KSBR 27 INS 17425/2011-B-139
KSBR 27 INS 17425/2011-B-139

USNESENÍ

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Hanou Hrstkovou v právní věci insolvenčního řízení dlužníka: TEVAM, a.s., IČO: 60742135, se sídlem Moravské Budějovice, K Hoře 1123, PSČ 676 02, zastoupeného JUDr. Igorem Velebou, advokátem vykonávajícím advokacii jako společník obchodní firmy Veleba, Milichovský a spol., IČO: 26309157, se sídlem Brno, Zábrdovice, Koliště 259/55, PSČ 602 00, o návrhu věřitele č. 17: ZZN Jihlava a.s., IČO: 49455851, se sídlem Jihlava, Na Hranici 4039/8, PSČ 586 01, zastoupeného JUDr. Martinem Soukupem, advokátem vykonávajícím advokacii jako společník obchodní firmy TMS Legal advokátní kancelář s.r.o., IČO 05637066, se sídlem Praha 2, Vinohrady, Římská 2575/31a, PSČ 120 00, proti žalovanému č. 1) Ing. Vladimíru Čtveráčkovi, nar. 29.7.1974, bytem Moravské Budějovice, K Hoře 1111, PSČ 676 02, zastoupeného JUDr. Igorem Velebou, advokátem vykonávajícím advokacii jako společník obchodní firmy Veleba, Milichovský a spol., IČO: 26309157, se sídlem Brno, Zábrdovice, Koliště 259/55, PSČ 602 00, 2) Bohuslavu Čtveráčkovi, nar. 4.7.1947, bytem Moravské Budějovice, K Hoře 1111, PSČ 676 02, zastoupenému JUDr. Igorem Velebou, advokátem vykonávajícím advokacii jako společník obchodní firmy Veleba, Milichovský a spol., IČO: 26309157, se sídlem Brno, Zábrdovice, Koliště 259/55, PSČ 602 00, 3) Ing. Marii anonymizovano , anonymizovano , bytem Moravské Budějovice, K Hoře 1584, PSČ 676 02, zastoupené JUDr. Ladou Štarhovou, advokátkou se sídlem Brno, Slatina, Řípská 1181/18a, PSČ 627 00, 4) Drahoslavě Čtveráčkové, nar. 22.8.1977, bytem Moravské Budějovice, Fibichova 91, PSČ 676 02, zastoupené JUDr. Igorem Velebou, vykonávajícím advokacii jako společník obchodní firmy Veleba, Milichovský a spol., IČO: 26309157, se sídlem Brno, Zábrdovice, Koliště 259/55, PSČ 602 00,

o návrhu na vydání předběžného opatření

takto:

I. Návrh na vydání předběžného opatření, kterým by bylo žalovaným uloženo k povinnosti společně a nerozdílně složit do úschovy soudu peněžitou částku ve výši 6.000.000,-Kč na náhradu škody, vzniklé žalobci, se zamítá.

II. Návrh na uložení povinnosti žalobci podat vůči žalovaným žalobu o náhradu škody ve lhůtě do 30 dnů od skončení insolvenčního řízení ve věci dlužníka TEVAM a.s. sp. zn., vedeného u Krajského soudu v Brně, se zamítá.

III. Navrhovateli bude po právní moci rozhodnutí vrácena složená jistina ve výši 10.000,-Kč. isir.justi ce.cz

IV. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalovaným č. 1, 2 a 4 na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10.880,-Kč každému (tj. celkem 32.640,-Kč), a to k rukám právního zástupce JUDr. Igora Veleby, advokáta se sídlem Brno, Koliště 55, PSČ 602 00.

V. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalovanému č. 3 částku ve výši 20.630,50Kč, a to k rukám právního zástupce JUDr. Lady Štarhové, advokátky se sídlem Brno, Řípská 18a, PSČ 627 00.

Odůvodnění:

Vyhláškou, vydanou dne 27.9.2011, č.j. KSBR 26 INS 17425/2011-A-3 bylo u rozhodujícího soudu zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka TEVAM a.s. se sídlem v Moravských Budějovicích.

