KSBR 27 INS 20629/2012
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSBR 27 INS 20629/2012 29 NSýR 55/2014-B-363

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenní vČci dlužníka PLOMA, a. s., se sídlem v HodonínČ, Velkomoravská 79, PSý 695 31, identifikaní íslo osoby 25556045, vedené u Krajského soudu v BrnČ pod sp. zn. KSBR 27 INS 20629/2012, o odvolání vČ itele z funkce lena vČ itelského výboru, o dovolání vČ itele Lignolet, s. r. o. v likvidaci , se sídlem v Praze 9-Proseku, Kytlická 780, PSý 190 00, identifikaní íslo osoby 24739871, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. ledna 2014, . j. KSBR 27 INS 20629/2012, 3 VSOL 531/2013-B-222, takto:

Dovolání se zamítá.

O d v o d n Č n í:

Usnesením ze dne 2. kvČtna 2013, . j.-B-148, Krajský soud v BrnČ (dále jen insolvenní soud ): [1] Odvolal z funkce lena vČ itelského výboru dlužníka (PLOMA, a. s.) vČ itele Moravský PenČžní Ústav-spo itelní družstvo (dále jen vČ itel M ) [bod I. výroku]. [2] Uril, že na místo odvolaného lena vČ itelského výboru nastupuje jeho náhradník Kloboucká lesní s. r. o. (bod II. výroku). Insolvenní soud-vycházeje z ustanovení § 59 odst. 2 a 3 a § 63 odst. 3 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon)-dospČl k závČru, že u vČ itele M je d vod pochybovat o jeho podjatosti (správnČ nepodjatosti ), vzhledem k lenství dlužníka ve vČ iteli M. Je zde (totiž) možná obava o naprosto objektivní postup tohoto vČ itele smČrem ke spolenému zájmu ostatních úastník ízení , vzhledem ke všem souvislostem a okolnostem poskytnutí finanní pomoci dlužníku . Insolvenní soud nem že p edjímat výsledek incidenního sporu o pohledávce vČ itele M, vyvolaného vČ itelem Lignolet, s. r. o. (dále jen vČ itel L ). Okolnosti uvádČné vČ itelem L (jenž odvolání vČ itele M z funkce lena vČ itelského výboru dlužníka navrhl podáním z 13. b ezna 2013) jsou však natolik závažné, že lze d vodnČ pochybovat o d vČryhodnosti vČ itele M. Na tomto závČru nic nemČní skutenost, že insolvenní soud jmenoval vČ itele M do prozatímního vČ itelského výboru, ani to, že jej potvrdil ve funkci lena vČ itelského výboru zvoleného sch zí vČ itel . Insolvenní soud má (totiž) za to, že podle zásad insolvenního ízení musí p ihlížet k transparentnosti kauzy, jejímu zákonnému pr bČhu, spravedlivému uspo ádání všech vztah úastník , k zabránČní poškození nebo zvýhodnČní nČkterého z nich, dodržení rovných možností všech vČ itel , a že musí hodnotit innost a postavení jednotlivých len vČ itelského výboru kdykoliv v pr bČhu ízení. isir.justi ce.cz

Insolvenní soud nezpochyb uje odbornost a fundovanost vČ itele M, jeho dosavadní práci ve vČ itelském orgánu a udílení pokyn insolvennímu správci, le p esto má za vhodné rozptýlit jakýkoliv nástin pochybnosti o jeho objektivnosti. Proto za analogického použití ustanovení § 63 odst. 3 insolvenního zákona odvolal vČ itele M z funkce lena vČ itelského výboru dlužníka; uinil tak nikoli pro porušování povinností vČ itelem M, nýbrž pro d ležité d vody dle § 59 odst. 1 a 3 insolvenního zákona. K odvolání vČ itele M Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. ledna 2014, . j., 3 VSOL 531/2013-B-222, zmČnil usnesení insolvenního soudu tak, že vČ itel M se neodvolává z funkce lena vČ itelského výboru dlužníka. Odvolací soud dospČl po p ezkoumání usnesení insolvenního soudu k následujícím závČr m: [1] Z ustanovení § 63 odst. 3 insolvenního zákona vyplývá, že k odvolání vČ itelského výboru nebo nČkterého z jeho len m že dojít též z d vod , které nemají p vod v porušování nebo zanedbávání povinností, vetnČ d vod uvedených v ustanovení § 59 odst. 2 a odst. 3 insolvenního zákona (pro nČž by ho nebylo možno potvrdit do funkce lena nebo náhradníka vČ itelského výboru), p esto, že by takové