této žádosti.

Z citovaného ustanovení trestního řádu jednoznačně vyplývá, že rozsudek v trestním řízení je pravomocný a současně vykonatelný teprve v okamžiku, že nastanou skutečnosti uvedené v § 139 trestního řádu. Dlužnice se však proti vydanému rozsudku odvolala a o podaném odvolání nebylo rozhodnuto. Rozsudek, o který navrhovatelé opírají svou aktivní legitimaci, tedy není v této chvíli zcela zjevně pravomocný a tedy ani vykonatelný.

Za tohoto stavu věci a s přihlédnutím k výše citovaným závěrům Nejvyššího soudu ČR, musí mít insolvenčním soud důvodné pochybnosti o aktivní legitimaci navrhovatelů k podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Insolvenční soud podotýká, že tento závěr je pouze předběžný a nevylučuje, aby v další části insolvenčního řízení soud na základě nových skutečností tento předběžný závěr nezměnil. Pokud však v této chvíli a za stávajícího stavu věcí má soud důvodnou pochybnost o aktivní legitimaci navrhovatelů k podání úspěšného návrhu na zahájení insolvenčního řízení, nemůže soud vyhovět návrhu na předběžné opatření. V této fázi řízení nelze očekávat, že soud rozhodne o úpadku dlužníka a že omezení dlužníka v podobě nakládání s jeho obchodním podílem vymezeným ve výroku I. tohoto rozhodnutí, bude důvodné. Předběžné opatření, tak jak bylo navrhovateli navrženo, by mělo smysl pouze v případě, že by bylo možné očekávat vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka. S ohledem na všechny výše uvedené závěry, soud návrh na předběžné opatření zamítl.

Nad rámec výše uvedených závěrů insolvenční soud dodává, že navrhovatelé v návrhu na vydání předběžného opatření neuvedli žádný další důvod k vydání předběžného opatření, než je samotná existence tohoto obchodního podílu. Navrhovatelé neuvedli a tedy ani nedoložili, že by se dlužnice pokoušela tento obchodní podíl zcizit nebo jiným způsobem znehodnotit, například jeho zastavením, či podobně. I v případě, že by soud neměl pochybnost o aktivní legitimaci navrhovatelů, by nemohl podanému návrhu na vydání předběžného opatření vyhovět. Samotná existence jakéhokoli majetku dlužníka sama o sobě nemůže vést k vydání návrhu na předběžné opatření, kterým insolvenční soud zamezí dlužníkovi s nakládáním s tímto majetkem. Při tomto přístupu by musel soud vydávat předběžná opatření prakticky v každém insolvenčním řízení, kde bude zjištěn jakýkoliv majetek dlužníka. Takový postup samozřejmě není akceptovatelný.

Soudní poplatek byl navrhujícím věřitelům vyměřen podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. h), § 7 odst. 1 a § 2 odst. 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a položky 5 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši Kč 1.000,-.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení; odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno. Rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 1 a § 74 odst. 1 IZ). Dlužníkovi a navrhovatelům bude toto rozhodnutí doručeno do vlastních rukou; těmto subjektům běží lhůta pro podání odvolání od okamžiku doručení rozhodnutí do vlastních rukou. (§ 75 IZ)

Krajský soud v Brně dne 25. srpna 2014

Mgr. Jan Kozák v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Naděžda Koblížková