Na majetek dlužníka TEVAM, a.s., Moravské Budějovice, IČ 60742135, byl prohlášen konkurz usnesením soudu ze dne 1.11.2011 a insolvenčním správcem byl ustaven Ing. Tomáš Kučera.

Navrhovatel předběžného opatření Zemědělské zásobování a nákup v Jihlavě, a.s. se sídlem v Jihlavě, je věřitelem společnosti dlužníka a uplatnil za dlužníkem svůj nárok ve výši 31.031.479,52 Kč přihláškou pohledávky ze dne 10.11.2011. Přihláška je vedena pod č. 16 Seznamu pohledávek. Do insolvenčního řízení bylo podáno celkem 62 řádných přihlášek věřitelů s pohledávkami v celkové výši 162.737.951,19 Kč. Přihlášené pohledávky byly insolvenčním správcem na přezkumném jednání uznány v rozsahu 157.512.387,36 Kč a pohledávka žalobce byla zjištěna insolvenčním správcem v plné výši.

Návrhem na vydání předběžného opatření ze dne 22.6.2015 se žalobce domáhal vydání předběžného opatření, kterým by bylo všem žalovaným společně a nerozdílně určeno k povinnosti složit do soudní úschovy částku ve výši 6.000.000,-Kč, a to na náhradu škody, která žalobci měla vzniknout porušením povinnosti všech žalovaných. Současně žalovaný měl být zavázán soudem k podání žaloby o náhradu škody do 30 dnů po skončení insolvenčního řízení ve věci dlužníka TEVAM a.s.

Všichni žalobcem označení žalovaní byli ve výpisu z obchodního rejstříku statutárním orgánem společnosti TEVAM a.s. se sídlem v Moravských Budějovicích. Společnost TEVAM a.s. soustavně od poloviny roku 2009 neplatila své dluhy vůči žalobci a dle jeho informací i vůči dalším svým věřitelům. Narůstající dluhy statutární orgán společnosti neřešil. Žalobce v roce 2011 a 2012 podal trestní oznámení na žalované a členy dozorčí rady společnosti z důvodu podezření ze spáchání trestného činu. V rámci trestního řízení byl vyhotoven znalecký posudek, ze kterého vyplynulo, že společnost již v jednotlivých měsících roku 2009 nehradila své splatné závazky a od září 2009 neuhradila podstatnou část závazku po lhůtě splatnosti. Zároveň došlo k nárůstu závazků víc jak 3 měsíce po splatnosti a stav finančních prostředků nepostačoval na jejich úhradu. V následujících měsících se tento stav ještě zhoršoval. K rozhodnému dni 31.12.2009 se již společnost nacházela v úpadku formou platební neschopnosti, přičemž tento stav nastal již v měsíci září 2009. Ani v průběhu měsíců roku 2010 nehradila společnost své splatné závazky a došlo k jejich dalšímu nárůstu. Ke konci roku již neuhrazené závazky vykazovaly hodnotu 41.456.699,73 Kč. O rozjetí úpadku měl mít povědomost statutární orgán společnosti, což mohl zjistit z účetních uzávěrek, smluv s odběrateli a dodavateli, účetních knih, vztahu hotovosti v pokladně a na bankovních účtech a dle saldo konta jednotlivých dodavatelů s údaji o splatnosti závazků. Podle ust. § 98 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník, který je právnickou osobou, povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dověděl nebo při náležité pečlivosti měl dovědět o svém úpadku. Tuto povinnost má statutární orgán dlužníka. Pokud nebyl podán insolvenční návrh, pak odpovědné osoby za dlužníka odpovídají věřiteli za škodu, kterou způsobí porušením této povinnosti. Společnost úpadce se od září 2009 nacházela v úpadku formou platební neschopnosti a o této skutečnosti se musel statutární orgán pozdějšího úpadce při náležité pečlivosti dovědět. Statutární orgán společnosti (žalovaní) měli podat insolvenční návrh.