d vody vyšly najevo až po skonení sch ze vČ itel , na které došlo k potvrzení jeho volby. Námitka odvolatele, že insolvenní soud je povinen zkoumat d vČryhodnost a zp sobilost len vČ itelského výboru pouze p ed potvrzením jejich volby, tudíž není d vodná. [2] Požadavek na nepodjatost lena vČ itelského výboru (nebo jeho náhradníka) je nutno posuzovat se z etelem na jeho pomČr k vČci, k dlužníkovi nebo k jeho zástupci. PomČr k vČci m že vyplývat p edevším z p ímého právního zájmu zástupce vČ itel na projednávané vČci, nap íklad kdyby se majetkový zájem lena vČ itelského výboru dostal do kolize se zájmem majetkové podstaty, respektive se spoleným zájmem vČ itel (§ 2 písm. j/ insolvenního zákona). [3] Posouzení d vod , pro které lze pochybovat o d vČryhodnosti vČ iteli zvoleného lena vČ itelského výboru (§ 59 odst. 2 insolvenního zákona) ponechává zákon v konkrétních p ípadech na úvaze soudu. Pojem d vČryhodnost je t eba vykládat tak, že na funkci lena vČ itelského výboru nominovaný vČ itel musí svým jednáním nejen po zahájení insolvenního ízení, ale i p ed ním, dávat záruky, že bude chránit spolený zájem vČ itel , v souinnosti s insolvenním správcem p ispívat k naplnČní úelu insolvenního ízení a jako reprezentant vČ itel ve vztahu ke správci a soudu bude ádnČ vykonávat práva a povinnosti plynoucí z jeho funkce. [4] Oproti insolvennímu soudu se odvolací soud nedomnívá, že d vod pochybovat o nepodjatosti vČ itele M je dán proto, že dlužník je jeho lenem. Z údaj uvedených v obchodním rejst íku p edevším neplyne, že by (se z etelem na osoby, jejichž prost ednictvím vČ itel M i dlužník projevují svou v li navenek) vČ itel M byl dlužníku osobou blízkou ve smyslu ustanovení § 59 odst. 2 insolvenního zákona. [5] Dlužník je lenem vČ itele M se základním lenským vkladem ve výši 1.000 K, p iemž podle ustanovení § 4 odst. 6 zákona . 87/1995 Sb. p ísluší každému lenovi p i hlasování jeden hlas a len m, kte í vložili další lenský vklad (§ 4b) p ísluší dále jeden hlas za každý celý násobek základního lenského vkladu. K 31. b eznu 2013 inil souhrn základních lenských vklad a dalších lenských vklad ve vČ iteli M 506.397.000 K, takže v procentuálním vyjád ení iní podíl dlužníka cca 0,00015 %. Za této situace nezakládá lenství dlužníka ve vČ iteli M takový pomČr vČ itele M k dlužníku, který by vzbuzoval pochybnosti o nepodjatosti vČ itele M v i dlužníku. 29 NSýR 55/2014

[6] Pochybnosti o nepodjatosti vČ itele M nevzbuzují ani insolvenním soudem uvádČné všechny souvislosti a okolnosti poskytnutí finanní pomoci dlužníkovi ; tyto okolnosti nejsou zp sobilé vzbudit ani pochybnosti o d vČryhodnosti vČ itele M. K tomu odvolací soud zd raz uje, že insolvenní soud vycházel pouze z tvrzení vČ itele L v návrhu z 13. b ezna 2013. [7] VČ itel L vymezil 4 základní d vody, které mČly svČdit o tom, že vČ itel M je ned vČryhodnou osobou a že lze souasnČ d vodnČ pochybovat o jeho nepodjatosti. Šlo o to, že: 1/ VČ itel M poskytl dlužníku úvČry v dobČ, kdy dlužník již byl v úpadku, s vČdomím, že pohledávky v i dlužníku budou muset být uspokojovány ze zajištČní a v takovém p ípadČ nezbude dost majetku na ostatní vČ itele dlužníka. 2/ VČ itel M poskytl dlužníku úvČry s vČdomím a srozumČním, že nebudou dobrovolnČ uhrazeny a budou proto vymáhány v prost edí insolvence. 3/ VČ itel M se aktivnČ úastnil na zakázané podobČ tzv. finanní asistence, kdy p jil dlužníkovi asi 50 milión K k tomu, aby ten je dále p jil t etí osobČ k zaplacení úplaty za akcie dlužníka. 