KSBR 26 INS 2466/2014
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSBR 26 INS 2466/2014 29 NSýR 75/2015-P16-22

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy Mgr. Milana Poláška a soudc JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zde ka Krmá e v insolvenní vČci dlužnice Petry Fišerové, narozené 19. ervence 1976, bytem v Nové Vsi 57, PSý 675 21, vedené u Krajského soudu v BrnČ pod sp. zn. KSBR 26 INS 2466/2014, o p ihlášce pohledávky vČ itele . 16, o dovolání vČ itele . 16 Ing. Aleše Beka, narozeného 30. listopadu 1973, bytem v Praze 10, Brigádník 2934/101, PSý 100 00, zastoupeného Mgr. Tomášem Krejím, advokátem, se sídlem v Praze 1, Pa ížská 204/21, PSý 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. srpna 2014, . j. KSBR 26 INS 2466/2014, 3 VSOL 523/2014-P16-9, takto:

Dovolání se odmítá.

Od vodnČní:

Usnesením ze dne 29. dubna 2014, . j.-P16-3, odmítl Krajský soud v BrnČ (dále jen insolvenní soud )-vycházeje z ustanovení § 173 odst. 1 a § 185 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenního zákona) -p ihlášku pohledávky vČ itele . 16 Ing. Aleše Beka (dále též jen vČ itel ) [bod I. výroku] a uril, že právní mocí rozhodnutí úast tohoto vČ itele v insolvenním ízení koní (bod II. výroku). Insolvenní soud vyšel z toho, že usnesením ze dne 20. února 2014, . j.-A-10, zjistil úpadek dlužnice, povolil jeho ešení oddlužením a souasnČ vyzval vČ itele, kte í tak dosud neuinili, aby do 30 dn ode dne zve ejnČní rozhodnutí o úpadku v insolvenním rejst íku p ihlásili své pohledávky. Dále poukázal na to, že rozhodnutí o úpadku bylo zve ejnČno v insolvenním rejst íku dne 20. února 2014, proež posledním dnem lh ty stanovené pro p ihlášení pohledávek bylo pondČlí 24. b ezna 2014. Na základČ zjištČní, že vČ itel p ihlásil pohledávku do insolvenního ízení až dne 22. dubna 2014, pak insolvenní soud uzav el, že p ihláška byla podána opoždČnČ. K odvolání vČ itele Vrchní soud v Olomouci v záhlaví oznaeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenního soudu. Odvolací soud p itakal insolvennímu soudu v závČru, že p ihláška pohledávky vČ itele je opoždČná. P itom zd raznil, že skutenost, že vČ itel má svou pohledávku zajištČnu zástavním právem na nemovitostech ve vlastnictví dlužnice, nezakládá výjimku z úpravy, podle které vČ itelé podávají p ihlášky pohledávek v propadné lh tČ stanovené rozhodnutím o úpadku. RovnČž sepis p edmČtu zajištČní do majetkové podstaty podle odvolacího soudu nemá ve vztahu k bČhu lh ty pro podání p ihlášky vČ itele žádný význam, ani nezakládá jeho právo, aby byl vyrozumČn o soupisu (s p ípadným dopadem do bČhu lh ty k podání p ihlášek).

Proti usnesení odvolacího soudu podal vČ itel dovolání, jehož p ípustnost vymezuje na základČ ustanovení § 237 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále jen o. s. . ), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázek hmotného a procesního práva , které v rozhodování dovolacího soudu nebyly vy ešeny. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení vČci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil. Nejvyšší soud dovolání, jež m že být p ípustné jen podle § 237 o. s. . a pro nČž neplatí žádné z omezení p ípustnosti vypotených v § 238 o. s. ., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. . V závČrech, na nichž spoívá, je totiž napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Již v d vodech usnesení ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSýR 16/2011, uve ejnČného pod íslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvČtlil, že i zajištČný vČ itel má povinnost (chce-li být v insolvenním ízení uspokojen z majetkové podstaty dlužníka) uplatnit pohledávku v i dlužníku podáním p ihlášky (§ 165 a § 166 insolvenního zákona). K tomu Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. ervence 2013, sen. zn. 29 NSýR 23/2012, uve ejnČném v asopise Soudní judikatura íslo 8, roník 2014, pod íslem 98 (ústavní stížnost proti tomuto usnesení podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 4. prosince 2013, sp. zn. IV. ÚS 2766/13) doplnil, že p ihlášení pohledávky není podmínČno tím (není nijak závislé na tom), zda a kdy insolvenní správce sepíše majetek sloužící k zajištČní do majetkové podstaty dlužníka. V usnesení ze dne 23. íjna 2013, sen. zn. 29 NSýR 87/2013, Nejvyšší soud výslovnČ poznamenal, že argumenty, podle nichž vČ itel nevČdČl o zahájení insolvenního ízení, že je osobou v tomto smČru právnČ nevzdČlanou a má omezený p ístup k využívání elektronických médií, kde je insolvenní rejst ík zve ej ován, nejsou zp sobilé zvrátit úinky zmeškání lh ty k podání p ihlášky vČ itelovy pohledávky do insolvenního ízení. Pro úplnost lze dodat, že závČr, podle nČhož je zástavní vČ itel povinen p ihlásit pohledávku do insolvenního ízení vedeného na majetek dlužníka do skonení propadné procesní lh ty urené v rozhodnutí o úpadku, platí i pro zástavního vČ itele, jenž má v i dlužníku pouze zástavní pohledávku (dlužník je zástavním dlužníkem, nikoli však osobním dlužníkem), je-li zástava v dobČ rozhodnutí o úpadku ve vlastnictví dlužníka (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSýR 39/2014, uve ejnČné pod íslem 39/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V usnesení ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 NSýR 118/2013, odkázal Nejvyšší soud co do ústavnČprávních výhrad tamního dovolatele na usnesení Ústavního soudu ze dne 1. b ezna 2000, sp. zn. II. ÚS 22/2000. V nČm Ústavní soud dovodil, že právní úprava konkursního ízení reflektuje jak hmotnČprávní aspekty (tj. uspo ádání majetkových vztah ), tak i procesnČprávní stránku (zp sob ešení). Aktivita dotených vČ itel je v konkursním ízení soust edČna do ustálených forem, k nimž pat í i p ihlašování pohledávek. Úprava obsažená v § 20 zákona . 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, chápe právo vČ itele podat p ihlášku pohledávky stejnČ jako právo na žalobu. Za tím úelem stanoví i procesní pravidla pro vČ itel v postup. P itom je nutno zd raznit, že jejich nerespektování nevede k zániku pohledávky, vyvolává však nep íznivé následky smČ ující k tomu, že vČ itel nebude uspokojen v rámci konkursního ízení. Stanovená pravidla jsou všeobecnČ známá a je zcela na v li a schopnostech vČ itele, aby ve stanovené lh tČ, má-li zájem stát se úastníkem konkursního 29 NSýR 75/2015