Pokud by žalovaní splnili svou zákonnou povinnost jako statutární orgán a podali insolvenční návrh řádně a včas a s ohledem na majetkové poměry společnosti v roce 2009 je více než zřejmé, že by žalobce se společností pozdějšího úpadce ukončil veškeré další obchodní styky a spolupráci a žalobci by nevznikla škoda v takovém rozsahu. Současně by při podání insolvenčního návrhu v roce 2009 byla pohledávka žalobce uspokojena ve větší míře. Vzhledem k tomu, že žalovaní nepodali insolvenční návrh již v roce 2009, došlo postupem času k znehodnocení majetku společnosti, což mělo vliv na jeho cenu při prodeji. Majetek byl následně zpeněžen za velmi malý zlomek účetně avízované ceny. Nicméně, v průběhu insolvenčního řízení je nyní již zřejmé a jisté, že pohledávka žalobce nebude uspokojena v plném rozsahu, a to ani z 50 %. Na základě rozhodnutí Krajského soudu v Brně o poměrném uspokojení zjištěných pohledávek věřitelů připadá na žalobce částka 2.054.411,-Kč, kterou již mu insolvenční správce také vyplatil. Žalobce tak došel k uspokojení své zjištěné pohledávky pouze v rozsahu 6,62 % z celkové výše a ke zpeněžení dalších hodnot v majetkové podstatě již nedojde, neboť v ní již žádný majetek nezbývá. Žalobce tedy na zbývající úhradu své pohledávky neobdrží v insolvenčním řízení žádné další plnění a jemu tak vzniká škoda ve výši 28.977.068,52 Kč. Za tuto škodu odpovídají žalovaní žalobci společně a nerozdílně. Žalovaní byli vyzváni k náhradě způsobené škody, avšak na výzvu nereagovali.

Žalobce požadoval vydání předběžného opatření podle ust. § 100 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž požadoval složit do úschovy částku pouze 6.000.000,-Kč, kterou považoval za přiměřenou, neboť již je zcela jisté, že na přihlášenou pohledávku již žalobci žádné uspokojení nebude vydáno.

Dle žalobce byly splněny předpoklady pro vydání předběžného opatření, neboť došlo ke splnění zákonných podmínek, tj. byl podán návrh oprávněného věřitele a z průběhu insolvenčního řízení je zřejmé, že věřiteli vznikla škoda porušením povinnosti podat insolvenční návrh.

Žalobce dále uvedl, že návrh k vydání předběžného opatření je motivován také tím, že žalovaní se svým jednáním dlouhodobě a účelově zbavují či se snaží zbavit veškerého svého hodnotnějšího majetku, ať už jde o nemovité věci, tak další majetkové hodnoty.

K podanému návrhu na vydání předběžného opatření žalobce soudu k osvědčení svých tvrzení předložil znalecký posudek, zpracovaný pro účely trestního řízení, rozvahy a výkazy zisku a ztrát společnosti úpadce za roky 2008 a 2009, seznam přihlášených pohledávek, návrh na částečný rozvrh a předžalobní výzvy k plnění určené žalovaným.

Ve věci rozhodoval soudce odd. 27 INS JUDr. Hana Hrstková, která dne 25.6.2015 návrh na nařízení předběžného opatření zamítla, rovněž zamítla žádost žalobce na uložení povinnosti podat žalobu o náhradu škody. Navrhovateli předběžného opatření měla být po právní moci rozhodnutí vrácena jistota ve výši 10.000,-Kč. Soud měl za to, že navrhovatel měl postupovat dle pořadu sporného práva a domáhat se přímo náhrady škody, nikoliv předběžného opatření, neshledal tedy podmínky pro postup dle § 100 IZ.

Ve věci rozhodoval k odvolání navrhovatele Vrchní soud v Olomouci a rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil svým usnesením ze dne 30.9.2015. Uvedl, že soud prvního stupně se řídil názorem odvolacího soudu v Praze, leč ten je odlišný od názoru odvolacího soudu v Olomouci: k projednání sporu o náhradu škody, která vznikla porušením povinnosti podat insolvenční návrh, je od 1.1.2014 příslušný věcně krajský soud. Vrchní soud v Olomouci se neztotožňuje ani s názorem, že předběžné opatření dle § 100 IZ lze vydat pouze do doby rozhodnutí o úpadku.

Soudce odd. 27 INS posoudil věc dle rozvrhu práce příslušného Krajského soudu v Brně věc předložil předsedovi soudu k postoupení kauzy k projednání a rozhodnutí zákonným soudcem.