4/ VČ itel M se v rámci insolvenního ízení snaží vyhnout meritornímu soudnímu p ezkumu svých p ihlášených pohledávek, nebo se snaží vytČsnit vČ itele L, který pop el jeho pohledávky; nejedná tedy ve spoleném zájmu vČ itel . [8] Odvolací soud p edesílá, že insolvenní ízení bylo zahájeno insolvenním návrhem dlužníka došlým soudu 23. srpna 2012. Smlouvy o úvČru mezi vČ itelem M a dlužníkem pak byly uzav eny 10. zá í 2010 (úvČr ve výši 50.500.000 K, který se dlužník zavázal použít výhradnČ k refinancování pohledávek Komerní banky, a. s.) a 21. zá í 2010 (úvČr ve výši 56.500.000 K, který se dlužník zavázal použít výhradnČ k poskytnutí úvČru jako finanní asistence pro spolenost PASMAN HOLDING S. A.-dále jen spolenost P ). Ve stejných asových relacích byly uzav eny smlouvy o z ízení zástavního práva k nemovitostem, zajiš ující pohledávky vČ itele M z oznaených úvČrových smluv (ve dnech 10. zá í 2010 a 21. zá í 2010), smlouva o z ízení zástavního práva k akciím vČ itele M (uzav ená mezi vČ itelem M a spoleností P dne 7. íjna 2010) a smlouvy o postoupení pohledávek uzav ené Františkem ýerným (jako postupitelem) a dlužníkem (jako postupníkem) a mezi Martinem ýerným (jako postupitelem) a dlužníkem (jako postupníkem) [dne 7. íjna 2010]. Vzhledem k dobČ uzav ení tČchto právních úkon (tak ka 2 roky p ed zahájením insolvenního ízení) považuje odvolací soud úvahy vČ itele L o tom, že vČ itel M poskytoval dlužníku úvČry s vČdomím, že je dlužník dobrovolnČ nesplatí a že je bude vymáhat v insolvenním ízení, a že proto inil (jako zajištČný vČ itel) úkony k dosažení dominantního postavení i ve skupinČ nezajištČných vČ itel , za pouhou spekulaci. [9] Tvrzeními o (nep ímém) úmyslu vČ itele M zkrátit ostatní vČ itele a o tom, že vČ itel M se úastnil na zakázané podobČ finanní asistence, zpochyb uje vČ itel L platnost úvČrových a zástavních smluv (což uinil i v mezích úkonu, jímž pop el pohledávky vČ itele M, takže se tČmito tvrzeními bude insolvenní soud zabývat v p ípadném incidenním sporu), nejde však o takové okolnosti, z nichž by bylo možno, bez dalšího, dovodit, že je d vod pochybovat o nepodjatosti vČ itele M v i dlužníku nebo o d vČryhodnosti vČ itele M. [10] Neobstojí ani námitka vČ itele L ohlednČ neférového postinsolvenního jednání vČ itele M (jež má mít za cíl zabránit meritornímu p ezkoumání p ihlášených pohledávek v incidenním sporu). Pouze z toho, že advokát Mgr. Ji í Klega složil na úet vČ itele L

ástku, jež mČla být rovna (p ihlášené) pohledávce vČ itele L (aniž by souasnČ byl tvrzen konkrétní vztah tohoto advokáta a vČ itele M) nelze usuzovat, že tento advokát jednal na úet vČ itele M. Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání vČ itel L (by již jako majitel jiné p ihlášené pohledávky než té, se kterou byl spojen v dobČ svého návrhu z 13. b ezna 2013). P ípustnost dovolání vymezuje dovolatel ve smyslu ustanovení § 237 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . ), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení právní otázky, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i argumentem, že právní otázka vztahu družstevní záložny a jejího lena nebyla dosud vy ešena dovolacím soudem. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spoívá na nesprávném právním posouzení vČci (tedy, že je dán dovolací d vod dle § 241a odst. 1 o. s. .) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vČc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu ízení. KonkrétnČ dovolatel vytýká odvolacímu soudu nesprávný (p íliš restriktivní) výklad ustanovení § 59 insolvenního zákona potud, že za jediný vztah, který by mohl od vodnit podjatost vČ itele M v i úpadci (správnČ dlužníku ), považoval vztah osob blízkých v nejužším možném vymezení. K další argumentaci odvolacího soudu vyslovuje dovolatel p esvČdení, že d ležité d vody, které nasvČdují podjatosti lena vČ itelského výboru v i úpadci (správnČ dlužníku ), nelze limitovat asovým hlediskem. Podle nČj není d ležité, kdy došlo k zahájení insolvenního ízení, ale zda