ízení a tím si zachovat možnost, aby dosáhl uspokojení z majetku tvo ícího konkursní podstatu, uinil vhodná opat ení vedoucí ke vasnému p ihlášení jeho pohledávky. Pokud tak neuiní, bere na sebe riziko, že se nestane úastníkem konkursního ízení, p íp. že se k jeho p ihlášce nebude p ihlížet, ímž svoje postavení ztratí. Jde o naprosto p irozený a obvyklý d sledek uplatnČní principu vigilantibus iura skripta sunt vytvá ejícího rámec pro autonomní chování subjekt soukromoprávních vztah . Citovaná parémie odráží konstrukci, podle níž je mechanismus fungování soukromého práva vybudován na p edpokladu iniciativy jeho subjekt smČ ujících k realizaci svých zájm právnČ relevantním chováním. Je proto absurdní, aby se kdokoliv dovolával zásahu do svých práv, když nep íznivý d sledek si zp sobil sám svým vlastním chováním. K tomu Nejvyšší soud tamtéž uvedl, že by tyto závČry zformuloval Ústavní soud p i posuzování zákona o konkursu a vyrovnání, jsou obdobnČ aplikovatelné i v pomČrech insolvenního ízení, které probíhá podle insolvenního zákona, dodávaje, že to platí tím spíše, že informace o pr bČhu jednotlivých insolvenních ízení jsou (na rozdíl od konkursního ízení vedeného dle zákona o konkursu a vyrovnání) ve ejnosti p ístupné prost ednictvím institutu insolvenního rejst íku. Zbývá dodat, že námitkou, zda není lh ta 30 dn stanovená v rozhodnutí o úpadku nep imČ enČ krátká, se již Nejvyšší soud opakovanČ zabýval (by p i výkladu ustanovení § 136 insolvenního zákona ve znČní úinném do 31. prosince 2013). Srov. nap . usnesení ze dne 4. zá í 2008, sen. zn. 29 NSýR 4/2008, uve ejnČné pod íslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. ledna 2009 sp. zn. I. ÚS 2536/08) a dále usnesení ze dne 22. íjna 2009, sen. zn. 29 NSýR 27/2009, uve ejnČné pod íslem 63/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V nich Nejvyšší soud tuto námitku neshledal opodstatnČnou, p iemž poukázal i na to, že z ustanovení § 173 odst. 1 vČty první insolvenního zákona a z ustanovení § 110 odst. 1 insolvenního zákona se podává, že vČ itelé dlužníka jsou oprávnČni uplatnit své pohledávky p ihláškou již od zahájení insolvenního ízení, a to i v p ípadČ, že insolvenní soud ještČ nezve ejnil výzvu k podávání p ihlášek. D vod cokoli mČnit na této své judikatu e neshledává Nejvyšší soud ani na základČ obsahu dovolání. Dovolatel v názor, že jím oznaená ustanovení insolvenního zákona odporují eskému ústavnímu po ádku, Nejvyšší soud nesdílí. ZávČrem Nejvyšší soud poznamenává, že p ípustnost dovolání zjevnČ nemohou založit ani výhrady dovolatele proti p ijatému zp sobu ešení úpadku dlužnice. V souvislosti s posuzováním vasnosti p ihlášky totiž nelze p ezkoumávat vČcnou správnost rozhodnutí o zp sobu ešení úpadku, které v dané vČci nabylo právní moci dne 26. února 2014. Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; dovolateli, dlužnici, insolvennímu správci, vČ itelskému výboru (zástupci vČ itel ) a státnímu zastupitelství, které (p ípadnČ) vstoupilo do insolvenního ízení, se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ dne 28. ledna 2016 Mgr. Milan P o l á š e k, v. r. p edseda senátu Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafajová, DiS.