Dne 23.10.2015 ve věci rozhodl soudce Vladimíra Kubíčková pod sp. zn. 12 Cm 18/2015 a zamítla návrh na vydání předběžného opatření a na uložení povinnosti podat žalobu o náhradu škody.

K odvolání navrhovatele předběžného opatření rozhodoval o věci Vrchní soud v Olomouci a dne 27.9.2016 usnesení ze dne 23.10.2016 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení a to do oddělení 27 INS. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno pro vadu řízení-nesprávné obsazení soudu a porušení principu zákonného soudce.

Dne 23.11.2016 podala 3.žalovaná své vyjádření k předběžnému opatření a namítla promlčení nároku na náhradu škody. Promlčení se namítalo ke dni 27.9.2014, kdy uplynula 3letá objektivní lhůta dle § 106 OZ, která plynula od zahájení insolvenčního řízení od 27.9.2011. V tomto období měl a mohl žalobce podat žalobu na náhradu škody ev.návrh na vydání předběžného opatření, což učinil navrhovatel až 22.6.2015 tedy 9 měsíců po promlčení. Žalovaná č. 3 zdůraznila, že nárok na náhradu škody vůči jednatelům společnosti je nárokem občanskoprávním a nikoliv obchodněprávním, proto jde o objektivní tříletou promlčecí dobu, což judikoval i Nejvyšší soud ČR v několika svých rozhodnutích. Žalovaná č. 3 odkázala na své vyjádření Vrchnímu soudu v Olomouci ze dne 21.1.2016.

Dne 22.11.2016 rozhodl insolvenční soud usnesením č.j.-B-124 ve znění jeho doplnění-B-128 ze dne 22.12.2016 tak, že návrh na vydání předběžného opatření opětovně zamítl pro neplnění podmínek. Vrchní soud v Olomouci toto rozhodnutí zrušil svým rozhodnutím č.j. KSBR 26 INS 17425/2011, 1 VSOL

89/2017-B-136 ze dne 28. 3. 2017 s tím odůvodněním, že v návrhu na předběžné opatření podle insolvenčního zákona nelze vztahovat podmínky na předběžné opatření podle občanského soudního řádu.

Podle ust. § 100 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., je-li v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že věřiteli vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat insolvenční návrh, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku. Učiní tak také na návrh oprávněného věřitele. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit.

Po posouzení skutkových tvrzení, obsažených v návrhu na vydání předběžného opatření soud dospěl k závěru, že návrh věřitele na nařízení předběžného opatření není důvodný. Žalobce neosvědčil všechny podmínky potřebné k tomu, aby předběžné opatření tak, jak bylo navrženo, bylo soudem vydáno. Vyhovět takovému návrhu na nařízení předběžného opatření a toliko zasáhnout do majetkové sféry žalovaných, lze pouze za předpokladu zcela zjevného selhání těchto osob a prokázání příčinné souvislosti mezi vznikem škody a jejím způsobením pouze výlučně nepodáním insolvenčního návrhu řádně a včas. Navrhovatel uvádí, že v případě, že by věděl o úpadku dlužníka, ukončil by s ním veškeré obchodní styky a nevznikla by škoda takového rozsahu. Navrhovatel sám v předžalobní výzvě adresované žalovaným uvádí, že již v roce 2010 činil dluh dlužníka vůči navrhovateli částku ve výši 15,000.000,-Kč, a přesto s dlužníkem dále obchodoval, což sám dokládá v přihlášce své pohledávky předloženými dodacími listy. Je tedy předmětem dalšího dokazování, zda způsobená škoda existuje v příčinné souvislosti právě a jen z toho důvodu, že dlužník nepodal včas insolvenční návrh a že kdyby tak učinil, ke škodě by nedošlo.