mezi tČmito osobami byl vztah ekonomické koordinace. Podle dovolatele správnČ postupoval insolvenní soud, který mČl okolnost poskytnutí finanní pomoci dlužníkovi za natolik závažnou, že m že indikovat vztah podjatosti lena vČ itelského výboru. Rozpor s judikaturou dovolacího soudu spat uje dovolatel v rozporu napadeného rozhodnutí s judikaturou Ústavního soudu, konkrétnČ s usnesením Ústavního soudu ze dne 31. kvČtna 2011, sp. zn. III. ÚS 3251/10 (usnesení je-stejnČ jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmínČná níže-dostupné na webových stránkách Ústavního soudu), z nČjž cituje následující pasáže: Výklad rozhodných podmínek závČru, že vČ itel je osobou, u které je vzhledem k jejímu vztahu dlužníkovi d vod pochybovat o její nepodjatosti (§ 59 odst. 2 insolvenního zákona), spoívá v rovinČ tzv. soudního uvážení, smČ ujícího k vymezení relativnČ neuritého pojmu. ( ) formulace pochybnosti o nepodjatosti vtČlená do § 59 odst. 2 insolvenního zákona pokládá za postaující nižší stupe právní jistoty, lze uzav ít, že z ústavnČprávního hlediska není diskvalifikovatelný úsudek odvolacího soudu, že p edmČtný Dodatek . 2 byl konkrétním výrazem vlivu vČ itele na chování dlužníka, resp. projevem uritého stupnČ ekonomické koordinace i jednoty mezi obČma subjekty. Odtud dovolatel dovozuje, že odvolací soud postupoval nepochopitelnČ restriktivnČ, když okolnosti poskytnutí finanní pomoci vČ itelem M oznail s ohledem na asový aspekt 2 let p ed zahájením insolvenního ízení za spekulace, aniž by se jimi jakkoli zabýval. Míní, že v situaci, kdy judikatura Ústavního soudu p ipouští za konkrétních okolností p ípadu i pouhé uzav ení dodatku smlouvy za výraz vlivu vČ itele na chování dlužníka, je závČr dovolacího soudu ohlednČ hodnocení významu celkových okolností poskytnutí finanní pomoci dlužníkovi neudržitelný. 29 NSýR 55/2014

V rozporu s judikaturou Ústavního soudu je podle dovolatele i výklad toho, co lze dle ustanovení § 59 odst. 2 insolvenního zákona pod adit pod pojem osoby, u nichž lze vzhledem k jejich vztahu k dlužníkovi pochybovat o jejich nepodjatosti. K tomu opČt odkazuje na usnesení Ústavního soudu sp. zn. sp. zn. III. ÚS 3251/10, z nČjž cituje následující pasáž: ěešení interpretaního sporu (otev eného ve stČžovatelinČ replice), zda § 59 odst. 2 insolvenního zákona za azuje mezi osoby, u kterých je vzhledem k jejich vztahu k dlužníkovi d vod pochybovat o jejich nepodjatosti, též osoby tvo ící s dlužníkem koncern, resp. zda jde o kategorie shodné úrovnČ obecnosti, z stává situováno zcela do roviny podústavního práva ( ) z ústavnČprávního hlediska není ani vyloueno judikovat v souvislosti s § 59 odst. 2 insolvenního zákona právní formy jiné. P esvČdivý d vod k zásahu Ústavního soudu tedy není ani zde. Odtud dovolatel dovozuje, že odvolací soud p i výkladu ustanovení § 59 odst. 2 insolvenního zákona nerespektoval recentní judikaturu a p edmČtné ustanovení vyložil v rozporu se smyslem a úelem zákona. MČl totiž posoudit, zda v daném p ípadČ šlo o vztahy shodné nebo obdobné úrovnČ, když v jeho rozhodnutí nebyla žádným zp sobem vylouena jiná právní forma p sobení vČ itele M na dlužníka, oznaená rozhodnutím insolvenního soudu. Ne ešenou je podle dovolatele otázka, zda lenství úpadce (správnČ dlužníka ) v družstevní záložnČ, s p ihlédnutím k okolnostem daného p ípadu, m že založit vztah podjatosti družstevní záložny a jejího lena a tím i založit d ležitý d vod pro odvolání vČ itele M z vČ itelského výboru dlužníka. Dovolací soud se ke vztahu lena družstevní záložny k družstevní záložnČ vyjád il pouze p i srovnání tohoto vztahu se vztahem klient-banka, když vztah k družstevní záložnČ považoval nepochybnČ za vztah bližší, p edstavující úrove odlišnou od bČžné klientské báze, uvádí dovolatel. K tomu cituje z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 2005, sp. zn. 25 Cdo 399/2004 (který je-stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČná níže-dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu), vČtu, podle níž: Družstevní záložna není bankou a neexistuje tedy vztah klient-banka, nýbrž vztah družstevní záložna-len družstevní záložny. Podle dovolatele, je-li p edmČtem posuzování soudu hodnocení povahy vztahu mezi spo itelním družstvem a jeho lenem, pak je t eba tento vztah hodnotit v celém jeho kontextu (a nesimplifikovat tento vztah na vztah minoritní majetkové úasti). Družstevní záložny jako institut vznikly jako nástroj svépomoci urité komunity (definované nap . spolenou profesí, spoleným místem pobytu i nČjak jinak). ýlenové této komunity se sdružili ve speciální právnické osobČ, kam vložili své volné penČžní prost edky, a tato právnická osoba pak tyto prost edky p jovala tČm len m komunity, kte í aktuálnČ trpČli nedostatkem (p jovala pot ebným len m komunity, resp. vyhovovala pot ebČ nČkterých svých len založit -proto záložna ). Družstevní záložna v tomto pojetí má tedy charakter spolku sui generis, založeného výlunČ k uspokojování uritých pot eb jeho len . Družstevní záložna je tedy vázána velmi silným poutem loajality v i svým len m, o jejichž blaho má peovat. Toto pouto je tak silné, že záložna by mČla dát p ednost zájmu svých len p ed zájmem svým vlastním (pokud by tak neinila, zpronevČ ovala by se jedinému úelu, pro který byla vytvo ena). Tato konstrukce svépomocné záložny byla po roce 1989 vtČlena o do eského práva, a to zákonem . 87/1995 Sb., o spo itelních a úvČrních družstvech a nČkterých opat eních s tím souvisejících a o doplnČní zákona ýeské národní rady . 586/1992 Sb., o daních z p íjm , ve znČní pozdČjších p edpis . To lze vyíst jak z d vodové zprávy, tak z p vodního textu tohoto zákona. Podle d vodové zprávy: Družstva vyhranČnČ svépomocného typu vznikají p evážnČ (podle tohoto návrhu zákona výhradnČ) rozhodnutím oban -len a vlastník družstva. Cílem je uspokojení urité individuální pot eby pomocí a prost ednictvím spolené, demokraticky ízené právnické osoby kvalitnČji a efektivnČji, než jinak obvyklým zp sobem. Výrazným znakem družstevní záložny je vždy vzájemný vztah len -vlastník , který spoívá zpravidla ve spoleném zamČstnavateli, druhu i typu profese nebo v místČ, kde lenové žijí nebo p sobí . Podle p vodního znČní § 1 odst. 3 zákona . 87/1995 Sb.: Družstevní záložna je družstvo, které pro podporu hospoda ení svých len provozuje p evážnČ finanní innosti, jimiž se rozumí p ijímání vklad a poskytování úvČr , záruk a penČžních služeb v r zných formách, a které dále poskytuje svým len m další služby pro uspokojování jejich pot eb. Je pravdou, že tato konstrukce svépomocné záložny se v ase postupnČ v obecnČ závazných právních normách oslabovala, až úinností novely provedené zákonem . 254/2012 Sb. (srpen 2012) byla tato koncepce prakticky zcela opuštČna (ze zákona vypadlo, že družstevní záložna podporuje své leny a uspokojuje jejich pot eby). V platných stanovách vČ itele M (znČní schválené valnou hromadou dne 16. ervna 2011) však z stala zachována ona p vodní koncepce svépomocné záložny . Ve stanovách vČ itele M se tak lze stále doíst, že: Spo itelní družstvo je nezávislým, dobrovolným spoleenstvím neuzav eného potu fyzických i právnických osob, založeným za úelem provozování finanních inností pro podporu hospoda ení svých len (lánek 1 bod 1. stanov), a že povinností vČ itele M je: a/ dbát prospČchu len a šet it jejich práv (lánek 8 bod 2. stanov). Podle dovolatele je tedy z ejmé, že vČ itel M svou vnit ní úpravou dobrovolnČ zachovává p vodní velmi úzký vztah mezi sebou samým a svým lenem, když setrvává na svém p