Podle usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2009 č.j. KSUL 69 INS 2058/2008 1 VSPH 190/2009-B-62, návrhu na nařízení předběžného opatření dle § 100 IZ lze vyhovět výhradně za situace, kdy skutkové okolnosti případu umožňují bez dalšího přijmout závěr o naplnění podmínek tam uvedených, tedy, že již v dosavadním průběhu insolvenčního řízení vyšlo najevo, že potřebné skutečnosti je možné osvědčit pouze listinami, přičemž lze důvodně očekávat, že k vyvrácení či zpochybnění tvrzení navrhovatele nebudou vznášeny takové věcně opodstatněné důkazní návrhy (výslechem účastníků či svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.), jejichž provedením by insolvenční soud fakticky nahrazoval sporné řízení. Tak tomu ale v souzeném případě není, neboť žalovaní se k návrhu na nařízení předběžného opatření již vyjádřili v tom smyslu, že znalecký posudek, na základě něhož je tento návrh podáván, rozporují v samotném trestním řízení, pro který byl pořízen. Dále vznesli námitku promlčení s odkazem na skutečnost, že promlčecí lhůta uplynula dne 27.9.2014, tedy 3 roky od zahájení insolvenčního řízení a návrh na předběžné opatření k zajištění náhrady škody byl podán dne 22.6.2015. Soud má také za to, že námitka 3. žalované o promlčení nároku je natolik závažnou skutečností, kterou nelze v rámci předběžného opatření a řízení o něm předběžně vyřešit a je nutné věc řešit v rámci pořadu sporného práva a žaloby o náhradě škody.

Za daných okolností soud dospěl k závěru, že žalobce neosvědčil splnění podmínek k nařízení předběžného opatření. Návrh na vydání předběžného opatření byl tedy zamítnut v celém rozsahu.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 osř. tak, jak je uvedeno ve výrocích a zavázal žalobce nahradit žalovaným k rukám jejich právních zástupců na nákladech řízení uvedené částky, protože žalobce nebyl procesně úspěšný.

Při výpočtu náhrady nákladů řízení v případě žalovaných č. 1, 2 a 4 soud postupoval tak, že přiznal v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) v jeho platném znění, odměnu advokáta, a to za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 17.9.2016, ze dne 11.1.2016 do řízení vedeného pod sp.zn. 12 Cm 18/2015 a vyjádření ze dne 11.1.2016 do řízení). Odměnu advokáta za 1 úkon právní služby soud stanovil na částku 3.100,-Kč (dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s ust. § 7), tj. za 4 úkony právní služby 12.400,-Kč. Režijní paušál za 4 úkony činí částku ve výši 1200,-Kč (á 300,-Kč) dle § 13 odst. 3. Celkovou částku soud ponížil o 20% podle ust. § 12, což činí částku 10.880,-Kč připadající na jednoho žalovaného, tj. náhrada nákladů řízení představuje za všechny 3 žalované částku 32.640,-Kč. Soud určil lhůtu 3 dnů od právní moci rozhodnutí, k zaplacení náhrady nákladů, a platebním místem určil právního zástupce žalovaných JUDr. Igora Velebu, advokáta se sídlem Brno, Koliště 55, PSČ 602 00.

Při výpočtu náhrady nákladů řízení v případě žalované č. 3 soud postupoval tak, že přiznal v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) v jeho platném znění, odměnu advokáta, a to za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 21.1.2016, ze dne 23.11.2016 a podání ze dne 12.12.2016 a vyjádření k odvolání ze dne 17.1.2017). Odměnu advokáta za 1 úkon právní služby soud stanovil na částku 3.100,-Kč (dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s ust. § 7), tj. za 5 úkonů právní služby 15.550,-Kč. Režijní paušál za 5 úkonů činí částku ve výši 1500,-Kč (á 300,-Kč) dle § 13 odst. 3. Na základě předloženého osvědčení o registraci k DPH byla tato částka navýšena o příslušnou sazbu DPH (21% ve výši 3.580,50Kč), tj. náhrada nákladů řízení představuje částku 20.630,50Kč. Soud určil lhůtu 3 dnů od právní moci rozhodnutí, k zaplacení náhrady nákladů, a platebním místem určil právního zástupce žalované JUDr. Ladu Štarhovou, advokátku se sídlem Brno, Řípská 18a, PSČ 627 00.

Poučení: Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení u tohoto soudu.

Krajský soud v Brně dne 30.6.2017

JUDr. Hana Hrstková v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Jana Pánská