vodním závazku pracovat ve prospČch svých len (s tím, že platí, že každý úvČrový dlužník družstevní záložny je zárove jejím lenem). VČ itel M je tak nadále družstevní záložnou, která má povinnost pracovat pro blaho svých len a up ednost ovat jejich zájmy p ed zájmy vlastními. Na základČ shora uvedeného je nutno uzav ít (uvádí dovolatel), že je nemyslitelné, aby vČ itel M byl lenem vČ itelského výboru. Na základČ zvláštního vztahu mezi vČ itelem M a dlužníkem lze totiž skutenČ d vodnČ pochybovat o nepodjatosti vČ itele M v i dlužníku. S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací ízení rozhodný obanský soudní ád ve znČní úinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSýR 45/2014, uve ejnČné pod íslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání nesmČ uje proti žádnému z usnesení vypotených v § 238a o. s. ., takže zbývá urit, zda je p ípustné podle § 237 o. s. . (když pro daný p ípad neplatí žádné z omezení p ípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ., vypotených v § 238 o. s. .). Dovoláním jsou pak Nejvyššímu soudu p edkládány právní otázky (týkající se výkladu ustanovení § 59 a § 63 insolvenního zákona) dovolacím soudem dosud ne ešené, takže dovolání v této vČci je p ípustné podle § 237 o. s. . 29 NSýR 55/2014

Vady ízení, k nimž Nejvyšší soud u p ípustného dovolání p ihlíží z ú ední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. .), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto-v hranicích právních otázek vymezených dovoláním-zabýval tím, zda je dán dovolací d vod uplatnČný dovolatelem, tedy správností právního posouzení vČci odvolacím soudem. Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. Skutkový stav vČci, jak byl zjištČn soudy nižších stup , dovoláním nem že být zpochybnČn a Nejvyšší soud z nČj p i dalších úvahách vychází. S p ihlédnutím k dobČ vydání dovoláním napadeného rozhodnutí je na danou vČc uplatnitelný insolvenní zákon ve znČní úinném do 31. prosince 2015, tj. naposledy ve znČní zákona . 294/2013 Sb. Podle ustanovení § 59 insolvenního zákona leny a náhradníky vČ itelského výboru mohou být jen p ihlášení vČ itelé, kte í se svým zvolením souhlasí. Stane-li se lenem nebo náhradníkem vČ itelského výboru právnická osoba, oznámí neprodlenČ insolvennímu soudu fyzickou osobu, která bude jejím jménem ve vČ itelském výboru jednat (odstavec 1). ýleny ani náhradníky vČ itelského výboru nemohou být osoby, u kterých je vzhledem k jejich vztahu k dlužníkovi d vod pochybovat o jejich nepodjatosti. Takto lze usuzovat zejména, jde-li o osoby dlužníkovi blízké, vedoucí zamČstnance dlužníka, podle § 33 odst. 3 a § 73 odst. 3 zákoníku práce, spoleníky dlužníka, s výjimkou akcioná , pokud nep sobí v orgánech dlužníka nebo nevlastní dlužníkovy akcie anebo jiné jím vydané úastnické cenné papíry v souhrnné hodnotČ více než desetiny základního kapitálu dlužníka, a osoby tvo ící s dlužníkem koncern (odstavec 2). Insolvenní soud nepotvrdí volbu lena nebo náhradníka vČ itelského výboru, je-li tu d vod pochybovat o jejich d vČryhodnosti nebo o tom, že budou k výkonu funkce zp sobilí. Toto rozhodnutí musí insolvenní soud vyhlásit do skonení sch ze vČ itel , na které k volbČ došlo (odstavec 3). Dle ustanovení § 63 odst. 3 insolvenního zákona z d ležitých d vod , zejména p i porušování nebo zanedbávání povinností, m že insolvenní soud odvolat vČ itelský výbor nebo nČkterého z jeho len a náhradník . M že tak uinit i bez návrhu. Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že ani pro úely posouzení p ípustnosti dovolání ani v mezích vlastního dovolacího p ezkumu nedovodil dovolatelem tvrzený rozpor napadeného rozhodnutí s judikaturou dovolacího soudu . Dovolatel se potud dovolává rozhodnutí Ústavního soudu, jenž dovolacím soudem dozajista není; tím je jako vrcholný lánek obecné soudní soustavy Nejvyšší soud; srov. § 10a o. s. . K obecné precedenní závaznosti tČch svých rozhodnutí, jež mají (jako dovolatelem citované rozhodnutí) formu pouhého usnesení, se pak sám Ústavní soud vyjád il v nálezu ze dne 13. listopadu 2007, sp. zn. IV. ÚS 301/05, uve ejnČném pod íslem 190/2007 Sbírky nález a usnesení Ústavního soudu, tak, že tato usnesení nejsou považována za závazná ani pro Ústavní soud, ani za obecnČ precedennČ významná. Také v nálezu ze dne 13. zá í 2007, sp. zn. I. ÚS 643/06, uve ejnČném pod íslem 142/2007 Sbírky nález a usnesení Ústavního soudu, Ústavní soud uvedl, že jeho usnesení nejsou závazná erga omnes a i když je ústavní stížnost odmítnuta jako zjevnČ neopodstatnČná plénem, nebrání to pozdČjšímu vyhovČní senátním nálezem v obdobné právní otázce. Úelem ízení o ústavní stížnosti je ochrana základních práv i svobod, což se promítá i do povahy a obsahu odmítacích usnesení, které plní mj. funkci jistého procesního ventilu uvol ujícího rozhodovací kapacitu, a rozhodnČ nem že poskytovat alibi pro orgány ve ejné moci, které však kvazimeritorní (a asto i nemeritorní) rozhodnutí soud chránících základní práva, takto užívají-jako potvrzení svých právních názor . Srov. k tomu i d vody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2012, sp. zn. 30 Cdo 3430/2011, uve ejnČného pod íslem 102/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšší soud nicménČ souhlasí se závČrem obsaženým ve shora oznaeném usnesení Ústavního soudu, podle kterého výklad rozhodných podmínek závČru, že vČ itel je osobou, u které je vzhledem k jejímu vztahu dlužníkovi d vod pochybovat o její nepodjatosti (§ 59 odst. 2 insolvenního zákona), spoívá v rovinČ tzv. soudního uvážení, smČ ujícího k vymezení relativnČ neuritého pojmu. D vod pochybovat o nepodjatosti urité osoby pro její vztah k dlužníku (§ 59 odst. 2 insolvenního zákona) je obecnČ eeno dán, je-li zde objektivní skutenost (nikoli pouhá domnČnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, pomČ eno osobou dlužníka , vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti oné osoby. Srov. k tomu p i výkladu obdobného slovního spojení v § 14 odst. 1 o. s. . též nález Ústavního soudu ze dne 3. ervence 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uve ejnČný pod íslem 98/2001 Sbírky nález a usnesení Ústavního soudu, a d vody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. ervence 2014, sen. zn. 29 NSýR 79/2014, uve ejnČného pod íslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V takto vymezeném rámci lze p edevším uzav ít, že závČr odvolacího soudu, že vČ itel M není osobou, u které je (pro její pomČr k dlužníku) d vod pochybovat o její nepodjatosti, je p iléhavý v rozsahu, v nČmž se pomČ uje demonstrativním výtem situací uvedených v § 59 odst. 2 vČtČ druhé insolvenního zákona (o žádnou z tČchto situací nejde). K tomu budiž dodáno, že právČ skutenost, že jde o p íkladmý výet, iní lichou (nesprávnou) snahu pojmout slovní spojení osoba blízká (dlužníku) a osoba tvo ící s dlužníkem koncern jinak, než zp sobem vymezeným legální definicí tČchto pojm v p íslušných právních p edpisech; srov. pro dobu p ed 1. lednem 2014 ustanovení § 116 zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku, a ustanovení § 66a odst. 7 zákona . 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a pro dobu od 1. ledna 2014 ustanovení § 22 zákona . 89/2012 Sb., obanského zákoníku, a ustanovení § 79 zákona . 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. V situaci, kdy dovolatel vyvozuje nekalé zámČry vČ itele M (od vod ující pochybnosti o jeho nepodjatosti nebo d vČryhodnosti) z právních úkon , jež mČly být inČny s vČdomím dlužníkova úpadku a ve snaze zajistit si dominantní postavení v insolvenním ízení vedeném na majetek dlužníka, pak Nejvyšší soud shledává plnČ opodstatnČným d raz kladený odvolacím soudem na asovou osu tČchto právních úkon ve spojení s iniciací a následným pr bČhem insolvenního ízení vedeného na majetek dlužníka. V situaci, kdy šlo o právní úkony uskutenČné tak ka 2 roky p edtím, než na sebe dlužník podal insolvenní návrh, je plnČ opodstatnČný též závČr odvolacího soudu, že pohnutky, které na základČ tČchto právních úkon dovolatel p isuzuje vČ iteli M, d vod pochybovat o nepodjatosti onoho vČ itele nezakládají (ve zjištČné podobČ jde o spekulativní tvrzení). Zbývá urit, zda d vod pochybovat o nepodjatosti vČ itele M zakládá pomČr plynoucí z dlužníkova lenství ve vČ iteli M (jenž je spo itelním družstvem). Podle ustanovení § 1 zákona . 87/1995 Sb. povolení p sobit jako družstevní záložna (dále jen povolení ) udČluje ýeská národní banka (§ 2a) družstvu se sídlem v ýeské republice k výkonu následujících inností a/ p ijímání vklad od svých len a b/ poskytování úvČr svým len m (odstavec 2). Družstevní záložna není bankou podle zákona upravujícího innost bank a její podnikání se nepovažuje za provozování živnosti (odstavec 4). Družstevní 29 NSýR 55/2014 záložna je oprávnČna vykonávat pouze innosti stanovené tímto zákonem, a to v rozsahu udČleného povolení (odstavec 5 písm. a/) a je povinna p i svém podnikání postupovat obez etnČ a s náležitou péí, zejména podnikat zp sobem, který neohrožuje návratnost vklad jejích len a její bezpenost a stabilitu (odstavec 5 písm. b/). V této podobČ platilo citované ustanovení zákona . 87/2005 Sb. již v dobČ zahájení insolvenního ízení na majetek dlužníka a do vydání napadeného rozhodnutí nedoznalo zmČn. Bez z etele k tomu, jaké bylo postavení družstevních záložen (spo itelních družstev) v minulosti, Nejvyšší soud uvádí, že zákonné vymezení spo itelního družstva v dobČ zahájení insolvenního ízení na majetek dlužníka (jakož i v dobČ, kdy se vČ itel M stal lenem prozatímního vČ itelského výboru dlužníka, i v dobČ, kdy bylo vydáno napadené usnesení) dozajista nedovoluje up ednostnČní zájmu jednoho z len spo itelního družstva p ed zájmy (a povinnostmi) spo itelního družstva samotného. Jinak (obecnČ) eeno, skutenost, že dlužník je lenem spo itelního družstva, neiní (podle výše formulovaného zákonného vymezení postavení spo itelního družstva) ze spo itelního družstva sama o sobČ osobu, u které je ve smyslu ustanovení § 59 odst. 2 insolvenního zákona d vod pochybovat o její nepodjatosti coby lena vČ itelského výboru dlužníka. V situaci, kdy je podle zjištČní odvolacího soudu majetková úast dlužníka ve vČ iteli M hodnotovČ bezvýznamná a kdy dosavadní výsledky ízení neposkytují žádný podklad pro závČr, že by vČ itel M konal (se z etelem k výše formulovanému vymezení své innosti) v rozporu s tČmi pravidly, jež mu ukládají jednat zp sobem, jenž neohrožuje návratnost vklad jejích len (tedy i vymáhat vrácení úvČru po dlužníku), je správný i úsudek odvolacího soudu, že lenský pomČr dlužníka ve vČ iteli M nezakládá d vod pochybovat o nepodjatosti vČ itele M coby lena vČ itelského výboru dlužníka. Je rovnČž z ejmé, že tato okolnost nemá žádný vliv na d vČryhodnost vČ itele M (§ 59 odst. 3 insolvenního zákona). Nejvyšší soud proto, aniž na izoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. .), dovolání zamítl (§ 243d písm. a/ o. s. .). Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; dovolateli, dlužníku, vČ itelskému výboru (zástupci vČ itel ) a státnímu zastupitelství, které (p ípadnČ) vstoupilo do insolvenního ízení, se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ 31. kvČtna 2016

JUDr. ZdenČk K r m á , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Je ábková